Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: e8122c7fe6e51091e9b89d4f99f7a517de55afbd85ee233e3d72e1e7400bb4b3

Source: {"body":{"en":"Is there a lack of political will to consolidate the EU's autonomous military capabilities, or is the Union stumbling with the project due to its inability to provide sufficiently effective and secure military power compared to NATO's?\n\nAutonomous military forces have been particularly talked about since the Afghanistan crisis, when Josep Borrell emphasized the changing nature of the EU's strategic foundations.\n\nThe reasons for not creating one's own army for more than 20 years are many - from costly luxuries for many of the member states, which have low GDP anyway, through the feeling of threat to the sovereignty of the big member states, to the lack of real urgency fot a vital need for such a military contingent, considering the presence of NATO.\nThe international scene today seems increasingly complex, and military action has unfolded at a much higher level than it did 20 years ago. Today we are talking much more seriously about the use of unconventional weapons, high-tech systems in military affairs, cyber attacks on a new level, threatening all levels of civil society, and so on. Things whose complexity would require the EU to invest heavily in order for the Union to be an adequate provider of military security.\nThis is an exceptional challenge for both the Union and the Member States, which would take at least another 20 years, given the Coronavirus crisis, and which, in my opinion, is beyond the strategic and financial interest of the Member States themselves.","machine_translations":{"bg":"Липсва ли политическа воля за консолидиране на автономните военни способности на ЕС или Съюзът се препъва с проекта поради неспособността си да осигури достатъчно ефективна и сигурна военна сила в сравнение с тази на НАТО? За автономните военни сили се говори особено след кризата в Афганистан, когато Жозеп Борел подчерта променящия се характер на стратегическите основи на ЕС. Причините да не се създава собствена армия в продължение на повече от 20 години са много — от скъпия лукс за много от страните-членки, които така или иначе имат нисък БВП, през усещането за заплаха за суверенитета на големите страни-членки, до липсата на реална неотложност от жизненоважна нужда от такъв военен контингент, имайки предвид присъствието на НАТО. Международната сцена днес изглежда все по-сложна, а военните действия се развиха на много по-високо ниво, отколкото преди 20 години. Днес говорим много по-сериозно за използването на неконвенционални оръжия, високотехнологични системи във военните дела, кибератаки на ново равнище, застрашаващи всички равнища на гражданското общество и т.н. Нещата, чиято сложност би наложила ЕС да инвестира сериозно, за да може Съюзът да бъде подходящ доставчик на военна сигурност. Това е изключително предизвикателство както за Съюза, така и за държавите членки, което ще отнеме най-малко още 20 години предвид кризата с коронавируса и което според мен надхвърля стратегическите и финансовите интереси на самите държави членки.","cs":"Chybí politická vůle ke konsolidaci autonomních vojenských schopností EU, nebo se Unie s projektem zhroutí kvůli své neschopnosti poskytnout dostatečně účinnou a bezpečnou vojenskou sílu ve srovnání s NATO? O autonomních vojenských silách se hovořilo zejména od afghánské krize, kdy Josep Borrell zdůraznil měnící se povahu strategických základů EU. Důvody, proč nevytvořit vlastní armádu po dobu více než 20 let, jsou mnohé – od nákladných luxusů pro mnoho členských států, které mají stejně nízký HDP, přes pocit ohrožení svrchovanosti velkých členských států až po nedostatek skutečné naléhavosti nezbytné potřeby takového vojenského kontingentu s ohledem na přítomnost NATO. Dnešní mezinárodní scéna se zdá být stále složitější a vojenská akce se odehrávala na mnohem vyšší úrovni, než tomu bylo před 20 lety. Dnes hovoříme mnohem vážněji o používání nekonvenčních zbraní, špičkových technologických systémů ve vojenských záležitostech, kybernetických útocích na nové úrovni, ohrožujících všechny úrovně občanské společnosti atd. Věci, jejichž složitost by vyžadovala, aby EU intenzivně investovala, aby Unie byla odpovídajícím poskytovatelem vojenské bezpečnosti. Jedná se o výjimečnou výzvu jak pro Unii, tak pro členské státy, která by s ohledem na koronavirovou krizi trvala nejméně dalších 20 let a která je podle mého názoru nad strategickým a finančním zájmem samotných členských států.","da":"Er der mangel på politisk vilje til at konsolidere EU's autonome militære kapacitet, eller er EU stødt på projektet på grund af dets manglende evne til at tilvejebringe tilstrækkelig effektiv og sikker militær magt i forhold til NATO's? Der er især blevet talt