Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 2313de42850a76566242193c23eace2f672e53629d3270e064d5f5f1babd0573

Source: {"body":{"fr":"Vingt ans après l’affirmation de l’objectif de deux langues en plus de la langue maternelle dès le plus jeune âge au niveau des chefs d’État de l’Union, cet objectif n’est toujours pas atteint. Pire, aucun progrès notable n’est constaté depuis plus de dix ans.\nOn peut classer les pays en trois groupes.\nCeux qui arrêtent l’enseignement d’une seconde langue étrangère à la fin du collège (CITE 2), groupe majoritaire, ceux où cet enseignement se termine au baccalauréat (CITE 3) et enfin ceux où deux langues étrangères sont également obligatoires dans l’enseignement supérieur. Faute d’enquête officielle, il semble que la Norvège, pays non membre de l’Union européenne, soit le seul pays européen dans ce cas.\nCela signifie que pour tous les pays du premier groupe, l’anglais suffit. Ce diagnostic peut paraître excessif, mais c’est la réalité. Cela conduit à penser que la domination écrasante de l’anglais, que reflètent les politiques éducatives, nuit aux autres langues européennes.\nPar ailleurs, une langue qui n’est pas enseignée, et encore moins utilisée dans l’enseignement supérieur, ne sera pas non plus utilisée dans la vie professionnelle.\nDonc, il faut encourager les gouvernements dans un premier temps à porter l’obligation de deux langues au niveau du baccalauréat, puis étendre cette obligation, en l’assortissant de certifications, au niveau du supérieur.\nEnfin, il faut développer davantage le concept d’universités européennes.","machine_translations":{"bg":"Двадесет години след обявената цел за два езика в допълнение към майчиния език от ранна възраст на равнище държавни глави на Съюза, тази цел все още не е постигната. По-лошо е, че за повече от десетилетие не е постигнат значителен напредък. Държавите могат да бъдат класифицирани в три групи. Тези, които спират да преподават втори чужд език в края на колежа (ISCED 2), групата на мнозинството, тези, в които това преподаване завършва в бакалавърската степен (ISCED 3), и тези, при които два чужди езика също са задължителни във висшето образование. При липсата на официално разследване изглежда, че Норвегия, която не е членка на Европейския съюз, е единствената европейска държава в този случай. Това означава, че за всички страни от първата група английският е достатъчен. Тази диагноза може да изглежда прекомерна, но това е реалността. Това предполага, че преобладаващото господство на английски език, отразено в образователните политики, вреди на други европейски езици. Освен това език, който не се преподава, а още по-малко използван във висшето образование, също няма да се използва в професионалния живот. Поради това правителствата следва да бъдат насърчавани като първа стъпка да приведат изискването за два езика до нивото на средно образование и след това да разширят това задължение, с квалификации, до по-високо ниво. И накрая, концепцията за европейски университети трябва да бъде доразвита.","cs":"Dvacet let poté, co byl stanoven cíl dvou jazyků vedle mateřského jazyka od raného věku na úrovni hlav států Unie, tohoto cíle dosud nebylo dosaženo. Horší je, že za více než deset let nedošlo k žádnému významnému pokroku. Země mohou být rozděleny do tří skupin. Ti, kteří přestanou vyučovat druhý cizí jazyk na konci vysoké školy (ISCED 2), většinovou skupinu, ti, kde tato výuka končí u bakalářského studia (ISCED 3), a ti, kde jsou ve vysokoškolském vzdělávání povinné i dva cizí jazyky. Při neexistenci úředního vyšetřování se zdá, že Norsko, země, která není členem Evropské unie, je v tomto případě jedinou evropskou zemí. To znamená, že pro všechny země první skupiny stačí angličtina. Tato diagnóza se může zdát přehnaná, ale je to realita. To naznačuje, že převážná nadvláda angličtiny, která se odráží ve vzdělávacích politikách, poškozuje ostatní evropské jazyky. Kromě toho jazyk, který není vyučován, natož používaný ve vysokoškolském vzdělávání, nebude používán ani v pracovním životě. Vlády by proto měly být povzbuzovány jako první krok k tomu, aby se požadavek dvou jazyků dostal na úroveň bakalářského studia a poté tuto povinnost s kvalifikací rozšířil na vyšší úroveň. V neposlední řadě je třeba dále rozvíjet koncepci evropských univerzit.","da":"Tyve år efter det erklærede mål om to sprog ud over modersmålet fra en tidlig alder på EU-statschefniveau er dette mål endnu ikke nået. Værre er der ikke gjort væsentlige fremskridt i mere end et årti. Landene kan inddeles i tre grupper. De, der