Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 1bba804e0065b82f70246526bf7a7041301527e4109401556b04227b71c63366

Source: {"body":{"fi":"Tekijänoikeuskorvaukset kuuluu maksaa taiteilijalle tämän eläessä. Eikö ole makaaberia, että taiteilija joutuu kärsimään puutetta mutta perilliset saavat nauttia 70 vuotta tekijänoikeuskorvauksia, vaikka heillä ei olisi enää mitään tekemistä taiteen kanssa. Nykyinen järjestelmä ei palvele luovaa taidetta eikä taiteen ja kulttuurin käyttöä ja kulutusta.\n\nTekijänoikeuskorvausten maksaminen taiteilijalle nykyistä paremmin jo tämän eläessä on mahdollista, jos tekijänoikeusoikeuskorvauksia taiteilijan kuoleman jälkeen maksetaan perillisille vain 20 vuotta ja seuraavat 50 vuotta korvaukset maksetaan luovalle tai esittävälle taiteelle, rahastolle, joka maksaa taiteilijan eläessään saamat tekijänoikeuskorvaukset kaksinkertaisina. Näin taiteilija saa ikään kuin ennakkona nauttia niistä tekijänoikeusmaksuista, joita kerätään vuosikymmeniä hänen kuolemansa jälkeen. Rahasto voi myös myöntää nuorille apurahoja luovaan työhön, tarjota työtiloja aktiivista työvaihetta eläville taiteilijoille tai tukea taiteilijoiden vanhuutta. Kaikilla ei edes ole perillisiä.\n\nTällainen muutos on suuri nykyiseen käytäntöön verrattuna. Mutta voisiko se olla vaihtoehto. Jos taiteilija saa itse päättää, valitseeko hän nykyisen mallin mukaisen tekijänoikeuskorvausmenettelyn vai mallin, jossa hän saa ennakkona osan kuoleman jälkeen kertyvistä tekijänoikeuskorvauksista, niin kuka silloin voi häntä moittia. Hän toimii omassa asiassaan ja valitsemalla menettelytavan rakentaa omaa ja taiteenalansa tulevaisuutta.","machine_translations":{"bg":"Авторските такси трябва да се плащат на художника, докато той живее. Не е ли маниак, че художникът страда от липса, но наследниците имат право на 70 години роялти, дори ако вече нямат нищо общо с изкуството? Настоящата система не обслужва творческото изкуство, нито използването и потреблението на изкуство и култура. Възможно е да се плащат такси за авторски права на художника, дори когато той живее, ако плащанията на авторските възнаграждения се изплащат на наследниците само за 20 години, а следващите 50 години се изплащат на творчески или сценични изкуства — фонд, който плаща два пъти авторските възнаграждения, получавани от художника по време на живота му. По този начин художникът получава като аванс възнагражденията, събрани десетилетия след смъртта му. Фондът може също така да отпуска безвъзмездни средства на млади хора за творческа работа, да предоставя работни пространства за хора на изкуството, живеещи в активна фаза, или да подпомага старостта на хората на изкуството. Не всеки дори има наследници. Подобна промяна е значителна в сравнение с настоящата практика. Но може ли да е вариант? Ако авторът решава дали да избере процедура за обезщетение за авторски права в съответствие с настоящия модел или модел, в който получава част от възнагражденията, натрупани след смъртта му, кой тогава може да го критикува? Той действа в собствените си дела и избира метод за изграждане на собственото си бъдеще и областта на изкуството си.","cs":"Autorské poplatky by měly být hrazeny umělci, dokud žije. Není to macaber, že umělec trpí nedostatkem, ale dědicové mají nárok na 70 let licenčních poplatků, i když už nemají nic společného s uměním? Současný systém neslouží tvůrčímu umění ani využívání a spotřebě umění a kultury. Autorské poplatky lze hradit autorovi, i když žije, jsou-li licenční poplatky hrazeny dědicům po dobu pouhých 20 let a následujících 50 let je hrazeno tvůrčímu nebo divadelnímu umění, fondu, který platí dvojnásobek licenčních poplatků, které umělec během svého života obdržel. Tímto způsobem umělec dostává, jako zálohu, licenční poplatky sbírané desítky let po jeho smrti. Fond může rovněž udělovat granty mladým lidem na tvůrčí práci, poskytovat pracovní prostory umělcům žijícím v aktivní fázi nebo podporovat stáří umělců. Ne každý má dědice. Tato změna je ve srovnání se současnou praxí významná. Ale mohla by to být možnost? Pokud je na umělci, aby rozhodl, zda se rozhodne pro postup odškodnění podle autorského práva v souladu se stávajícím modelem, nebo modelem, ve kterém obdrží některé z licenčních poplatků vzniklých po jeho smrti, kdo jej pak může kritizovat? Jedná ve svých vlastních záležitostech a vybírá si způsob budování budoucnosti svého vlastního a uměleckého oboru.","da":"Ophavsretsgebyrer skal