om autonome militære styrker siden krisen i Afghanistan, hvor Josep Borrell understregede den ændrede karakter af EU's strategiske grundlag. Årsagerne til, at man ikke har oprettet sin egen hær i mere end 20 år, er mange — fra dyre luksusforhold for mange af medlemsstaterne, som alligevel har et lavt BNP, gennem følelsen af trussel mod de store medlemsstaters suverænitet, til manglen på et reelt uopsætteligt behov for et sådant militært kontingent i betragtning af NATO's tilstedeværelse. Den internationale scene i dag virker stadig mere kompleks, og den militære indsats har udviklet sig på et langt højere niveau end for 20 år siden. I dag taler vi meget mere seriøst om brugen af ukonventionelle våben, højteknologiske systemer i militære anliggender, cyberangreb på et nyt niveau, der truer alle niveauer i civilsamfundet osv. Ting, hvis kompleksitet ville kræve, at EU investerer kraftigt, for at Unionen kan være en tilstrækkelig kilde til militær sikkerhed. Det er en ekstraordinær udfordring for både Unionen og medlemsstaterne, som vil tage mindst 20 år på grund af coronaviruskrisen, og som efter min mening ligger uden for medlemsstaternes egne strategiske og finansielle interesser.","de":"Fehlt es an politischem Willen, die autonomen militärischen Fähigkeiten der EU zu konsolidieren, oder stolpert die Union mit dem Projekt, weil sie nicht in der Lage ist, ausreichend wirksame und sichere militärische Macht im Vergleich zu der NATO bereitzustellen? Seit der Afghanistan-Krise wird insbesondere über autonome Streitkräfte gesprochen, als Josep Borrell den Wandel der strategischen Grundlagen der EU betonte. Die Gründe dafür, die eigene Armee seit mehr als 20 Jahren nicht zu schaffen, sind viele – von teuren Luxus für viele Mitgliedstaaten, die ohnehin ein niedriges BIP haben, durch das Gefühl der Bedrohung für die Souveränität der großen Mitgliedstaaten, bis hin zu dem Mangel an wirklicher Dringlichkeit für ein solches Militärkontingent angesichts der Präsenz der NATO. Die internationale Szene scheint heute immer komplexer zu werden, und die militärische Aktion hat sich auf einem viel höheren Niveau entfaltet als vor 20 Jahren. Heute sprechen wir viel ernster über den Einsatz unkonventioneller Waffen, Hightech-Systeme in militärischen Angelegenheiten, Cyberangriffe auf einer neuen Ebene, die alle Ebenen der Zivilgesellschaft bedrohen und so weiter. Dinge, deren Komplexität die EU erfordern würde, umfangreiche Investitionen zu tätigen, damit die Union ein angemessener Anbieter militärischer Sicherheit ist. Dies ist eine außergewöhnliche Herausforderung sowohl für die Union als auch für die Mitgliedstaaten, die angesichts der Coronavirus-Krise mindestens weitere 20 Jahre in Anspruch nehmen würden und die meiner Meinung nach über das strategische und finanzielle Interesse der Mitgliedstaaten selbst hinausgeht.","el":"Υπάρχει έλλειψη πολιτικής βούλησης για την εδραίωση των αυτόνομων στρατιωτικών δυνατοτήτων της ΕΕ, ή παρεμποδίζει η Ένωση το σχέδιο λόγω της αδυναμίας της να παράσχει επαρκώς αποτελεσματική και ασφαλή στρατιωτική δύναμη σε σύγκριση με τη στρατιωτική δύναμη του ΝΑΤΟ; Οι αυτόνομες στρατιωτικές δυνάμεις έχουν συζητηθεί ιδιαίτερα μετά την κρίση στο Αφγανιστάν, όταν ο Josep Borrell τόνισε τον μεταβαλλόμενο χαρακτήρα των στρατηγικών ιδρυμάτων της ΕΕ. Οι λόγοι για τη μη δημιουργία του ίδιου του στρατού για περισσότερα από 20 χρόνια είναι πολλοί — από δαπανηρές πολυτέλειες για πολλά από τα κράτη μέλη, τα οποία έχουν ούτως ή άλλως χαμηλό ΑΕγχΠ, μέσω του αισθήματος απειλής για την κυριαρχία των μεγάλων κρατών μελών, έως την έλλειψη πραγματικής επείγουσας ανάγκης για ένα τέτοιο στρατιωτικό σώμα, λαμβανομένης υπόψη της παρουσίας του ΝΑΤΟ. Η διεθνής σκηνή σήμερα φαίνεται όλο και πιο περίπλοκη και η στρατιωτική δράση έχει εξελιχθεί σε πολύ υψηλότερο επίπεδο από ό,τι πριν από 20 χρόνια. Σήμερα μιλάμε πολύ πιο σοβαρά για τη χρήση μη συμβατικών όπλων, συστημάτων υψηλής τεχνολογίας σε στρατιωτικές υποθέσεις, κυβερνοεπιθέσεων σε νέο επίπεδο, απειλώντας όλα τα επίπεδα της κοινωνίας των πολιτών κ.λπ. Πράγματα για τα οποία η πολυπλοκότητα θα απαιτούσε από την ΕΕ να επενδύσει σε μεγάλο βαθμό προκειμένου η Ένωση να είναι επαρκής πάροχος στρατιωτικής ασφάλειας. Πρόκειται για μια εξαιρετική πρόκληση τόσο για την Ένωση όσο και για τα κράτη μέλη, η οποία θα διαρκέσει τουλάχιστον άλλα 20 χρόνια, δεδομένης της κρίσης του κορονοϊού, και η οποία, κατά τη γνώμη μου, υπερβαίνει τα στρατηγικά και οικονομικά συμφέροντα των ίδιων των κρατών μελών.","es":"¿Existe una falta de voluntad política para consolidar las capacidades militares autónomas de la UE, o la Unión tropieza con el proyecto debido a su incapacidad para proporcionar un poder militar suficientemente eficaz y seguro en comparación con el de la OTAN? Se ha hablado especialmente de las