holder op med at undervise i et andet fremmedsprog i slutningen af kollegiet (ISCED 2), flertalsgruppen, dem, hvor denne undervisning slutter ved studentereksamen (ISCED 3), og dem, hvor to fremmedsprog også er obligatoriske i de videregående uddannelser. I mangel af en officiel undersøgelse synes Norge, som ikke er medlem af Den Europæiske Union, at være det eneste europæiske land i dette tilfælde. Det betyder, at engelsk er nok for alle lande i den første gruppe. Denne diagnose kan virke overdreven, men det er virkeligheden. Dette tyder på, at den overvældende dominans på engelsk, som afspejles i uddannelsespolitikken, skader andre europæiske sprog. Desuden vil et sprog, der ikke undervises i, for slet ikke at tale om videregående uddannelser, heller ikke blive brugt i arbejdslivet. Regeringerne bør derfor tilskyndes som et første skridt til at bringe kravet om to sprog op på studentereksamensniveauet og derefter udvide denne forpligtelse med kvalifikationer til det højere niveau. Endelig skal begrebet europæiske universiteter videreudvikles.","de":"20 Jahre, nachdem auf Ebene der Staats- und Regierungschefs der Union das Ziel von zwei Sprachen neben der Muttersprache bereits in jungen Jahren bekräftigt wurde, ist dieses Ziel noch immer nicht erreicht. Schlimmer noch: Seit mehr als zehn Jahren sind keine nennenswerten Fortschritte zu verzeichnen. Man kann die Länder in drei Gruppen einteilen. Diejenigen, die den Unterricht in einer zweiten Fremdsprache am Ende des Colleges (ISCED 2), Mehrheitsgruppe, beenden, diejenigen, in denen dieser Unterricht mit dem Abitur abgeschlossen wird (ISCED 3) und schließlich diejenigen, in denen zwei Fremdsprachen auch im Hochschulbereich obligatorisch sind. Mangels offizieller Untersuchungen scheint Norwegen, das nicht Mitglied der Europäischen Union ist, in diesem Fall das einzige europäische Land zu sein. Das bedeutet, dass für alle Länder der ersten Gruppe Englisch genug ist. Diese Diagnose mag übertrieben erscheinen, aber das ist die Realität. Dies führt zu der Annahme, dass die überwältigende Dominanz des Englischen, die in der Bildungspolitik zum Ausdruck kommt, anderen europäischen Sprachen schadet. Eine Sprache, die nicht unterrichtet wird, geschweige denn in der Hochschulbildung verwendet wird, wird auch nicht im Berufsleben verwendet. Daher müssen die Regierungen zunächst dazu angehalten werden, die Pflicht zweier Sprachen auf das Niveau des Abiturs zu erhöhen und diese Verpflichtung dann mit Qualifikationen auf das Niveau des Vorgesetzten auszudehnen. Schließlich muss das Konzept der europäischen Universitäten weiter entwickelt werden.","el":"Είκοσι χρόνια μετά τον δεδηλωμένο στόχο δύο γλωσσών πέραν της μητρικής γλώσσας από μικρή ηλικία σε επίπεδο αρχηγών κρατών της Ένωσης, ο στόχος αυτός δεν έχει ακόμη επιτευχθεί. Ακόμη χειρότερα, δεν έχει σημειωθεί σημαντική πρόοδος εδώ και περισσότερο από μια δεκαετία. Οι χώρες μπορούν να ταξινομηθούν σε τρεις ομάδες. Όσοι παύουν να διδάσκουν μια δεύτερη ξένη γλώσσα στο τέλος του κολεγίου (ISCED 2), την ομάδα πλειοψηφίας, εκείνους όπου η διδασκαλία αυτή τελειώνει στο απολυτήριο (ISCED 3) και εκείνες όπου δύο ξένες γλώσσες είναι επίσης υποχρεωτικές στην τριτοβάθμια εκπαίδευση. Ελλείψει επίσημης έρευνας, φαίνεται ότι η Νορβηγία, μια χώρα που δεν είναι μέλος της Ευρωπαϊκής Ένωσης, είναι η μόνη ευρωπαϊκή χώρα στην προκειμένη περίπτωση. Αυτό σημαίνει ότι για όλες τις χώρες της πρώτης ομάδας, τα αγγλικά είναι αρκετά. Αυτή η διάγνωση μπορεί να φαίνεται υπερβολική, αλλά είναι η πραγματικότητα. Αυτό υποδηλώνει ότι η συντριπτική κυριαρχία των αγγλικών, που αντικατοπτρίζεται στις εκπαιδευτικές πολιτικές, βλάπτει άλλες ευρωπαϊκές γλώσσες. Επιπλέον, μια γλώσσα που δεν διδάσκεται, πόσο μάλλον χρησιμοποιείται στην τριτοβάθμια εκπαίδευση, δεν θα χρησιμοποιείται ούτε στην επαγγελματική ζωή. Ως εκ τούτου, οι κυβερνήσεις θα πρέπει να ενθαρρυνθούν ως πρώτο βήμα για να φέρουν την απαίτηση των δύο γλωσσών στο επίπεδο του απολυτηρίου και στη συνέχεια να επεκτείνουν την υποχρέωση αυτή, με προσόντα, στο υψηλότερο επίπεδο. Τέλος, η έννοια των ευρωπαϊκών πανεπιστημίων πρέπει να αναπτυχθεί περαιτέρω.","en":"Twenty years after the stated objective of two languages in addition to the mother tongue from an early age at the level of the Heads of State of the Union, this objective has not yet been achieved. Worse, no significant progress has been made in more than a decade. Countries can be classified into three groups. Those who stop teaching a second foreign language at the end of the college (ISCED 2), the