Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: dcc9e586f5817f524d285bafac91fcc55e1c214e2be14ddbd28696eaf1ccf3bc

Source: {"body":{"fr":"Aujourd'hui l'UE possède 24 langues officielles, et un peu plus sont officielles dans ses pays. Or un nombre très important de langues ne sont officielles nulle part et ne bénéficient donc d'aucune (ou peu) de protection.\n\nAlors que l'on se gargarise de notre devise \"Unis dans la diversité\", la réalité est plus sombre : dans le monde la moitié des 6000 langues parlées sont en danger ; on a coutume de dire qu'une langue meurt tous les 15 jours. Cette tendance existe aussi en Europe (qui est pourtant le continent linguistiquement le moins divers) et l'UE, qui est plurilingue sur le papier, est en réalité anglophone. Or une langue qui meurt, ce sont aussi une culture, un point de vue, une façon de penser qui disparaissent.\n\nL'UE doit donc d'urgence se doter d'une politique véritablement multilingue, cesser de prioriser l'anglais, favoriser les apprentissages des langues entre pays/régions voisines, et se doter de capacités de sanction fortes et immédiates contre les pays qui font mourir leurs langues minoritaires.\n\nLa France a par exemple récemment interdit l'enseignement scolaire immersif en langue régionale, alors qu'elles sont toutes très en danger selon l'UNESCO. Cela revient à les condamner à mort, car la transmission parent-enfant est stoppée depuis la féroce politique de répression linguistique et d'ethnocide que la France mène depuis la Révolution et surtout depuis 1880. Une telle politique devrait être rendue impossible dans une UE qui protège toutes ses langues.","machine_translations":{"bg":"Днес ЕС има 24 официални езика и малко повече официални езици в своите държави. Много голям брой езици обаче изобщо не са официални и следователно нямат (или малко) защита. С мотото „Единство в многообразието“ реалността е по-тъмна: половината от 6000-те езика, които се говорят по света, са изложени на риск; обичайно е да се казва, че един език умира на всеки 15 дни. Тази тенденция съществува и в Европа (която е най-малко езиковият континент), а ЕС, който е многоезичен на хартия, всъщност е англоезичен. Въпреки това езикът, който умре, е и култура от гледна точка на начина на мислене, който изчезва. Поради това ЕС спешно трябва да разработи наистина многоезична политика, да спре да дава приоритет на английския език, да насърчава изучаването на езици между съседни държави/региони и да развие силен и незабавен капацитет за санкциониране на държавите, които водят до смърт на малцинствените си езици. Например Франция наскоро забрани потапящото училищно образование на регионален език, въпреки че според ЮНЕСКО всички те са изложени на голям риск. Това означава те да бъдат осъдени на смърт, тъй като предаването на родител-дете е спряно след жестоката политика на езикова репресия и етноцид, провеждана от Франция след революцията и особено от 1880 г. насам. Подобна политика следва да стане невъзможна в ЕС, който защитава всички свои езици.","cs":"Dnes má EU 24 úředních jazyků a o něco více úředních jazyků ve svých zemích. Velký počet jazyků však není úředními jazyky, a proto nemají žádnou (nebo jen malou) ochranu. S motem „Jednotná v rozmanitosti“ je realita tmavější: polovina z 6 000 jazyků, jimiž se hovoří na celém světě, je ohrožena; je zvykem říci, že jazyk umírá každých 15 dní. Tento trend existuje i v Evropě (která je nejméně jazykově rozmanitým kontinentem) a EU, která je mnohojazyčná na papíře, ve skutečnosti hovoří anglicky. Jazyk, který umírá, je však také kulturou, která mizí způsob myšlení. EU proto naléhavě potřebuje vytvořit skutečně mnohojazyčnou politiku, přestat upřednostňovat angličtinu, podporovat studium jazyků mezi sousedními zeměmi/regiony a rozvíjet silné a okamžité sankční kapacity vůči zemím, které způsobí, že jejich menšinové jazyky umírají. Francie například nedávno zakázala imerzivní školní vzdělávání v regionálním jazyce, ačkoli podle UNESCO jsou všechna tato zařízení velmi ohrožena. To znamená, že jsou odsouzeni k smrti, neboť od tvrdé politiky jazykových represí a etnocidu, kterou Francie uplatňuje od revoluce, a zejména od roku 1880, bylo vysílání rodičovství zastaveno. Taková politika by měla být v EU, která chrání všechny své jazyky, znemožněna.","da":"I dag har EU 24 officielle sprog og lidt mere officielt i sine lande. Et meget stort antal sprog er imidlertid slet ikke officielle og har derfor ingen (eller få) beskyttelse. Med