Other ideas

Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 64396ee3858ea7049a3152ad4ffe56b3f604b9c207002eced5ddf83e8642b726

Source: {"body":{"da":"Fra Island til Spanien har vi bygninger, som vi kalder katedraler. Gennem dem kan vi forstå, at vi i Europa har en fælles kultur. \nBorgerne i Europa har også fælles interesser. \nDesværre har vores nationale politikere travlt med at understrege forskellene. Bevares, de findes. Og mange af særhederne skal da også bevares. Men vores hverdag kunne blive langt mere givende, hvis vi levede vores fællesskab kraftigere. Vi har langt hen af vejen afskaffet de indre geografiske grænser, nu er det på tide at afskaffe de mentale grænser. For at opnå det, er det nødvendigt med et fælles europæiskt sprog, et fælles andet sprog, som er (relativt) nemt at lære, som ikke forfordeler nogen, som derfor er et demokratiskt sprog. Ingen af de nationale sprog har kunnet løse den opgave. Derfor skal esperanto blive vores fælles sprog. \n Allerede Umberto Eco vidste, at der kun findes eet argument mod esperanto: de nationale regeringers egoisme","machine_translations":{"bg":"От Исландия до Испания имаме сгради, които наричаме катедрали. Чрез тях можем да разберем, че ние в Европа имаме обща култура. Гражданите на Европа също имат общи интереси. За съжаление, нашите национални политици са заети да подчертават различията. Запазени, съществуват. И много от особеностите трябва да бъдат запазени. Но нашето ежедневие може да бъде много по-възнаграждаващо, ако изживеем нашата общност по-силна. До голяма степен премахнахме вътрешните географски граници; сега е моментът да премахнем умствените граници. За да постигнем това, се нуждаем от общ европейски език, общ друг език, който е (относително) лесен за изучаване, който не поставя в неизгодно положение никой, който следователно е демократичен език. Нито един от националните езици не успя да направи това. Ето защо есперанто трябва да се превърне в общ език. Umberto Eco вече е знаело, че има само един аргумент срещу Есперанто: егоизъм на националните правителства","cs":"Od Islandu po Španělsko máme budovy, které nazýváme katedrály. Prostřednictvím nich můžeme pochopit, že v Evropě máme společnou kulturu. Občané Evropy mají také společné zájmy. Naši národní politici jsou bohužel zaneprázdněni zdůrazňováním rozdílů. Zachované, existují. A mnoho zvláštností musí být zachováno. Ale náš každodenní život by mohl být mnohem výhodnější, kdybychom žili naši komunitu silnější. Do značné míry jsme zrušili vnitřní zeměpisné hranice; nyní nastal čas zrušit mentální hranice. K dosažení tohoto cíle potřebujeme společný evropský jazyk, společný jiný jazyk, který se (relativně) snadno učí a který neznevýhodňuje nikoho, kdo je tudíž demokratickým jazykem. Žádný z národních jazyků to nedokázal. Proto se esperanto musí stát naším společným jazykem. Umberto Eco již věděl, že existuje pouze jeden argument proti esperantu: egoismus národních vlád","de":"Von Island bis Spanien haben wir Gebäude, die wir Kathedralen nennen. Durch sie können wir verstehen, dass wir in Europa eine gemeinsame Kultur haben. Die Bürger Europas haben auch gemeinsame Interessen. Leider sind unsere nationalen Politiker damit beschäftigt, die Unterschiede hervorzuheben. Sie existieren erhalten. Und viele der Besonderheiten müssen bewahrt werden. Aber unser Alltag könnte viel lohnender sein, wenn wir unsere Gemeinschaft stärker leben. Wir haben die geographischen Binnengrenzen weitgehend abgeschafft, jetzt ist es an der Zeit, die