Event report

Tento report představuje shrnutí poznatků a návrhů představených účastníky online panelu organizovaného v rámci Konference o budoucnosti Evropy na téma ekonomie, sociální témata, sport, kultura a digitální transformace. Panel byl realizován v termínu 24. ledna-8. února obsahoval dvě části, jednak týdenní sběr podnětů psanou formou, kdy respondenti na denní bázi reflektovaly současné výzvy v jednotlivých oblastech. Na tuto část dále navázala společná online diskuze formou Participativního workshopu. Panel byl složen tak, aby zastoupení účastníků přibližně kopírovalo základní demografické charakteristiky, přesto však nelze podněty od účastníků vnímat jako závěry reprezentující postoje celé populace. Při tvorbě panelu byly kladeny na zřetel kromě základních sociodemografických ukazatelů (pohlaví, věk, vzdělání, region, velikost obce) rovněž další kritéria jako diverzita politické orientace nebo postoje k EU. Aby bylo dosaženo maximální inkluze, akce byla organizována v mateřském jazyce účastníků, v čase, který umožnil zapojení osob v pracovním poměru i mimo něj. Setkání bylo dále realizováno online formou, tak aby se mohl zapojit co nejširší okruh účastníků (např. mateřská dovolená, pečující osoby, osoby s postižením). Kombinovaná forma písemné i diskuzní části představovala další z mechanismů, jak zajistit rovnou možnost zapojení všech účastníků. Demografické složení účastníků: Pohlaví Muži 5 Ženy 6 Vzdělání ZŠ+vyučení 2 SŠ 6 VŠ 3 Věk 18-29 3 30-44 2 45-59 4 60+ 2 Shrnutí  Základní ekonomická logika členství ČR v EU je chápána většinou pozitivně. Předmětem kritiky jsou domnělá omezení pro český průmysl a spotřebitele a přílišná byrokracie. Rozdílné jsou názory veřejnosti na to, zda cíle EU mají přesahovat ekonomickou rovinu.  Nerovné příležitosti na trhu práce nejvíce postihují ženy, příslušníky menšin nebo osoby s postižením. Řešením by mohly být pobídky pro zaměstnavatele, které by podpořily rozvoj flexibilní pracovní doby, zkrácených úvazků nebo práce z domova. V této oblasti, stejně jako v garanci základních pracovních standardů, by se dle některých respondentů mohla angažovat EU.  Sociální podpora by se měla zaměřit zejména na mladé rodiny, samoživitele, osoby s postižením nebo se závažným onemocněním a osoby v důchodu.  Sociální systém by měl pomáhat osobám, které jsou v nouzi. Měl by přistupovat ke všem občanům stejně a měl klást důraz zejména na motivaci a snahu o zpětné zapojení recipientů do pracovního procesu. Systém by měl být vystavěn na komunitních a místních vazbách.  Respondenti se shodují na tom, že Evropská unie by měla nastolit stejná pravidla pro zemědělské producenty napříč EU a neměla by zvýhodňovat producenty v konkrétních komoditách ve vybraných státech. Jako nevhodná jsou chápána nařízení regulující nabídku.  EU by měla jako celek vyřešit problematiku konkurenceschopnosti vlastních výrobků na světových trzích. EU by zároveň měla rozvinout vlastní produkci ve strategických odvětvích tak, aby si zajistila mocenskou a ekonomickou nezávislost. Ekonomický protekcionismus je přitom chápán jako validní nástroj pro podporu těchto odvětví.  