majority group, those where this teaching ends at the baccalaureate (ISCED 3) and those where two foreign languages are also compulsory in higher education. In the absence of an official investigation, it seems that Norway, a country which is not a member of the European Union, is the only European country in this case. This means that for all countries in the first group, English is enough. This diagnosis may seem excessive, but it’s the reality. This suggests that the overwhelming domination of English, reflected in educational policies, harms other European languages. Furthermore, a language that is not taught, let alone used in higher education, will not be used in working life either. Therefore, governments should be encouraged as a first step to bring the requirement of two languages to the level of the baccalaureate and then extend this obligation, with qualifications, to the higher level. Finally, the concept of European universities needs to be further developed.","es":"Veinte años después del objetivo declarado de dos lenguas además de la lengua materna desde una edad temprana a nivel de los Jefes de Estado de la Unión, este objetivo aún no se ha alcanzado. Peor aún, no se han logrado avances significativos en más de una década. Los países pueden clasificarse en tres grupos. Aquellos que dejan de enseñar una segunda lengua extranjera al final del colegio (CINE 2), el grupo mayoritario, aquellos en los que esta enseñanza termina en el bachillerato (CINE 3) y aquellos en los que dos lenguas extranjeras también son obligatorias en la enseñanza superior. A falta de una investigación oficial, parece que Noruega, un país que no es miembro de la Unión Europea, es el único país europeo en este caso. Esto significa que para todos los países del primer grupo, el inglés es suficiente. Este diagnóstico puede parecer excesivo, pero es la realidad. Esto sugiere que la dominación abrumadora del inglés, reflejada en las políticas educativas, perjudica a otras lenguas europeas. Además, una lengua que no se enseña, y mucho menos en la enseñanza superior, tampoco se utilizará en la vida laboral. Por lo tanto, debe alentarse a los gobiernos como un primer paso para llevar el requisito de dos lenguas al nivel del bachillerato y luego extender esta obligación, con cualificaciones, al nivel superior. Por último, es necesario seguir desarrollando el concepto de universidades europeas.","et":"Kakskümmend aastat pärast seda, kui liidu riigipeade tasandil on juba varasest east alates seatud eesmärk kasutada lisaks emakeelele veel kahte keelt, ei ole seda eesmärki veel saavutatud. Mis veelgi hullem, märkimisväärseid edusamme ei ole tehtud rohkem kui kümne aasta jooksul. Riigid võib liigitada kolme rühma. Need, kes lõpetavad teise võõrkeele õpetamise kolledži lõpus (ISCED 2), enamus, need, kus õpetamine lõpeb bakalaureuseõppes (ISCED 3), ja need, kus kaks võõrkeelt on ka kõrghariduses kohustuslikud. Ametliku uurimise puudumisel tundub, et Norra, riik, mis ei ole Euroopa Liidu liige, on käesoleval juhul ainus Euroopa riik. See tähendab, et kõigi esimese rühma riikide puhul piisab inglise keelest. See diagnoos võib tunduda liigne, kuid see on reaalsus. See viitab sellele, et valdav domineerimine inglise keeles, mis kajastub hariduspoliitikas, kahjustab teisi Euroopa keeli. Lisaks ei kasutata tööelus ka keelt, mida ei õpetata, rääkimata sellest, et seda kasutatakse kõrghariduses. Seetõttu tuleks valitsusi julgustada esimese sammuna viima kahe keele nõue küpsustunnistuse tasemele ja seejärel laiendama seda kohustust kvalifikatsioonidega kõrgemale tasemele. Lõpetuseks tuleb edasi arendada Euroopa ülikoolide kontseptsiooni.","fi":"Tätä tavoitetta ei ole vielä saavutettu 20 vuotta sen jälkeen, kun tavoitteeksi asetettiin kaksi kieltä äidinkielen lisäksi jo varhaisesta iästä lähtien unionin valtionpäämiesten tasolla. Mikä pahempaa, merkittävää edistystä ei ole tapahtunut yli vuosikymmeneen. Maat voidaan luokitella kolmeen ryhmään. Ne, jotka lopettavat toisen vieraan kielen opettamisen korkeakoulun lopussa (ISCED 2), enemmistöryhmän, ne, joissa tämä opetus päättyy ylioppilastutkintoon (ISCED 3), ja ne, joissa kaksi vierasta kieltä on myös pakollista korkea-asteen koulutuksessa. Virallisen tutkimuksen puuttuessa näyttää siltä, että Norja, joka ei ole Euroopan unionin jäsen, on tässä tapauksessa ainoa eurooppalainen maa. Tämä tarkoittaa, että kaikille ensimmäiseen ryhmään kuuluville maille riittää englanti. Diagnoosi voi tuntua liioitellulta, mutta se on todellisuutta. Tämä viittaa siihen, että englannin