betales til kunstneren, mens han bor. Er det ikke en makaber, at kunstneren lider af en mangel, men arvingerne har ret til 70 års royalties, selvom de ikke længere har noget med kunst at gøre? Det nuværende system tjener ikke kreativ kunst eller brug og forbrug af kunst og kultur. Det er muligt at betale ophavsret til kunstneren, selv når han bor, hvis royaltybetalingerne til arvingerne efter kunstnerens død kun udbetales i 20 år, og de følgende 50 år betales til kreative eller udøvende kunstarter, en fond, der betaler dobbelt så mange royalties, som kunstneren har modtaget i løbet af sit liv. På denne måde modtager en kunstner som forskud de royalties, der opkræves årtier efter sin død. Fonden kan også yde støtte til unge til kreativt arbejde, skabe arbejdspladser for kunstnere, der lever i en aktiv fase, eller støtte kunstneres alderdom. Ikke alle har arvinger. En sådan ændring er betydelig i forhold til den nuværende praksis. Men kunne det være en mulighed? Hvis det er op til kunstneren at beslutte, om han vil vælge en ophavsretlig kompensationsprocedure i overensstemmelse med den nuværende model eller en model, hvor han modtager nogle af de royalties, der påløber efter sin død, hvem kan så kritisere ham? Han handler i sine egne anliggender og vælger en metode til at opbygge fremtiden for sin egen og hans kunstfelt.","de":"Urheberrechtsgebühren sollten an den Künstler gezahlt werden, während er lebt. Ist es nicht ein Makkaber, dass der Künstler an einem Mangel leidet, aber die Erben haben Anspruch auf 70 Jahre Lizenzgebühren, auch wenn sie nichts mehr mit Kunst zu tun haben? Das gegenwärtige System dient weder der kreativen Kunst noch dem Gebrauch und Konsum von Kunst und Kultur. Es ist möglich, Urheberrechtsgebühren an den Künstler zu zahlen, auch wenn er lebt, wenn die Lizenzgebühren an Erben nach dem Tod des Künstlers für nur 20 Jahre geleistet werden und die folgenden 50 Jahre an kreative oder darstellende Kunst gezahlt werden, ein Fonds, der zweimal die Lizenzgebühren zahlt, die der Künstler während seines Lebens erhalten hat. Auf diese Weise erhält ein Künstler als Fortschritt die Lizenzgebühren, die Jahrzehnte nach seinem Tod gesammelt wurden. Der Fonds kann auch Zuschüsse an junge Menschen für kreative Arbeit vergeben, Arbeitsräume für Künstler bereitstellen, die in einer aktiven Phase leben, oder das Alter von Künstlern unterstützen. Nicht jeder hat Erben. Eine solche Änderung ist im Vergleich zur derzeitigen Praxis erheblich. Aber könnte es eine Option sein? Wenn es Sache des Künstlers ist, zu entscheiden, ob er sich für ein Urheberrechtsentschädigungsverfahren nach dem aktuellen Modell oder einem Modell entscheidet, in dem er einige der nach seinem Tod anfallenden Lizenzgebühren erhält, wer kann ihn dann kritisieren? Er handelt in seinen eigenen Angelegenheiten und wählt eine Methode, um die Zukunft seines eigenen und seines Kunstfeldes aufzubauen.","el":"Τα δικαιώματα πνευματικής ιδιοκτησίας θα πρέπει να καταβάλλονται στον καλλιτέχνη κατά τη διάρκεια της ζωής του. Δεν είναι μακάβερ που ο καλλιτέχνης πάσχει από έλλειψη, αλλά οι κληρονόμοι δικαιούνται 70 χρόνια δικαιωμάτων, ακόμα κι αν δεν έχουν καμία σχέση με την τέχνη; Το σημερινό σύστημα δεν εξυπηρετεί τη δημιουργική τέχνη, ούτε τη χρήση και την κατανάλωση της τέχνης και του πολιτισμού. Είναι δυνατή η καταβολή δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας στον καλλιτέχνη ακόμη και κατά τη διάρκεια της ζωής του, εάν τα δικαιώματα εκμετάλλευσης καταβάλλονται στους κληρονόμους μετά τον θάνατο του καλλιτέχνη μόνο για 20 χρόνια, και τα επόμενα 50 έτη καταβάλλονται σε δημιουργικές ή παραστατικές τέχνες, ένα ταμείο το οποίο καταβάλλει διπλάσια δικαιώματα από τα δικαιώματα που εισπράττει ο καλλιτέχνης κατά τη διάρκεια της ζωής του. Με αυτόν τον τρόπο, ένας καλλιτέχνης λαμβάνει, ως προκαταβολή, τα δικαιώματα που εισπράττονται δεκαετίες μετά το θάνατό του. Το Ταμείο μπορεί επίσης να χορηγεί επιχορηγήσεις σε νέους για δημιουργική εργασία, να παρέχει χώρους εργασίας για καλλιτέχνες που ζουν σε ενεργό φάση ή να στηρίζει τα γηρατειά των καλλιτεχνών. Δεν έχουν όλοι κληρονόμοι. Μια τέτοια αλλαγή είναι σημαντική σε σύγκριση με την τρέχουσα πρακτική. Αλλά θα μπορούσε να είναι μια επιλογή; Σε περίπτωση που εναπόκειται στον καλλιτέχνη να αποφασίσει αν θα επιλέξει μια διαδικασία αποζημίωσης πνευματικών δικαιωμάτων σύμφωνα με το ισχύον μοντέλο ή ένα μοντέλο με το οποίο λαμβάνει ορισμένα από τα