mottoet \"Forenet i mangfoldighed\" er virkeligheden mørkere: halvdelen af de 6000 sprog, der tales på verdensplan, er i fare. det er almindeligt at sige, at et sprog dør hver 15. dag. Denne tendens findes også i Europa (som er det mindst sproglige mangfoldige kontinent), og EU, som er flersproget på papir, er faktisk engelsktalende. Men et sprog, der dør, er også en kultur, der ud fra et synspunkt er ved at forsvinde. EU har derfor et presserende behov for at udvikle en virkelig flersproget politik, holde op med at prioritere engelsk, fremme sprogindlæring mellem nabolande/regioner og udvikle en stærk og øjeblikkelig sanktionskapacitet over for lande, der får deres mindretalssprog til at dø. Frankrig har f.eks. for nylig forbudt grundskoleundervisning på regionalt sprog, selv om de alle er meget udsatte ifølge UNESCO. Dette svarer til at fordømme dem til døden, da overførslen af forældre-barn er blevet standset siden den hårde politik med sproglig undertrykkelse og ethnocid, som Frankrig har fulgt siden revolutionen og navnlig siden 1880. En sådan politik bør umuliggøres i et EU, der beskytter alle sine sprog.","de":"Heute verfügt die EU über 24 Amtssprachen und etwas mehr in ihren Ländern. Eine sehr große Zahl von Sprachen ist jedoch nirgendwo amtlicher Natur und genießt daher keinen (oder geringen) Schutz. Während unser Motto „In Vielfalt geeint“ verschleiert wird, ist die Realität düster: weltweit ist die Hälfte der 6000 gesprochenen Sprachen in Gefahr; es ist üblich, zu sagen, dass eine Sprache alle 15 Tage stirbt. Dieser Trend gibt es auch in Europa (dem am wenigsten unterschiedlichen Kontinent), und die EU, die auf dem Papier mehrsprachig ist, ist in Wirklichkeit englischsprachig. Eine Sprache, die stirbt, ist aber auch eine Kultur, eine Sichtweise, eine Denkweise, die verschwindet. Die EU muss daher dringend eine wirklich mehrsprachige Politik entwickeln, die Schwerpunktsetzung auf Englisch beenden, das Sprachenlernen zwischen Nachbarländern/Regionen fördern und starke und sofortige Sanktionskapazitäten gegen Länder schaffen, die ihre Minderheitensprachen sterben. Frankreich hat beispielsweise kürzlich den Unterricht in der Regionalsprache verboten, obwohl sie alle nach Ansicht der UNESCO in hohem Maße gefährdet sind. Dies bedeutet, dass sie zum Tode verurteilt werden, da die Eltern-Kind-Übertragung seit der harten Politik der sprachlichen Unterdrückung und des Ethozids, die Frankreich seit der Revolution und vor allem seit 1880 verfolgt, gestoppt wird. Eine solche Politik sollte in einer EU, die alle ihre Sprachen schützt, unmöglich gemacht werden.","el":"Σήμερα, η ΕΕ έχει 24 επίσημες γλώσσες και λίγο περισσότερες επίσημες γλώσσες στις χώρες της. Ωστόσο, ένας πολύ μεγάλος αριθμός γλωσσών δεν είναι καθόλου επίσημες και, ως εκ τούτου, δεν έχουν (ή δεν έχουν) καμία προστασία. Με το σύνθημα «Ενωμένοι στην πολυμορφία», η πραγματικότητα είναι πιο σκοτεινή: οι μισές από τις 6000 γλώσσες που ομιλούνται παγκοσμίως διατρέχουν κίνδυνο· είναι σύνηθες να λέγεται ότι μια γλώσσα πεθαίνει κάθε 15 ημέρες. Η τάση αυτή υπάρχει επίσης στην Ευρώπη (η οποία είναι η λιγότερο πολυγλωσσική ήπειρος) και η ΕΕ, η οποία είναι πολύγλωσση σε χαρτί, είναι στην πραγματικότητα αγγλόφωνη. Ωστόσο, μια γλώσσα που πεθαίνει, είναι επίσης ένας πολιτισμός, από την πλευρά του, ένας τρόπος σκέψης που εξαφανίζεται. Ως εκ τούτου, η ΕΕ πρέπει επειγόντως να αναπτύξει μια πραγματικά πολυγλωσσική πολιτική, να σταματήσει να δίνει προτεραιότητα στα αγγλικά, να προωθήσει την εκμάθηση γλωσσών μεταξύ γειτονικών χωρών/περιφερειών και να αναπτύξει ισχυρές και άμεσες ικανότητες επιβολής κυρώσεων κατά χωρών που προκαλούν τον θάνατο των μειονοτικών γλωσσών τους. Για παράδειγμα, η Γαλλία απαγόρευσε πρόσφατα την εμβρυακή σχολική εκπαίδευση στην περιφερειακή γλώσσα, αν και όλες κινδυνεύουν πολύ σύμφωνα με την UNESCO. Αυτό ισοδυναμεί με καταδίκη τους σε θάνατο, καθώς η μετάδοση γονέα-παιδιού έχει σταματήσει μετά την αυστηρή πολιτική γλωσσικής καταστολής και εθνοκτονίας που ακολουθεί η Γαλλία μετά την Επανάσταση και ιδίως από το 1880. Μια τέτοια πολιτική θα πρέπει να καταστεί αδύνατη σε μια ΕΕ που προστατεύει όλες τις γλώσσες της.","en":"Today, the EU has 24 official languages, and a bit more official in its countries. However, a very large number of languages are not official at all and therefore have no (or few) protection. With our motto “United in diversity”, the reality is darker: half of the 6000 languages spoken worldwide are at risk; it is