fuerzas militares autónomas desde la crisis de Afganistán, cuando Josep Borrell hizo hincapié en el carácter cambiante de las bases estratégicas de la UE. Las razones para no crear su propio ejército durante más de 20 años son muchas, desde lujos costosos para muchos de los Estados miembros, que tienen un bajo PIB de todos modos, a través del sentimiento de amenaza a la soberanía de los grandes Estados miembros, a la falta de urgencia real para una necesidad vital de tal contingente militar, considerando la presencia de la OTAN. La escena internacional parece hoy cada vez más compleja, y la acción militar se ha desarrollado a un nivel mucho más alto que hace 20 años. Hoy estamos hablando mucho más seriamente sobre el uso de armas no convencionales, sistemas de alta tecnología en asuntos militares, ciberataques a un nuevo nivel, amenazando a todos los niveles de la sociedad civil, etc. Cosas cuya complejidad requeriría que la UE invirtiera en gran medida para que la Unión fuera un proveedor adecuado de seguridad militar. Se trata de un reto excepcional tanto para la Unión como para los Estados miembros, que llevaría al menos otros veinte años, dada la crisis del coronavirus, y que, en mi opinión, va más allá del interés estratégico y financiero de los propios Estados miembros.","et":"Kas puudub poliitiline tahe tugevdada ELi autonoomseid sõjalisi võimeid või komistab liit projektiga, kuna ta ei suuda pakkuda NATOga võrreldes piisavalt tõhusat ja turvalist sõjalist jõudu? Autonoomsetest relvajõududest on eriti räägitud alates Afganistani kriisist, kui Josep Borrell rõhutas ELi strateegiliste aluste muutuvat olemust. Põhjused, miks oma armeed rohkem kui 20 aastat ei ole loodud, on palju – alates kulukatest luksustest paljudele liikmesriikidele, kellel on niikuinii madal SKP, kuni ohuni suurte liikmesriikide suveräänsusele kuni tõelise kiireloomulisuse puudumiseni, mis on sellise sõjalise kontingendi elutähtis vajadus, arvestades NATO kohalolekut. Rahvusvaheline maastik tundub tänapäeval üha keerulisem ja sõjaline tegevus on kulgenud palju kõrgemal tasemel kui 20 aastat tagasi. Täna räägime palju tõsisemalt ebatraditsiooniliste relvade kasutamisest, kõrgtehnoloogilistest süsteemidest sõjalistes küsimustes, küberrünnakutest uuel tasandil, ähvardades kodanikuühiskonna kõiki tasandeid jne. Asjad, mille keerukus nõuaks ELilt suuri investeeringuid, et liit oleks piisav sõjalise julgeoleku tagaja. See on nii liidu kui ka liikmesriikide jaoks erakordne väljakutse, mis võtab koroonaviiruse kriisi tõttu veel vähemalt 20 aastat ning mis minu arvates ületab liikmesriikide endi strateegilised ja finantshuvid.","fi":"Onko poliittista tahtoa vahvistaa EU:n autonomisia sotilaallisia voimavaroja vai kompastuuko unioni hankkeella, koska se ei kykene tarjoamaan riittävän tehokasta ja varmaa sotilasvoimaa Naton verrattuna? Autonomisista asevoimista on puhuttu erityisesti Afganistanin kriisin jälkeen, jolloin Josep Borrell korosti EU:n strategisen perustan muuttuvaa luonnetta. Syyt siihen, miksi omaa armeijaa ei ole luotu yli 20 vuoteen, ovat monet – monien jäsenvaltioiden kalliista ylellisyyksistä, joiden BKT on joka tapauksessa alhainen, suurten jäsenvaltioiden itsemääräämisoikeutta uhkaavan tunteen kautta, kun otetaan huomioon Naton läsnäolo. Kansainvälinen tilanne vaikuttaa nykyään yhä monimutkaisemmalta, ja sotilaalliset toimet ovat kehittyneet paljon korkeammalle tasolle kuin 20 vuotta sitten. Tänään puhumme paljon vakavammin epätavanomaisten aseiden käytöstä, korkean teknologian järjestelmistä sotilasasioissa, kyberhyökkäyksistä uudella tasolla, uhaten kaikkia kansalaisyhteiskunnan tasoja ja niin edelleen. Asiat, joiden monimutkaisuus vaatisi EU:ta investoimaan voimakkaasti, jotta unioni voisi tarjota riittävästi sotilaallista turvallisuutta. Tämä on poikkeuksellinen haaste sekä unionille että jäsenvaltioille, mikä kestää ainakin 20 vuotta, kun otetaan huomioon koronaviruskriisi ja joka mielestäni ylittää jäsenvaltioiden omat strategiset ja taloudelliset edut.","fr":"Y a-t-il un manque de volonté politique de consolider les capacités militaires autonomes de l’UE, ou l’Union est-elle entachée du projet en raison de son incapacité à fournir une puissance militaire suffisamment efficace et sûre par rapport à celle de l’OTAN? Les forces militaires autonomes ont été particulièrement parlées depuis la crise afghane, lorsque Josep Borrell a souligné la nature changeante des fondements stratégiques de l’UE. Les raisons de ne pas créer son propre armée depuis plus de 20 ans sont nombreuses — de luxe coûteux pour de nombreux États membres, qui ont de toute façon un faible PIB, en passant par le sentiment de menace à la souveraineté des grands États membres, à l’absence d’urgence réelle pour un besoin vital pour un tel contingent militaire, compte