Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: afb92c01615f3f15759903dbd5227ace741538fe0faa2422facaab2d8d7d6525

Source: {"body":{"de":"Die EU muss sich eine innere Struktur zulegen, mit der das historische Gefälle zwischen West- und Ostmitteleuropa nicht nur im Lebensstandard, sondern auch im Bildungs- und Forschungsstandard und nicht zuletzt in der Wirtschaft allmählich aufgehoben wird.\n\nDie notwendige Ostverschiebung der zivilisatorischen Zentren ist die eigentliche Herausforderung der EU für das 21. Jahrhundert, für die es keine historischen Beispiele gibt. Seit Jahrhunderten war Ostmitteleuropa eine Peripherie des Westens und wurde zum Teil sogar wie ein Kolonialraum behandelt, erobert, erpresst und unterdrückt. Die Überwindung dieses postkolonialen Status des 19. und zum Teil auch des 20. Jahrhunderts ist am Anfang des 21. Jahrhunderts eine der dringendsten Aufgaben der EU.\n\nEin Anfang wurde im Zusammenhang mit der großen EU-Osterweiterung in Mai 2004 mit dem sogenannten Weimarer Dreieck – eine engere Zusammenarbeit zwischen den „größeren“, kontinentalen Mitgliedsstaaten der EU – Frankreich, Deutschland und Polen – versucht. Diese deutsch-polnische Initiative, scheiterte am Widerstand Frankreichs, das eine exklusive, französisch-deutsche Führungsrolle („EU-Motor“) wie zu EWG/EG-Zeiten auch für die erweiterte EU beanspruchte. Hier ist ein Neuanfang dringend nötig.","machine_translations":{"bg":"ЕС трябва да разработи вътрешна структура, която постепенно да премахне историческата пропаст между Западна и Източна Централна Европа не само по отношение на стандарта на живот, но и на стандартите за образование и научни изследвания, и не на последно място в икономиката. Необходимата промяна в посока изток на гражданските центрове е истинското предизвикателство за ЕС през 21-ви век, за което няма исторически примери. В продължение на векове Източна Централна Европа е периферия на Запада и отчасти дори е третирана като колониален район, завладян, изнудван и потиснат. Преодоляването на този постколониален статут на 19-ти и отчасти на 20-ти век е една от най-спешните задачи на ЕС в началото на 21-ви век. В контекста на голямото разширяване на ЕС на изток през май 2004 г. беше направен опит да започне Ваймарският триъгълник – по-тясно сътрудничество между „по-големите“ континентални държави членки на ЕС – Франция, Германия и Полша. Тази германско-полска инициатива се провали поради съпротивата на Франция, която претендира за изключителна френско-германска лидерска роля („двигател на ЕС“), както в ЕИО/ЕО пъти за разширения ЕС. Тук спешно е необходимо ново начало.","cs":"EU musí vytvořit vnitřní strukturu, která postupně odstraní historickou propast mezi západní a východní střední Evropou nejen v životní úrovni, ale také v úrovni vzdělávání a výzkumu, a v neposlední řadě i v ekonomice. Nezbytný posun civilních center směrem na východ je skutečnou výzvou EU pro 21. století, pro které neexistují žádné historické příklady. Po staletí je východní střední Evropa periferií Západu a částečně byla dokonce považována za koloniální oblast, která byla dobyta, vydírána a utlačována. Překonání tohoto postkoloniálního postavení 19. a částečně 20. století je jedním z nejnaléhavějších úkolů EU na počátku 21. století. V souvislosti s významným rozšířením EU na východ v květnu 2004 se pokusil zahájit Výmarský trojúhelník - užší spolupráci mezi „většími“ kontinentálními členskými státy EU - Francií, Německem a Polskem. Tato německo-polská iniciativa selhala kvůli odporu Francie, která si nárokovala výhradní francouzsko-německou vedoucí úlohu („motor EU“) jako v době EHS/ES pro rozšířenou EU. Zde je