ylivoimainen valta, joka näkyy koulutuspolitiikassa, vahingoittaa muita eurooppalaisia kieliä. Lisäksi kieltä, jota ei opeteta, saati käyttää korkea-asteen koulutuksessa, ei myöskään käytetä työelämässä. Sen vuoksi hallituksia olisi kannustettava ensimmäisenä askeleena saattamaan vaatimus kahdesta kielestä ylioppilastutkinnon tasolle ja sitten ulottamaan tämä velvollisuus pätevyyksineen korkeammalle tasolle. Lisäksi eurooppalaisten yliopistojen käsitettä on kehitettävä edelleen.","ga":"Fiche bliain tar éis an cuspóir sonraithe de dhá theanga sa bhreis ar an máthairtheanga a bhaint amach ó aois óg ar leibhéal Chinn Stáit an Aontais, níl an cuspóir sin bainte amach go fóill. Níos measa fós, níl aon dul chun cinn suntasach déanta le níos mó ná deich mbliana anuas. Is féidir tíortha a aicmiú i dtrí ghrúpa. Iad siúd a scoireann den dara teanga iasachta a mhúineadh ag deireadh an choláiste (ISCED 2), an grúpa tromlaigh, iad siúd ina gcríochnaíonn an teagasc sin ag an mbaccalaureate (ISCED 3) agus iad siúd a bhfuil dhá theanga iasachta éigeantach san ardoideachas freisin. In éagmais imscrúdú oifigiúil, is cosúil gurb í an Iorua, tír nach ball den Aontas Eorpach í, an t-aon tír Eorpach sa chás seo. Ciallaíonn sé sin gur leor an Béarla do gach tír sa chéad ghrúpa. D’fhéadfadh an diagnóis a bheith iomarcach, ach tá sé an réaltacht. Tugann sé seo le fios go ndéanann an fhorlámhas mór ar an mBéarla, a léirítear i mbeartais oideachais, dochar do theangacha Eorpacha eile. Ina theannta sin, ní úsáidfear teanga nach múintear, gan trácht ar úsáid a bhaint aisti féin san ardoideachas, ach amháin i saol na hoibre. Dá bhrí sin, ba cheart rialtais a spreagadh mar chéad chéim chun riachtanas an dá theanga a thabhairt chuig leibhéal an bhaiccalaureate agus ansin an oibleagáid sin, le cáilíochtaí, a leathnú go dtí an leibhéal is airde. Ar deireadh, ní mór tuilleadh forbartha a dhéanamh ar choincheap na n-ollscoileanna Eorpacha.","hr":"Dvadeset godina nakon navedenog cilja od dva jezika, osim materinskog jezika od rane dobi na razini šefova država Unije, taj cilj još nije postignut. Još gore, u više od desetljeća nije ostvaren znatan napredak. Zemlje se mogu razvrstati u tri skupine. Oni koji prestanu podučavati drugi strani jezik na kraju fakulteta (ISCED 2), većinska skupina, oni u kojima to poučavanje završava na maturi (ISCED 3) i oni u kojima su dva strana jezika također obvezna u visokom obrazovanju. U nedostatku službene istrage čini se da je Norveška, zemlja koja nije članica Europske unije, jedina europska zemlja u ovom slučaju. To znači da je za sve zemlje u prvoj skupini dovoljno engleski. Ova dijagnoza može činiti pretjerana, ali to je stvarnost. To upućuje na to da golema dominacija engleskog jezika, koja se odražava u obrazovnim politikama, šteti drugim europskim jezicima. Nadalje, ni jezik koji se ne podučava, a kamoli u visokom obrazovanju, neće se upotrebljavati ni u radnom životu. Stoga bi vlade trebalo poticati kao prvi korak da zahtjeve za dva jezika dovedu na razinu bakalaureata, a zatim tu obvezu s kvalifikacijama prošire na višu razinu. Naposljetku, potrebno je dodatno razviti koncept europskih sveučilišta.","hu":"Húsz évvel azt követően, hogy az Unió államfőinek szintjén az anyanyelven kívül már korai életkortól két nyelv is szerepel, ez a célkitűzés még nem valósult meg. Ami még rosszabb, több mint egy évtized alatt nem történt jelentős előrelépés. Az országok három csoportba sorolhatók. Azok, akik a főiskola (ISCED 2) végén abbahagyják a második idegen nyelv tanítását, többségi csoport, azok, ahol ez a tanítás az érettségin (ISCED 3) végződik, valamint azok, ahol a felsőoktatásban két idegen nyelv is kötelező. Hivatalos vizsgálat hiányában úgy tűnik, hogy Norvégia, amely nem tagja az Európai Uniónak, a jelen ügyben az egyetlen európai ország. Ez azt jelenti, hogy az első csoport valamennyi országa számára elegendő az angol. Ez a diagnózis túlzásnak tűnhet, de ez a valóság. Ez arra utal, hogy az angol dominanciája, amely az oktatási politikákban tükröződik, más európai nyelveket is károsít. Ezenkívül egy olyan nyelvet sem használnak, amelyet nem tanítanak, nem beszélve a felsőoktatásban, a munkában sem. Ezért a kormányokat első lépésként ösztönözni kell arra, hogy a két nyelvre vonatkozó követelményt az érettségi szintre emeljék, majd ezt követően – képesítéssel – a magasabb szintre terjesszék ki ezt a kötelezettséget. Végezetül az európai egyetemek koncepcióját tovább kell fejleszteni.","it":"A vent'anni dall'obiettivo dichiarato di due lingue oltre alla lingua