Je třeba dalšího rozvoje online gramotnosti i ochrany osobních údajů, která by však měla být uživatelsky přívětivá a neměla by pro občany představovat další administrativní zátěž. Digitalizace státní správy by měla být dále rozvíjena tak, aby nepřetrvávala nutnost návštěvy úřadů. Vztah k EU Vztah účastníků panelu k EU je utvářen zejména dvěma faktory – ekonomickou racionalitou a požadavky na suverenitu, která je vnímána jako autonomie rozhodování. Jen jedna respondentka zmiňuje význam SZBP, zejména posílení vyjednávací pozice v mezinárodním prostředí. Výrazná většina respondentů pozitivně reflektuje ekonomickou racionalitu členství a to často i v případech, kdy jsou k EU jinak spíše kritičtí. Negativní pocity ve vztahu k EU vycházejí zejména z pocitu ztráty suverenity. Ta je často vnímána na zcela praktické úrovni jako množina byrokratických, neodůvodněných opatření, která se promítají zejména do oblasti spotřebitelského chování (zákaz pomazánkového másla, práskacích cigaret atd.), nebo právě i do sféry ekonomické produkce (regulace vinic, příliš málo práce s přidanou hodnotou). V obecnější rovině je předmětem diskuze rozšíření agendy EU za hranici ekonomického společenství (v intencích EHS) a její posun k širšímu spektru společných cílů. Sociální problematika Sociodemografické změny a jejich důsledky Mezi nejvýraznější změny životního stylu s dopadem na státní výdaje dle respondentů patří zejména delší období studentského života, na který navazuje pozdější věk vstupu do manželství i následné reprodukce. Ke změnám patří i rozšíření práv pro LGBT. Dále je reflektována prodlužující se délka ekonomicky aktivního života, která s sebou nese i negativní aspekty práce v pokročilém věku. Ty mohou vést ke špatnému zajištění v předdůchodovém a důchodovém období. V oblasti životního stylu je zmiňována zejména vyšší příležitost cestovat, důraz na zdravější životní styl, větší příležitost se veřejně projevit, ale i vyšší tempo života nebo menší respekt k zákonům. Velká většina respondentů si je přitom vědoma, že demografické změny představují pro stát značnou finanční zátěž. Jako klíčové jsou vnímány zejména narůstající výdaje na důchody, zdravotní péči v důsledku jejího zkvalitňování i stárnutí populace. Někteří respondenti rovněž hodnotí negativně vnímanou nižší míru zaměstnanosti a neodůvodněné čerpání nejrůznějších příspěvků. V oblasti řešení se někteří respondenti zamýšlejí zejména nad možnostmi, jak zkvalitnit život seniorů, například formou různých integračních nebo vzdělávacích programů, případně nabídnout možnosti přechodového bydlení (nebo i integrace v chráněném bydlení například s mladými lidmi). Jako regulační mechanismy naopak jiní respondenti proponují myšlenky plateb pojištění během studia, v extrému např. zavedení pracovní povinnosti. Společenská rovnost V otázce rovnosti šancí většina respondentů vnímá rozdíly plynoucí z rodinného zázemí (úplnost rodiny, vztahy v rodině, dětský domov) a hmotného zajištění rodiny. Většina respondentů zmiňuje nerovné šance žen na pracovním trhu zejména ve vztahu k pracovním příležitostem a k platovému ohodnocení. Další znevýhodněnou skupinou jsou příslušníci etnických minorit, lidé s postižením, zahraniční pracovníci nebo lidé s odlišným náboženstvím. Na pracovním trhu jsou dle některých respondentů rovněž znevýhodněni lidé bez praxe, ihned po skončení vzdělávání. Zároveň se však objevuje i náhled, který prezentuje legislativní rovnoprávnost jako dostačující ochranu a akcentuje zejména význam vlastní iniciativy jedince. V celospolečenském kontextu pak několik respondentů zmiňovalo absentující možnost LGBT uzavírat sňatky a osvojit si děti. Základní potřeby Jako základní lidské potřeby, jejichž naplnění by měl stát garantovat, se nejčastěji objevovaly: vzdělání, bydlení, práce a zdravotní péče. Jen několik respondentů zmínilo rovněž dostupnost jídla (jako návrh na zlepšení byly diskutovány zejména potravinové banky a zlepšení využitelnosti darovaných potravin dalším zpracováním nebo vzděláváním