naléhavě zapotřebí nový začátek.","da":"EU er nødt til at udvikle en intern struktur, der gradvist fjerner den historiske kløft mellem Vest- og Østeuropa, ikke kun med hensyn til levestandarden, men også med hensyn til uddannelses- og forskningsstandarder og ikke mindst i økonomien. Den nødvendige østoverflytning af de civile centre er EU's virkelige udfordring for det 21. århundrede, som der ikke findes historiske eksempler på. I århundreder har Østeuropa været en periferi af Vesten og til dels blevet behandlet som et koloniområde, erobret, afpresset og undertrykt. At overvinde denne postkoloniale status i det 19. og til dels det 20. århundrede er en af EU's mest presserende opgaver i begyndelsen af det 21. århundrede. I forbindelse med den store udvidelse af EU mod øst i maj 2004 blev Weimartrekanten – et tættere samarbejde mellem de \"større\" kontinentale medlemsstater i EU – Frankrig, Tyskland og Polen – forsøgt at begynde. Dette tysk-polske initiativ mislykkedes på grund af modstanden fra Frankrig, som hævdede en eksklusiv fransk-tysk lederrolle (\"EU-motor\") som i EF-tider for det udvidede EU. Her er der et presserende behov for en ny begyndelse.","el":"Η ΕΕ πρέπει να αναπτύξει μια εσωτερική δομή που θα εξαλείφει σταδιακά το ιστορικό χάσμα μεταξύ της Δυτικής και της Ανατολικής Κεντρικής Ευρώπης όχι μόνο ως προς το βιοτικό επίπεδο, αλλά και ως προς το επίπεδο εκπαίδευσης και έρευνας, και κυρίως στην οικονομία. Η αναγκαία προς ανατολάς μετατόπιση των μη στρατιωτικών κέντρων αποτελεί την πραγματική πρόκληση της ΕΕ για τον 21ο αιώνα, για την οποία δεν υπάρχουν ιστορικά παραδείγματα. Για αιώνες, η Ανατολική Κεντρική Ευρώπη ήταν περιφέρεια της Δύσης και εν μέρει αντιμετωπίστηκε ως αποικιακή περιοχή, κατακτημένη, εκβιασμένη και καταπιεσμένη. Η υπέρβαση αυτού του μετααποικιακού καθεστώτος του 19ου και, εν μέρει, του 20ού αιώνα αποτελεί ένα από τα πιο επείγοντα καθήκοντα της ΕΕ στις αρχές του 21ου αιώνα. Στο πλαίσιο της μεγάλης διεύρυνσης της ΕΕ προς ανατολάς τον Μάιο του 2004, επιχειρήθηκε να ξεκινήσει το τρίγωνο της Βαϊμάρης – μια στενότερη συνεργασία μεταξύ των «μεγαλύτερων» ηπειρωτικών κρατών μελών της ΕΕ – της Γαλλίας, της Γερμανίας και της Πολωνίας. Αυτή η γερμανοπολωνική πρωτοβουλία απέτυχε λόγω της αντίστασης της Γαλλίας, η οποία διεκδίκησε αποκλειστικό ρόλο γαλλικής-γερμανικής ηγεσίας («κινητήρας της ΕΕ») όπως στην εποχή της ΕΟΚ/ΕΚ για τη διευρυμένη ΕΕ. Εδώ χρειάζεται επειγόντως μια νέα αρχή.","en":"The EU needs to develop an internal structure that gradually removes the historical gap between Western and Eastern Central Europe not only in the standard of living, but also in the standards of education and research, and not least in the economy. The necessary eastward shift of the civilian centres is the real challenge of the EU for the 21st century, for which there are no historical examples. For centuries, Eastern Central Europe has been a periphery of the West and in part was even treated as a colonial area, conquered, blackmailed and oppressed. Overcoming this postcolonial status of the 19th and, in part, the 20th century is one of the most urgent tasks of the EU at the beginning of the 21st century. In the context of the major eastward enlargement of the EU in May 2004, the Weimar Triangle – a closer cooperation between the “larger” continental Member States of the EU – France, Germany and Poland – was attempted to begin. This German-Polish initiative failed due to the resistance of France, which claimed an exclusive French-German leadership role (“EU engine”) as in EEC/EC times for the enlarged EU. A new beginning is urgently needed here.","es":"La UE necesita desarrollar