δικαιώματα που προκύπτουν μετά τον θάνατό του, ποιος μπορεί τότε να τον επικρίνει; Ενεργεί στις δικές του υποθέσεις και επιλέγει μια μέθοδο οικοδόμησης του μέλλοντός του και του καλλιτεχνικού του πεδίου.","en":"Copyright fees should be paid to the artist while he lives. Isn't it a macaber that the artist suffers from a lack, but the heirs are entitled to 70 years of royalties, even if they have nothing to do with art anymore? The current system does not serve creative art, nor the use and consumption of art and culture. It is possible to pay copyright fees to the artist even when he lives, if the royalty payments are made to heirs after the artist’s death for only 20 years, and the following 50 years are paid to creative or performing arts, a fund which pays twice the royalties received by the artist during his life. In this way, an artist receives, as an advance, the royalties collected decades after his death. The Fund may also award grants to young people for creative work, provide workspaces for artists living in an active phase, or support the old age of artists. Not everyone even has heirs. Such a change is significant compared to current practice. But could it be an option? If it is up to the artist to decide whether to opt for a copyright compensation procedure in accordance with the current model or a model in which he receives some of the royalties accruing after his death, who can then criticise him? He acts in his own affairs and chooses a method of building the future of his own and his art field.","es":"Los derechos de autor deben pagarse al artista mientras vive. ¿No es un macaber que el artista sufre de una falta, pero los herederos tienen derecho a 70 años de regalías, incluso si ya no tienen nada que ver con el arte? El sistema actual no sirve al arte creativo, ni al uso y consumo del arte y la cultura. Es posible pagar derechos de autor al artista incluso cuando vive, si los pagos de regalías se hacen a los herederos después de la muerte del artista durante solo 20 años, y los siguientes 50 años se pagan a las artes creativas o escénicas, un fondo que paga el doble de las regalías recibidas por el artista durante su vida. De esta manera, un artista recibe, como avance, las regalías recogidas décadas después de su muerte. El Fondo también puede conceder subvenciones a jóvenes para trabajos creativos, proporcionar espacios de trabajo para artistas que viven en una fase activa o apoyar la vejez de los artistas. Ni siquiera todos tienen herederos. Este cambio es significativo en comparación con la práctica actual. ¿Pero podría ser una opción? Si corresponde al artista decidir si optar por un procedimiento de compensación de derechos de autor de acuerdo con el modelo actual o un modelo en el que recibe algunas de las regalías devengadas después de su muerte, ¿quién puede entonces criticarlo? Actúa en sus propios asuntos y elige un método para construir el futuro de su propio y su campo de arte.","et":"Autoritasu tuleks maksta kunstnikule tema eluajal. Kas pole mitte makaber, et kunstnik kannatab puuduse all, kuid pärijatel on õigus 70-aastasele autoritasule, isegi kui neil pole enam kunstiga mingit pistmist? Praegune süsteem ei teeni loomingulist kunsti ega kunsti ja kultuuri kasutamist ja tarbimist. Autoritasu on võimalik maksta kunstnikule isegi tema eluajal, kui autoritasu makstakse pärijatele pärast kunstniku surma vaid 20 aastat ja järgnevat 50 aastat makstakse loome- või lavakunstile, mis maksab kaks korda rohkem autoritasusid, mida kunstnik saab oma elu jooksul. Nii saab kunstnik ettemaksuna autoritasud, mis on kogutud aastakümneid pärast tema surma. Fond võib anda ka toetusi noortele loominguliseks tööks, pakkuda töökohti aktiivses faasis elavatele kunstnikele või toetada kunstnike vanaduspõlve. Kõigil pole isegi pärijaid. Selline muutus on praeguse tavaga võrreldes märkimisväärne. Aga kas see võiks olla üks võimalus? Kui kunstnik otsustab, kas valida autoriõiguse hüvitamise menetlus vastavalt kehtivale mudelile või mudelile, kus ta saab osa pärast surma kogunenud litsentsitasudest, siis kes saab teda siis kritiseerida? Ta tegutseb oma asjades ja valib meetodi enda ja kunstivaldkonna tuleviku ülesehitamiseks.","fr":"Les droits d’auteur doivent être payés à l’artiste pendant qu’il vit. N’est-ce pas un macabre que l’artiste souffre d’un manque, mais les héritiers ont droit à 70 ans de redevances, même s’ils n’ont plus rien à voir avec