customary to say that a language dies every 15 days. This trend also exists in Europe (which is the least linguistically diverse continent) and the EU, which is multilingual on paper, is in fact English-speaking. Yet a language that dies, it is also a culture, from a point of view, a way of thinking that is disappearing. The EU therefore urgently needs to develop a truly multilingual policy, stop prioritising English, promote language learning between neighbouring countries/regions, and develop strong and immediate sanctioning capacities against countries that cause their minority languages to die. For example, France has recently banned immersive school education in regional language, although they are all very at risk according to UNESCO. This is tantamount to condemning them to death, as the parent-child transmission has been halted since the fierce policy of linguistic repression and ethnocide that France has pursued since the Revolution and especially since 1880. Such a policy should be made impossible in an EU that protects all its languages.","es":"En la actualidad, la UE tiene 24 lenguas oficiales y un poco más oficial en sus países. Sin embargo, un gran número de lenguas no son oficiales en absoluto y, por lo tanto, carecen (o son pocas) de protección. Con nuestro lema «Unida en la diversidad», la realidad es más oscura: la mitad de las 6000 lenguas habladas en todo el mundo corren peligro; es habitual decir que una lengua muere cada 15 días. Esta tendencia también existe en Europa (que es el continente menos diverso desde el punto de vista lingüístico) y la UE, multilingüe en papel, es, de hecho, anglófona. Sin embargo, una lengua que muere es también una cultura, desde un punto de vista, una forma de pensar que está desapareciendo. Por consiguiente, la UE necesita urgentemente desarrollar una política verdaderamente multilingüe, dejar de dar prioridad al inglés, promover el aprendizaje de idiomas entre países o regiones vecinos y desarrollar capacidades sancionadoras sólidas e inmediatas contra los países que causen la muerte de sus lenguas minoritarias. Por ejemplo, Francia ha prohibido recientemente la inmersión de la educación escolar en la lengua regional, aunque todas corren un grave riesgo según la UNESCO. Esto equivale a condenarlos a muerte, ya que la transmisión de padres e hijos se ha detenido desde la política feroz de represión lingüística y etnocida que Francia ha seguido desde la Revolución y especialmente desde 1880. Esta política debería ser imposible en una UE que proteja todas sus lenguas.","et":"Praegu on ELis 24 ametlikku keelt ja veidi rohkem ametlikke keeli. Siiski ei ole väga suur arv keeli üldse ametlikud ja seetõttu puudub neil (või on vaid väike) kaitse. Meie motoga „Ühinenud mitmekesisuses“ on tegelikkus tumedam: pooled 6000 keelest, mida räägitakse kogu maailmas, on ohustatud; tavaliselt sureb üks keel iga 15 päeva tagant. Seda suundumust esineb ka Euroopas (mis on keeleliselt kõige vähem mitmekesine kontinent) ja EL, mis on paberkandjal mitmekeelne, räägib tegelikult inglise keelt. Kuid see keel, mis sureb, on ka kultuur, mis on oma vaatepunktist kadumas. Seetõttu peab EL kiiresti välja töötama tõeliselt mitmekeelse poliitika, lõpetama inglise keele esikohale seadmise, edendama naaberriikide/-piirkondade vahelist keeleõpet ning arendama tugevat ja viivitamatut karistussuutlikkust riikide vastu, kes põhjustavad vähemuskeelte kadumise. Näiteks keelas Prantsusmaa hiljuti piirkondlikus keeles koolihariduse, kuigi UNESCO andmetel on see kõik väga ohustatud. See tähendab nende surma hukkamõistmist, kuna vanema ja lapse vaheline ülekandumine on peatunud pärast ägedat keelebarjääri ja etnootsiidi poliitikat, mida Prantsusmaa on järginud alates revolutsioonist ja eriti alates 1880. aastast. Selline poliitika tuleks muuta võimatuks ELis, kus kaitstakse kõiki selle keeli.","fi":"Eu:ssa on tällä hetkellä 24 virallista kieltä ja hieman enemmän virallisia EU-maissa. Hyvin suuri määrä kieliä ei kuitenkaan ole lainkaan virallisia, minkä vuoksi heillä ei ole (tai vain vähän) suojaa. Tunnuslauseessamme ”Moninaisuudessaan yhtenäinen” todellisuus on tukampi: puolet maailman 6000 kielestä on vaarassa; on tavallista sanoa, että jokin kieli kuolee 15 päivän välein. Tämä suuntaus on havaittavissa myös Euroopassa (joka on vähiten kielellisesti monimuotoinen manner), ja EU, joka on monikielinen paperilla, puhuu itse asiassa englantia. Kuollut kieli on kuitenkin myös ajattelutapa, joka