geistigen Grenzen abzuschaffen. Um dies zu erreichen, brauchen wir eine gemeinsame europäische Sprache, eine gemeinsame andere Sprache, die (relativ) leicht zu erlernen ist, was niemanden benachteiligt, der daher eine demokratische Sprache ist. Keine der Landessprachen war dazu in der Lage. Deshalb muss Esperanto unsere gemeinsame Sprache werden. Umberto Eco wusste bereits, dass es nur ein Argument gegen Esperanto gibt: Egoismus der nationalen Regierungen","el":"Από την Ισλανδία μέχρι την Ισπανία, έχουμε κτίρια που ονομάζουμε καθεδρικούς ναούς. Μέσω αυτών, μπορούμε να καταλάβουμε ότι στην Ευρώπη έχουμε μια κοινή κουλτούρα. Οι πολίτες της Ευρώπης έχουν επίσης κοινά συμφέροντα. Δυστυχώς, οι εθνικοί πολιτικοί μας είναι απασχολημένοι με την επισήμανση των διαφορών. Σώζονται, υπάρχουν. Και πολλές από τις ιδιαιτερότητες πρέπει να διατηρηθούν. Αλλά η καθημερινή μας ζωή θα μπορούσε να είναι πολύ πιο επιβράβευση αν ζούσαμε την κοινότητά μας ισχυρότερη. Καταργήσαμε σε μεγάλο βαθμό τα εσωτερικά γεωγραφικά σύνορα· τώρα είναι η στιγμή να καταργήσουμε τα νοητικά σύνορα. Για να επιτευχθεί αυτό, χρειαζόμαστε μια κοινή ευρωπαϊκή γλώσσα, μια κοινή άλλη γλώσσα που είναι (σχετικά) εύκολη στην εκμάθηση, η οποία δεν θέτει σε μειονεκτική θέση κανέναν, ως εκ τούτου, δημοκρατική γλώσσα. Καμία από τις εθνικές γλώσσες δεν μπόρεσε να το πράξει αυτό. Αυτός είναι ο λόγος για τον οποίο η Εσπεράντο πρέπει να γίνει η κοινή μας γλώσσα. Η Umberto Eco γνώριζε ήδη ότι υπάρχει μόνο ένα επιχείρημα κατά της Εσπεράντο: εγωισμός των εθνικών κυβερνήσεων","en":"From Iceland to Spain, we have buildings that we call cathedrals. Through them, we can understand that we in Europe have a common culture. The citizens of Europe also have common interests. Unfortunately, our national politicians are busy highlighting the differences. Preserved, they exist. And many of the peculiarities must be preserved. But our everyday life could be much more rewarding if we lived our community stronger. We have largely abolished internal geographical borders; now is the time to abolish mental frontiers. To achieve this, we need a common European language, a common other language that is (relatively) easy to learn, which does not disadvantage anyone who is therefore a democratic language. None of the national languages have been able to do that. That is why Esperanto must become our common language. Umberto Eco already knew that there is only one argument against Esperanto: egotism of National Governments","es":"De Islandia a España, tenemos edificios que llamamos catedrales. A través de ellos, podemos entender que en Europa tenemos una cultura común. Los ciudadanos de Europa también tienen intereses comunes. Lamentablemente, nuestros políticos nacionales están ocupados poniendo de relieve las diferencias. Preservados, existen. Y muchas de las peculiaridades deben ser preservadas. Pero nuestra vida cotidiana podría ser mucho más gratificante si viviésemos nuestra comunidad más fuerte. Hemos abolido en gran medida las fronteras geográficas internas; ahora es el momento de abolir las fronteras mentales. Para lograrlo, necesitamos una lengua europea común, otra lengua común que sea (relativamente) fácil de aprender, que no desfavorezca a nadie que sea, por lo tanto, una lengua democrática. Ninguna de las lenguas nacionales ha podido hacerlo. Por eso el esperanto debe convertirse en nuestro lenguaje común. Umberto Eco ya sabía que solo hay un argumento contra Esperanto: egoísmo de los gobiernos nacionales","et":"Islandist