Nedomnívám se, že úlohou EU je pokrýt 100 % léčebných výloh téměř 450 milionů Evropanů. Na druhé straně by Evropa mohla hrát větší úlohu v oblasti zdraví. Může zajistit minimální pojistné krytí pro každého obyvatele EU, aby měl každý Evropan přístup ke zdravotnickým službám bez ohledu na jejich zemi. Především by se měla více angažovat, stejně jako tomu bylo během pandemie, s rozsáhlými nákupy zdravotnického vybavení za nižší ceny prostřednictvím společného nákupu, objednávek očkovacích látek a společných rezerv zdravotnického vybavení.

Domnívám se, že významným krokem vpřed by byl evropský systém sociálního zabezpečení, který by každému evropskému občanovi umožňoval přístup ke zdravotní péči bez záloh na léčebné výlohy, jako je tomu ve Francii s „vitální kartou“. Za tímto účelem by musely být sloučeny různé existující systémy péče a poskytované dávky by musely být harmonizovány s dávkami, které nebyly. Máme-li mít skutečný přístup ke spravedlivé péči v EU. V současné době je to velmi složité, existuje mnoho dokumentů a evropský zdravotní průkaz, který se obtížně používá. Výdaje na zdravotní péči byly často hrazeny předem a vráceny do jeho vnitrostátního zdravotnického zařízení, aby o ně zažádalo. Spojení s evropskou magnetickou kartou, která by spojovala informace a umožňovala dálkový přenos, by bylo skutečným krokem vpřed.

„Zdraví nemá cenu, ale má cenu“. Každý musí převzít tuto odpovědnost, aby byl pohnán k odpovědnosti. Velké riziko může nést společenství, ale každý musí mít možnost platit nebo zajistit „zůstat platit“ prostřednictvím vzájemné společnosti. Vždycky utrácíme peníze druhých snadněji než ty...

Uživatelé v původní společnosti musí nést náklady na své volby. Kromě společnosti, která postupuje kupředu tam, kde dopad společnosti na životní prostředí přímo ovlivňuje zdraví občanů, je na společnosti, aby se starala o své obtěžující vlivy. Vzduch, voda a potraviny jsou dnes znečištěny, takže je na této společnosti, aby se starala o občany, kteří tímto politickým rozhodnutím trpí.

Argumenty obou stran jsou pozoruhodné. Pravdou bude střední zlatá cesta. Dobrým řešením by mohlo být vytvoření evropského systému zdravotního pojištění, který by občanům EU zaručil zdravotní péči. Platby uskutečněné 450 miliony lidí a příspěvek Evropské unie doplněné o vlastní prostředky každé země jsou velmi závažnou položkou. Ale ani to by nestačilo. Proto by měl být zřízen i zvláštní rizikový fond. Osoby, které svým chováním úmyslně riskují své zdraví a život, by měly podléhat dodatečným poplatkům. Například extrémní sportovci a kuřáci závislí na adrenalinu. Na jedné straně by byla vyplacena zvýšená prémie rozdělená do kategorií. Na druhé straně by museli hradit předem stanovený procentní podíl nákladů na léčbu ze svých vlastních kaps. Byli by si více vědomi toho, zda je vhodné sebeskromáždění. K zaměstnavatelům by mělo být přistupováno stejně, pokud jde o nebezpečná pracovní místa. Do tohoto fondu jsou zahrnuty veškeré daně z tabáku a lihovin.

Je překvapivé, že hospodářské zájmy zatěžují a využívají veškeré své energie k realizaci dystopického systému. Nicméně logika zdravého smýšlení zdravého těla svědčí o síle doby, kdy je úspora z rozsahu dosažená prostřednictvím zdravých lidí ekonomicky životaschopnější než jakýkoli jiný systém, díky němuž jsou kamenivo a podstupovány nezdravým životním stylem. Nejedná se tedy o střední, ale o krok směrem nahoru.

Myslím, že je dobré, že každý občan, který používá zdravotní systém (lékařská konzultace nebo lék zakoupený v lékárnách), zaplatí sám 1 nebo 2 EUR. To pomáhá si uvědomit, že zdraví je něco drahého a cenného, což má hodnotu.