l’art? Le système actuel ne sert ni l’art créatif, ni l’utilisation et la consommation de l’art et de la culture. Il est possible de payer des droits d’auteur à l’artiste même lorsqu’il vit, si les redevances sont versées aux héritiers après le décès de l’artiste pendant seulement 20 ans, et si les 50 années suivantes sont versées aux arts créatifs ou performants, un fonds qui paie deux fois les redevances perçues par l’artiste au cours de sa vie. De cette façon, un artiste reçoit, comme une avance, les redevances perçues des décennies après sa mort. Le Fonds peut également accorder des subventions aux jeunes pour un travail créatif, fournir des espaces de travail aux artistes vivant dans une phase active ou soutenir la vieillesse des artistes. Tout le monde n’a même pas d’héritiers. Un tel changement est important par rapport à la pratique actuelle. Mais pourrait-il être une option? S’il appartient à l’artiste de décider d’opter pour une procédure de compensation du droit d’auteur selon le modèle actuel ou un modèle dans lequel il perçoit une partie des redevances perçues après son décès, qui peut alors le critiquer? Il agit dans ses propres affaires et choisit une méthode pour construire l’avenir de son propre domaine et de son domaine artistique.","ga":"Ba chóir táillí cóipchirt a íoc leis an ealaíontóir agus é ina chónaí. Nach bhfuil sé macaber go bhfuil an t-ealaíontóir ag fulaingt ó easpa, ach tá na hoidhrí i dteideal 70 bliain de ríchíosanna, fiú má tá siad aon rud a dhéanamh leis an ealaín níos mó? Ní fhónann an córas reatha d’ealaín chruthaitheach, ná d’úsáid agus do thomhaltas ealaíne agus cultúir. Is féidir táillí cóipchirt a íoc leis an ealaíontóir fiú nuair a chónaíonn sé, má dhéantar na híocaíochtaí ríchíosa le hoidhrí tar éis bhás an ealaíontóra ar feadh 20 bliana, agus go n-íoctar na 50 bliana ina dhiaidh sin leis na healaíona cruthaitheacha nó taibhealaíona, ciste a íocann dhá oiread na ríchíosanna a fuair an t-ealaíontóir i rith a shaoil. Ar an mbealach seo, faigheann ealaíontóir, mar ré, na ríchíosanna a bailíodh fiche nó tríocha bliain tar éis a bháis. Féadfaidh an Ciste deontais a dhámhachtain freisin do dhaoine óga le haghaidh obair chruthaitheach, spásanna oibre a chur ar fáil d’ealaíontóirí a bhfuil céim ghníomhach acu, nó tacú le seanaois ealaíontóirí. Níl gach duine fiú oidhrí. Tá athrú den sórt sin suntasach i gcomparáid leis an gcleachtas reatha. Ach d’fhéadfadh sé a bheith ina rogha? Más faoin ealaíontóir atá sé a chinneadh an roghnóidh sé nós imeachta cúitimh cóipchirt de réir an mhúnla reatha nó de réir múnla ina bhfaigheann sé roinnt de na ríchíosanna a d’fhabhraigh tar éis a bháis, a fhéadfaidh é a cháineadh ansin? Gníomhaíonn sé ina ghnóthaí féin agus roghnaíonn modh chun todhchaí a chuid féin agus a réimse ealaíne a thógáil.","hr":"Naknade za autorska prava trebalo bi platiti umjetniku dok živi. Zar umjetnik ne pati od nedostatka, ali nasljednici imaju pravo na 70 godina tantijema, čak i ako više nemaju nikakve veze s umjetnošću? Sadašnji sustav ne služi kreativnoj umjetnosti, niti korištenju i potrošnji umjetnosti i kulture. Moguće je platiti autorska prava umjetniku čak i kada živi, ako se tantijeme isplaćuju nasljednicima nakon umjetnikove smrti samo 20 godina, a sljedećih 50 godina plaća se kreativnoj ili izvedbenoj umjetnosti, fondu koji plaća dvostruko više od tantijema koje je umjetnik primio tijekom svog života. Na taj način umjetnik prima, kao unaprijed, tantijeme prikupljene desetljećima nakon njegove smrti. Fond također može dodijeliti bespovratna sredstva mladima za kreativni rad, osigurati radne prostore za umjetnike koji žive u aktivnoj fazi ili podupirati starost umjetnika. Nemaju svi čak i nasljednike. Takva je promjena značajna u usporedbi s trenutačnom praksom. Ali može li to biti opcija? Ako je na umjetniku da odluči hoće li se odlučiti za postupak naknade autorskog prava u skladu sa sadašnjim modelom ili modelom u kojem prima dio tantijema koje su nastale nakon njegove smrti, tko ga tada može kritizirati? On djeluje u svojim poslovima i odabire način izgradnje budućnosti vlastitog i umjetničkog područja.","hu":"A szerzői jogi díjakat a művésznek kell megfizetni, amíg él. Hát nem makaber, hogy a művész hiányban szenved, de az örökösök 70 év jogdíjra jogosultak, még akkor is, ha már semmi közük a művészethez? A jelenlegi rendszer nem szolgálja a kreatív művészetet, sem a művészet és a kultúra