materna fin dalla tenera età a livello dei capi di Stato dell'Unione, tale obiettivo non è stato ancora raggiunto. Peggio ancora, non sono stati compiuti progressi significativi in più di un decennio. I paesi possono essere classificati in tre gruppi. Coloro che cessano di insegnare una seconda lingua straniera alla fine del college (ISCED 2), il gruppo di maggioranza, quelli in cui tale insegnamento termina al diploma di maturità (ISCED 3) e quelli in cui due lingue straniere sono anch'esse obbligatorie nell'istruzione superiore. In assenza di un'indagine ufficiale, sembra che la Norvegia, paese che non è membro dell'Unione europea, sia l'unico paese europeo in questo caso. Ciò significa che per tutti i paesi del primo gruppo, l'inglese è sufficiente. Questa diagnosi può sembrare eccessiva, ma è la realtà. Ciò suggerisce che la schiacciante dominazione dell'inglese, riflessa nelle politiche educative, danneggia altre lingue europee. Inoltre, una lingua che non viene insegnata, né tanto meno utilizzata nell'istruzione superiore, non sarà utilizzata nemmeno nella vita lavorativa. Pertanto, i governi dovrebbero essere incoraggiati come primo passo per portare il requisito di due lingue al livello del diploma di maturità e quindi estendere tale obbligo, con le qualifiche, al livello superiore. Infine, il concetto di università europee deve essere ulteriormente sviluppato.","lt":"Praėjus dvidešimčiai metų po to, kai Sąjungos valstybių vadovų lygmeniu buvo nustatytas tikslas, be gimtosios kalbos nuo ankstyvo amžiaus, šis tikslas dar nepasiektas. Dar blogiau, daugiau nei dešimtmetį nepadaryta jokios reikšmingos pažangos. Šalys gali būti skirstomos į tris grupes. Tie, kurie nustoja mokytis antrosios užsienio kalbos koledžo pabaigoje (ISCED 2), daugumos grupė, tie, kuriuose šis mokymas baigiasi bakalaureate (ISCED 3), ir tie, kurių dvi užsienio kalbos taip pat yra privalomos aukštojo mokslo įstaigose. Nesant oficialaus tyrimo, atrodo, kad Norvegija, kuri nėra Europos Sąjungos narė, šiuo atveju yra vienintelė Europos šalis. Tai reiškia, kad visoms pirmosios grupės šalims pakanka anglų kalbos. Ši diagnozė gali atrodyti pernelyg didelė, bet tai yra realybė. Tai rodo, kad didžioji anglų kalbos dominavimas, atsispindintis švietimo politikoje, kenkia kitoms Europos kalboms. Be to, kalba, kuri nėra mokoma, jau nekalbant apie aukštąjį mokslą, taip pat nebus vartojama profesiniame gyvenime. Todėl vyriausybės turėtų būti skatinamos žengti pirmą žingsnį, kad dviejų kalbų reikalavimas būtų perkeltas į bakalaureato lygį, o vėliau šį įsipareigojimą, atsižvelgiant į kvalifikaciją, išplėsti iki aukštesnio lygio. Galiausiai reikia toliau plėtoti Europos universitetų koncepciją.","lv":"Divdesmit gadus pēc noteiktā mērķa — papildus dzimtajai valodai Savienības valstu vadītāju līmenī — papildus dzimtajai valodai jau no agras bērnības šis mērķis vēl nav sasniegts. Vēl ļaunāk, vairāk nekā desmit gadu laikā nav panākts būtisks progress. Valstis var iedalīt trīs grupās. Tie, kas pārtrauc otrās svešvalodas mācīšanu koledžas beigās (ISCED 2), vairākuma grupa, tie, kur šī apmācība beidzas ar bakalaura grādu (ISCED 3), un tie, kuros divas svešvalodas ir obligātas arī augstākajā izglītībā. Ja nav oficiālas izmeklēšanas, šķiet, ka Norvēģija, valsts, kas nav Eiropas Savienības dalībvalsts, šajā gadījumā ir vienīgā Eiropas valsts. Tas nozīmē, ka visām pirmās grupas valstīm pietiek ar angļu valodu. Šī diagnoze var šķist pārmērīga, bet tā ir realitāte. Tas liecina, ka pārliecinošā angļu valodas dominēšana, kas atspoguļojas izglītības politikā, kaitē citām Eiropas valodām. Turklāt darba dzīvē netiks izmantota arī valoda, kas netiek mācīta, nemaz nerunājot par augstāko izglītību. Tādēļ valdības būtu jāmudina vispirms ieviest prasību par divām valodām vispārējās vidējās izglītības līmenī un pēc tam paplašināt šo pienākumu ar kvalifikāciju līdz augstākajam līmenim. Visbeidzot, ir jāturpina attīstīt Eiropas universitāšu koncepciju.","mt":"Għoxrin sena wara l-objettiv iddikjarat ta’ żewġ lingwi minbarra l-lingwa materna minn età bikrija fil-livell tal-Kapijiet ta’ Stat tal-Unjoni, dan l-objettiv għadu ma ntlaħaqx. Agħar minn hekk, ma sar l-ebda progress sinifikanti f’aktar minn għaxar snin. Il-pajjiżi jistgħu jiġu kklassifikati fi tliet gruppi. Dawk li jieqfu jgħallmu t-tieni lingwa barranija fi tmiem il-kulleġġ (ISCED 2), il-grupp tal-maġġoranza, dawk fejn dan it-tagħlim jintemm fil-bakkalawrjat (ISCED 3) u dawk fejn żewġ lingwi barranin huma wkoll obbligatorji fl-edukazzjoni għolja. Fin-nuqqas ta’ investigazzjoni