häviää. Sen vuoksi EU:n on kiireellisesti kehitettävä aidosti monikielinen politiikka, lopetettava englannin priorisointi, edistettävä naapurimaiden tai -alueiden välistä kieltenoppimista ja kehitettävä vahvat ja välittömät seuraamusvalmiudet niitä maita vastaan, jotka aiheuttavat vähemmistökieltensä kuoleman. Esimerkiksi Ranska on äskettäin kieltänyt immersiivisen kouluopetuksen alueellisilla kielillä, vaikka Unescon mukaan kaikki ovat erittäin riskialttiita. Tämä merkitsee sitä, että heidät tuomitaan kuolemaan, sillä vanhempien siirtyminen lapsiin on pysäytetty Ranskan vallankumouksen jälkeen ja erityisesti vuoden 1880 jälkeen harjoittaman kireän kielellisen sortopolitiikan ja etnisinmurhan jälkeen. Tällainen politiikka olisi tehtävä mahdottomaksi eu:ssa, joka suojelee kaikkia sen kieliä.","ga":"Sa lá atá inniu ann, tá 24 theanga oifigiúla ag an AE, agus cuid eile níos oifigiúla ina thíortha. Mar sin féin, ní teangacha oifigiúla ar chor ar bith iad líon an-mhór teangacha agus dá bhrí sin níl aon chosaint (nó mórán) cosanta acu. Leis an mana atá againn “Aontaithe san éagsúlacht”, tá an réaltacht níos dorcha: tá leath den 6000 teanga a labhraítear ar fud an domhain i mbaol; is gnách a rá go bhfaigheann teanga bás gach 15 lá. Tá an treocht sin ann freisin san Eoraip (an mhór-roinn is lú éagsúlacht teanga) agus is i mBéarla atá an AE, atá ilteangach ar pháipéar. Ach teanga a éagann, tá sé chomh maith le cultúr, ó thaobh na tuairime, ar bhealach ag smaoineamh go bhfuil ag imeacht. Dá bhrí sin, ní mór don AE beartas fíor-ilteangach a fhorbairt, deireadh a chur le tús áite a thabhairt don Bhéarla, foghlaim teanga idir tíortha/réigiúin chomharsanachta a chur chun cinn, agus cumais láidre agus láithreacha smachtbhannaí a fhorbairt i gcoinne tíortha a fhágann go bhfaigheann bás teangacha mionlaigh. Mar shampla, chuir an Fhrainc cosc le déanaí ar an tumoideachas scoile sa teanga réigiúnach, cé go bhfuil siad go léir i mbaol de réir UNESCO. Is ionann sin agus iad a cháineadh chun báis, mar gur cuireadh stop le tarchur an tuismitheora-linbh ón uair a cuireadh deireadh leis an mbeartas fíochmhar maidir le brú faoi chois teanga agus eiticíd atá á shaothrú ag an bhFrainc ó bhí an Réabhlóid ann agus go háirithe ó bhí 1880 ann. Ba cheart go mbeadh sé dodhéanta beartas den sórt sin a dhéanamh in AE a chosnaíonn a theangacha go léir.","hr":"EU danas ima 24 službena jezika, a u zemljama EU-a nešto je službeniji. Međutim, vrlo velik broj jezika uopće nije službeni te stoga nema (ili malo) zaštite. S motom „Ujedinjeni u raznolikosti” stvarnost je tamnija: u opasnosti je polovina od 6000 jezika koji se govore diljem svijeta; uobičajeno je reći da jezik umre svakih 15 dana. Taj trend postoji i u Europi (najmanje jezično raznolikom kontinentu), a EU, koji je višejezični na papiru, zapravo govori engleski jezik. Međutim, jezik koji umre također je kultura, sa stajališta gledišta, način razmišljanja koji je nestao. EU stoga hitno treba razviti istinski višejezičnu politiku, prestati davati prednost engleskom, promicati učenje jezika između susjednih zemalja/regija te razviti snažne i neposredne kapacitete za sankcioniranje zemalja koje uzrokuju smrt manjinskih jezika. Primjerice, Francuska je nedavno zabranila imerzivno školsko obrazovanje na regionalnom jeziku, iako su prema UNESCO-u sve vrlo ugrožene. To znači da ih se osuđuje na smrt jer je prijenos roditelj-dijete prekinut od žestoke politike jezične represije i etnocida koju Francuska provodi od revolucije, a posebno od 1880. Takvu politiku trebalo bi onemogućiti u EU-u koji štiti sve jezike EU-a.","hu":"Az EU-nak ma 24 hivatalos nyelve van, és az uniós országokban valamivel több hivatalos nyelv létezik. A nyelvek nagy száma azonban egyáltalán nem hivatalos, ezért nincs (vagy kevés) védelme. Az „Egyesülve a sokféleségben” jelmondatunkkal a valóság sötétebb: a világszerte beszélt 6000 nyelv fele veszélyben van; megszokott, hogy egy nyelv 15 naponként elhalálozik. Ez a tendencia Európában is megfigyelhető (amely a legkevésbé nyelvileg sokszínű kontinens), és az EU, amely papíron többnyelvű, valójában angol nyelvű. Egy olyan nyelv azonban, amely elhalálozik, olyan kultúra is, amely eltűnik. Az EU-nak ezért sürgősen ki kell dolgoznia egy valóban többnyelvű politikát, meg kell szüntetnie az angol nyelv előtérbe helyezését, elő kell mozdítania a szomszédos országok/régiók közötti nyelvtanulást, és erős és azonnali szankcionálási képességeket kell kialakítania azokkal az