használatát és fogyasztását. A művésznek akkor is fizethető szerzői jogi díj, ha a jogdíjfizetést a művész halála után csak 20 évig fizetik az örökösöknek, és az azt követő 50 évet kreatív vagy előadóművészetnek fizetik, amely a művész által élete során kapott jogdíjak kétszeresét fizeti ki. Ily módon egy művész előrejutva megkapja a halála után évtizedekig beszedett jogdíjakat. Az Alap támogatást nyújthat a fiataloknak kreatív munkához, munkaterületet biztosíthat aktív fázisban élő művészek számára, vagy támogathatja a művészek idős korát. Még csak nem is mindenkinek van örököse. Ez a változás a jelenlegi gyakorlathoz képest jelentős. De lehet, hogy ez egy lehetőség? Ha a művész dönti el, hogy a jelenlegi modellnek megfelelő szerzői jogi kompenzációs eljárást választ-e, vagy olyan modellt, amelyben a halála után keletkezett jogdíjak egy részét megkapja, akkor ki bírálhatja őt? A saját ügyeiben cselekszik, és saját és művészeti területe jövőjének építését választja.","it":"Le tasse di copyright dovrebbero essere pagate all'artista durante la sua vita. Non è un macabro che l'artista soffre di una mancanza, ma gli eredi hanno diritto a 70 anni di royalties, anche se non hanno più nulla a che fare con l'arte? Il sistema attuale non serve all'arte creativa, né all'uso e al consumo di arte e cultura. È possibile pagare i diritti d'autore all'artista anche quando vive, se i canoni sono versati agli eredi dopo la morte dell'artista per soli 20 anni, e i successivi 50 anni sono pagati alle arti creative o dello spettacolo, un fondo che paga il doppio dei diritti ricevuti dall'artista durante la sua vita. In questo modo, un artista riceve, come anticipo, le royalties raccolte decenni dopo la sua morte. Il Fondo può anche concedere sovvenzioni ai giovani per il lavoro creativo, fornire spazi di lavoro agli artisti che vivono in una fase attiva o sostenere la vecchiaia degli artisti. Non tutti hanno nemmeno eredi. Tale cambiamento è significativo rispetto alla prassi attuale. Ma potrebbe essere un'opzione? Se spetta all'artista decidere se optare per una procedura di risarcimento del diritto d'autore secondo il modello attuale o un modello in cui riceve alcuni dei diritti maturati dopo la sua morte, chi può poi criticarlo? Agisce nei propri affari e sceglie un metodo per costruire il proprio futuro e il suo campo d'arte.","lt":"Autorių teisių mokesčiai turėtų būti mokami menininkui, kol jis gyvena. Ar ne didvyris, kad menininkas kenčia nuo trūkumo, bet įpėdiniai turi teisę į 70 metų autorinį atlyginimą, net jei jie neturi nieko bendro su menu? Dabartinė sistema tarnauja nei kūrybiniam menui, nei meno bei kultūros naudojimui ir vartojimui. Autorinių teisių mokestį menininkui galima sumokėti net ir tada, kai jis gyvena, jei autorinis atlyginimas įpėdiniams mokamas tik 20 metų po menininko mirties, o kiti 50 metų mokami kūrybiniam ar scenos menui – fondui, kuris moka dvigubai daugiau autorinių atlyginimų, kuriuos menininkas gavo per savo gyvenimą. Tokiu būdu menininkas iš anksto gauna honorarus, surinktus dešimtmečius po jo mirties. Fondas taip pat gali skirti dotacijas jaunimui už kūrybinį darbą, kurti darbo vietas aktyviame etape gyvenantiems menininkams arba remti menininkų senatvę. Ne visi turi net įpėdinių. Toks pokytis yra reikšmingas, palyginti su dabartine praktika. Bet ar tai gali būti alternatyva? Jei menininkas turi nuspręsti, ar pasirinkti autorių teisių kompensavimo procedūrą pagal dabartinį modelį, ar modelį, pagal kurį jis gauna dalį honorarų, gautų po jo mirties, kas gali jį kritikuoti? Jis veikia savo reikaluose ir pasirenka savo ir savo meno srities ateities kūrimo metodą.","lv":"Autoratlīdzība būtu jāmaksā māksliniekam, kamēr viņš dzīvo. Vai tas nav makabers, ka mākslinieks cieš no trūkuma, bet mantiniekiem ir tiesības uz 70 gadu autoratlīdzību, pat ja viņiem vairs nav nekāda sakara ar mākslu? Pašreizējā sistēma nekalpo ne radošajai mākslai, ne mākslas un kultūras izmantošanai un patēriņam. Autoratlīdzības ir iespējams maksāt māksliniekam pat tad, kad viņš dzīvo, ja autoratlīdzības maksājumi mantiniekiem tiek veikti tikai pēc mākslinieka nāves tikai 20 gadus, un turpmākos 50 gadus maksā radošajai vai izpildītājmākslai — fondam, kas maksā divkāršu autoratlīdzību, ko mākslinieks saņēmis savas dzīves laikā. Šādā veidā mākslinieks kā avanss saņem autoratlīdzības, kas iekasētas gadu desmitiem pēc viņa nāves. Fonds var arī piešķirt dotācijas jauniešiem par