příjemců) nebo osobní bezpečnosti, což však svědčí spíše o tom, že tyto potřeby jsou častěji vnímány jako naplněné, zatímco předchozí oblasti se mohou jevit jako problematické. V případě vzdělávání byla akcentována zejména jeho bezpodmínečná dostupnost v základních stupních a neideologičnost. Jako sociální opatření pro zajištění vysokoškolského vzdělání byly v některých případech navrhovány půjčky nebo stipendia. Opačným přístupem bylo naopak podmínění bezplatnosti následnou několikaletou prací v ČR (obavy z brain drainu). Jistá podmíněnost byla přisuzována rovněž zdravotnímu ošetření, dle respondentů by pro všechny mělo být dostupné pouze základní ošetření, kvalita širší zdravotní péče by pak měla být podmíněna platbou zdravotního pojištění a vhodnou prevencí. Jako další základní potřeby byly zmiňovány zejména zajištění ve stáří nebo základní sociální zajištění. Relativně významná část respondentů ovšem zmiňovala rovněž potřebu naplnit vyšší lidské potřeby (rodinné vztahy, úcta, sounáležitost, seberealizace) a zdůrazňovala, že stát by měl přispívat k celkové prosperitě jedinců ve všech oblastech (investice do sociální politiky, volnočasových příležitostí nebo kultury). Primární odpovědnost za toto zajištění pak dle názoru většiny spočívá na státu. Dle postoje k EU se pak liší názor na to, zda by měla EU poskytovat společný hodnotový rámec, nebo podporovat projekty, které budou zajištění práv dále rozvíjet. Základní práva Respondenti se shodují na přijetí základních lidských práv. Ve specifických otázkách má pak výraznou podporu právo žen na interrupci. Většinové podpoře se těší rovněž podpora rovných práv homosexuálů. Ve druhém z případů respondenti na jedné straně upozorňují na přetrvávající omezení v českém kontextu – manželství, adopce, dárcovství krve. Na straně druhé naopak upozorňují na skutečnost, že zejména téma manželství je zbytečně výrazně politizováno, nebo že schvalují soužití osob stejného pohlaví, ale nesouhlasí s přílišnými veřejnými nebo politickými projevy. Polarizující je pak otázka garance základních práv ze strany EU. Většina respondentů, včetně těch, kteří mají k EU částečně kritický vztah, se přiklání k tomu, že v případě porušování základních práv v členských státech (interrupce v Polsku) by EU měla zasáhnout, ať již diplomaticky, vyvíjením tlaků na dané státy, skrze sankce anebo v extrémním případě vyloučením těchto států. Význam zásahu v této oblasti je kladen zejména do kontextu zásahů v méně stěžejních oblastech. Respondenti s kritickým postojem k EU, nebo respondenti, kteří chápou EU jako čistě ekonomické společenství, se naopak domnívají, že EU by v této oblasti zasahovat neměla a rozhodnutí by měla být ponechána v rukou jednotlivých členských států. Sociální systém Respondenti se shodují, že stát by měl podpořit lidi v problematické situaci, kteří si v daný okamžik nemohou sami pomoci. Zlepšit by se měla zejména situace mladých rodin, matek samoživitelek, osob s postižením, se závažným onemocněním nebo důchodců. Sociální systém je kritizován jako nepřehledný a částečně nespravedlivý. Za hlavní slabinu je považováno nedostatečně motivační nastavení systému. Kromě zjednodušení systému dávek a jeho reorientaci směrem k silnějšímu motivačnímu efektu spatřují respondenti řešení současných problémů zejména v oživení sociálního sektoru. Sociální sektor by měl více pracovat s místními vazbami. Obhajují myšlenky pobídek, tak aby došlo k většímu zapojení místní komunity do této problematiky, nebo např. občasné zapojení odborníků z jiných oblastí. Případně podpora péče o seniory