una estructura interna que elimine gradualmente la brecha histórica entre Europa central y occidental no solo en el nivel de vida, sino también en los niveles de educación e investigación, y sobre todo en la economía. El necesario desplazamiento hacia el este de los centros civiles es el verdadero reto de la UE para el siglo XXI, para el que no hay ejemplos históricos. Durante siglos, Europa Central del Este ha sido una periferia de Occidente y en parte fue tratada como un área colonial, conquistada, chantajeada y oprimida. Superar este estatus postcolonial del siglo XIX y, en parte, del siglo XX es una de las tareas más urgentes de la UE a principios del siglo XXI. En el contexto de la importante ampliación hacia el este de la UE en mayo de 2004, se intentó iniciar el Triángulo de Weimar, una cooperación más estrecha entre los «mayores» Estados miembros continentales de la UE (Francia, Alemania y Polonia). Esta iniciativa germanopolaca fracasó debido a la resistencia de Francia, que reclamó un papel exclusivo de liderazgo franco-alemán («motor UE») como en los tiempos CEE/CE para la UE ampliada. Aquí se necesita urgentemente un nuevo comienzo.","et":"EL peab välja töötama sisemise struktuuri, mis kaotaks järk-järgult ajaloolise lõhe Lääne- ja Ida-Euroopa vahel mitte ainult elatustaseme, vaid ka hariduse ja teadusuuringute standardite osas, aga ka majanduses. Tsiviilkeskuste vajalik nihe ida suunas on ELi tõeline väljakutse 21. sajandil, mille kohta ajaloolisi näiteid ei ole. Ida-Kesk-Euroopa on sajandeid olnud lääne ääreala ja osaliselt isegi koheldud koloniaalpiirkonnana, vallutatud, väljapressitud ja rõhutud. Selle 19. ja osaliselt 20. sajandi postkoloniaalse staatuse ületamine on üks ELi kõige pakilisemaid ülesandeid 21. sajandi alguses. Seoses ELi suure laienemisega ida suunas 2004. aasta mais üritati alustada Weimari kolmnurka – tihedamat koostööd ELi „suurimate“ mandril asuvate liikmesriikide – Prantsusmaa, Saksamaa ja Poola – vahel. See Saksa-Poola algatus nurjus Prantsusmaa vastuseisu tõttu, kes nõudis eksklusiivset Prantsuse-Saksa juhtrolli („ELi mootor“), nagu EMÜ/EÜ korda laienenud ELi puhul. Siin on hädasti vaja uut algust.","fi":"EU:n on kehitettävä sisäinen rakenne, joka vähitellen poistaa Länsi- ja Itä-Euroopan välisen historiallisen kuilun paitsi elintasossa myös koulutuksen ja tutkimuksen tasossa, eikä vähiten taloudessa. Siviilikeskusten välttämätön siirtyminen itään on EU:n todellinen haaste 2000-luvulla, josta ei ole historiallisia esimerkkejä. Itä-Eurooppa on ollut vuosisatojen ajan lännen reuna-alue, ja sitä on jopa kohdeltu siirtomaa-alueena, valloitettuna, kiristettynä ja sorrettuna. Tämän 1800-luvun ja osittain 1900-luvun jälkeisen siirtomaa-aseman voittaminen on yksi EU:n kiireellisimmistä tehtävistä 2000-luvun alussa. Toukokuussa 2004 tapahtuneen EU:n merkittävän itälaajentumisen yhteydessä yritettiin aloittaa Weimarin kolmio, joka on tiiviimpi yhteistyö EU:n ”suurempien” mannerjäsenvaltioiden – Ranskan, Saksan ja Puolan – välillä. Tämä Saksan ja Puolan aloite epäonnistui Ranskan vastustuksen vuoksi, sillä Ranska vaati yksinomaista Ranskan ja Saksan välistä johtoasemaa (”EU-moottori”) kuten ETY:n ja EY:n aikoina laajentuneessa eu:ssa. Tässä asiassa tarvitaan kiireesti uutta alkua.","fr":"L’UE doit se doter d’une structure interne qui supprime progressivement l’écart historique entre l’Europe occidentale et l’Europe centrale de l’Est, non seulement en ce qui concerne le niveau de vie, mais aussi dans les normes d’éducation et de recherche, et notamment dans l’économie. La nécessité de déplacer les centres de civilisation vers l’est est le véritable défi de