radošo darbu, nodrošināt darba vietas māksliniekiem, kas dzīvo aktīvā posmā, vai atbalstīt mākslinieku vecumu. Ne visiem pat ir mantinieki. Šādas izmaiņas ir būtiskas salīdzinājumā ar pašreizējo praksi. Bet vai tā varētu būt iespēja? Ja mākslinieka ziņā ir izlemt, vai izvēlēties autortiesību kompensācijas procedūru saskaņā ar pašreizējo modeli vai modeli, kurā viņš saņem daļu no autoratlīdzības, kas uzkrāta pēc viņa nāves, kurš var viņu kritizēt? Viņš darbojas savās lietās un izvēlas metodi savas un mākslas nozares nākotnes veidošanai.","mt":"It-tariffi tad-drittijiet tal-awtur għandhom jitħallsu lill-artist waqt li jkun jgħix. Mhuwiex macaber li l-artist ibati minn nuqqas, iżda l-werrieta huma intitolati għal 70 sena ta ‘royalties, anki jekk m’għadx għandhom x’jaqsmu mal-arti? Is-sistema attwali ma sservix l-arti kreattiva, u lanqas l-użu u l-konsum tal-arti u l-kultura. Huwa possibbli li jitħallsu tariffi tad-drittijiet tal-awtur lill-artist anki meta jgħix, jekk il-pagamenti tar-royalties isiru lill-werrieta wara l-mewt tal-artist għal 20 sena biss, u l-50 sena ta’ wara jitħallsu lill-arti kreattiva jew tal-ispettaklu, fond li jħallas id-doppju tar-royalties riċevuti mill-artist matul ħajtu. B’dan il-mod, artist jirċievi, bħala ħlas bil-quddiem, ir-royalties miġbura għexieren ta’ snin wara mewtu. Il-Fond jista’ wkoll jagħti għotjiet liż-żgħażagħ għal xogħol kreattiv, jipprovdi spazji tax-xogħol għall-artisti li jgħixu f’fażi attiva, jew jappoġġa l-anzjanità tal-artisti. Mhux kulħadd għandu werrieta. Bidla bħal din hija sinifikanti meta mqabbla mal-prattika attwali. Iżda tista’ tkun għażla? Jekk huwa f’idejn l-artist li jiddeċiedi jekk jagħżelx proċedura ta’ kumpens tad-drittijiet tal-awtur skont il-mudell attwali jew mudell li fih jirċievi xi wħud mir-royalties dovuti wara mewtu, li mbagħad jista’ jikkritikah? Huwa jaġixxi fl-affarijiet tiegħu stess u jagħżel metodu ta ‘bini l-futur tal-qasam tiegħu stess u l-arti tiegħu.","nl":"Auteursrechten moeten aan de kunstenaar worden betaald terwijl hij leeft. Is het niet een macaber dat de kunstenaar lijdt aan een gebrek, maar de erfgenamen hebben recht op 70 jaar royalty’s, zelfs als ze niets meer met kunst te maken hebben? Het huidige systeem dient geen creatieve kunst, noch het gebruik en de consumptie van kunst en cultuur. Het is mogelijk om auteursrechten te betalen aan de kunstenaar, zelfs wanneer hij leeft, als de royalty’s worden betaald aan erfgenamen na de dood van de kunstenaar voor slechts 20 jaar, en de volgende 50 jaar worden betaald aan creatieve of podiumkunsten, een fonds dat tweemaal de royalty’s betaalt die de kunstenaar tijdens zijn leven ontvangt. Op deze manier ontvangt een kunstenaar, als voorschot, de royalty’s die tientallen jaren na zijn dood zijn verzameld. Het Fonds kan ook subsidies toekennen aan jongeren voor creatief werk, werkruimte bieden aan kunstenaars die in een actieve fase leven of de ouderdom van kunstenaars ondersteunen. Niet iedereen heeft zelfs erfgenamen. Een dergelijke verandering is aanzienlijk in vergelijking met de huidige praktijk. Maar kan het een optie zijn? Als het aan de kunstenaar is om te beslissen of hij kiest voor een vergoedingsprocedure voor auteursrechten volgens het huidige model of een model waarin hij een deel van de royalty’s ontvangt die na zijn dood ontstaan, wie kan hem dan bekritiseren? Hij handelt in zijn eigen zaken en kiest een methode voor het opbouwen van de toekomst van zijn eigen en zijn kunstveld.","pl":"Opłaty z tytułu praw autorskich należy uiszczać artyście w czasie jego życia. Czy to nie makabryk, że artysta cierpi z powodu braku, ale spadkobiercy mają prawo do 70 lat opłat licencyjnych, nawet jeśli nie mają już nic wspólnego ze sztuką? Obecny system nie służy sztuce twórczej ani wykorzystaniu i konsumpcji sztuki i kultury. Możliwe jest uiszczenie opłat licencyjnych na rzecz artysty nawet wtedy, gdy żyje, jeśli opłaty licencyjne uiszczane są na rzecz spadkobierców po śmierci artysty tylko przez 20 lat, a kolejne 50 lat są wypłacane na rzecz sztuki twórczej lub performatywnej, funduszu, który płaci dwukrotnie opłaty licencyjne otrzymywane przez artystę za jego życie. W ten sposób artysta otrzymuje, jako zaliczkę, opłaty pobierane dekady po jego śmierci. Fundusz może również przyznawać młodym ludziom dotacje na pracę twórczą, zapewniać miejsca pracy artystom żyjącym w fazie aktywnej lub wspierać starość artystów. Nie każdy ma