Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 0bd104d06e58bd10f95466d2d4be7202a9b5c8df0656785fe984bc1bbea84ada

Source: {"body":{"de":"Überall in Europa vegetieren Schutzsuchende - vielfach schon seit Jahren – unter menschenunwürdigen Bedingungen in Lagern oder Sammelunterkünften. Dieser Umstand ist eine logische Folge der bisherigen europäischen (Dublin) und nationalen (in Deutschland: Königssteiner Schlüssel) Verteilungsregeln. Während die Aufnahmekapazität eine von den Mitgliedstaaten selbst bestimmte, relativ feste Größe darstellt, kann das Flüchtlingsaufkommen durch die Staaten nicht gesteuert werden. Konsequenz: je größer der Andrang an den europäischen Grenzen, desto größer die Zahl der in jedem Mitgliedstaat aufzunehmenden Flüchtlinge. Bei dieser Verteilung wird das zentrale Kriterium der Aufnahmebereitschaft gar nicht, das der Aufnahmefähigkeit der Kommunen völlig unzureichend berücksichtigt. Dieses System erzeugt sogar dann noch Überdruck, wenn Flüchtlingszahlen rückläufig sind, weil Integration ein langwieriger Prozess ist. Das Problem der Unterbringung bei angespannten Wohnungsmärkten verdeutlicht das: der Wohnungsmarkt nimmt nicht so viele Schutzsuchende auf, wie neu zugeteilt werden. Ergebnis: dauerhaft überfüllte Sammelunterkünfte.\nHier hilft nur der im Titel genannte Paradigmenwechsel: die Zahl der in der EU aufzunehmenden Schutzsuchenden muss aus den Meldungen der Kommunen generiert werden!\nZu den Konsequenzen eines solchen Ansatzes möchte ich gern weiter denken und diskutieren.","machine_translations":{"bg":"Навсякъде в Европа търсещите закрила се посаждат в лагери или колективни приюти, често в продължение на години, при нечовешки условия. Това е логично следствие от съществуващите европейски (Дъблин) и национални (в Германия: Royal key) правила за разпределение. Въпреки че капацитетът за приемане е относително фиксиран размер, определен от самите държави членки, потокът от бежанци не може да бъде управляван от държавите. Следствие: колкото по-голям е притокът по европейските граници, толкова по-голям е броят на бежанците, които трябва да бъдат приети във всяка държава членка. Това разпределение не отчита централния критерий за готовност за поемане на отговорност, който не отчита в достатъчна степен капацитета за усвояване на местните органи. Тази система все още е твърде обременителна дори когато броят на бежанците намалява, тъй като интеграцията е продължителен процес. Проблемът с жилищното настаняване на свити жилищни пазари показва това: жилищният пазар не поглъща толкова хора, търсещи закрила, колкото са новоразпределените. Резултат: постоянно пренаселени колективни жилища. Само промяната на парадигмата, спомената в заглавието, спомага за: броят на лицата, търсещи закрила, за да бъдат допуснати в ЕС, трябва да бъде генериран от докладите на местните власти! Бих искал допълнително да разгледам и обсъдим последиците от подобен подход.","cs":"Všude v Evropě jsou žadatelé o ochranu vegetací v táborech nebo kolektivních přístřeších, často již několik let, za nehumánních podmínek. To je logickým důsledkem stávající evropské (Dublinské) a vnitrostátní (v Německu: Královský klíč) pravidla pro rozdělování. Zatímco přijímací kapacita je poměrně pevně stanovená velikostí, kterou určují samotné členské státy, nemohou tok uprchlíků řídit členské státy. Důsledek: čím větší je příliv na evropské hranice, tím vyšší je počet uprchlíků, kteří mají být přijati v každém členském státě. Toto rozdělení nebere v úvahu ústřední kritérium ochoty převzít, které dostatečně nezohledňuje absorpční kapacitu místních orgánů. Tento systém je stále drtivý, i když počty uprchlíků klesají, protože integrace je zdlouhavý proces. To dokládá problém bydlení na napjatých trzích s bydlením: trh s bydlením neabsorbuje tolik lidí, kteří žádají o ochranu, kolik jich bylo nově přiděleno. Výstup: trvalé přeplněné společné ubytování. Pouze změna paradigmatu uvedená v názvu pomáhá: počet osob žádajících o ochranu, které mají být přijaty do EU, musí pocházet ze zpráv místních orgánů! Rád bych se dále zabýval důsledky takového přístupu a diskutoval o jeho důsledcích.","da":"Overalt i Europa vokser beskyttelsessøgende i lejre eller kollektive krisecentre, ofte