Hispaaniasse on hooned, mida me nimetame katedraalideks. Nende kaudu saame aru, et meil Euroopas on ühine kultuur. Euroopa kodanikel on ka ühised huvid. Kahjuks on meie riikide poliitikud hõivatud erinevuste esiletõstmisega. Säilinud, nad on olemas. Ja paljud iseärasused tuleb säilitada. Kuid meie igapäevane elu oleks palju rahulikum, kui elaksime oma kogukonna tugevamana. Oleme suures osas kaotanud geograafilised sisepiirid; nüüd on aeg kaotada vaimsed piirid. Selle saavutamiseks vajame ühist Euroopa keelt, ühist muud keelt, mida on (suhteliselt) lihtne õppida, mis ei sea ebasoodsasse olukorda kedagi, kes on seega demokraatlik keel. Seda ei ole suudetud teha üheski riigikeeles. Seepärast peab Esperanto saama meie ühiseks keeleks. Umberto Eco teadis juba, et Esperanto vastu on vaid üks argument: riikide valitsuste egotism","fi":"Islannista Espanjaan meillä on rakennuksia, joita kutsumme katedraaliksi. Niiden avulla voimme ymmärtää, että meillä on Euroopassa yhteinen kulttuuri. Myös Euroopan kansalaisilla on yhteiset intressit. Valitettavasti kansalliset poliitikot korostavat erimielisyyksiä. Säilynyt, ne ovat olemassa. Ja monet erityispiirteet on säilytettävä. Mutta jokapäiväinen elämämme voisi olla paljon palkitsevaa, jos eläisimme yhteisömme vahvempana. Olemme suurelta osin poistaneet maantieteelliset sisärajat, ja nyt on aika poistaa henkiset rajat. Tämän saavuttamiseksi tarvitsemme yhteisen eurooppalaisen kielen, yhteisen toisen kielen, joka on (suhteellisesti) helppo oppia, mikä ei haittaa ketään, joka on demokraattinen kieli. Yksikään kansallisista kielistä ei ole pystynyt siihen. Siksi esperantosta on tultava yhteinen kieli. Umberto Eco tiesi jo, että Esperantoa vastaan on vain yksi väite: kansallisten hallitusten itsekkyys","fr":"De l’Islande à l’Espagne, nous avons des bâtiments que nous appelons des cathédrales. Grâce à eux, nous pouvons comprendre qu’en Europe nous avons une culture commune. Les citoyens européens ont également des intérêts communs. Malheureusement, nos politiciens nationaux sont occupés à mettre en évidence les différences. Préservés, ils existent. Et beaucoup des particularités doivent être préservées. Mais notre vie quotidienne pourrait être beaucoup plus enrichissante si nous vivions notre communauté plus forte. Nous avons largement aboli les frontières géographiques internes; le moment est venu d’abolir les frontières mentales. Pour y parvenir, nous avons besoin d’une langue européenne commune, d’une autre langue commune qui soit (relativement) facile à apprendre, ce qui ne désavantage pas quiconque est donc une langue démocratique. Aucune des langues nationales n’a pu le faire. C’est pourquoi l’espéranto doit devenir notre langue commune. Umberto Eco savait déjà qu’il n’y avait qu’un seul argument contre Esperanto: égoïsme des gouvernements nationaux","ga":"Ón Íoslainn go dtí an Spáinn, ní mór dúinn foirgnimh a thugann muid ardeaglaisí. Tríothu sin, tuigimid go bhfuil cultúr coiteann againn san Eoraip. Tá leasanna coiteanna ag saoránaigh na hEorpa freisin. Faraor, tá ár bpolaiteoirí náisiúnta gnóthach agus béim á leagan acu ar na difríochtaí atá eatarthu. Leasaithe, tá siad ann. Agus ní mór go leor de na peculiarities a chaomhnú. Ach d’fhéadfadh ár saol laethúil a bheith i bhfad níos luachmhaire dá mairfeadh ár bpobal níos láidre. Tá deireadh curtha againn, den chuid is mó, le teorainneacha inmheánacha geografacha; anois an t-am deireadh a chur le teorainneacha intinne. Chun é sin a bhaint amach, tá teanga choiteann Eorpach