v rodině skrze daňové odečty nebo navýšení důchodů. Sektor by měl být rovněž účelněji financován. Zejména by měla být již na počátku roku známá výše prostředků, které budou v daném roce alokovány pro konkrétní instituci sociálních služeb. Financování sektoru by mělo být stimulováno skrze daňové odpisy darů ze ziskového sektoru, které budou alokovány konkrétně do této oblasti, nebo podmíněním odpisovaných darů podílem příspěvku právě do sociální oblasti. Většina respondentů podporuje rovněž navýšení platů v sociální oblasti. Respondenti se zároveň shodují, že by se v maximální možné míře mělo zamezit podvodům při čerpání podpory. Jako metody byly navrženy zejména maximální možné omezení peněžitých dávek a jejich nahrazení službami či produkty (např. školní vybavení, obědy). Dalšími postupy, které respondenti navrhli, byly povinné rekvalifikace a umístění uchazečů o práci spojené s pobídkami pro zaměstnavatele. Někteří rovněž navrhují podmínění dávek, například délkou předchozího zaměstnání. Předmětem kritiky jsou i nedaněné příjmy v některých profesích (např. spropitné) doprovázené požadavkem státních kompenzací. V oblasti důchodového zabezpečení část respondentů zdůrazňuje význam státní podpory důchodového spoření, doplněného o rovnoměrněji vyměřované důchodové dávky (spojené s nominální valorizací). Odklon od průběžného financování důchodového systému je povařován za problematický. Respondenti rovněž často vyjadřují přání, aby byla část jimi odvedených financí přímo navázána na podporu vlastních příbuzných pobírajících důchod. Jako významné je vnímáno rovněž dobré fungování demokratických institucí, které by pak samy měly být schopny reagovat na problémy v sociální oblasti, nebo případně důsledné danění příjmů velkých zaměstnavatelů v zemi, kde dochází k výkonu činnosti. Pracovní trh Rovnost pracovních příležitostí a pracovní podmínky Nerovné podmínky na trhu práce dle respondentů nejvíce postihují ženy. Dále pak příslušníky minorit, osoby s postižením, bez praxe nebo lidi v předdůchodovém věku. Specifickou situací je pak problematika zaměstnávání osob, které pečují o dítě nebo nemohoucího člena domácnosti. Zmiňovány jsou i přílišné a neodůvodněné požadavky na formální vzdělání. Další problematickou oblastí jsou nerovné příležitosti pro cizince, zejména přílišná byrokracie spojená se zaměstnáním nebo malá flexibilita zaměstnavatelů např. vzhledem k práci z domova nebo zkráceným úvazkům, která znemožňuje plnou integraci všech uchazečů. Jako poslední zmiňovaný aspekt se pak vyskytla problematika špatné infrastrukturní dostupnosti míst pro lidi z malých obcí. Respondenti se shodují, že problémy jsou přítomny zejména v případě méně kvalifikovaných profesí. Tyto pozice mohou být málo finančně ohodnoceny a u některých zaměstnavatelů mohou být nevyhovující pracovní podmínky. Zaměstnanců v technických oborech nebo i řemeslníků je přitom nedostatek. Malé finanční ohodnocení pak vede k tomu, že tyto pozice jsou obsazovány zejména zaměstnanci z východní Evropy, kteří však často nevyžadují podmínky garantované zákoníkem práce. Kvóty pak většinou nejsou považovány za vhodný nástroj řešení nerovného přístupu na pracovní trh. V případě znevýhodnění žen někteří respondenti (ženy) podporují zkrácení příliš dlouhé rodičovské dovolené. Proponovaným řešením je dále podpora alternativní organizace práce a pobídky pro zaměstnavatele, aby tento typ práce umožnili. V této oblasti se pak podle některých respondentů otevírá prostor pro podpůrné programy realizované EU. Jako řešení nedostatku pracovníků někteří respondenti