i årevis, under umenneskelige forhold. Dette er en logisk konsekvens af den eksisterende europæiske (Dublin) og statsborger (i Tyskland: Kongelig nøgle) distributionsregler. Selv om modtagelseskapaciteten er en forholdsvis fast størrelse, som fastsættes af medlemsstaterne selv, kan flygtningestrømmen ikke forvaltes af medlemsstaterne. Konsekvens: jo større tilstrømningen ved de europæiske grænser er, desto større er antallet af flygtninge, der kan indrejse i de enkelte medlemsstater. Denne fordeling tager ikke hensyn til det centrale kriterium om vilje til at overtage ansvaret, som ikke tager tilstrækkeligt hensyn til de lokale myndigheders absorptionskapacitet. Dette system er stadig overvældende, selv når antallet af flygtninge er faldende, fordi integrationen er en langvarig proces. Boligproblemet på de tætte boligmarkeder illustrerer dette: boligmarkedet absorberer ikke så mange mennesker, der søger beskyttelse, som for nylig. Resultat: permanent overfyldte kollektive boliger. Kun det paradigmeskift, der er nævnt i titlen, hjælper: antallet af personer, der søger beskyttelse for at få adgang til EU, skal fremgå af de lokale myndigheders rapporter! Jeg vil gerne se nærmere på og drøfte konsekvenserne af en sådan tilgang.","el":"Σε όλη την Ευρώπη, οι αιτούντες προστασία φοιτούν σε στρατόπεδα ή συλλογικά καταφύγια, συχνά για χρόνια, υπό απάνθρωπες συνθήκες. Αυτό αποτελεί λογική συνέπεια των υφιστάμενων ευρωπαϊκών (Δουβλίνο) και εθνικών (στη Γερμανία: Royal key) Κανόνες κατανομής. Ενώ η ικανότητα υποδοχής είναι σχετικά καθορισμένο μέγεθος που καθορίζεται από τα ίδια τα κράτη μέλη, η ροή των προσφύγων δεν μπορεί να αποτελέσει αντικείμενο διαχείρισης από τα κράτη μέλη. Συνέπεια: όσο μεγαλύτερη είναι η εισροή στα ευρωπαϊκά σύνορα, τόσο μεγαλύτερος είναι ο αριθμός των προσφύγων που γίνονται δεκτοί σε κάθε κράτος μέλος. Η κατανομή αυτή δεν λαμβάνει υπόψη το κεντρικό κριτήριο της προθυμίας αναδοχής, το οποίο δεν λαμβάνει επαρκώς υπόψη την ικανότητα απορρόφησης των τοπικών αρχών. Το σύστημα αυτό εξακολουθεί να είναι συντριπτικό ακόμη και όταν ο αριθμός των προσφύγων μειώνεται, διότι η ένταξη είναι χρονοβόρα διαδικασία. Το πρόβλημα της στέγασης στις στενές στεγαστικές αγορές δείχνει ότι: η στεγαστική αγορά δεν απορροφά τόσους ανθρώπους που ζητούν προστασία από ό, τι οι νέοι. Αποτέλεσμα: μόνιμα υπερπλήρεις συλλογικές κατοικίες. Μόνο η αλλαγή προτύπου που αναφέρεται στον τίτλο βοηθά: ο αριθμός των ατόμων που ζητούν προστασία για να γίνουν δεκτά στην ΕΕ πρέπει να προκύπτει από τις εκθέσεις των τοπικών αρχών! Θα ήθελα να εξετάσω περαιτέρω και να εξετάσω τις συνέπειες μιας τέτοιας προσεγγίσεως.","en":"Everywhere in Europe, protection seekers are vegeting in camps or collective shelters, often for years, under inhumane conditions. This is a logical consequence of the existing European (Dublin) and national (in Germany: Royal key) distribution rules. While reception capacity is a relatively fixed size determined by the Member States themselves, the flow of refugees cannot be managed by the States. Consequence: the greater the influx at European borders, the greater the number of refugees to be admitted in each Member State. This distribution does not take into account the central criterion of willingness to take charge, which does not take sufficient account of the absorption capacity of local authorities. This system is still overwhelming even when refugee numbers are declining, because integration is a lengthy process. The problem of housing in tight housing markets illustrates this: the housing market does not absorb as many people seeking protection as newly allocated. Outcome: permanent overcrowded collective accommodation. Only the paradigm shift mentioned in the title helps: the number of persons seeking protection to be admitted in the EU must be generated from local authorities’ reports! I would like to further consider and discuss the consequences of such an approach.","es":"En toda Europa, los solicitantes de protección están vegetando en campamentos o refugios colectivos, a menudo durante años, en condiciones inhumanas. Esta es una consecuencia lógica de la actual dimensión europea (Dublín) y nacional (en Alemania: Clave Real) normas