országokkal szemben, amelyek kisebbségi nyelveik halálát okozzák. Franciaország például a közelmúltban betiltotta a regionális nyelvű immerzív iskolai oktatást, bár az UNESCO szerint mindannyian veszélyben vannak. Ez azt jelenti, hogy halálra ítéljük őket, mivel a Franciaország által a forradalom óta, és különösen 1880 óta folytatott nyelvi elnyomás és etnocíció elharapózása óta a szülő-gyermekek továbbadása megtorpant. Egy ilyen politikát lehetetlenné kell tenni egy olyan EU-ban, amely valamennyi nyelvét védi.","it":"Oggi l'UE ha 24 lingue ufficiali e un pò più ufficiale nei suoi paesi. Tuttavia, un numero molto elevato di lingue non è affatto ufficiale e pertanto non ha alcuna (o nessuna) protezione. Con il nostro motto \"Unita nella diversità\", la realtà è più scura: la metà delle 6000 lingue parlate in tutto il mondo è a rischio; è consuetudine dire che una lingua muore ogni 15 giorni. Questa tendenza esiste anche in Europa (il continente meno variegato dal punto di vista linguistico) e l'UE, multilingue su carta, è di fatto di lingua inglese. Eppure, una lingua che muore è anche una cultura, dal punto di vista del pensiero, che sta scomparendo. L'UE deve pertanto sviluppare con urgenza una politica realmente multilingue, smettere di dare priorità all'inglese, promuovere l'apprendimento delle lingue tra paesi/regioni confinanti e sviluppare capacità sanzionatorie forti e immediate nei confronti dei paesi che causano la morte delle loro lingue minoritarie. Ad esempio, la Francia ha recentemente vietato l'insegnamento scolastico immersivo nella lingua regionale, sebbene tutti siano molto a rischio secondo l'UNESCO. Ciò equivale a condannarli a morte, in quanto la trasmissione dei genitori e dei figli è stata interrotta dall'agguerrita politica di repressione linguistica ed etnocide perseguita dalla Francia a partire dalla rivoluzione e soprattutto dal 1880. Tale politica dovrebbe essere resa impossibile in un'UE che protegge tutte le sue lingue.","lt":"Šiandien ES yra 24 oficialiosios kalbos, o šalyse – šiek tiek daugiau oficialių kalbų. Tačiau labai daug kalbų iš viso nėra oficialios, todėl joms netaikoma (arba ribota) apsauga. Mūsų šūkis „Suvienijusi įvairovę“ yra tamsesnė realybė: pusei iš 6000 kalbų, kuriomis kalbama visame pasaulyje, kyla pavojus; paprastai sakoma, kad kalba miršta kas 15 dienų. Tokia tendencija pastebima ir Europoje (kuri yra mažiausiai kalbinių skirtumų turintis žemynas), o ES, kuri popieriuje yra daugiakalbė, iš tiesų kalba angliškai. Tačiau mirštanti kalba taip pat yra nykstanti mąstymo kultūra. Todėl ES turi skubiai parengti tikrai daugiakalbę politiką, nebeteikti pirmenybės anglų kalbai, skatinti kaimyninių šalių ir (arba) regionų kalbų mokymąsi ir plėtoti tvirtus ir neatidėliotinus sankcijų taikymo gebėjimus prieš šalis, dėl kurių žūsta jų mažumų kalbos. Pavyzdžiui, Prancūzija neseniai uždraudė intensyvų mokyklinį švietimą regioninėmis kalbomis, nors, UNESCO duomenimis, jiems visoms kyla didelis pavojus. Tai prilygsta jų pasmerkimui mirčiai, nes tėvų ir vaikų perdavimas sustabdytas nuo to laiko, kai Prancūzija vykdė nuožmią kalbinių represijų ir etnocido politiką po revoliucijos, ypač nuo 1880 m. Tokia politika turėtų būti neįmanoma ES, saugančioje visas savo kalbas.","lv":"Šodien ES ir 24 oficiālās valodas un nedaudz vairāk oficiālo valodu tās valstīs. Tomēr ļoti liels skaits valodu vispār nav oficiālās valodas, tāpēc tām nav (vai ir maz) aizsardzības. Ar devīzi “Vienoti daudzveidībā” realitāte ir tumšāka: puse no 6000 valodām, kurās runā visā pasaulē, ir apdraudēta; ir ierasts teikt, ka valoda nomirst ik pēc 15 dienām. Šāda tendence vērojama arī Eiropā (kas ir vismazāk lingvistiski daudzveidīgais kontinents), un ES, kas ir daudzvalodīga papīra formātā, patiesībā runā angļu valodā. Tomēr valoda, kas nomirst, arī no skatupunkta ir domāšanas veids, kas izzūd. Tādēļ ES ir steidzami jāizstrādā patiesi daudzvalodīga politika, jāpārtrauc noteikt par prioritāti angļu valoda, jāveicina valodu apguve starp kaimiņvalstīm/reģioniem un jāattīsta spēcīgas un tūlītējas sankciju noteikšanas spējas pret valstīm, kas izraisa to minoritāšu valodu bojāeju. Piemēram, Francija nesen ir aizliegusi iegremdētu skolu izglītību reģionālā valodā, lai gan saskaņā ar UNESCO datiem tās visas ir ļoti apdraudētas. Tas nozīmē, ka viņi tiek notiesāti uz nāvi, jo vecāku-bērnu nodošana ir apturēta kopš nežēlīgās valodas represijas un etnocīda, ko Francija īsteno kopš revolūcijas un jo īpaši kopš 