de dhíth orainn, teanga choiteann eile atá éasca (go coibhneasta) a fhoghlaim, rud nach bhfuil faoi mhíbhuntáiste aon duine ar teanga dhaonlathach í dá bhrí sin. Ní raibh aon cheann de na teangacha náisiúnta in ann é sin a dhéanamh. Sin é an fáth go gcaithfidh Esperanto a bheith mar theanga choiteann againn. Bhí a fhios ag Umberto Eco cheana féin nach bhfuil ach argóint amháin i gcoinne Esperanto: i ndearmadas na Rialtas Náisiúnta","hr":"Od Islanda do Španjolske, imamo zgrade koje zovemo katedrale. S pomoću njih možemo razumjeti da u Europi imamo zajedničku kulturu. Građani Europe također imaju zajedničke interese. Nažalost, naši nacionalni političari su zauzeti ističući razlike. Sačuvani, postoje. I mnoge osobitosti moraju biti sačuvane. No, naš svakodnevni život mogao bi biti puno više nagrađujući ako smo živjeli našu zajednicu jači. U velikoj smo mjeri ukinuli unutarnje zemljopisne granice; sada je vrijeme za ukidanje mentalnih granica. Da bismo to postigli, potreban nam je zajednički europski jezik, zajednički drugi jezik koji je (relativno) jednostavan za učenje, koji ne stavlja u nepovoljan položaj svakoga tko je stoga demokratski jezik. Nijedan od nacionalnih jezika to nije mogao učiniti. Zato Esperanto mora postati naš zajednički jezik. Umberto Eco već je znao da postoji samo jedan argument protiv Esperanta: egoizam nacionalnih vlada","hu":"Izlandtól Spanyolországig vannak épületeink, amelyeket katedrálisoknak hívunk. Ezek révén megérthetjük, hogy Európában közös kultúrával rendelkezünk. Az európai polgároknak is közös érdekeik vannak. Sajnos, a nemzeti politikusok elfoglalták kiemelni a különbségeket. Megőrzött, léteznek. És sok sajátosságot meg kell őrizni. De a mindennapi életünk sokkal kifizetődőbb lenne, ha erősebben élnénk a közösségünket. Nagyrészt eltöröltük a belső földrajzi határokat, most van itt az ideje a mentális határok eltörlésének. Ennek eléréséhez szükségünk van egy közös európai nyelvre, egy másik közös nyelvre, amelyet (viszonylag) könnyen meg lehet tanulni, ami nem jelent hátrányt bárkinek, aki ezért demokratikus nyelv. Erre egyik nemzeti nyelv sem volt képes. Ezért kell az eszperantónak közös nyelvünkké válnia. Umberto Eco már tudta, hogy csak egy érv van az eszperantó ellen: a nemzeti kormányok egoizmusa","it":"Dall'Islanda alla Spagna, abbiamo edifici che chiamiamo cattedrali. Attraverso di loro, possiamo capire che in Europa abbiamo una cultura comune. Anche i cittadini europei hanno interessi comuni. Purtroppo, i nostri politici nazionali sono impegnati ad evidenziare le differenze. Preservati, esistono. E molte delle peculiarità devono essere preservate. Ma la nostra vita quotidiana potrebbe essere molto più gratificante se vivessimo la nostra comunità più forte. Abbiamo in gran parte abolito i confini geografici interni; ora è il momento di abolire le frontiere mentali. Per raggiungere questo obiettivo, abbiamo bisogno di una lingua europea comune, un'altra lingua comune che sia (relativamente) facile da imparare, che non vada a svantaggio di chi è quindi una lingua democratica. Nessuna delle lingue nazionali è stata in grado di farlo. Per questo l'esperanto deve diventare il nostro linguaggio comune. Umberto Eco sapeva già che c'è un solo argomento contro l'esperanto: egotismo dei governi nazionali","lt":"Nuo Islandijos iki Ispanijos turime pastatus, kuriuos vadiname katedromis. Per juos galime suprasti, kad mes Europoje turime bendrą kultūrą. Europos piliečiai taip pat turi bendrų interesų. Deja, mūsų nacionaliniai