de distribución. Si bien la capacidad de acogida es un tamaño relativamente fijo determinado por los propios Estados miembros, los Estados no pueden gestionar el flujo de refugiados. Consecuencia: cuanto mayor sea la afluencia en las fronteras europeas, mayor será el número de refugiados que vayan a ser admitidos en cada Estado miembro. Esta distribución no tiene en cuenta el criterio central de la voluntad de hacerse cargo, que no tiene suficientemente en cuenta la capacidad de absorción de las autoridades locales. Este sistema sigue siendo abrumador incluso cuando el número de refugiados está disminuyendo, ya que la integración es un proceso largo. El problema de la vivienda en mercados de la vivienda restringidos ilustra esta situación: el mercado de la vivienda no absorbe a tantas personas que buscan protección como se han asignado recientemente. Resultado: alojamiento colectivo permanente saturado. Solo el cambio de paradigma mencionado en el título ayuda a: el número de personas que solicitan protección para ser admitido en la UE debe generarse a partir de los informes de las autoridades locales. Me gustaría seguir estudiando y debatiendo las consecuencias de este planteamiento.","et":"Kõikjal Euroopas on kaitseotsijad sageli aastaid ebainimlikes tingimustes laagrites või ühistes varjupaikades. See on olemasolevate Euroopa (Dublin) ja riiklike (Saksamaal Kuninglik võti) jaotuseeskirjad. Kuigi vastuvõtusuutlikkus on suhteliselt fikseeritud suurus, mille määravad liikmesriigid ise, ei saa liikmesriigid pagulasvoogu hallata. Tagajärg: mida suurem on sissevool Euroopa piiridele, seda suurem on igas liikmesriigis vastuvõetavate pagulaste arv. Jaotamisel ei võeta arvesse vastuvõtmisvalmiduse keskset kriteeriumi, mis ei võta piisavalt arvesse kohalike omavalitsuste vastuvõtuvõimet. See süsteem on endiselt ülekaalus isegi siis, kui pagulaste arv väheneb, sest integratsioon on pikk protsess. Eluasemeprobleem pingelistel eluasemeturgudel näitab seda: eluasemeturg ei võta vastu nii palju inimesi, kes otsivad kaitset, kui neile on hiljuti eraldatud. Tulemus: alaline ülerahvastatud ühismajutus. Ainult pealkirjas nimetatud paradigmamuutus aitab: nende isikute arv, kes taotlevad kaitset ELi sisenemiseks, tuleb kindlaks teha kohalike omavalitsuste aruannete põhjal. Sooviksin sellise lähenemisviisi tagajärgi täiendavalt kaaluda ja arutada.","fi":"Kaikkialla Euroopassa suojelun hakijat istuvat leireissä tai kollektiivisissa turvakodeissa usein vuosien ajan epäinhimillisissä oloissa. Tämä on looginen seuraus nykyisestä eurooppalaisesta (Dublin) ja kansallisesta (Saksassa: Jakoperusteet. Vaikka vastaanottokapasiteetti on suhteellisen kiinteä koko, jonka jäsenvaltiot itse määrittävät, jäsenvaltiot eivät voi hallita pakolaisvirtoja. Seuraus: mitä suurempi maahantulo Euroopan rajoilla on, sitä suurempi on kussakin jäsenvaltiossa saapuvien pakolaisten määrä. Tässä jaossa ei oteta huomioon vastaanottohalukkuutta koskevaa keskeistä kriteeriä, jossa ei oteta riittävästi huomioon paikallisviranomaisten vastaanottokykyä. Järjestelmä on edelleen ylivoimainen, vaikka pakolaisten määrä väheneekin, koska kotouttaminen on pitkä prosessi. Asuntojen ongelma kireillä asuntomarkkinoilla on osoitus tästä: asuntomarkkinat eivät valloita yhtä paljon suojelua hakevia kuin uudet pakolaiset. Tulos: pysyvä ahtaasti asuminen. Ainoastaan otsikossa mainittu ajattelutavan muutos auttaa eu:ssa suojelua hakevien henkilöiden määrän on perustuttava paikallisviranomaisten raportteihin! Haluaisin vielä pohtia ja keskustella tällaisen lähestymistavan seurauksista.","fr":"Partout en Europe, les demandeurs d’une protection végétative — souvent depuis des années — se retrouvent dans des camps ou des abris collectifs dans des conditions inhumaines. Cette situation est une conséquence logique des précédents européens (Dublin) et nationaux (en Allemagne: Clé royale) Règles de répartition. Alors que la capacité d’accueil est une taille relativement fixe, déterminée par les États membres eux-mêmes, le nombre de réfugiés ne peut être géré par les États. Conséquence: plus l’afflux aux frontières européennes est important, plus le nombre de réfugiés à accueillir dans chaque État membre est