uffiċjali, jidher li n-Norveġja, pajjiż li mhux membru ta’ l-Unjoni Ewropea, hija l-uniku pajjiż Ewropew f’dan il-każ. Dan ifisser li għall-pajjiżi kollha fl-ewwel grupp, l-Ingliż huwa biżżejjed. Din id-dijanjosi jista ‘jidher eċċessiv, iżda huwa r-realtà. Dan jissuġġerixxi li d-dominazzjoni kbira tal-Ingliż, riflessa fil-politiki edukattivi, tagħmel ħsara lil lingwi Ewropej oħra. Barra minn hekk, lingwa li ma tiġix mgħallma, aħseb u ara użata fl-edukazzjoni għolja, lanqas ma tintuża fil-ħajja tax-xogħol. Għalhekk, il-gvernijiet għandhom jiġu mħeġġa bħala l-ewwel pass biex iġibu r-rekwiżit ta’ żewġ lingwi għal-livell tal-bakkalawrjat u mbagħad jestendu dan l-obbligu, bil-kwalifiki, għal livell ogħla. Fl-aħħar nett, il-kunċett ta’ universitajiet Ewropej jeħtieġ li jiġi żviluppat aktar.","nl":"Twintig jaar na de gestelde doelstelling van twee talen naast de moedertaal vanaf jonge leeftijd op het niveau van de staatshoofden van de Unie, is deze doelstelling nog niet bereikt. Erger nog, in meer dan tien jaar is er geen significante vooruitgang geboekt. Landen kunnen in drie groepen worden ingedeeld. Degenen die stoppen met het onderwijzen van een tweede vreemde taal aan het einde van het college (ISCED 2), de meerderheidsgroep, degenen waar dit onderwijs eindigt bij het baccalaureaat (ISCED 3) en die waar twee vreemde talen ook verplicht zijn in het hoger onderwijs. Bij gebrek aan een officieel onderzoek lijkt het erop dat Noorwegen, een land dat geen lid is van de Europese Unie, in dit geval het enige Europese land is. Dit betekent dat voor alle landen van de eerste groep Engels genoeg is. Deze diagnose lijkt misschien overdreven, maar het is de realiteit. Dit wijst erop dat de overweldigende overheersing van het Engels, die tot uiting komt in het onderwijsbeleid, andere Europese talen schaadt. Bovendien zal een taal die niet wordt onderwezen, laat staan in het hoger onderwijs, ook niet in het beroepsleven worden gebruikt. Daarom moeten regeringen als eerste stap worden aangemoedigd om de vereiste van twee talen op het niveau van het baccalaureaat te brengen en vervolgens deze verplichting, met kwalificaties, uit te breiden naar het hogere niveau. Tot slot moet het concept van Europese universiteiten verder worden ontwikkeld.","pl":"Cel ten nie został jeszcze osiągnięty dwadzieścia lat po zadeklarowanym celu dwóch języków oprócz języka ojczystego od najmłodszych lat na szczeblu szefów państw Unii. Co gorsza, w ciągu ponad dziesięciu lat nie poczyniono żadnych znaczących postępów. Kraje można podzielić na trzy grupy. Osoby, które przestają uczyć drugiego języka obcego pod koniec studiów (ISCED 2), grupy większości, tych, w których nauczanie kończy się maturą (ISCED 3) oraz tych, w których dwa języki obce są również obowiązkowe w szkolnictwie wyższym. Wobec braku oficjalnego dochodzenia wydaje się, że Norwegia, kraj, który nie jest członkiem Unii Europejskiej, jest jedynym krajem europejskim w tym przypadku. Oznacza to, że dla wszystkich krajów pierwszej grupy wystarczy angielski. Ta diagnoza może wydawać się nadmierna, ale to rzeczywistość. Sugeruje to, że przytłaczająca dominacja języka angielskiego, odzwierciedlona w polityce edukacyjnej, szkodzi innym językom europejskim. Ponadto język, który nie jest nauczany, nie mówiąc już o szkolnictwie wyższym, również nie będzie używany w życiu zawodowym. W związku z tym należy zachęcać rządy jako pierwszy krok do doprowadzenia wymogu dwóch języków do poziomu matury, a następnie rozszerzenia tego obowiązku, wraz z kwalifikacjami, na wyższy poziom. Wreszcie należy dalej rozwijać koncepcję uniwersytetów europejskich.","pt":"Vinte anos após o objetivo declarado de duas línguas para além da língua materna desde tenra idade ao nível dos Chefes de Estado da União, este objetivo ainda não foi alcançado. Pior ainda, não se registaram progressos significativos em mais de uma década. Os países podem ser classificados em três grupos. Aqueles que deixam de ensinar uma segunda língua estrangeira no final do colégio (CITE 2), o grupo maioritário, aqueles em que esse ensino termina no bacharelado (CITE 3) e aqueles em que duas línguas estrangeiras também são obrigatórias no ensino superior. Na ausência de uma investigação oficial, parece que a Noruega, um país que não é membro da União Europeia, é o único país europeu neste caso. Isto significa que, para todos os países do primeiro grupo, o inglês é suficiente. Este diagnóstico pode parecer excessivo, mas é a realidade. Isto sugere que a esmagadora dominação do inglês, refletida nas políticas