politikai yra užsiėmę, pabrėždami skirtumus. Išsaugota, jie egzistuoja. Ir daugelis ypatumų turi būti išsaugotos. Bet mūsų kasdienis gyvenimas galėtų būti daug daugiau naudingas, jei mes gyvenome savo bendruomenę stipresnis. Didžiąja dalimi panaikinome vidaus geografines sienas; dabar atėjo laikas panaikinti psichines sienas. Kad tai pasiektume, mums reikia bendros Europos kalbos, bendros kitos kalbos, kurią (palyginti) būtų lengva išmokti, o tai nekenktų visiems, kurie todėl yra demokratiška kalba. Nė viena iš nacionalinių kalbų to negalėjo padaryti. Štai kodėl esperanto kalba turi tapti mūsų bendra kalba. Umberto Eco jau žinojo, kad yra tik vienas argumentas prieš Esperanto: nacionalinių vyriausybių egotizmas","lv":"No Islandes līdz Spānijai mums ir ēkas, kuras mēs saucam par katedrālēm. Ar to palīdzību mēs varam saprast, ka mums Eiropā ir kopīga kultūra. Arī Eiropas pilsoņiem ir kopīgas intereses. Diemžēl mūsu valstu politiķi ir aizņemti, uzsverot atšķirības. Saglabāti, tie pastāv. Un daudzas īpatnības ir jāsaglabā. Bet mūsu ikdienas dzīve varētu būt daudz atalgojoša, ja mēs dzīvosim mūsu kopienu stiprāk. Mēs lielā mērā esam atcēluši iekšējās ģeogrāfiskās robežas; tagad ir pienācis laiks atcelt garīgās robežas. Lai to panāktu, mums ir vajadzīga kopēja Eiropas valoda, kopīga cita valoda, ko ir (salīdzinoši) viegli iemācīties, kas nav neizdevīgākā situācijā ikvienam, kurš tādējādi ir demokrātiska valoda. Neviena no valsts valodām to nav spējusi izdarīt. Tāpēc Esperanto ir jākļūst par mūsu kopīgo valodu. Umberto Eco jau zināja, ka pret Esperanto ir tikai viens arguments: valstu valdību egoisms","mt":"Mill – ​ Iżlanda sa Spanja, għandna bini li nsejħulu katidrali. Permezz tagħhom, nistgħu nifhmu li aħna fl-Ewropa għandna kultura komuni. Iċ-ċittadini tal-Ewropa għandhom ukoll interessi komuni. Sfortunatament, il-politiċi nazzjonali tagħna għandhom ħafna x’jagħmlu biex jenfasizzaw id-differenzi. Dawn il – ​ ippriservati jeżistu. U ħafna mill-pekuljaretajiet għandhom jiġu ppreservati. Imma l – ​ ħajja tagħna taʼ kuljum tistaʼ tkun ħafna iktar premjanti jekk konna ngħixu l – ​ komunità tagħna iktar b’saħħitha. Fil-biċċa l-kbira abolijna l-fruntieri ġeografiċi interni; issa huwa ż-żmien li jiġu aboliti l-fruntieri mentali. Biex niksbu dan, għandna bżonn lingwa Ewropea komuni, lingwa komuni oħra li hija (relattivament) faċli biex titgħallem, li ma toħloq l-ebda żvantaġġ lil kull min hu għalhekk lingwa demokratika. l-ebda waħda mil-lingwi nazzjonali ma kienet kapaċi tagħmel dan. Huwa għalhekk li Esperanto jrid isir il – ​ lingwa komuni tagħna. Umberto Eco diġà kien jaf li hemm biss argument wieħed kontra Esperanto: l-egotiżmu tal-Gvernijiet Nazzjonali","nl":"Van IJsland tot Spanje hebben we gebouwen die we kathedralen noemen. Via hen kunnen we begrijpen dat we in Europa een gemeenschappelijke cultuur hebben. De burgers van Europa hebben ook gemeenschappelijke belangen. Helaas zijn onze nationale politici druk bezig de verschillen te benadrukken. Bewaard gebleven, ze bestaan. En veel van de eigenaardigheden moeten behouden blijven. Maar ons dagelijks leven zou veel lonender kunnen zijn als we onze gemeenschap sterker zouden leven. Wij hebben de interne geografische grenzen grotendeels afgeschaft; nu is het tijd om de mentale grenzen af te schaffen. Om dit te bereiken hebben we een gemeenschappelijke Europese taal nodig, een gemeenschappelijke andere taal die (relatief) gemakkelijk te leren is, wat niemand benadeelt die daarom een democratische taal is. Geen