élevé. Cette répartition ne tient absolument pas compte du critère central de la volonté d’accueil, qui ne tient absolument pas compte de la capacité d’accueil des communes. Ce système accentue encore la pression, même lorsque le nombre de réfugiés diminue en raison de la lenteur du processus d’intégration. Le problème de l’hébergement dans le contexte de tensions sur les marchés du logement illustre ce qui suit: le marché du logement n’accueille pas autant de demandeurs de protection que ceux qui sont réaffectés. Conclusion: logements collectifs durablement surpeuplés. Seul le changement de paradigme mentionné dans le titre est utile: le nombre de demandeurs de protection à accueillir dans l’UE doit être généré par les déclarations des municipalités! Je souhaiterais réfléchir et discuter plus avant des conséquences d’une telle approche.","ga":"I ngach áit san Eoraip, tá cuardaitheoirí cosanta ag fás i gcampaí nó i bhfoscadáin chomhchoiteanna, go minic ar feadh na mblianta, faoi dhálaí mídhaonnachtúla. Is iarmhairt loighciúil é sin ar an leibhéal Eorpach (Baile Átha Cliath) agus ar an leibhéal náisiúnta (sa Ghearmáin: Rialacha dáiliúcháin le heochrach ríoga. Cé gur méid réasúnta seasta í an acmhainn glactha arna chinneadh ag na Ballstáit féin, ní féidir leis na Stáit an sreabhadh dídeanaithe a bhainistiú. Iarmhairt: dá mhéad insreabhadh ag teorainneacha na hEorpa is ea is mó líon na ndídeanaithe a ligfear isteach i ngach Ballstát. Ní chuirtear san áireamh sa dáileadh seo critéar lárnach toilteanas maidir le gabháil ar láimh, rud nach dtugann dóthain airde ar chumas ionsúcháin na n-údarás áitiúil. Tá an córas sin fós ag dul i laghad fiú nuair a bhíonn laghdú ag teacht ar líon na ndídeanaithe, mar gur próiseas fada é an comhtháthú. Léiríonn fadhb na tithíochta i margaí daingne tithíochta an méid seo a leanas: ní ghlacann an margadh tithíochta leis an oiread daoine atá ag lorg cosanta agus atá leithdháilte le déanaí. Toradh: cóiríocht bhuan chomhchoiteann phlódaithe. Ní chuidíonn ach an t-athrú paraidíme a luaitear sa teideal leis an méid seo a leanas: ní mór líon na ndaoine atá ag iarraidh cosaint a fháil san Aontas Eorpach a ghiniúint ó thuarascálacha na n-údarás áitiúil! Ba mhaith liom tuilleadh machnaimh agus plé a dhéanamh ar iarmhairtí an chur chuige sin.","hr":"Diljem Europe tražitelji zaštite vegetiraju se u kampovima ili zajedničkim skloništima, često godinama, u nehumanim uvjetima. To je logična posljedica postojeće europske (Dublinske) i nacionalne (u Njemačkoj: Kraljevski ključ) pravila raspodjele. Iako je prihvatni kapacitet relativno fiksan, koji određuju same države članice, države članice ne mogu upravljati priljevom izbjeglica. Posljedica: što je veći priljev na europske granice, to je veći broj izbjeglica koje se primaju u svakoj državi članici. U toj raspodjeli ne uzima se u obzir središnji kriterij spremnosti na prihvat, kojim se u dovoljnoj mjeri ne uzima u obzir apsorpcijski kapacitet lokalnih vlasti. Taj je sustav i dalje golem čak i kada se broj izbjeglica smanjuje jer je integracija dugotrajan proces. To ilustrira problem stanovanja na tržištima stambenih nekretnina: tržište nekretnina ne obuhvaća onoliko ljudi koji traže zaštitu koliko je novoraspoređeno. Ishod: trajni prenapučeni kolektivni smještaj. Samo promjena paradigme navedena u naslovu pomaže: broj osoba koje traže zaštitu u EU-u mora se temeljiti na izvješćima lokalnih vlasti! Želio bih dodatno razmotriti posljedice takvog pristupa i raspraviti o njima.","hu":"Európában a védelmet kérők táborokban vagy kollektív menedékhelyeken gyűlnek össze, gyakran éveken át embertelen körülmények között. Ez logikus következménye a meglévő európai (Dublin) és nemzetinek (Németországban: Royal key) elosztási szabályok. Míg a befogadási kapacitás viszonylag állandó méret, amelyet maguk a tagállamok határoznak meg, a menekültek áramlását az államok nem tudják kezelni. Következmény: minél nagyobb a beáramlás az európai határokon, annál több menekültet kell befogadni az egyes tagállamokban. Ez az elosztás nem veszi figyelembe az átvételre való hajlandóság központi kritériumát, amely nem veszi kellőképpen figyelembe a helyi önkormányzatok felvevőképességét. Ez a rendszer még akkor