1880. gada. Šāda politika būtu jāpadara neiespējama Eiropas Savienībā, kas aizsargā visas tās valodas.","mt":"Illum, l-UE għandha 24 lingwa uffiċjali, u ftit aktar uffiċjali fil-pajjiżi tagħha. Madankollu, għadd kbir ħafna ta’ lingwi mhumiex uffiċjali u għalhekk ma għandhom l-ebda protezzjoni (jew ftit) protezzjoni. Bil-motto tagħna “Magħquda fid-diversità”, ir-realtà hija aktar skura: nofs it-6000 lingwa mitkellma madwar id-dinja jinsabu f’riskju; normalment tmut lingwa kull 15 jum. Din it-tendenza teżisti wkoll fl-Ewropa (li hija l-inqas kontinent lingwistikament divers) u l-UE, li hija multilingwi fuq il-karta, fil-fatt titkellem bl-Ingliż. Madankollu, lingwa li tmut, hija wkoll kultura, mill-perspettiva, mod ta’ ħsieb li qed jisparixxi. Għalhekk l-UE teħtieġ b’mod urġenti li tiżviluppa politika verament multilingwi, tieqaf tipprijoritizza l-Ingliż, tippromwovi t-tagħlim tal-lingwi bejn pajjiżi/reġjuni ġirien, u tiżviluppa kapaċitajiet ta’ sanzjonar b’saħħithom u immedjati kontra pajjiżi li jikkawżaw li jmutu l-lingwi minoritarji tagħhom. Pereżempju, Franza reċentement ipprojbixxiet l-edukazzjoni skolastika immersiva fil-lingwa reġjonali, għalkemm huma kollha f’riskju kbir skont l-UNESCO. Dan huwa ekwivalenti għall-kundanna tagħhom għall-mewt, peress li t-trażmissjoni bejn il-ġenituri u t-tfal twaqqfet mill-politika ħarxa tar-ripressjoni lingwistika u l-etnoċidju li Franza segwiet sa mir-Rivoluzzjoni u speċjalment mill-1880 ‘l hawn. Politika bħal din għandha ssir impossibbli f’UE li tipproteġi l-lingwi kollha tagħha.","nl":"Vandaag heeft de EU 24 officiële talen en een beetje meer officiële talen in haar landen. Een zeer groot aantal talen is echter helemaal niet officieel en heeft dus geen (of weinig) bescherming. Met ons motto „In verscheidenheid verenigd” is de realiteit donkerder: de helft van de 6000 talen die wereldwijd worden gesproken, loopt gevaar; het is gebruikelijk te zeggen dat een taal elke 15 dagen sterft. Deze trend bestaat ook in Europa (het continent met de minste taalkundige verscheidenheid) en de EU, die meertalig is op papier, is in feite Engels. Maar een taal die overlijdt, is ook een cultuur, vanuit het gezichtspunt, een denkwijze die verdwijnt. Daarom moet de EU dringend een echt meertalig beleid ontwikkelen, geen prioriteit meer geven aan het Engels, het leren van talen tussen buurlanden/regio’s bevorderen en krachtige en onmiddellijke sanctiecapaciteit ontwikkelen tegen landen die hun minderheidstalen doen overlijden. Zo heeft Frankrijk onlangs het immersief schoolonderwijs in de regionale taal verboden, hoewel dit volgens de Unesco allemaal zeer risicovol is. Dit komt erop neer dat zij ter dood worden veroordeeld, aangezien de overdracht van ouders en kinderen is gestopt sinds het harde beleid van taalkundige repressie en etnocide dat Frankrijk sinds de revolutie, en met name sinds 1880, heeft gevoerd. Een dergelijk beleid moet onmogelijk worden gemaakt in een EU die al haar talen beschermt.","pl":"Obecnie UE ma 24 języki urzędowe i nieco więcej oficjalnych języków w swoich krajach. Jednak bardzo duża liczba języków nie jest w ogóle urzędowa i w związku z tym nie ma (lub nie ma) ochrony. Dzięki naszemu mottowi „Zjednoczeni w różnorodności” rzeczywistość jest ciemniejsza: połowa z 6000 języków używanych na całym świecie jest zagrożona; zwyczajowo mówi się, że dany język umiera co 15 dni. Tendencja ta występuje również w Europie (która jest najmniej różnorodnym pod względem językowym kontynentem), a UE, która jest wielojęzyczna na papierze, w rzeczywistości jest angielskojęzyczna. Jednak język, który umiera, jest również kulturą, która z punktu widzenia znika. W związku z tym UE musi pilnie opracować prawdziwie wielojęzyczną politykę, zaprzestać nadawania priorytetu językowi angielskiemu, promować naukę języków między sąsiadującymi krajami/regionami oraz rozwijać silne i natychmiastowe możliwości nakładania sankcji na kraje, które powodują śmierć ich języków mniejszościowych. Na przykład Francja niedawno zakazała immersyjnej edukacji szkolnej w języku regionalnym, choć według UNESCO wszystkie te osoby są bardzo zagrożone. Jest to równoznaczne z potępieniem ich śmierci, ponieważ transmisja rodzic-dzieci została wstrzymana od czasu ostrej polityki represji językowych i etnocyzji, którą Francja stosuje od czasu rewolucji, a zwłaszcza od 1880 r. Taka polityka powinna stać się niemożliwa w UE, która chroni wszystkie jej języki.","pt":"Atualmente, a UE tem 24 línguas oficiais e um