educativas, prejudica outras línguas europeias. Além disso, uma língua que não é ensinada, muito menos utilizada no ensino superior, também não será utilizada na vida profissional. Por conseguinte, os governos devem ser encorajados, como primeiro passo, a colocar a exigência de duas línguas ao nível do bacharelado e, em seguida, alargar esta obrigação, com qualificações, ao nível mais elevado. Por último, há que continuar a desenvolver o conceito de universidades europeias.","ro":"La douăzeci de ani de la atingerea obiectivului declarat de două limbi, în plus față de limba maternă de la o vârstă fragedă la nivelul șefilor de stat al Uniunii, acest obiectiv nu a fost încă atins. Mai rău, nu s-au înregistrat progrese semnificative în mai mult de un deceniu. Țările pot fi clasificate în trei grupuri. Cei care încetează să predea o a doua limbă străină la sfârșitul colegiului (ISCED 2), grupul majoritar, cei în care această predare se încheie la bacalaureat (ISCED 3) și cei în care două limbi străine sunt, de asemenea, obligatorii în învățământul superior. În absența unei anchete oficiale, se pare că Norvegia, o țară care nu este membră a Uniunii Europene, este singura țară europeană în acest caz. Aceasta înseamnă că pentru toate țările din primul grup, limba engleză este suficientă. Acest diagnostic poate părea excesiv, dar este realitatea. Acest lucru sugerează că dominația copleșitoare a limbii engleze, reflectată în politicile educaționale, dăunează altor limbi europene. În plus, o limbă care nu este predată, cu atât mai puțin utilizată în învățământul superior, nu va fi utilizată nici în viața profesională. Prin urmare, guvernele ar trebui încurajate ca un prim pas pentru a aduce cerința de două limbi la nivelul bacalaureatului și apoi pentru a extinde această obligație, cu calificări, la un nivel superior. În cele din urmă, conceptul de universități europene trebuie dezvoltat în continuare.","sk":"Dvadsať rokov po deklarovanom cieli dvoch jazykov okrem materinského jazyka od útleho veku na úrovni hláv štátov Únie sa tento cieľ zatiaľ nedosiahol. Čo je horšie, za viac ako desaťročie sa nedosiahol žiadny významný pokrok. Krajiny možno rozdeliť do troch skupín. Tí, ktorí prestali vyučovať druhý cudzí jazyk na konci vysokej školy (ISCED 2), väčšinová skupina, tí, kde toto vyučovanie končí na maturite (ISCED 3) a tí, kde sú dva cudzie jazyky povinné aj vo vysokoškolskom vzdelávaní. Pri absencii oficiálneho vyšetrovania sa zdá, že Nórsko, krajina, ktorá nie je členom Európskej únie, je v tomto prípade jedinou európskou krajinou. To znamená, že pre všetky krajiny prvej skupiny stačí angličtina. Táto diagnóza sa môže zdať nadmerná, ale je to realita. To naznačuje, že prevažná nadvláda angličtiny, ktorá sa odráža vo vzdelávacích politikách, poškodzuje ostatné európske jazyky. Okrem toho sa v pracovnom živote nebude používať ani jazyk, ktorý sa nevyučuje, a už vôbec nie vo vysokoškolskom vzdelávaní. Vlády by sa preto mali ako prvý krok povzbudzovať k tomu, aby sa požiadavka dvoch jazykov dostala na úroveň maturitného štúdia a aby sa táto povinnosť s kvalifikáciou rozšírila na vyššiu úroveň. Napokon je potrebné ďalej rozvíjať koncepciu európskych univerzít.","sl":"Dvajset let po navedenem cilju dveh jezikov poleg maternega jezika od zgodnjega otroštva na ravni voditeljev držav Unije ta cilj še ni bil dosežen. Še huje, v več kot desetletju ni bil dosežen noben pomemben napredek. Države se lahko razvrstijo v tri skupine. Tisti, ki prenehajo poučevati drugi tuji jezik ob koncu šole (ISCED 2), večinska skupina, tisti, kjer se to poučevanje konča na maturi (ISCED 3), in tisti, kjer sta v visokošolskem izobraževanju obvezna tudi dva tuja jezika. Ker ni uradne preiskave, se zdi, da je Norveška, država, ki ni članica Evropske unije, edina evropska država v tem primeru. To pomeni, da za vse države v prvi skupini zadostuje angleščina. Ta diagnoza se zdi pretirana, ampak to je resničnost. To kaže, da velika nadvlada angleščine, ki se odraža v izobraževalnih politikah, škoduje drugim evropskim jezikom. Poleg tega se jezik, ki se ne poučuje, kaj šele uporablja v visokošolskem izobraževanju, prav tako ne bo uporabljal v poklicnem življenju. Zato je treba vlade spodbujati kot prvi korak k temu, da se zahteva po dveh jezikih dvigne na raven matematične šole, nato pa se ta obveznost s kvalifikacijami razširi na višjo raven. Koncept evropskih univerz je treba še naprej razvijati.","sv":"Tjugo år efter det uttalade målet om två språk utöver modersmålet från tidig ålder på stats- och regeringschefernas