nawet spadkobierców. Taka zmiana jest istotna w porównaniu z obecną praktyką. Ale czy to może być opcja? Jeśli do artysty należy decyzja, czy wybrać procedurę kompensacji praw autorskich zgodnie z aktualnym modelem czy modelem, w którym otrzymuje część opłat należnych po jego śmierci, to kto może go krytykować? Działa we własnych sprawach i wybiera metodę budowania przyszłości własnej i swojej dziedziny sztuki.","pt":"As taxas de direitos autorais devem ser pagas ao artista enquanto ele vive. Não é um macabro que o artista sofra de uma falta, mas os herdeiros têm direito a 70 anos de royalties, mesmo que não tenham mais nada a ver com arte? O sistema atual não serve a arte criativa, nem o uso e consumo de arte e cultura. É possível pagar taxas de direitos autorais ao artista mesmo quando ele vive, se os pagamentos de royalties são feitos aos herdeiros após a morte do artista por apenas 20 anos, e os 50 anos seguintes são pagos às artes criativas ou performativas, um fundo que paga o dobro dos royalties recebidos pelo artista durante sua vida. Dessa forma, um artista recebe, como avanço, os royalties coletados décadas após sua morte. O Fundo pode igualmente conceder subvenções a jovens para trabalhos criativos, disponibilizar espaços de trabalho a artistas que vivem numa fase ativa ou apoiar a velhice dos artistas. Nem todos têm herdeiros. Tal alteração é significativa em comparação com a prática atual. Mas poderia ser uma opção? Se cabe ao artista decidir se deve optar por um procedimento de compensação de direitos de autor em conformidade com o modelo atual ou um modelo em que recebe alguns dos direitos adquiridos após a sua morte, quem pode então criticá-lo? Ele atua em seus próprios assuntos e escolhe um método de construção do futuro de seu próprio campo e de sua arte.","ro":"Drepturile de autor ar trebui plătite artistului în timp ce trăiește. Nu este un macaber că artistul suferă de o lipsă, dar moștenitorii au dreptul la 70 de ani de drepturi de autor, chiar dacă nu mai au nimic de-a face cu arta? Sistemul actual nu servește artei creative, nici utilizării și consumului de artă și cultură. Este posibil să se plătească drepturi de autor artistului chiar și atunci când trăiește, în cazul în care plata redevențelor se efectuează către moștenitori după moartea artistului timp de numai 20 de ani, iar următorii 50 de ani sunt plătiți artelor creative sau spectacolului, un fond care plătește de două ori redevențele primite de artist în timpul vieții sale. În acest fel, un artist primește, ca avans, redevențele colectate la zeci de ani după moartea sa. Fondul poate, de asemenea, să acorde granturi tinerilor pentru munca creativă, să ofere spații de lucru pentru artiștii care trăiesc într-o fază activă sau să sprijine bătrânețea artiștilor. Nu toată lumea are moștenitori. O astfel de schimbare este semnificativă în comparație cu practica actuală. Dar ar putea fi o opțiune? Dacă este la latitudinea artistului să decidă dacă să opteze pentru o procedură de compensare a drepturilor de autor în conformitate cu modelul actual sau cu un model în care primește o parte din redevențele acumulate după deces, cine îl poate critica? El acționează în propriile sale afaceri și alege o metodă de a construi viitorul său și domeniul său de artă.","sk":"Poplatky za autorské práva by sa mali platiť umelcovi počas jeho života. Nie je to makaber, že umelec trpí nedostatkom, ale dedičia majú nárok na 70 rokov licenčných poplatkov, aj keď už nemajú nič spoločné s umením? Súčasný systém neslúži kreatívnemu umeniu, ani použitiu a spotrebe umenia a kultúry. Poplatky za autorské práva je možné zaplatiť umelcovi aj vtedy, keď žije, ak sa licenčné poplatky vyplácajú dedičom po smrti umelca len 20 rokov a nasledujúcich 50 rokov sa vypláca kreatívnemu alebo divadelnému umeniu, fondu, ktorý platí dvojnásobok licenčných poplatkov, ktoré umelec dostáva počas svojho života. Týmto spôsobom dostáva umelec, ako zálohu, licenčné poplatky vyberané desaťročia po jeho smrti. Z fondu sa môžu poskytovať aj granty mladým ľuďom na tvorivú prácu, poskytovať pracovné priestory pre umelcov žijúcich v aktívnej fáze alebo podporovať starobu umelcov. Nie každý má ani dedičov. Takáto zmena je v porovnaní so súčasnou praxou významná. Ale mohla by to byť možnosť? Ak je na umelcovi, aby rozhodol, či sa rozhodne pre postup kompenzácie za autorské práva v súlade so súčasným modelom alebo modelom, v ktorom dostáva