pouco mais oficial nos seus países. No entanto, um grande número de línguas não é de todo oficial e, por conseguinte, não tem (ou poucas) proteção. Com o nosso lema «Unidos na diversidade», a realidade é mais escura: metade das 6000 línguas faladas em todo o mundo estão em risco; é habitual dizer que uma língua morre todos os 15 dias. Esta tendência também se verifica na Europa (o continente menos diversificado do ponto de vista linguístico) e a UE, multilingue em papel, é, de facto, anglófona. No entanto, uma língua que morre é também uma cultura, de um ponto de vista, uma forma de pensar que está a desaparecer. Por conseguinte, a UE precisa urgentemente de desenvolver uma política verdadeiramente multilingue, deixar de dar prioridade ao inglês, promover a aprendizagem de línguas entre países/regiões vizinhos e desenvolver capacidades de sanção fortes e imediatas contra os países que causam a morte das suas línguas minoritárias. Por exemplo, a França proibiu recentemente o ensino escolar imersivo na língua regional, embora todos estejam muito em risco de acordo com a UNESCO. Isto equivale a condená-los à morte, uma vez que a transmissão dos filhos dos pais foi travada desde a feroz política de repressão linguística e etnocide que a França prossegue desde a Revolução e, em especial, desde 1880. Tal política deve ser tornada impossível numa UE que proteja todas as suas línguas.","ro":"În prezent, UE are 24 de limbi oficiale și puțin mai oficiale în țările sale. Cu toate acestea, un număr foarte mare de limbi nu sunt deloc oficiale și, prin urmare, nu beneficiază (sau nu beneficiază deloc) de protecție. Cu deviza noastră „Unită în diversitate”, realitatea este mai întunecată: jumătate din cele 6000 de limbi vorbite la nivel mondial sunt în pericol; se obișnuiește să spunem că o limbă moare o dată la 15 zile. Această tendință există și în Europa (care este continentul cel mai puțin divers din punct de vedere lingvistic), iar UE, care este multilingvă pe hârtie, este, de fapt, vorbitoare de limba engleză. Cu toate acestea, o limbă care moare, este de asemenea o cultură, din punct de vedere al gândirii, care dispare. Prin urmare, UE trebuie să dezvolte urgent o politică cu adevărat multilingvă, să înceteze să acorde prioritate limbii engleze, să promoveze învățarea limbilor străine între țările/regiunile învecinate și să dezvolte capacități puternice și imediate de sancționare împotriva țărilor care provoacă moartea limbilor minoritare ale acestora. De exemplu, Franța a interzis recent educația școlară imersivă în limba regională, deși toate acestea sunt foarte expuse riscului conform UNESCO. Acest lucru echivalează cu condamnarea lor la moarte, deoarece transmiterea părinților a fost oprită de la politica acerbă de represiune lingvistică și etnocidă pe care Franța o aplică de la Revoluție și, în special, începând din 1880. O astfel de politică ar trebui să fie imposibilă într-o Uniune care își protejează toate limbile.","sk":"Dnes má EÚ 24 úradných jazykov a o niečo viac úradníkov vo svojich krajinách. Veľmi veľký počet jazykov však vôbec nie je úradným jazykom, a preto nemá žiadnu (alebo len malú) ochranu. Vďaka nášmu mottu „Zjednotení v rozmanitosti“ je realita tmavšia: polovica zo 6 000 jazykov, ktorými sa hovorí na celom svete, je ohrozená; je zvykom povedať, že jazyk zomrie každých 15 dní. Tento trend existuje aj v Európe (ktorá je najmenej rozmanitým kontinentom) a EÚ, ktorá je viacjazyčná na papieri, v skutočnosti hovorí anglicky. Napriek tomu, že ide o zmiznutý jazyk, je to aj kultúra, ktorá z pohľadu zaniká. EÚ preto naliehavo potrebuje vypracovať skutočne viacjazyčnú politiku, prestať uprednostňovať angličtinu, podporovať jazykové vzdelávanie medzi susednými krajinami/regiónmi a rozvíjať silné a okamžité sankčné kapacity voči krajinám, ktoré spôsobujú smrť ich menšinových jazykov. Napríklad Francúzsko nedávno zakázalo ponorné školské vzdelávanie v regionálnom jazyku, hoci podľa UNESCO sú všetky veľmi ohrozené. To sa rovná ich odsúdeniu na smrť, keďže vysielanie rodičovstva bolo pozastavené od tvrdej politiky jazykovej represie a etnocídy, ktoré Francúzsko uplatňuje od revolúcie, a najmä od roku 1880. Takáto politika by mala byť znemožnená v EÚ, ktorá chráni všetky svoje jazyky.","sl":"Danes ima EU 24 uradnih jezikov in nekaj več uradnih jezikov v svojih državah. Vendar pa zelo veliko število jezikov sploh ni uradnih in zato nimajo (ali malo) varstva. Z geslom „Združena v raznolikosti“ je resničnost