l’UE pour le XXIe siècle, pour lequel il n’existe pas d’exemples historiques. Depuis des siècles, l’Europe centrale de l’Est était une périphérie de l’Ouest et a même été traitée en partie comme un espace colonial, conquise, extorquée et opprimée. Surmonter ce statut postcolonial du XIXe siècle et en partie du XXe siècle est l’une des tâches les plus urgentes de l’UE au début du XXIe siècle. Un début a été tenté dans le contexte du grand élargissement de l’UE à l’Est en mai 2004 avec le triangle de Weimar – une coopération plus étroite entre les États membres continentaux de l’UE – la France, l’Allemagne et la Pologne. Cette initiative germano-polonaise a échoué à la résistance de la France, qui revendiquait un rôle de chef de file exclusif franco-allemand («moteur de l’UE») comme à l’époque CEE/CE pour l’UE élargie. Un nouveau départ est urgent ici.","ga":"Ní mór don AE struchtúr inmheánach a fhorbairt lena gcuirfear deireadh de réir a chéile leis an mbearna stairiúil idir Iarthar agus Oirthear na hEorpa, ní hamháin sa chaighdeán maireachtála, ach freisin i gcaighdeáin an oideachais agus an taighde, agus go háirithe sa gheilleagar. Is é an t-aistriú soir riachtanach ó na hionaid shibhialtacha an fíordhúshlán atá ag an AE don 21d haois, nach bhfuil aon samplaí stairiúla ann dó. Ar feadh na gcéadta bliain, bhí Oirthear na hEorpa ina fhorimeall ar an Iarthar agus, i bpáirt, caitheadh leis mar cheantar coilíneach, faoi chois, faoi dhúmhál agus faoi chois. Tá sé ar cheann de na tascanna is práinní atá ag an AE ag tús an 21d haois an stádas iarchoilíneach seo a shárú sa 19ú haois agus, i bpáirt, tá sé ar cheann de na tascanna is práinní atá ag an AE. I gcomhthéacs mhéadú mór soir an AE i mBealtaine 2004, rinneadh iarracht tús a chur le comhar níos dlúithe idir Ballstáit ilchríochacha “níos mó” an AE – an Fhrainc, an Ghearmáin agus an Pholainn – agus rinneadh iarracht tús a chur leis an gcomhar sin. Theip ar thionscnamh seo na Gearmáine agus na Polainne mar gheall ar fhrithbheartaíocht na Fraince, a d’éiligh ról ceannaireachta eisiach idir an Fhrainc agus an Ghearmáin (“inneall AE”) mar a tharla in amanna CEE/CE don AE méadaithe. Tá géarghá le tús nua anseo.","hr":"EU treba razviti unutarnju strukturu kojom se postupno uklanja povijesni jaz između zapadne i istočne središnje Europe ne samo u pogledu životnog standarda, već i standarda obrazovanja i istraživanja, a ne samo u gospodarstvu. Nužan pomak civilnih središta prema istoku pravi je izazov EU-a za 21. stoljeće, za koji ne postoje povijesni primjeri. Stoljećima je istočna središnja Europa bila periferija Zapada i dijelom se čak tretirala kao kolonijalno područje, osvojeno, ucjenjivano i potlačeno. Prevladavanje tog postkolonijalnog statusa 19. i djelomično 20. stoljeća jedna je od najhitnijih zadaća EU-a početkom 21. stoljeća. U kontekstu velikog proširenja EU-a na istoku u svibnju 2004. pokušao je započeti Weimarski trokut – tješnju suradnju između „većih” kontinentalnih država članica EU-a – Francuske, Njemačke i Poljske. Ta njemačko-poljska inicijativa nije uspjela zbog otpora Francuske, koja je preuzela isključivu francusko-njemačku vodeću ulogu („motor EU-a”) kao u vremenima EEZ-a/EZ-a za prošireni EU. Ovdje je hitno potreban novi početak.","hu":"Az EU-nak olyan belső struktúrát kell kialakítania, amely fokozatosan megszünteti a Nyugat- és Kelet-Közép-Európa közötti történelmi szakadékot nemcsak az életszínvonal, hanem az oktatás és a kutatás színvonala tekintetében is, és nem utolsósorban a gazdaságban. A polgári központok szükséges keleti irányú eltolódása jelenti az EU valódi kihívását a 21. században, amelyre nincsenek