is elsöprőben van, ha a menekültek száma csökken, mivel az integráció hosszadalmas folyamat. A szűk lakáspiacokon a lakhatás problémája jól illusztrálja ezt: a lakáspiac nem foglal magában annyi embert, aki védelmet kér, mint az újonnan kiutalt személyek. Eredmény: állandó túlzsúfolt kollektív szállás. Csak a címben említett paradigmaváltás segít: az EU-ba befogadandó védelmet kérő személyek számát a helyi hatóságok jelentései alapján kell generálni! Szeretném alaposabban megvizsgálni és megvitatni egy ilyen megközelítés következményeit.","it":"Ovunque in Europa, i richiedenti protezione si arricchiscono in campi o rifugi collettivi, spesso da anni, in condizioni disumane. Si tratta di una conseguenza logica dell'attuale sistema europeo (Dublino) e nazionale (in Germania: Chiavi reali) regole di distribuzione. Sebbene la capacità di accoglienza sia relativamente fissa, determinata dagli stessi Stati membri, il flusso di rifugiati non può essere gestito dagli Stati. Conseguenza: quanto maggiore è l'afflusso alle frontiere europee, tanto maggiore è il numero di rifugiati da ammettere in ciascuno Stato membro. Tale ripartizione non tiene conto del criterio centrale della disponibilità a prendere in carico, che non tiene sufficientemente conto della capacità di assorbimento degli enti locali. Questo sistema è ancora schiacciante anche quando il numero di rifugiati è in calo, perché l'integrazione è un processo lungo. Il problema degli alloggi nei mercati abitativi rigidi illustra questo aspetto: il mercato immobiliare non assorbe il numero di persone in cerca di protezione appena assegnato. Esito: alloggi collettivi permanenti sovraffollati. Solo il cambiamento di paradigma menzionato nel titolo aiuta: il numero di persone che chiedono protezione per essere ammesse nell'UE deve essere generato dalle relazioni degli enti locali! Vorrei esaminare e discutere ulteriormente le conseguenze di tale approccio.","lt":"Apsaugos prašytojai visoje Europoje vegetuoja stovyklose arba kolektyvinėse prieglaudose, dažnai daugelį metų nežmoniškomis sąlygomis. Tai logiška dabartinių Europos (Dublino) ir nacionalinių (Vokietijoje — Royal key) platinimo taisyklės. Nors priėmimo pajėgumai yra gana fiksuoto dydžio, kurį nustato pačios valstybės narės, valstybės negali valdyti pabėgėlių srauto. Rezultatas. kuo didesnis antplūdis prie Europos sienų, tuo daugiau pabėgėlių turi būti priimta kiekvienoje valstybėje narėje. Paskirstant lėšas neatsižvelgiama į pagrindinį noro perimti savo žinion kriterijų, kuriuo nepakankamai atsižvelgiama į vietos valdžios institucijų gebėjimą įsisavinti lėšas. Ši sistema vis dar yra didžiulė, net jei pabėgėlių skaičius mažėja, nes integracija yra ilgas procesas. Būsto problema įtemptose būsto rinkose rodo, kad: būsto rinka neprisideda tiek žmonių, kurie ieško apsaugos, kaip naujai paskirstyta. Rezultatas: nuolatinis perpildytas kolektyvinis būstas. Tik pavadinime paminėtos paradigmos permainos padeda: asmenų, siekiančių gauti apsaugą ES, skaičius turi būti nustatytas remiantis vietos valdžios institucijų ataskaitomis! Norėčiau toliau svarstyti ir aptarti tokio požiūrio pasekmes.","lv":"Visā Eiropā aizsardzības meklētāji tiek veģetēti nometnēs vai kolektīvās patversmēs, bieži vien gadiem ilgi, necilvēcīgos apstākļos. Tas ir loģiskas sekas pašreizējiem Eiropas (Dublinas) un valsts (Vācijā: Royal key) izplatīšanas noteikumi. Lai gan uzņemšanas spējas ir salīdzinoši nemainīgs lielums, ko nosaka pašas dalībvalstis, dalībvalstis nevar pārvaldīt bēgļu plūsmu. Sekas: jo lielāks pieplūdums pie Eiropas robežām, jo lielāks ir to bēgļu skaits, kurus uzņems katrā dalībvalstī. Šajā sadalē nav ņemts vērā galvenais kritērijs par gatavību uzņemties atbildību, kurā nav pietiekami ņemta vērā vietējo pašvaldību absorbcijas spēja. Šī sistēma joprojām ir pārliecinoša pat tad, ja bēgļu skaits samazinās, jo integrācija ir ilgstošs process. Par to liecina mājokļu problēma saspringtos mājokļu tirgos: mājokļu tirgus neabsorbē tik daudz cilvēku, kas meklē aizsardzību, kā tas nesen piešķirts. Iznākums: pastāvīgi pārpildītas kolektīvās izmitināšanas vietas. Tikai nosaukumā minētā paradigmas maiņa palīdz: to personu skaits, kuras vēlas saņemt aizsardzību ES, ir jāiegūst