uvádějí příchod zaměstnanců ze zahraničí, ovšem za velice přísných imigračních podmínek. Právě v možnosti garantovat stejné pracovní podmínky i příležitosti pro všechny uchazeče pak respondenti, kteří nejsou k EU skeptičtí, vidí potenciál pro zásah EU. Jedna z respondentek zmiňuje rovněž neúčelnost rekvalifikačních programů (sama se dvou zúčastnila), které jednak nejsou vnímány pozitivně ze strany potenciálního zaměstnavatele, jednak přinášejí jen omezené dovednosti. Alternativní organizace práce Respondenti vítají možnosti alternativní organizace práce. Jako hlavní benefity vidí zejména možnost začlenit do pracovního trhu i osoby, které by na plný úvazek pracovat nemohly, tedy zejména ty, kteří pečují o další osobu (dítě, člen rodiny), nebo jsou například na začátku nebo na konci své kariéry (přivýdělek pro studenty nebo seniory). Jako hlavní pozitiva vnímají možnost zvolit pracovní rytmus, který odpovídá potřebám zaměstnance (a jeho dalším povinnostem), časová úspora cesty do zaměstnání, možnost kombinovat činnost například s péčí o další osobu. Na straně zaměstnavatele pak vnímají jako pozitiva rovněž časovou úsporu při cestách do zaměstnání, úsporu za pracovní vybavení a provoz budov, vyšší pracovní motivaci i výkon zaměstnanců. Hlavními negativy jsou nižší výdělek v případě kratší pracovní doby, nebo odvedení stejného množství práce jako při plném úvazku. Dále vyšší pracovní odpovědnost, přítomnost rušivých faktorů v domácím prostředí, absence vedoucího pracovníka, nebo podpory ze strany pracovního kolektivu, malou možnost vzájemné koordinace nebo chybějící mezilidský kontakt. Část respondentů se přiklání k možnosti pobídek ze strany EU pro podporu tohoto typu zaměstnávání. Zaměstnávání osob s postižením Respondenti se většinou shodují na nedostatečných příležitostech pro osoby s postižením. Jako hlavní nedostatky spatřují zejména absenci vhodných nabídek, které by vycházely vstříc osobám s handicapem například skrze částečné úvazky, možnost home-office nebo přizpůsobením podmínek na pracovišti. Jako velmi omezující a neodůvodněné byly vnímány domnělé limitace příjmu vycházející ze souběhu čerpání příspěvků a výkonu zaměstnání. Několik respondentů naopak z osobní zkušenosti kritizovalo zneužívání současného systému pobídek pro zaměstnání osob s handicapem, kdy zaměstnavatel například vytváří místa pro OZP, která reálně nechce obsadit, tak, aby čerpal příspěvek. Další zmiňovanou praxí bylo snižování hodinových sazeb OZP při konání shodné práce. Nebo rovněž praktiky, které jsou v obecném rozporu se zákoníkem práce (např. změna místa výkonu práce oproti pracovní smlouvě nebo náhlé snížení mzdy). Možné řešení respondenti spatřovali v úpravě systému pobídek tak, aby nemohl být zneužit. Někteří rovněž považovali za možné řešení rozvoj chráněných dílen nebo dalších provozů zaměřující se na zaměstnání znevýhodněných uchazečů. Kvóty byly naopak chápány jako nevhodné řešení, které nepovede k tvorbě skutečných pracovních míst. Část respondentů, včetně některých, kteří se jinak k EU stavějí spíše negativně, spatřovala na tomto poli příležitost pro možné zapojení EU, právě skrze vhodné pobídky nebo rozvoj vhodných pracovních příležitostí. Work-life balance Otázka spojení pracovního a osobního života není pro většinu respondentů zvláště tíživá a předpokládají možnost nalezení vhodné rovnováhy. Problematické jsou nepravidelně organizované směny, směny zasahující do doby pracovního klidu nebo příliš dlouhá pracovní doba při výkonu náročné práce. Dalšími překážkami pro spojení pracovního a osobního života může