történelmi példák. Kelet-Közép-Európa évszázadok óta a Nyugat perifériája volt, és részben gyarmati területként kezelték, meghódították, megzsarolták és elnyomták. A 19. és részben a 20. század posztkoloniális helyzetének leküzdése az EU egyik legsürgetőbb feladata a 21. század elején. Az EU 2004. májusi jelentős keleti bővítésével összefüggésben a Weimar-háromszög – az EU „nagyobb” kontinentális tagállamai – - Franciaország, Németország és Lengyelország – szorosabb együttműködését kísérelték meg megkezdeni. Ez a német-lengyel kezdeményezés kudarcot vallott Franciaország ellenállása miatt, amely a kibővített EU-ban kizárólagos francia-német vezető szerepet (a továbbiakban: EU motor) követelt, mint az EGK/EK-korszakban. Sürgősen szükség van egy új kezdetre.","it":"L'UE deve sviluppare una struttura interna che elimini gradualmente il divario storico tra l'Europa occidentale e quella centro-orientale non solo nel tenore di vita, ma anche negli standard di istruzione e ricerca, e non da ultimo nell'economia. Il necessario spostamento verso est dei centri civili è la vera sfida dell'UE per il XXI secolo, per la quale non esistono esempi storici. Per secoli, l'Europa centro-orientale è stata una periferia dell'Occidente e in parte è stata anche trattata come un'area coloniale, conquistata, ricattata e oppressa. Il superamento di questo status postcoloniale del XIX e, in parte, del XX secolo è uno dei compiti più urgenti dell'UE all'inizio del XXI secolo. Nel contesto del grande allargamento dell'UE verso est nel maggio 2004, si è tentato di avviare il Triangolo di Weimar – una più stretta cooperazione tra i \"grandi\" Stati membri continentali dell'UE – Francia, Germania e Polonia. Questa iniziativa tedesco-polacca fallì a causa della resistenza della Francia, che rivendicava un ruolo guida esclusivo franco-tedesco (\"motore UE\") come in epoca CEE/CE per l'UE allargata. Un nuovo inizio è urgentemente necessario.","lt":"ES turi sukurti vidaus struktūrą, kuri palaipsniui panaikintų istorinį atotrūkį tarp Vakarų ir Rytų Vidurio Europos ne tik gyvenimo lygio, bet ir švietimo bei mokslinių tyrimų standartų, ypač ekonomikos, atžvilgiu. Būtinas civilių centrų perkėlimas į rytus yra tikras 21-ojo amžiaus ES iššūkis, kurio istorinių pavyzdžių nėra. Ištisus šimtmečius Rytų Vidurio Europa buvo Vakarų periferija ir iš dalies buvo traktuojama kaip kolonijinė teritorija, užkariauta, šantažuota ir engiama. Šio XIX-ojo ir iš dalies XX amžiaus pokolonijinio statuso įveikimas yra vienas iš svarbiausių XXI a. pradžioje ES uždavinių. 2004 m. gegužės mėn. įvykus didelei ES plėtrai į rytus, buvo bandoma pradėti Veimaro trikampį – glaudesnį „didesnių“ žemyninių ES valstybių narių – Prancūzijos, Vokietijos ir Lenkijos – bendradarbiavimą. Ši Vokietijos ir Lenkijos iniciatyva žlugo dėl Prancūzijos pasipriešinimo, kuri teigė, kad Prancūzijos ir Vokietijos lyderio vaidmuo (ES variklis) buvo išskirtinis, kaip EEB/EB laikais išsiplėtusioje ES. Čia skubiai reikia naujos pradžios.","lv":"ES ir jāizstrādā iekšēja struktūra, kas pakāpeniski novērš vēsturisko plaisu starp Rietumeiropu un Austrumeiropu ne tikai dzīves līmeņa, bet arī izglītības un pētniecības standartu ziņā, un ne tikai ekonomikā. Nepieciešamā civilo centru pārvietošana uz austrumiem ir īstais ES uzdevums 21. gadsimtā, kam nav vēsturisku piemēru. Gadsimtiem ilgi AustrumCentrāleiropa ir bijusi Rietumu perifērija un daļēji pat tika uzskatīta par koloniālu apgabalu, kas iekaroja, šantažēja un apspiests. Šā 19. un daļēji arī 20. gadsimta postkoloniālā statusa pārvarēšana ir viens no vissteidzamākajiem ES uzdevumiem 21. gadsimta sākumā. Saistībā ar ES paplašināšanos