no vietējo pašvaldību ziņojumiem! ES vēlētos turpināt apsvērt un apspriest šādas pieejas sekas.","mt":"Kullimkien fl-Ewropa, dawk li qed ifittxu protezzjoni qed jiveġetaw f’kampijiet jew f’xelters kollettivi, spiss għal snin sħaħ, taħt kundizzjonijiet inumani. Din hija konsegwenza loġika tal-Ewropa eżistenti (Dublin) u nazzjonali (fil-Ġermanja: Kjavi rjali) regoli ta’ distribuzzjoni. Filwaqt li l-kapaċità ta’ akkoljenza hija daqs relattivament fiss iddeterminat mill-Istati Membri nfushom, il-fluss ta’ refuġjati ma jistax jiġi ġestit mill-Istati. Konsegwenza: aktar ma jkun kbir l-influss fil-fruntieri Ewropej, aktar ikun kbir l-għadd ta’ refuġjati li jiġu ammessi f’kull Stat Membru. Din id-distribuzzjoni ma tikkunsidrax il-kriterju ċentrali tar-rieda li jittieħed inkarigu, li ma jqisx biżżejjed il-kapaċità ta’ assorbiment tal-awtoritajiet lokali. Din is-sistema għadha kbira ħafna anke meta l-għadd ta’ refuġjati qed jonqos, minħabba li l-integrazzjoni hija proċess twil. Il-problema tal-akkomodazzjoni fi swieq ta’ akkomodazzjoni stretti turi dan: is-suq tad-djar ma jassorbix daqstant nies li jkunu qed ifittxu protezzjoni daqs kemm ikunu għadhom kif ġew allokati. Eżitu: akkomodazzjoni kollettiva permanenti ffullata żżejjed. Il-bidla fil-paradigma msemmija fit-titolu biss tgħin: l-għadd ta’ persuni li qed ifittxu protezzjoni biex jiġu ammessi fl-UE jrid jiġi ġġenerat mir-rapporti tal-awtoritajiet lokali! Nixtieq nikkunsidra u niddiskuti aktar il-konsegwenzi ta’ approċċ bħal dan.","nl":"Overal in Europa groeit asielzoekers in kampen of collectieve opvangcentra, vaak jarenlang, onder onmenselijke omstandigheden. Dit is een logisch gevolg van de bestaande Europese (Dublin) en nationale (in Duitsland: Koninklijke sleutel) distributieregels. Hoewel de opvangcapaciteit een relatief vaste omvang is die door de lidstaten zelf wordt bepaald, kan de vluchtelingenstroom niet door de lidstaten worden beheerd. Gevolg: hoe groter de instroom aan de Europese grenzen, hoe groter het aantal vluchtelingen dat in elke lidstaat moet worden toegelaten. Bij deze verdeling wordt geen rekening gehouden met het centrale criterium van de bereidheid tot overname, dat onvoldoende rekening houdt met de absorptiecapaciteit van de lokale overheden. Dit systeem is nog steeds overweldigend, zelfs wanneer het aantal vluchtelingen afneemt, omdat integratie een langdurig proces is. Het probleem van de huisvesting in krappe huizenmarkten illustreert dit: de woningmarkt absorbeert niet evenveel mensen die bescherming zoeken als nieuw toegewezen personen. Resultaat: permanente overbevolkte collectieve huisvesting. Alleen de in de titel genoemde paradigmaverschuiving helpt: het aantal personen dat bescherming zoekt om in de EU te worden toegelaten, moet worden afgeleid uit verslagen van lokale overheden! Ik zou de gevolgen van een dergelijke benadering verder willen bespreken en bespreken.","pl":"W całej Europie osoby ubiegające się o ochronę występują w obozach lub w schroniskach zbiorowych, często od lat, w nieludzkich warunkach. Jest to logiczna konsekwencja istniejącej europejskiej (Dublin) i krajowej (w Niemczech: Royal Key) zasady dystrybucji. Chociaż zdolność przyjmowania uchodźców jest stosunkowo stała, określana przez same państwa członkowskie, napływ uchodźców nie może być zarządzany przez państwa członkowskie. Rezultat: im większy napływ uchodźców na granicach europejskich, tym większa liczba uchodźców, którzy mają zostać przyjęci w każdym państwie członkowskim. Podział ten nie uwzględnia podstawowego kryterium gotowości do przejęcia, które nie uwzględnia w wystarczającym stopniu zdolności absorpcyjnej władz lokalnych. System ten jest nadal przytłaczający nawet wtedy, gdy liczba uchodźców spada, ponieważ integracja jest długotrwałym procesem. Świadczy o tym problem budownictwa mieszkaniowego na napiętych rynkach mieszkaniowych: rynek mieszkaniowy nie wchłonia tyle osób ubiegających się o ochronę, ile nowo przydzielono. Wynik: stałe przepełnienie zbiorowego zakwaterowania. Jedynie zmiana paradygmatu, o której mowa w tytule, pomaga: liczba osób ubiegających się o ochronę, które mają zostać przyjęte w UE, musi być generowana na podstawie sprawozdań władz lokalnych! Chciałbym