van de nationale talen heeft dat kunnen doen. Daarom moet Esperanto onze gemeenschappelijke taal worden. Umberto Eco wist al dat er maar één argument tegen Esperanto bestaat: egoïsme van nationale regeringen","pl":"Od Islandii po Hiszpanię mamy budynki, które nazywamy katedrami. Dzięki nim możemy zrozumieć, że w Europie mamy wspólną kulturę. Obywatele Europy mają również wspólne interesy. Niestety nasi krajowi politycy są zajęci podkreślaniem różnic. Zachowane, istnieją. I wiele osobliwości muszą być zachowane. Ale nasze codzienne życie może być o wiele bardziej satysfakcjonujące, gdybyśmy żyli silniejszą społecznością. W dużej mierze zniesiono wewnętrzne granice geograficzne; nadszedł czas, aby znieść granice psychiczne. Aby to osiągnąć, potrzebujemy wspólnego europejskiego języka, wspólnego innego języka, który jest (względnie) łatwy do nauczenia, co nie jest niekorzystne dla każdego, kto jest językiem demokratycznym. Żaden z języków narodowych nie był w stanie tego zrobić. Dlatego Esperanto musi stać się naszym wspólnym językiem. Umberto Eco wiedział już, że istnieje tylko jeden argument przeciwko Esperanto: egoizm rządów krajowych","pt":"Da Islândia à Espanha, temos edifícios a que chamamos catedrais. Através deles, podemos compreender que nós, na Europa, temos uma cultura comum. Os cidadãos da Europa também têm interesses comuns. Infelizmente, os nossos políticos nacionais estão ocupados a destacar as diferenças. Preservados, eles existem. E muitas das peculiaridades devem ser preservadas. Mas nossa vida cotidiana poderia ser muito mais gratificante se vivêssemos nossa comunidade mais forte. Abolimos em grande medida as fronteiras geográficas internas; chegou o momento de abolir as fronteiras mentais. Para isso, precisamos de uma língua europeia comum, de uma outra língua comum que seja (relativamente) fácil de aprender, que não prejudique ninguém que seja, portanto, uma língua democrática. Nenhuma das línguas nacionais foi capaz de o fazer. É por isso que o Esperanto deve tornar-se nossa língua comum. Umberto Eco já sabia que há apenas um argumento contra o esperanto: egotismo dos governos nacionais","ro":"Din Islanda până în Spania, avem clădiri pe care le numim catedrale. Prin intermediul acestora, putem înțelege că noi, cei din Europa, avem o cultură comună. Cetățenii Europei au, de asemenea, interese comune. Din păcate, politicienii noștri naționali sunt ocupați cu evidențierea diferențelor. Conservate, ele există. Și multe dintre particularitățile trebuie păstrate. Dar viața noastră de zi cu zi ar putea fi mult mai plină de satisfacții dacă am trăi comunitatea noastră mai puternică. Am abolit în mare măsură frontierele geografice interne; acum este momentul să abolim frontierele mentale. Pentru a realiza acest lucru, avem nevoie de o limbă europeană comună, o altă limbă comună care este (relativ) ușor de învățat, care nu dezavantajează pe nimeni care este, prin urmare, o limbă democratică. Niciuna dintre limbile naționale nu a reușit să facă acest lucru. De aceea, Esperanto trebuie să devină limba noastră comună. Umberto Eco știa deja că există un singur argument împotriva Esperanto: egoismul guvernelor naționale","sk":"Od Islandu po Španielsko máme budovy, ktoré nazývame katedrálami. Prostredníctvom nich môžeme pochopiť, že v Európe máme spoločnú kultúru. Občania Európy majú tiež spoločné záujmy. Bohužiaľ, naši národní politici sú zaneprázdnení zdôrazňovaním rozdielov. Zachované, existujú. A mnoho zvláštností sa musí zachovať. Ale náš