tenu de la présence de l’OTAN. La scène internationale semble aujourd’hui de plus en plus complexe et l’action militaire s’est déroulée à un niveau beaucoup plus élevé qu’il y a 20 ans. Aujourd’hui, nous parlons beaucoup plus sérieusement de l’utilisation d’armes non conventionnelles, de systèmes de haute technologie dans les affaires militaires, de cyberattaques à un niveau nouveau, menaçant tous les niveaux de la société civile, etc. Des choses dont la complexité obligerait l’UE à investir massivement pour que l’Union soit un fournisseur adéquat de sécurité militaire. Il s’agit d’un défi exceptionnel tant pour l’Union que pour les États membres, qui prendrait au moins vingt ans de plus, compte tenu de la crise du coronavirus, et qui, à mon avis, dépasse les intérêts stratégiques et financiers des États membres eux-mêmes.","ga":"An bhfuil easpa tola polaitiúla ann chun cumais mhíleata uathrialacha an Aontais a chomhdhlúthú, nó an bhfuil an tAontas ag luí leis an tionscadal toisc nach bhfuil sé in ann cumhacht mhíleata atá éifeachtach agus slán a dhóthain a chur ar fáil i gcomparáid le ECAT? Tá fórsaí míleata uathrialacha á bplé go háirithe ó tharla an ghéarchéim san Afganastáin, nuair a leag Josep Borrell béim ar nádúr athraitheach fhondúireachtaí straitéiseacha an Aontais. Is iomaí cúis atá le gan arm dá chuid féin a chruthú ar feadh níos mó ná 20 bliain – ó sócháin chostasacha do go leor de na Ballstáit, a bhfuil OTI íseal ar aon nós acu, trí bhagairt ar cheannasacht na mBallstát mór a bheith ann, go bhfuil géarghá ag meitheal mhíleata den sórt sin leis an easpa práinne atá ann, agus ECAT á chur san áireamh. Is cosúil go bhfuil an saol idirnáisiúnta ag éirí níos casta sa lá atá inniu ann, agus tá an ghníomhaíocht mhíleata tar éis titim amach ar leibhéal i bhfad níos airde ná mar a tharla 20 bliain ó shin. Táimid ag caint go mór inniu faoi airm neamhghnácha, córais ardteicneolaíochta a úsáid i ngnóthaí míleata, cibear-ionsaithe ar leibhéal nua, a bhagraíonn ar gach leibhéal den tsochaí shibhialta, agus mar sin de. Rudaí a d’éileodh a gcastacht ar an AE infheistíocht mhór a dhéanamh chun go mbeadh an tAontas ina sholáthróir leordhóthanach slándála míleata. Is dúshlán eisceachtúil é sin don Aontas agus do na Ballstáit araon, a thógfadh ar a laghad 20 bliana eile, mar gheall ar an ngéarchéim Coronavirus, agus, dar liomsa, atá thar leas straitéiseach agus airgeadais na mBallstát féin.","hr":"Postoji li nedostatak političke volje za konsolidaciju autonomnih vojnih sposobnosti EU-a ili se Unija spotakne s projektom zbog svoje nemogućnosti da osigura dovoljno učinkovitu i sigurnu vojnu moć u usporedbi s NATO-om? O autonomnim vojnim snagama posebno se razgovaralo od krize u Afganistanu, kada je Josep Borrell naglasio promjenjivu prirodu strateških temelja EU-a. Razlozi za nestvaranje vlastite vojske za više od 20 godina su mnogi – od skupih luksuza za mnoge od država članica, koje ionako imaju nizak BDP, kroz osjećaj prijetnje suverenitetu velikih država članica, do nedostatka stvarne hitnosti kako bi se zadovoljila vitalna potreba za takvim vojnim kontingentom, s obzirom na prisutnost NATO- a. Međunarodna scena danas se čini sve složenijom, a vojna akcija odvijala se na mnogo višoj razini nego prije 20 godina. Danas mnogo ozbiljnije govorimo o upotrebi nekonvencionalnog oružja, visokotehnoloških sustava u vojnim poslovima, kibernapada na novoj razini, prijetnji svim razinama civilnog društva itd. Stvari čija bi složenost zahtijevala velika ulaganja EU-a kako bi Unija bila odgovarajući pružatelj vojne sigurnosti. To je izniman izazov i za Uniju i za države članice, koji bi trajali najmanje 20 godina s obzirom na krizu uzrokovanu koronavirusom i koja je, prema mojem mišljenju, izvan strateškog i financijskog interesa samih država članica.","hu":"Hiányzik-e az EU autonóm katonai képességeinek megszilárdítására irányuló politikai akarat, vagy az Unió azért botladozik be a projektbe, mert a NATO-hoz képest nem képes kellően hatékony és biztonságos katonai hatalmat biztosítani? Az autonóm katonai erőkről különösen az afganisztáni válság óta beszéltek, amikor Josep Borrell hangsúlyozta az EU stratégiai alapjainak változó jellegét. Sok oka van annak, hogy több mint 20 évig ne hozzunk létre saját hadsereget – sok olyan tagállam költséges luxusa, amelyek egyébként is alacsony GDP-vel rendelkeznek, a nagy tagállamok szuverenitását fenyegető veszély érzésén keresztül, a valódi sürgősség hiányáig, ami létfontosságú egy ilyen katonai kontingens számára, figyelembe véve a NATO jelenlétét. A nemzetközi színtér ma egyre összetettebbnek tűnik, és a katonai fellépés sokkal magasabb szinten bontakozott ki, mint 20 évvel ezelőtt. Ma sokkal komolyabban beszélünk a nem hagyományos fegyverek, a csúcstechnológiai rendszerek katonai ügyekben