být dlouhé a problematické dojíždění či pečovatelské povinnosti. Řešením pro směnný provoz dle respondentů může být dostatečná finanční kompenzace. V případě problematiky dojíždění nebo pečovatelských povinností pak zejména poskytnutí větší míry flexibility ze strany zaměstnavatele. Někteří respondenti zároveň zdůrazňují, že zaznamenali změnu společenského klimatu, kdy je nyní nalezení vhodné rovnováhy mezi prací a osobním životem více akcentováno. Zároveň však přetrvává i přesvědčení, že by se pracující měli dokázat s existujícími požadavky vyrovnat a dostát nastaveným standardům. Průmysl Průmysl je chápán jako dominantní komponenta české ekonomiky. Jako klíčové oblasti jsou uváděny kromě výroby automobilů zejména strojírenství, ale rovněž i chemický nebo ocelářský průmysl. Zmiňována jsou i nová odvětví např. 3D tiskárny, IT, případně špičkové výstupy v oblasti vědy a výzkumu. Dalším významným často zmiňovaným odvětvím je zejména potravinářství (např. pivovarnictví). V otázce konkurenceschopnosti respondenti zmiňují zejména porevoluční úpadek tradičních podniků (ČKD, JAWA, SONP, SOLO Sušice, AMATI Kraslice atd.) a negativní důsledky privatizace. Někteří poukazují na vnímané negativní dopady společného evropského trhu, zejména pokles potravinářské produkce a větší míru dovozu potravinářských produktů. Jako hlavní výzvy pro konkurenceschopnost jsou vnímány zejména nutnost diverzifikace ekonomiky (nespoléhat se pouze na oblast automotive). Dále pak problematická konkurenceschopnost na evropských trzích při nestejných dotačních podmínkách v rámci společné zemědělské politiky. V případě potravinářských výrobků je často zmiňována rovněž nedostatečná identifikace původu výrobku, která znemožňuje spotřebitelům upřednostnit místní (český) produkt. V tomto kontextu jsou pozitivně zmiňovány třeba i vlastní označení původu ze strany konkrétních řetězců supermarketů (Lidl – Náš Kraj). Vzhledem k trhům mimo EU jde zejména o nerovné produkční podmínky vytvořené systémem emisních povolenek, kde státy EU nemohou cenově konkurovat zejména čínskému trhu, který tímto systémem řízen není. Modernizace Jako hlavní možnosti modernizace respondenti vnímají škálu opatření v celém výrobním procesu. Přímo ve výrobě jde zejména o robotizaci a digitalizaci, ale upozorňují rovněž na nutnost rozvíjet zejména odvětví průmyslu s velkou přidanou hodnotou vycházející z expertní činnosti (více odborníků, méně „montoven“). Jako cestu k tomuto rozvoji pak někteří uvádějí zejména pobídky v oblasti aplikovaného výzkumu navázaného na průmyslové projekty. Zároveň upozorňují na nutnost vhodným způsobem reformovat školství tak, aby budoucí zaměstnance lépe připravovalo na expertní činnosti v oblasti průmyslu s potřebou kritického myšlení. Někteří respondenti zároveň upozorňují na nutnost povzbuzení celé ekonomiky, zejména v souvislosti s pandemií. Zmiňováno je odstranění administrativních překážek pro malé exportéry, podpora turistického ruchu a sektoru služeb, nebo i řešení problému nedostatku pracovních sil. Zmíněna byla i problematika finančního trhu, zejména inflační obavy, na ně navázaná nedostupnost úvěrů a hypoték nebo vysoké bankovní poplatky. Obavy panují rovněž ze zvyšujícího se schodku státního rozpočtu v důsledku nejrůznějších kompenzací, navázaných na COVID 19. Tyto faktory byly některými respondenty zmíněny jako možné příčiny poklesu výkonu ekonomiky v blízké době s možnými osobními dopady na respondenty. Jednotný evropský trh Většina respondentů, i těch, kteří se k EU stavějí jinak skepticky, oceňuje volný obchod i pohyb v