uz austrumiem 2004. gada maijā tika mēģināts sākt Veimāras trīsstūri – ciešāku sadarbību starp “lielākajām” kontinentālajām ES dalībvalstīm – Franciju, Vāciju un Poliju. Šī Vācijas un Polijas iniciatīva neizdevās sakarā ar Francijas pretestību, kas pieprasīja ekskluzīvu Francijas un Vācijas vadošo lomu (“ES dzinējs”), tāpat kā EEK/EK laikā paplašinātajā ES. Šeit ir steidzami vajadzīgs jauns sākums.","mt":"Jeħtieġ li l-UE tiżviluppa struttura interna li gradwalment tneħħi d-distakk storiku bejn l-Ewropa Ċentrali tal-Punent u tal-Lvant mhux biss fil-livell tal-għajxien, iżda wkoll fl-istandards tal-edukazzjoni u r-riċerka, u mhux l-inqas fl-ekonomija. Il-bidla meħtieġa lejn il-Lvant taċ-ċentri ċivili hija l-isfida reali tal-UE għas-seklu 21, li għalih m’hemm l-ebda eżempju storiku. Għal sekli sħaħ, l-Ewropa Ċentrali tal-Lvant kienet periferija tal-Punent u parzjalment ġiet trattata bħala żona kolonjali, maħkuma, rikatta u oppressa. Li jingħeleb dan l-istatus postkolonjali tad-19 u, parzjalment, tas-seklu 20 huwa wieħed mill-aktar kompiti urġenti tal-UE fil-bidu tas-seklu 21. Fil-kuntest tat-tkabbir ewlieni lejn il-Lvant ta’ l-UE f’Mejju 2004, it-Trijangolu ta’ Weimar – kooperazzjoni aktar mill-qrib bejn l-Istati Membri kontinentali “akbar” ta’ l-UE – Franza, il-Ġermanja u l-Polonja – kien ippruvat li jibda. Din l-inizjattiva bejn il-Ġermanja u l-Polonja falliet minħabba r-reżistenza ta’ Franza, li ddikjarat rwol esklussiv ta’ tmexxija bejn Franza u l-Ġermanja (“magna tal-UE”) bħal fi żminijiet KEE/KE għall-UE mkabbra. Hemm bżonn urġenti ta’ bidu ġdid f’dan ir-rigward.","nl":"De EU moet een interne structuur ontwikkelen die de historische kloof tussen West- en Oost-Centraal-Europa geleidelijk wegneemt, niet alleen wat betreft de levensstandaard, maar ook op het gebied van onderwijs en onderzoek, en niet in de laatste plaats in de economie. De noodzakelijke verschuiving naar het oosten van de civiele centra is de echte uitdaging van de EU voor de 21e eeuw, waarvoor geen historische voorbeelden zijn. Al eeuwenlang is Oost-Centraal-Europa een periferie van het Westen en werd deels zelfs behandeld als een koloniaal gebied, veroverd, gechanteerd en onderdrukt. Het overwinnen van deze postkoloniale status van de 19e en deels de 20e eeuw is een van de meest urgente taken van de EU aan het begin van de 21e eeuw. In het kader van de grote uitbreiding naar het oosten van de EU in mei 2004 werd een begin gemaakt met de Weimar-driehoek – een nauwere samenwerking tussen de „grotere” continentale lidstaten van de EU – Frankrijk, Duitsland en Polen. Dit Duits-Poolse initiatief mislukte door het verzet van Frankrijk, dat een exclusieve Frans-Duitse leiderschapsrol („EU-motor”) opriep, zoals in de EEG/EG-tijdperk voor de uitgebreide EU. Een nieuw begin is hier dringend nodig.","pl":"UE musi opracować wewnętrzną strukturę, która stopniowo zlikwiduje przepaść historyczną między Europą Zachodnią i Wschodnią i Środkową nie tylko pod względem poziomu życia, ale również standardów edukacji i badań, a także w gospodarce. Niezbędne przesunięcie centrów cywilnych na wschód jest prawdziwym wyzwaniem dla UE na XXI wiek, dla którego nie ma przykładów historycznych. Od wieków wschodnia Europa Środkowa jest peryferią Zachodu, a częściowo była traktowana jako obszar kolonialny, podbity, szantażowany i uciskany. Przezwyciężenie tego postkolonialnego statusu XIX, a częściowo XX wieku, jest jednym z najpilniejszych zadań UE na początku XXI wieku. W kontekście dużego rozszerzenia UE na wschód w maju 2004 r. podjęto próbę rozpoczęcia Trójkąta Weimarskiego - ściślejszej współpracy między „większymi” kontynentalnymi państwami