časť licenčných poplatkov, ktoré vzniknú po jeho smrti, kto ho potom môže kritizovať? Pôsobí vo svojich vlastných záležitostiach a vyberá spôsob budovania budúcnosti svojej vlastnej a umeleckej oblasti.","sl":"Avtorske pravice je treba plačati umetniku, dokler živi. Ali ni mahaber, da umetnik trpi zaradi pomanjkanja, vendar so dediči upravičeni do 70 let licenčnin, čeprav nimajo več nič opraviti z umetnostjo? Sedanji sistem ne služi ustvarjalni umetnosti, niti uporabi in porabi umetnosti in kulture. Avtorski honorar je mogoče plačati tudi takrat, ko živi, če se plačilo licenčnine dedičem po smrti umetnika izplača le 20 let, naslednjih 50 let pa se izplača ustvarjalnim ali uprizoritvenim umetnostim, sklad, ki plačuje dvakrat več licenčnin, ki jih je umetnik prejel v svojem življenju. Na ta način umetnik prejme, kot vnaprej, licenčnine, zbrane desetletja po njegovi smrti. Sklad lahko dodeli tudi nepovratna sredstva mladim za ustvarjalno delo, zagotovi delovna okolja za umetnike, ki živijo v aktivni fazi, ali podpira starost umetnikov. Vsi nimajo dedičev. Takšna sprememba je pomembna v primerjavi s sedanjo prakso. Bi lahko bila izbira? Če se mora umetnik odločiti, ali se bo odločil za postopek nadomestila za avtorske pravice v skladu s sedanjim modelom ali modelom, v katerem prejme del licenčnin po njegovi smrti, kdo ga potem lahko kritizira? Deluje v svojih zadevah in izbere način gradnje svoje prihodnosti in svojega umetniškega polja.","sv":"Upphovsrättsavgifter bör betalas till konstnären medan han bor. Är det inte en macaber att konstnären lider av en brist, men arvingarna har rätt till 70 års royalties, även om de inte har något att göra med konst längre? Det nuvarande systemet tjänar varken kreativ konst eller användning och konsumtion av konst och kultur. Det är möjligt att betala upphovsrättsavgifter till konstnären även när han eller hon bor, om royaltyn betalas till arvingar efter konstnärens död i endast 20 år, och de följande 50 åren betalas till kreativ konst eller scenkonst, en fond som betalar dubbelt så mycket royalties som konstnären får under sitt liv. På så sätt får en konstnär, som ett förskott, de royalties som samlats in årtionden efter hans död. Fonden kan också bevilja bidrag till ungdomar för kreativt arbete, tillhandahålla arbetsplatser för konstnärer som lever i en aktiv fas eller stödja konstnärers ålderdom. Alla har inte ens arvingar. En sådan förändring är betydande jämfört med nuvarande praxis. Men kan det vara ett alternativ? Om det är upp till konstnären att besluta om han ska välja ett förfarande för ersättning av upphovsrätten i enlighet med den nuvarande modellen eller en modell där han får en del av de royalties som uppkommer efter hans död, vem kan då kritisera honom? Han agerar i sina egna angelägenheter och väljer en metod för att bygga framtiden för sitt eget och sitt konstfält."}},"title":{"fi":"Tekijänoikeuskorvaukset kuuluu taiteilijalle ja taiteelle","machine_translations":{"bg":"Авторските такси принадлежат на художника и изкуството","cs":"Autorské poplatky patří umělci a umění","da":"Ophavsretsgebyrer tilhører kunstneren og kunsten","de":"Urheberrechtsgebühren gehören dem Künstler und der Kunst","el":"Τα δικαιώματα πνευματικής ιδιοκτησίας ανήκουν στον καλλιτέχνη και την τέχνη","en":"Copyright fees belong to the artist and the art","es":"Los derechos de autor pertenecen al artista y al arte","et":"Autoritasud kuuluvad kunstnikule ja kunstile","fr":"Les droits d’auteur appartiennent à l’artiste et à l’art","ga":"Is leis an ealaíontóir agus leis an ealaín atá táillí cóipchirt","hr":"Naknade za autorska prava pripadaju umjetniku i umjetnosti","hu":"A szerzői jogi díjak a művészt és a művészetet terhelik","it":"I diritti d'autore appartengono all'artista e all'arte","lt":"Autorių teisių mokesčiai priklauso menininkui ir menui","lv":"Autoratlīdzība pieder māksliniekam un mākslai","mt":"It-tariffi tad-drittijiet tal-awtur jappartjenu lill-artist u l-arti","nl":"Auteursrechten zijn eigendom van de kunstenaar en de kunst","pl":"Opłaty autorskie należą do artysty i sztuki","pt":"As taxas de direitos autorais pertencem ao artista e à arte","ro":"Drepturile de autor aparțin artistului și artei","sk":"Poplatky za autorské práva patria umelcovi a umeniu","sl":"Avtorske pravice pripadajo umetniku in umetnosti","sv":"Upphovsrättsavgifter tillhör konstnären och konsten"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×