való alkalmazásáról, az új szintű kibertámadásokról, amelyek a civil társadalom minden szintjét fenyegetik, stb. Olyan dolgok, amelyek összetettsége miatt az EU-nak jelentős beruházásokat kellene eszközölnie annak érdekében, hogy az Unió megfelelő katonai biztonságot nyújtson. Ez mind az Unió, mind a tagállamok számára kivételes kihívást jelent, amely a koronavírus-válság miatt legalább 20 évet vesz igénybe, és amely véleményem szerint meghaladja a tagállamok stratégiai és pénzügyi érdekeit.","it":"Manca la volontà politica di consolidare le capacità militari autonome dell'UE o l'Unione è in difficoltà con il progetto a causa della sua incapacità di fornire un potere militare sufficientemente efficace e sicuro rispetto a quello della NATO? Le forze militari autonome sono state particolarmente discusse dopo la crisi in Afghanistan, quando Josep Borrell ha sottolineato la natura mutevole delle fondamenta strategiche dell'UE. Le ragioni per non creare il proprio esercito da più di 20 anni sono molte — dai lussi costosi per molti degli Stati membri, che hanno comunque un PIL basso, attraverso la sensazione di minaccia alla sovranità dei grandi Stati membri, alla mancanza di reale urgenza per un bisogno vitale di un contingente militare così forte, vista la presenza della NATO. La scena internazionale sembra oggi sempre più complessa e l'azione militare si è svolta a un livello molto più alto di quello di 20 anni fa. Oggi stiamo parlando molto più seriamente dell'uso di armi non convenzionali, sistemi ad alta tecnologia negli affari militari, attacchi informatici a un nuovo livello, minacciando tutti i livelli della società civile, e così via. Cose la cui complessità richiederebbe che l'UE investa pesantemente affinché l'Unione sia un fornitore adeguato di sicurezza militare. Si tratta di una sfida eccezionale sia per l'Unione che per gli Stati membri, che richiederebbe almeno altri 20 anni, data la crisi del coronavirus, e che, a mio parere, va al di là degli interessi strategici e finanziari degli Stati membri stessi.","lt":"Ar trūksta politinės valios konsoliduoti ES autonominius karinius pajėgumus, ar Sąjunga trukdo projektui dėl jo nesugebėjimo suteikti pakankamai efektyvios ir saugios karinės galios, palyginti su NATO? Nuo Afganistano krizės, kai Josepas Borrellis pabrėžė besikeičiantį ES strateginių pamatų pobūdį, apie autonomines karines pajėgas buvo ypač kalbama. Priežastys, dėl kurių daugiau nei 20 metų nesukuriama savo armija, yra daug – nuo brangių prabangos daugeliui valstybių narių, kurios vis tiek turi mažą BVP, dėl grėsmės didžiųjų valstybių narių suverenitetui jausmo iki realaus skubos trūkumo, kuris yra gyvybiškai svarbus tokio karinio kontingento poreikis, atsižvelgiant į NATO buvimą. Šiandien tarptautinė scena atrodo vis sudėtingesnė, o kariniai veiksmai vyko daug aukščiau nei prieš 20 metų. Šiandien daug rimčiau kalbame apie netradicinių ginklų naudojimą, aukštųjų technologijų sistemas kariniuose reikaluose, kibernetinius išpuolius nauju lygmeniu, keliančius grėsmę visiems pilietinės visuomenės lygmenims ir kt. Dalykų, dėl kurių sudėtingumo ES turėtų daug investuoti, kad Sąjunga galėtų tinkamai užtikrinti karinį saugumą. Tai išskirtinis iššūkis tiek Sąjungai, tiek valstybėms narėms, kuris, atsižvelgiant į koronaviruso krizę, užtruktų mažiausiai 20 metų ir kuris, mano nuomone, neatitinka pačių valstybių narių strateginių ir finansinių interesų.","lv":"Vai trūkst politiskās gribas konsolidēt ES autonomās militārās spējas, vai arī Savienība kavē projektu, jo tā nespēj nodrošināt pietiekami efektīvu un drošu militāro varu salīdzinājumā ar NATO? Kopš Afganistānas krīzes ir īpaši apspriesti autonomie militārie spēki, kad Josep Borrell uzsvēra ES stratēģisko fondu mainīgo raksturu. Iemesli, kāpēc neveido savu armiju vairāk nekā 20 gadus, ir daudz — no dārgas luksusa daudzām dalībvalstīm, kurām jebkurā gadījumā ir zems IKP, līdz lielo dalībvalstu suverenitātes apdraudējuma sajūtai līdz reālas steidzamības trūkumam, kas ir vitāli nepieciešams šādam militārajam kontingentam, ņemot vērā NATO klātbūtni. Starptautiskā aina šodien šķiet arvien sarežģītāka, un militārā darbība ir izvērsusies daudz augstākā līmenī nekā pirms 20 gadiem. Šodien mēs daudz nopietnāk runājam par netradicionālo ieroču, augsto tehnoloģiju sistēmu izmantošanu militārajās lietās, kiberuzbrukumiem jaunā līmenī, apdraudot visus pilsoniskās sabiedrības līmeņus utt. Lietas, kuru sarežģītība liktu ES veikt lielus ieguldījumus, lai Savienība būtu adekvāts militārās drošības nodrošinātājs. Tas ir ārkārtējs izaicinājums gan Savienībai, gan dalībvalstīm, kas, ņemot vērā koronavīrusa krīzi, prasītu vēl vismaz 20 gadus un kas, manuprāt, pārsniedz pašu dalībvalstu stratēģiskās un finansiālās intereses.","mt":"Hemm nuqqas ta’ rieda politika biex