temnejša: ogroženih je polovica od 6000 jezikov, ki se govorijo po vsem svetu; običajno je mogoče reči, da jezik umre vsakih 15 dni. Ta trend obstaja tudi v Evropi (ki je najmanj jezikovno raznolika celina) in EU, ki je večjezična na papirju, je dejansko angleško govoreča. Vendar je jezik, ki umre, tudi kultura, ki z vidika izginja. EU mora zato nujno razviti resnično večjezično politiko, pri čemer ne sme več dajati prednosti angleščini, spodbujati učenje jezikov med sosednjimi državami/regijami ter razviti močne in takojšnje zmogljivosti sankcioniranja držav, zaradi katerih njihovi manjšinski jeziki umrejo. Francija je na primer nedavno prepovedala potopno šolsko izobraževanje v regionalnem jeziku, čeprav so po podatkih Unesca vsi zelo ogroženi. To pomeni, da jih obsodi na smrt, saj se je odločna politika jezikovne represije in etnocida, ki jo je Francija izvajala od revolucije, zlasti od leta 1880, ustavila predvajanje staršev in otrok. Takšna politika bi morala biti onemogočena v EU, ki varuje vse svoje jezike.","sv":"I dag har EU 24 officiella språk och lite fler officiella språk i sina länder. Ett mycket stort antal språk är dock inte officiella och har därför inget (eller få) skydd. Med mottot ”förenade i mångfalden” är verkligheten mörkare: hälften av de 6000 språk som talas i världen är hotade. det är brukligt att säga att ett språk dör var 15:e dag. Denna tendens finns också i Europa (som är den minst språkliga mångfalden i Europa) och EU, som är flerspråkigt på papper, är i själva verket engelskspråkigt. Men ett språk som dör är också en kultur, ur en synvinkel, ett sätt att tänka som håller på att försvinna. EU måste därför snarast utveckla en verkligt flerspråkig politik, sluta prioritera engelska, främja språkinlärning mellan grannländer/grannregioner och utveckla en stark och omedelbar sanktionskapacitet mot länder som orsakar att deras minoritetsspråk dör. Frankrike har till exempel nyligen förbjudit omslutande skolundervisning i regionala språk, även om de enligt Unesco alla är mycket hotade. Detta är liktydigt med att fördöma dem till döden, eftersom föräldra-barnöverföringen har stoppats sedan den hårda politik med språkligt förtryck och etnomord som Frankrike har fört sedan revolutionen, särskilt sedan 1880. En sådan politik bör omöjliggöras i ett EU som skyddar alla sina språk."}},"title":{"fr":"Usage, protection et valorisation des langues minoritaires et en danger.","machine_translations":{"bg":"Използване, защита и валоризация на малцинствените и застрашените езици.","cs":"Používání, ochrana a zhodnocování menšinových a ohrožených jazyků.","da":"Brug, beskyttelse og udnyttelse af mindretalssprog og udryddelsestruede sprog.","de":"Gebrauch, Schutz und Aufwertung gefährdeter und Minderheitensprachen.","el":"Χρήση, προστασία και αξιοποίηση μειονοτικών και απειλούμενων με εξαφάνιση γλωσσών.","en":"Use, protection and valorisation of minority and endangered languages.","es":"Uso, protección y valorización de las lenguas minoritarias y en peligro de extinción.","et":"Vähemuskeelte ja ohustatud keelte kasutamine, kaitse ja väärtustamine.","fi":"Vähemmistökielten ja uhanalaisten kielten käyttö, suojelu ja hyödyntäminen.","ga":"Teangacha mionlaigh agus teangacha atá i mbaol a úsáid, a chosaint agus luach a chur leo.","hr":"Upotreba, zaštita i vrednovanje manjinskih i ugroženih jezika.","hu":"Kisebbségi és veszélyeztetett nyelvek használata, védelme és hasznosítása.","it":"Uso, protezione e valorizzazione delle lingue minoritarie e a rischio di estinzione.","lt":"Mažumų kalbų ir kalbų, kurioms gresia išnykimas, vartojimas, apsauga ir valorizacija.","lv":"Minoritāšu un apdraudēto valodu izmantošana, aizsardzība un valorizācija.","mt":"L-użu, il-protezzjoni u l-valorizzazzjoni tal-lingwi minoritarji u dawk fil-periklu ta’ estinzjoni.","nl":"Gebruik, bescherming en valorisatie van minderheidstalen en bedreigde talen.","pl":"Używanie, ochrona i waloryzacja języków mniejszości i języków zagrożonych wymarciem.","pt":"Utilização, proteção e valorização de línguas minoritárias e em risco de extinção.","ro":"Utilizarea, protejarea și valorificarea limbilor minoritare și amenințate de dispariție.","sk":"Používanie, ochrana a zhodnocovanie menšinových a ohrozených jazykov.","sl":"Uporaba, zaščita in valorizacija manjšinskih in ogroženih jezikov.","sv":"Användning, skydd och tillvaratagande av minoritetsspråk och utrotningshotade språk."}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×