członkowskimi UE - Francją, Niemcami i Polską. Ta niemiecko-polska inicjatywa nie powiodła się z powodu oporu Francji, która przyznała wyłączną francusko-niemiecką rolę przywódczą („silnik UE”), jak w czasach EWG/WE dla rozszerzonej UE. Pilnie potrzebny jest nowy początek.","pt":"A UE tem de desenvolver uma estrutura interna que elimine gradualmente o fosso histórico entre a Europa Ocidental e a Europa Central Oriental, não só em termos de nível de vida, mas também de nível de educação e investigação, e não menos importante na economia. A necessária deslocação a leste dos centros civis é o verdadeiro desafio da UE para o século XXI, para o qual não existem exemplos históricos. Durante séculos, a Europa Central Oriental tem sido uma arrabaldes do Ocidente e, em parte, foi tratada como uma área colonial, conquistada, chantageada e oprimida. Superar este estatuto pós-colonial do século XIX e, em parte, do século XX é uma das tarefas mais urgentes da UE no início do século XXI. No contexto do grande alargamento da UE a Leste, em maio de 2004, tentou-se começar o Triângulo de Weimar - uma cooperação mais estreita entre os «grandes» Estados-Membros continentais da UE - França, Alemanha e Polónia. Esta iniciativa germano-polaca falhou devido à resistência da França, que reivindicava um papel de liderança franco-alemão exclusivo («motor da UE») como na época CEE/CE para a UE alargada. Um novo começo é urgentemente necessário aqui.","ro":"UE trebuie să dezvolte o structură internă care să elimine treptat decalajul istoric dintre Europa de Vest și Europa Centrală de Est, nu numai în ceea ce privește nivelul de trai, ci și standardele de educație și cercetare, și nu în ultimul rând în economie. Schimbarea necesară spre est a centrelor civile reprezintă adevărata provocare a UE pentru secolul XXI, pentru care nu există exemple istorice. Timp de secole, Europa Centrală de Est a fost o periferie a Occidentului și în parte a fost tratată ca o zonă colonială, cucerită, șantajată și asuprită. Depășirea acestui statut postcolonial al secolului al XIX-lea și, parțial, al secolului XX este una dintre cele mai urgente sarcini ale UE la începutul secolului XXI. În contextul extinderii majore spre est a UE din mai 2004, Triunghiul de la Weimar – o cooperare mai strânsă între statele membre continentale „mai mari” ale UE – Franța, Germania și Polonia – a fost încercat să înceapă. Această inițiativă germano-poloneză a eșuat din cauza rezistenței Franței, care a revendicat un rol de lider exclusiv franco-german („motorul UE”), la fel ca în vremurile CEE/CE pentru UE extinsă. Aici este nevoie urgentă de un nou început.","sk":"EÚ potrebuje vytvoriť vnútornú štruktúru, ktorá postupne odstráni historické rozdiely medzi západnou a východnou strednou Európou nielen v životnej úrovni, ale aj v úrovni vzdelávania a výskumu, a v neposlednom rade aj v hospodárstve. Nevyhnutný posun civilných centier smerom na východ je skutočnou výzvou EÚ pre 21. storočie, pre ktorú neexistujú žiadne historické príklady. Po stáročia je východná stredná Európa perifériou Západu a čiastočne bola dokonca považovaná za koloniálnu oblasť, dobytá, vydieraná a utláčaná. Prekonanie tohto postkoloniálneho postavenia 19. a čiastočne 20. storočia je jednou z najnaliehavejších úloh EÚ na začiatku 21. storočia. V kontexte veľkého rozšírenia EÚ smerom na východ v máji 2004 sa pokúsilo začať Weimarský trojuholník – užšiu spoluprácu medzi „väčšími“ kontinentálnymi členskými štátmi EÚ – Francúzskom, Nemeckom a Poľskom. Táto nemecko-poľská iniciatíva zlyhala z dôvodu odporu Francúzska, ktoré si nárokovalo výlučnú francúzsko-nemeckú vedúcu úlohu („motor