jiġu kkonsolidati l-kapaċitajiet militari awtonomi tal-UE, jew l-Unjoni qed tfixkel il-proġett minħabba l-inkapaċità tagħha li tipprovdi biżżejjed setgħa militari effettiva u sigura meta mqabbla ma’ dik tan-NATO? Il-forzi militari awtonomi tkellmu b’mod partikolari dwar mill-kriżi tal-Afganistan, meta Josep Borrell enfasizza n-natura li qed tinbidel tal-pedamenti strateġiċi tal-UE. Ir-raġunijiet biex wieħed ma joħloqx l-armata tiegħu stess għal aktar minn 20 sena huma ħafna — minn lussu għali għal ħafna mill-Istati Membri, li xorta waħda għandhom PDG baxx, minħabba s-sens ta’ theddida għas-sovranità tal-Istati Membri l-kbar, għan-nuqqas ta’ urġenza reali, il-ħtieġa vitali għal kontinġent militari bħal dan, meta titqies il-preżenza tan-NATO. Ix-xena internazzjonali llum tidher dejjem aktar kumplessa, u l-azzjoni militari żviluppat f’livell ħafna ogħla milli għamlet 20 sena ilu. Illum qed nitkellmu ħafna aktar bis-serjetà dwar l-użu ta’ armi mhux konvenzjonali, sistemi ta’ teknoloġija avvanzata fl-affarijiet militari, attakki ċibernetiċi fuq livell ġdid, li jheddu l-livelli kollha tas-soċjetà ċivili, eċċ. Affarijiet li l-kumplessità tagħhom tkun teħtieġ li l-UE tinvesti ħafna sabiex l-Unjoni tkun fornitur adegwat ta’ sigurtà militari. Din hija sfida eċċezzjonali kemm għall-Unjoni kif ukoll għall-Istati Membri, li tieħu mill-inqas 20 sena oħra, minħabba l-kriżi tal-Coronavirus, u li, fil-fehma tiegħi, tmur lil hinn mill-interess strateġiku u finanzjarju tal-Istati Membri nfushom.","nl":"Is er een gebrek aan politieke wil om de autonome militaire vermogens van de EU te consolideren, of struikelt de Unie met het project omdat zij niet in staat is te zorgen voor voldoende effectieve en zekere militaire macht in vergelijking met die van de NAVO? Er is met name gesproken over autonome strijdkrachten sinds de crisis in Afghanistan, toen Josep Borrell de nadruk legde op de veranderende aard van de strategische fundamenten van de EU. De redenen om gedurende meer dan twintig jaar geen eigen leger op te richten zijn talrijk — van dure luxe voor veel lidstaten, die hoe dan ook een laag BBP hebben, door het gevoel van bedreiging voor de soevereiniteit van de grote lidstaten, tot het gebrek aan echte urgentie voor een zo’n militair contingent, gezien de aanwezigheid van de NAVO. Het internationale toneel van vandaag lijkt steeds complexer en de militaire actie heeft zich op een veel hoger niveau ontwikkeld dan twintig jaar geleden. Vandaag spreken we veel serieuzer over het gebruik van onconventionele wapens, hightechsystemen in militaire aangelegenheden, cyberaanvallen op een nieuw niveau, waardoor alle niveaus van het maatschappelijk middenveld worden bedreigd, enzovoort. Door de complexiteit ervan zou de EU veel moeten investeren om ervoor te zorgen dat de Unie een adequate verstrekker van militaire veiligheid is. Dit is een uitzonderlijke uitdaging voor zowel de Unie als de lidstaten, die, gezien de coronacrisis, nog minstens twintig jaar zou duren en naar mijn mening verder gaat dan het strategische en financiële belang van de lidstaten zelf.","pl":"Czy istnieje brak woli politycznej do konsolidacji autonomicznych zdolności wojskowych UE, czy też Unia potyka się z projektem ze względu na niemożność zapewnienia wystarczająco skutecznej i bezpiecznej władzy wojskowej w porównaniu z NATO? Od czasu kryzysu afgańskiego szczególnie mówi się o autonomicznych siłach wojskowych, kiedy to Josep Borrell podkreślił zmieniający się charakter strategicznych fundamentów UE. Powody, dla których nie tworzy się własnej armii przez ponad 20 lat są liczne – od kosztownych luksusów dla wielu państw członkowskich, które i tak mają niski PKB, poprzez poczucie zagrożenia dla suwerenności dużych państw członkowskich, po brak naprawdę pilnej potrzeby istnienia takiego kontyngentu wojskowego, biorąc pod uwagę obecność NATO. Dzisiejsza scena międzynarodowa wydaje się coraz bardziej skomplikowana, a działania wojskowe rozwijały się na znacznie wyższym poziomie niż 20 lat temu. Dziś mówimy znacznie poważniej o użyciu niekonwencjonalnej broni, zaawansowanych technologicznie systemach w sprawach wojskowych, cyberatakach na nowym poziomie, zagrażających wszystkim poziomom społeczeństwa obywatelskiego itd. Rzeczy, których złożoność wymagałaby od UE znacznych inwestycji, aby Unia była odpowiednim źródłem bezpieczeństwa wojskowego. Jest to wyjątkowe wyzwanie zarówno dla Unii, jak i dla państw członkowskich, które z uwagi na kryzys związany z koronawirusem zajęłoby co najmniej kolejne 20 lat i które moim zdaniem wykracza poza strategiczne i finansowe interesy samych państw członkowskich.","pt":"Existe falta de vontade política para consolidar as capacidades militares autónomas da UE, ou será que a União está a tropeçar no projeto devido à sua incapacidade de