nivå har detta mål ännu inte uppnåtts. Värre är att inga större framsteg har gjorts på mer än ett decennium. Länderna kan delas in i tre grupper. De som slutar undervisa ett andra främmande språk i slutet av högskolan (ISCED 2), majoritetsgruppen, de där denna undervisning slutar vid studentexamen (ISCED 3) och de där två främmande språk också är obligatoriska i högre utbildning. I avsaknad av en officiell utredning verkar det som om Norge, ett land som inte är medlem i Europeiska unionen, är det enda europeiska landet i detta fall. Detta innebär att det räcker med engelska för alla länder i den första gruppen. Denna diagnos kan verka överdriven, men det är verkligheten. Detta tyder på att den överväldigande dominansen av engelska, som återspeglas i utbildningspolitiken, skadar andra europeiska språk. Dessutom kommer inte heller ett språk som inte lärs ut eller används i högre utbildning att användas i arbetslivet. Därför bör regeringarna uppmuntras att som ett första steg föra upp kravet på två språk till studentexamen och sedan utvidga denna skyldighet, med kvalifikationer, till den högre nivån. Slutligen måste begreppet europeiska universitet vidareutvecklas."}},"title":{"fr":"Relancer l’objectif du Conseil européen de Barcelone de 2002 de deux langues en plus de la langue maternelle dès le plus jeune âge","machine_translations":{"bg":"Подновяване на целта на Европейския съвет от Барселона през 2002 г. за два езика в допълнение към майчиния език от ранна възраст","cs":"Znovu zahájit cíl Evropské rady na zasedání v Barceloně v roce 2002, kterým je kromě mateřského jazyka od útlého věku také dva jazyky.","da":"Relancere målsætningen fra Det Europæiske Råds møde i Barcelona i 2002 om to sprog ud over modersmålet fra en tidlig alder","de":"Wiederbelebung des Ziels des Europäischen Rates von Barcelona 2002 für zwei Sprachen neben der Muttersprache von frühester Kindheit","el":"Επανέναρξη του στόχου του Ευρωπαϊκού Συμβουλίου της Βαρκελώνης του 2002 για δύο γλώσσες εκτός από τη μητρική γλώσσα από μικρή ηλικία","en":"Relaunch the 2002 Barcelona European Council objective of two languages in addition to the mother tongue from an early age","es":"Relanzar el objetivo del Consejo Europeo de Barcelona 2002 de dos lenguas además de la lengua materna desde una edad temprana","et":"Taaskäivitada 2002. aastal Barcelonas kokku tulnud Euroopa Ülemkogu eesmärk kasutada juba varasest east alates lisaks emakeelele veel kahte keelt","fi":"Käynnistetään uudelleen Barcelonassa vuonna 2002 kokoontuneen Eurooppa-neuvoston tavoite, jonka mukaan äidinkielen lisäksi on oltava jo varhaisesta iästä lähtien kaksi kieltä","ga":"Cuspóir na Comhairle Eorpaí in Barcelona 2002 a sheoladh arís, is é sin dhá theanga sa bhreis ar an máthairtheanga ó aois óg","hr":"Ponovno pokretanje cilja Europskog vijeća u Barceloni iz 2002. o dva jezika uz materinji jezik od rane dobi","hu":"Az Európai Tanács 2002-es barcelonai ülésének újraindítása az anyanyelven kívül két nyelvre már fiatal kortól","it":"Rilanciare l'obiettivo del Consiglio europeo di Barcellona del 2002 di due lingue oltre alla lingua materna fin dalla tenera età","lt":"Atnaujinti 2002 m. Barselonos Europos Vadovų Tarybos tikslą nuo ankstyvo amžiaus ne tik gimtąja kalba, bet ir dviem kalbomis","lv":"Atjaunot 2002. gadā Barselonas Eiropadomē izvirzīto mērķi — papildus dzimtajai valodai jau no agras bērnības papildus dzimtajai valodai izmantot divas valodas.","mt":"It-tnedija mill-ġdid ta’ l-għan tal-Kunsill Ewropew ta’ Barċellona ta’ l-2002 ta’ żewġ lingwi minbarra l-lingwa materna minn età żgħira","nl":"De doelstelling van de Europese Raad van Barcelona van 2002 om twee talen naast de moedertaal van jongs af aan weer op gang te brengen","pl":"Wznowienie celu Rady Europejskiej w Barcelonie w 2002 r. dotyczącego dwóch języków oprócz języka ojczystego od najmłodszych lat","pt":"Relançar o objetivo do Conselho Europeu de Barcelona de 2002 de duas línguas para além da língua materna desde tenra idade","ro":"Relansarea obiectivului Consiliului European de la Barcelona din 2002 ca două limbi, pe lângă limba maternă, de la o vârstă fragedă","sk":"Obnovenie cieľa Európskej rady v Barcelone v roku 2002, ktorým sú dva jazyky okrem materinského jazyka od útleho veku","sl":"Ponovni zagon cilja Evropskega sveta iz Barcelone iz leta 2002 o dveh jezikih poleg maternega jezika že od zgodnjega otroštva","sv":"Nylansering av Europeiska rådets mål i Barcelona 2002 på två språk utöver modersmålet från tidig ålder"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×