EÚ“) ako v časoch EHS/ES pre rozšírenú EÚ. Je tu naliehavo potrebný nový začiatok.","sl":"EU mora razviti notranjo strukturo, ki bo postopoma odpravila zgodovinsko vrzel med zahodno in vzhodno Srednjo Evropo ne le v življenjskem standardu, ampak tudi v standardih izobraževanja in raziskav, nenazadnje pa tudi v gospodarstvu. Potreben premik civilnih središč proti vzhodu je pravi izziv EU za 21. stoletje, za katerega ni zgodovinskih primerov. Vzhodna Srednja Evropa je bila stoletja obrobje Zahoda in deloma je bila celo obravnavana kot kolonialno območje, osvojeno, izsiljeno in zatirano. Premagovanje tega postkolonialnega statusa 19. in delno 20. stoletja je ena od najnujnejših nalog EU na začetku 21. stoletja. V okviru velike širitve EU proti vzhodu maja 2004 je bil poskus začetka Weimarskega trikotnika - tesnejšega sodelovanja med „velikimi“ celinskimi državami članicami EU - Francijo, Nemčijo in Poljsko. Ta nemško-poljska pobuda ni uspela zaradi odpora Francije, ki je zahtevala izključno francosko-nemško vodilno vlogo („motor EU“) kot v času EGS/ES za razširjeno EU. Tu je nujno potreben nov začetek.","sv":"EU måste utveckla en intern struktur som gradvis undanröjer den historiska klyftan mellan västra och östra Centraleuropa, inte bara i fråga om levnadsstandarden utan också i fråga om utbildning och forskning, och inte minst i ekonomin. Den nödvändiga östomställningen av de civila centrumen är EU:s verkliga utmaning för 2000-talet, som det inte finns några historiska exempel på. I århundraden har östra Centraleuropa varit en periferi i väst och delvis behandlats som ett kolonialt område, erövrat, utpressat och förtryckt. Att övervinna denna postkoloniala status från 1800-talet och delvis 1900-talet är en av EU:s mest angelägna uppgifter i början av 2000-talet. I samband med den stora östutvidgningen av EU i maj 2004 försökte man inleda ett närmare samarbete mellan de ”stora” kontinentala medlemsstaterna i EU – Frankrike, Tyskland och Polen – i Weimartriangeln. Detta tysk-polska initiativ misslyckades på grund av motståndet från Frankrike, som hävdade en exklusiv fransk-tysk ledarroll (”EU-motor”) som i EEG/EG-tiderna för det utvidgade EU. En ny början är absolut nödvändig här."}},"title":{"de":"Ostverschiebung der zivilisatorischen Zentren der EU","machine_translations":{"bg":"Промяна на изток на гражданските центрове на ЕС","cs":"Přesun civilizačních center EU směrem na východ","da":"Flytning mod øst af EU's civilisatoriske centre","el":"Στροφή προς ανατολάς των πολιτικών κέντρων της ΕΕ","en":"Eastward shift of the EU’s civilisatory centres","es":"Desplazamiento hacia el este de los centros civiles de la UE","et":"ELi tsiviilkeskuste nihkumine ida suunas","fi":"EU:n siviilikeskusten siirtyminen itään","fr":"Déménagement vers l’Est des centres de civilisation de l’UE","ga":"Aistriú soir ó ionaid shibhialtacha an Aontais Eorpaigh","hr":"Pomak civilizacijskih centara EU-a prema istoku","hu":"Az EU polgári központjainak keleti irányú elmozdulása","it":"Spostamento verso est dei centri civili dell'UE","lt":"ES civilizacijos centrų perkėlimas į rytus","lv":"ES civilo centru pārvietošana uz austrumiem","mt":"Ċaqliq lejn il-Lvant taċ-ċentri ċivili tal-UE","nl":"Verschuiving naar het oosten van de civiele centra van de EU","pl":"Przesunięcie w kierunku wschodnim ośrodków cywilnych UE","pt":"Deslocação a leste dos centros civis da UE","ro":"Deplasarea spre est a centrelor civile ale UE","sk":"Posun civilizačných centier EÚ smerom na východ","sl":"Premik civilnih središč EU proti vzhodu","sv":"Förskjutning österut av EU:s civila centrum"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×