fornecer uma potência militar suficientemente eficaz e segura em comparação com a da NATO? As forças militares autónomas têm sido especialmente discutidas desde a crise do Afeganistão, quando Josep Borrell sublinhou a natureza mutável das fundações estratégicas da UE. As razões para não criar o próprio exército há mais de 20 anos são muitas — desde luxos dispendiosos para muitos dos Estados-Membros, que, de qualquer forma, têm um baixo PIB, passando pelo sentimento de ameaça à soberania dos grandes Estados-Membros, à falta de urgência real, a uma necessidade vital de tal contingente militar, tendo em conta a presença da NATO. A cena internacional hoje parece cada vez mais complexa, e a ação militar tem se desenrolado a um nível muito mais elevado do que fez há 20 anos. Hoje estamos a falar muito mais a sério sobre o uso de armas não convencionais, sistemas de alta tecnologia em assuntos militares, ataques cibernéticos a um novo nível, ameaçando todos os níveis da sociedade civil, etc. Coisas cuja complexidade exigiria que a UE investisse fortemente para que a União fosse um fornecedor adequado de segurança militar. Trata-se de um desafio excecional tanto para a União como para os Estados-Membros, que levaria pelo menos mais 20 anos, tendo em conta a crise do coronavírus, e que, na minha opinião, ultrapassa o interesse estratégico e financeiro dos próprios Estados-Membros.","ro":"Există o lipsă de voință politică de a consolida capacitățile militare autonome ale UE sau Uniunea se împotrivește proiectului din cauza incapacității sale de a furniza o putere militară suficient de eficace și de sigură în comparație cu NATO? Forțele militare autonome au fost discutate în special de la criza din Afganistan, când Josep Borrell a subliniat natura schimbătoare a fundațiilor strategice ale UE. Motivele pentru care nu și-au creat propria armată timp de mai mult de 20 de ani sunt multe – de la luxuri costisitoare pentru multe dintre statele membre, care oricum au un PIB scăzut, trecând prin sentimentul de amenințare la adresa suveranității marilor state membre, până la lipsa de urgență reală a unei nevoi vitale pentru un astfel de contingent militar, având în vedere prezența NATO. Scena internațională de astăzi pare din ce în ce mai complexă, iar acțiunea militară s-a desfășurat la un nivel mult mai înalt decât în urmă cu 20 de ani. Astăzi vorbim mult mai serios despre utilizarea armelor neconvenționale, a sistemelor de înaltă tehnologie în afacerile militare, a atacurilor cibernetice la un nou nivel, amenințând toate nivelurile societății civile și așa mai departe. Lucruri a căror complexitate ar necesita ca UE să investească masiv pentru ca Uniunea să fie un furnizor adecvat de securitate militară. Aceasta este o provocare excepțională atât pentru Uniune, cât și pentru statele membre, care ar dura cel puțin încă 20 de ani, având în vedere criza provocată de coronavirus, și care, în opinia mea, depășește interesul strategic și financiar al statelor membre înseși.","sk":"Existuje nedostatok politickej vôle konsolidovať autonómne vojenské spôsobilosti EÚ, alebo je Únia v rozpore s projektom z dôvodu neschopnosti poskytnúť dostatočne účinnú a bezpečnú vojenskú moc v porovnaní s NATO? O autonómnych vojenských silách sa hovorilo najmä od afganskej krízy, keď Josep Borrell zdôraznil meniaci sa charakter strategických základov EÚ. Dôvody nevytvorenia vlastnej armády na viac ako 20 rokov sú mnohé – od nákladných luxusov pre mnohé členské štáty, ktoré majú aj tak nízky HDP, cez pocit ohrozenia suverenity veľkých členských štátov až po nedostatok skutočnej naliehavosti nevyhnutnej potreby takéhoto vojenského kontingentu vzhľadom na prítomnosť NATO. Medzinárodná scéna sa dnes zdá byť stále zložitejšia a vojenská akcia sa rozvinula na oveľa vyššej úrovni ako pred 20 rokmi. Dnes hovoríme oveľa vážnejšie o používaní nekonvenčných zbraní, systémoch špičkových technológií vo vojenských záležitostiach, kybernetických útokoch na novej úrovni, ktoré ohrozujú všetky úrovne občianskej spoločnosti atď. Veci, ktorých zložitosť by si vyžadovala, aby EÚ výrazne investovala, aby bola Únia vhodným poskytovateľom vojenskej bezpečnosti. Ide o výnimočnú výzvu pre Úniu aj členské štáty, ktorá by vzhľadom na krízu spôsobenú koronavírusom trvala aspoň ďalších 20 rokov a ktorá je podľa môjho názoru nad rámec strategických a finančných záujmov samotných členských štátov.","sl":"Ali ni politične volje za utrditev avtonomnih vojaških zmogljivosti EU ali pa se Unija spopada s projektom, ker ne more zagotoviti dovolj učinkovite in varne vojaške moči v primerjavi z Natom? O avtonomnih vojaških silah se je govorilo zlasti od afganistanske krize, ko je Josep Borrell poudaril spreminjajočo se naravo strateških temeljev EU. Razlogi za to, da več kot 20 let ne bi ustvarili