každodenný život by mohol byť oveľa prospešnejší, ak by sme žili našu komunitu silnejšiu. Do značnej miery sme zrušili vnútorné geografické hranice; teraz je čas zrušiť mentálne hranice. Na dosiahnutie tohto cieľa potrebujeme spoločný európsky jazyk, spoločný iný jazyk, ktorý sa (relatívne) ľahko učí, čo neznevýhodňuje nikoho, kto je preto demokratickým jazykom. Žiadny z národných jazykov to nebol schopný urobiť. Preto sa esperanto musí stať našim spoločným jazykom. Umberto Eco už vedel, že existuje len jeden argument proti esperantu: egoizmus národných vlád","sl":"Od Islandije do Španije imamo stavbe, ki jih imenujemo katedrale. Z njimi lahko razumemo, da imamo v Evropi skupno kulturo. Državljani Evrope imajo tudi skupne interese. Na žalost so naši nacionalni politiki zaposleni s poudarjanjem razlik. Ohranjeni, obstajajo. In veliko posebnosti je treba ohraniti. Toda naše vsakdanje življenje bi lahko bilo veliko bolj koristno, če bi živeli našo skupnost močnejši. V veliki meri smo odpravili notranje geografske meje; zdaj je čas za odpravo duševnih meja. Da bi to dosegli, potrebujemo skupni evropski jezik, skupni drug jezik, ki se ga je (sorazmerno) lahko naučiti, kar ne postavlja v slabši položaj nikogar, ki je zato demokratični jezik. Nihče od nacionalnih jezikov tega ni mogel storiti. Zato mora esperanto postati naš skupni jezik. Umberto Eco je že vedel, da obstaja samo en argument proti esperantu: egotizem nacionalnih vlad","sv":"Från Island till Spanien har vi byggnader som vi kallar katedraler. Genom dem kan vi förstå att vi i Europa har en gemensam kultur. Europas medborgare har också gemensamma intressen. Tyvärr är våra nationella politiker upptagna med att lyfta fram skillnaderna. Bevarade, de existerar. Och många av de egenheter måste bevaras. Men vår vardag kan bli mycket mer givande om vi levde vårt samhälle starkare. Vi har till stor del avskaffat de inre geografiska gränserna, nu är det dags att avskaffa mentala gränser. För att uppnå detta behöver vi ett gemensamt europeiskt språk, ett gemensamt annat språk som (relativt) är lätt att lära sig, vilket inte missgynnar någon som därför är ett demokratiskt språk. Inget av de nationella språken har kunnat göra det. Därför måste Esperanto bli vårt gemensamma språk. Umberto Eco visste redan att det bara finns ett argument mot Esperanto: de nationella regeringarnas egoism"}},"title":{"da":"Europa er eet stort kulturområde","machine_translations":{"bg":"Европа е важна културна област","cs":"Evropa je významnou kulturní oblastí","de":"Europa ist ein wichtiger Kulturraum","el":"Η Ευρώπη είναι ένας σημαντικός πολιτιστικός χώρος","en":"Europe is a major cultural area","es":"Europa es un espacio cultural importante","et":"Euroopa on oluline kultuuripiirkond","fi":"Eurooppa on merkittävä kulttuurialue","fr":"L’Europe est un espace culturel majeur","ga":"Is mór-limistéar cultúrtha í an Eoraip","hr":"Europa je važno kulturno područje","hu":"Európa fontos kulturális térség","it":"L'Europa è uno spazio culturale importante","lt":"Europa yra svarbi kultūrinė erdvė","lv":"Eiropa ir nozīmīga kultūras telpa","mt":"l-Ewropa hija żona kulturali ewlenija","nl":"Europa is een belangrijke culturele ruimte","pl":"Europa jest ważnym obszarem kulturowym","pt":"A Europa é um importante espaço cultural","ro":"Europa este o zonă culturală majoră","sk":"Európa je významnou kultúrnou oblasťou","sl":"Evropa je pomembno kulturno območje","sv":"Europa är ett stort kulturområde"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×