jeszcze rozważyć i omówić konsekwencje takiego podejścia.","pt":"Em toda a Europa, os requerentes de proteção estão a vigiar em campos ou abrigos coletivos, muitas vezes durante anos, em condições desumanas. Esta é uma consequência lógica da atual Europa (Dublim) e nacional (na Alemanha: Regras de distribuição. Embora a capacidade de acolhimento seja uma dimensão relativamente fixa, determinada pelos próprios Estados-Membros, o fluxo de refugiados não pode ser gerido pelos Estados. Consequência: quanto maior for o afluxo nas fronteiras europeias, maior será o número de refugiados a admitir em cada Estado-Membro. Esta distribuição não tem em conta o critério central da vontade de tomada a cargo, que não tem suficientemente em conta a capacidade de absorção das autoridades locais. Este sistema continua a ser esmagador, mesmo quando o número de refugiados está a diminuir, uma vez que a integração é um processo moroso. O problema da habitação em mercados de habitação estanques ilustra esta situação: o mercado da habitação não absorve tantas pessoas que procuram proteção como recentemente atribuídas. Realização: alojamento coletivo permanentemente sobrelotado. Só a mudança de paradigma mencionada no título contribui para: o número de pessoas que procuram proteção a admitir na UE deve ser gerado a partir dos relatórios das autoridades locais! Gostaria de continuar a analisar e debater as consequências de tal abordagem.","ro":"Peste tot în Europa, solicitanții de protecție sunt vegetați în tabere sau adăposturi colective, adesea de ani de zile, în condiții inumane. Aceasta este o consecință logică a actualului sistem european (Dublin) și a celui național (în Germania: Reguli de distribuție cu cheie regală). Deși capacitatea de primire este o dimensiune relativ fixă, stabilită chiar de statele membre, fluxul de refugiați nu poate fi gestionat de către state. Consecință: cu cât afluxul la frontierele europene este mai mare, cu atât numărul de refugiați care urmează să fie admiși în fiecare stat membru este mai mare. Această repartizare nu ia în considerare criteriul central al disponibilității de preluare, care nu ia suficient în considerare capacitatea de absorbție a colectivităților locale. Acest sistem este încă copleșitor chiar și atunci când numărul refugiaților este în scădere, deoarece integrarea este un proces îndelungat. Problema locuințelor pe piețele imobiliare tensionate ilustrează acest lucru: piața locuințelor nu absoarbe un număr de persoane care solicită protecție la fel de mare ca și cele nou alocate. Rezultat: cazare colectivă permanentă supraaglomerată. Numai schimbarea de paradigmă menționată în titlu contribuie la: numărul de persoane care solicită protecție pentru a fi admise în UE trebuie să fie generat din rapoartele autorităților locale! Aș dori să analizez și să discutăm în continuare consecințele unei astfel de abordări.","sk":"Všade v Európe sa žiadatelia o ochranu živia v táboroch alebo kolektívnych útulkoch, často roky, v neľudských podmienkach. Je to logický dôsledok existujúcich európskych (dublinských) a štátnych príslušníkov (v Nemecku: Kráľovský kľúč) pravidlá distribúcie. Zatiaľ čo prijímacia kapacita je relatívne pevná veľkosť, ktorú určujú samotné členské štáty, tok utečencov nemôžu riadiť štáty. Dôsledok: čím väčší je prílev na európskych hraniciach, tým väčší je počet utečencov, ktorí majú byť prijatí v každom členskom štáte. Toto rozdelenie nezohľadňuje hlavné kritérium ochoty prevziať zodpovednosť, ktoré dostatočne nezohľadňuje absorpčnú kapacitu miestnych orgánov. Tento systém je stále prevažný, aj keď počet utečencov klesá, pretože integrácia je zdĺhavý proces. Problém bývania na úzkom trhu s nehnuteľnosťami to ilustruje: trh s bývaním neabsorbuje toľko ľudí, ktorí hľadajú ochranu ako novopridelení. Výsledok: trvalé preplnené kolektívne ubytovanie. Iba zmena paradigmy uvedená v názve pomáha: počet osôb žiadajúcich o ochranu, ktoré majú byť prijaté v EÚ, musí vychádzať zo správ miestnych orgánov. Chcel by som ďalej zvážiť a prediskutovať dôsledky takéhoto prístupu.","sl":"Po vsej Evropi prosilci za zaščito v taboriščih ali skupnih zatočiščih pogosto že več let živijo v nečloveških razmerah. To je