lastne vojske, so številni – od dragih razkošij za mnoge države članice, ki imajo v vsakem primeru nizek BDP, zaradi občutka grožnje suverenosti velikih držav članic, do pomanjkanja resnične nujnosti, ki je bistvena potreba po takem vojaškem kontingentu, glede na prisotnost Nata. Danes se zdi mednarodna scena vse bolj zapletena in vojaška akcija se je odvijala na precej višji ravni kot pred 20 leti. Danes veliko bolj resno govorimo o uporabi nekonvencionalnega orožja, visokotehnoloških sistemih v vojaških zadevah, kibernetskih napadih na novo raven, ki ogrožajo vse ravni civilne družbe itd. Zaradi zapletenosti bi morala EU veliko vlagati, da bi Unija lahko ustrezno zagotavljala vojaško varnost. To je izjemen izziv za Unijo in države članice, ki bi glede na krizo zaradi koronavirusa potreboval še dodatnih 20 let in ki po mojem mnenju presega strateški in finančni interes samih držav članic.","sv":"Finns det brist på politisk vilja att befästa EU:s autonoma militära kapacitet, eller stöter unionen på projektet på grund av dess oförmåga att tillhandahålla tillräckligt effektiv och säker militär makt jämfört med Natos? Autonoma militära styrkor har diskuterats särskilt sedan Afghanistankrisen, då Josep Borrell betonade att EU:s strategiska grundvalar förändras. Anledningarna till att inte skapa en egen armé på mer än 20 år är många – från dyra lyxartiklar för många av medlemsstaterna, som ändå har låg BNP, genom känslan av hot mot de stora medlemsstaternas suveränitet, till bristen på verklig brådska och ett avgörande behov av en sådan militär kontingent, med tanke på Natos närvaro. Den internationella scenen i dag verkar alltmer komplex, och militära insatser har utvecklats på en mycket högre nivå än den gjorde för 20 år sedan. I dag talar vi mycket mer seriöst om användningen av okonventionella vapen, högteknologiska system i militära frågor, it-angrepp på en ny nivå, hot mot alla nivåer i det civila samhället och så vidare. Saker vars komplexitet skulle kräva att EU investerar kraftigt för att unionen ska kunna tillhandahålla militär säkerhet på ett tillfredsställande sätt. Detta är en exceptionell utmaning för både unionen och medlemsstaterna, som skulle ta minst ytterligare 20 år, med tanke på coronakrisen, och som enligt min mening ligger bortom medlemsstaternas egna strategiska och ekonomiska intressen."}},"title":{"en":"EU Intervention Force - an opportunity to build the Union's autonomous military capabilities","machine_translations":{"bg":"Сили на ЕС за намеса — възможност за изграждане на автономни военни способности на Съюза","cs":"Intervenční síly EU – příležitost k budování autonomních vojenských schopností Unie","da":"EU's indsatsstyrke — en mulighed for at opbygge Unionens autonome militære kapaciteter","de":"EU-Einsatztruppe – eine Gelegenheit zum Aufbau autonomer militärischer Fähigkeiten der Union","el":"Δύναμη επέμβασης της ΕΕ — μια ευκαιρία για την οικοδόμηση των αυτόνομων στρατιωτικών δυνατοτήτων της Ένωσης","es":"Fuerza de intervención de la UE: una oportunidad para desarrollar las capacidades militares autónomas de la Unión","et":"ELi sekkumisjõud – võimalus ehitada üles liidu autonoomsed sõjalised võimed","fi":"EU:n interventiojoukot – tilaisuus kehittää unionin itsenäisiä sotilaallisia voimavaroja","fr":"Force d’intervention de l’UE — une occasion de renforcer les capacités militaires autonomes de l’Union","ga":"Fórsa Idirghabhála an AE – deis chun cumais mhíleata uathrialacha an Aontais a fhorbairt","hr":"Interventne snage EU-a – prilika za izgradnju autonomnih vojnih sposobnosti Unije","hu":"Az EU intervenciós erői – lehetőség az Unió autonóm katonai képességeinek kiépítésére","it":"La forza d'intervento dell'UE — un'opportunità per costruire le capacità militari autonome dell'Unione","lt":"ES intervencijos pajėgos – galimybė kurti Sąjungos autonominius karinius pajėgumus","lv":"ES intervences spēki — iespēja veidot Savienības autonomās militārās spējas","mt":"Il-Forza ta’ Intervent ta’ l-UE — opportunità biex jinbnew il-kapaċitajiet militari awtonomi ta’ l-Unjoni","nl":"EU-interventiemacht — een kans om de autonome militaire vermogens van de Unie op te bouwen","pl":"Unijne siły interwencyjne – okazja do budowania autonomicznych zdolności wojskowych Unii","pt":"Força de Intervenção da UE — uma oportunidade para construir as capacidades militares autónomas da União","ro":"Forța de intervenție a UE – o oportunitate de a construi capacitățile militare autonome ale Uniunii","sk":"Intervenčné sily EÚ – príležitosť vybudovať autonómne vojenské spôsobilosti Únie","sl":"Intervencijske sile EU – priložnost za izgradnjo avtonomnih vojaških zmogljivosti Unije","sv":"EU:s insatsstyrka – en möjlighet att bygga upp unionens autonoma militära kapacitet"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×