logična posledica obstoječega evropskega (dublina) in nacionalnega (v Nemčiji: Kraljevi ključ) pravila o distribuciji. Čeprav je sprejemna zmogljivost razmeroma določena velikost, ki jo določijo države članice same, države ne morejo upravljati toka beguncev. Posledica: večji kot je pritok na evropskih mejah, večje je število beguncev, ki jih je treba sprejeti v vsaki državi članici. Ta razdelitev ne upošteva osrednjega merila pripravljenosti za prevzem odgovornosti, ki ne upošteva zadostno absorpcijske sposobnosti lokalnih organov. Ta sistem je še vedno nadpovprečen, tudi če število beguncev upada, saj je vključevanje dolgotrajen proces. To ponazarja problem stanovanjskih nepremičnin na zaostrenih stanovanjskih trgih: stanovanjski trg ne sprejema toliko ljudi, ki iščejo zaščito, kot je na novo dodeljenih. Izid: stalna prenatrpana skupinska nastanitev. Samo sprememba paradigme, navedena v naslovu, pomaga: število oseb, ki iščejo zaščito za vstop v EU, je treba pridobiti iz poročil lokalnih oblasti! Še naprej bi rad razmislil o posledicah takega pristopa in o njih razpravljal.","sv":"Överallt i Europa bjuder skyddssökande ut i läger eller kollektiva skyddsrum, ofta i åratal, under omänskliga förhållanden. Detta är en logisk följd av den befintliga europeiska (Dublin) och nationella (i Tyskland: Fördelningsregler. Mottagningskapaciteten är en relativt begränsad storlek som fastställs av medlemsstaterna själva, men flyktingströmmen kan inte hanteras av medlemsstaterna. Konsekvens: ju större tillströmningen vid de europeiska gränserna är, desto större är antalet flyktingar som ska tas emot i varje medlemsstat. Denna fördelning tar inte hänsyn till det centrala kriteriet om beredvillighet att ta ansvar, vilket inte tar tillräcklig hänsyn till de lokala myndigheternas absorptionsförmåga. Detta system är fortfarande överväldigande även när antalet flyktingar minskar, eftersom integrationen är en långdragen process. Bostadsproblemet på de snäva bostadsmarknaderna illustrerar detta: bostadsmarknaden absorberar inte lika många personer som söker skydd som de nytillsatta. Resultat: permanent överbefolkad kollektiv inkvartering. Endast det paradigmskifte som nämns i titeln bidrar till att antalet personer som söker skydd för att få resa in i EU måste hämtas från de lokala myndigheternas rapporter! Jag skulle vilja överväga och diskutera konsekvenserna av ett sådant synsätt ytterligare."}},"title":{"de":"Paradigmenwechsel: Kommunen bestimmen die Zahl der Aufzunehmenden","machine_translations":{"bg":"Промяна на парадигмата: Общините определят броя на посещенията","cs":"Změna paradigmatu: Počet přijatých osob stanoví obce","da":"Paradigmeskift: Kommunerne bestemmer antallet af indrejser","el":"Αλλαγή προτύπου: Οι δήμοι καθορίζουν τον αριθμό των εισόδων","en":"Paradigm shift: Municipalities determine the number of admissions","es":"Cambio de paradigma: Los municipios determinan el número de admisiones","et":"Paradigma muutus: Omavalitsusüksused määravad kindlaks sissepääsude arvu","fi":"Ajattelutavan muutos: Kunnat määrittävät sisäänpääsyn määrän","fr":"Changement de paradigme: Les communes déterminent le nombre de personnes à accueillir","ga":"Aistriú paraidíme: Is iad na bardais a chinneann líon na ndaoine a ligfear isteach","hr":"Promjena paradigme: Općine određuju broj ulaza","hu":"Paradigmaváltás: A települések határozzák meg a felvételek számát","it":"Cambiamento di paradigma: I comuni determinano il numero di ammissioni","lt":"Paradigmos pokytis: Savivaldybės nustato priimamų asmenų skaičių","lv":"Paradigmas maiņa: Pašvaldības nosaka uzņemšanas reižu skaitu","mt":"Bidla fil-paradigma: Il-muniċipalitajiet jiddeterminaw l-għadd ta’ ammissjonijiet","nl":"Paradigmaverschuiving: Gemeenten bepalen aantal toelatingen","pl":"Zmiana paradygmatu: Gminy określają liczbę przyjęć","pt":"Mudança de paradigma: Os municípios determinam o número de admissões","ro":"Schimbare de paradigmă: Municipalitățile stabilesc numărul de admiteri","sk":"Zmena paradigmy: Obce určujú počet prijatých osôb","sl":"Sprememba paradigme: Občine določijo število sprejemov","sv":"Paradigmskifte: Kommunerna fastställer antalet inresor"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×