rámci EU. Kromě cestování jsou jako pozitiva uváděny zejména cenové úspory pro spotřebitele, dále pak zjednodušení přeshraničních finančních operací, odstranění cel a s nimi spojené administrativy. Jako nevýhoda je vnímán nárůst dovozu, který může poškozovat český průmysl. Zavedení eura Zavedení eura představuje velice kontroverzní otázku. Na jednu stranu se i respondenti skeptičtí k EU ve většině shodují, že by tento krok významně podpořil český export (úspory z finančních transakcí, odstranění rizik plynoucích z kurzovních změn), na stranu druhou se však všichni respondenti bez výjimky obávají výrazného zdražení běžných výrobků pro koncové spotřebitele. Jde jak o osobní obavy, tak o obavy z celospolečenského dopadu. Jako negativní příklad je opakovaně uváděno Slovensko a výrazný nárůst cen spotřebního koše v zemi po zavedení eura, stejně jako přetrvávající vyšší cenová hladina u základního spotřebního zboží. Zmiňována je i symbolická hodnota koruny, obava ze zdražení je však zcela dominující. Rozvoj strategických odvětví Většina respondentů podporuje rozvoj strategicky významných odvětví průmyslu v EU. Jako klíčový je vnímán zejména mocenský význam politické a ekonomické nezávislosti na Číně (nebo případně na dalších trzích). Obavy plynou zejména z možného zahraničněpolitického vývoje, mocenského soupeření, nedostatečného zásobování v okamžicích krizí, ale i z rizik spojených s volatilitou globálního trhu, globální přepravou nebo ekologickými dopady. Větší část respondentů, i když se objevují i opačné názory, je za těchto okolností ochotna akceptovat zdražení, neboť vnímá výsledné bezpečnostní záruky, stejně jako záruky dostupnosti výrobků v době krize. Opakovaně je zmiňován i potenciál rozvoje nových pracovních míst. Zemědělství Zemědělství je chápáno jako oblast, která má nejen ekonomický rozměr, jako významné je vnímáno rovněž zachování obdělávané půdy, ochrana primárních zdrojů (vody, lesy, nerostné bohatství), v některých případech i rozvoj venkova. Jako klíčový faktor jsou vnímány rovněž proměnlivé klimatické vlivy. Respondenti proto většinou podporují rozumnou dotační politiku. Ta by měla být zaměřena zejména na malé zemědělce (např. programy snižující vstupní náklady, zápůjčky zemědělské techniky). Měla by podporovat místní produkci a spotřebu v místě produkce (např. podpora skrze výkupy produkce institucemi zřizovanými místní samosprávou – školy/nemocnice sociální služby). Stejně jako rozvoj dalšího zpracování zemědělské prvovýroby (opět např. společné zpracovatelské kapacity) i regulaci a dodatečné zpracování zemědělského odpadu. Zároveň by tato dotační politika měla podporovat zachování zemědělské půdy a její kvality (podpora výsadby různých rostlin, přiměřené užití hnojiv při zachování výnosů). Předmětem výrazné kritiky jsou naopak starší mechanismy SZP regulující nabídku (cukrovarnictví, vinařství), nebo nerovné dotační mechanismy, které znevýhodňují zemědělce v jednotlivé komoditě v různých státech. Tyto přístupy jsou vnímány jako narušení principů volného trhu i spravedlivých ekonomických příležitostí v rámci EU. Dále byly problematizovány vzrůstající požadavky na ekologickou kvalitu produktů (bio, snížení pesticidů), která může vést k poklesu výnosů a dalšímu poklesu potravinové soběstačnosti. Rozvoj online prostředí a ochrana osobních údajů Ochrana osobních údajů Respondenti se různí v náhledu na dostupnost citlivých dat o své osobě v internetovém prostředí. Tento rozpor je dán zejména rozdílným vnímáním toho, co představuje citlivá data, i různou mírou informovanosti o osobních údajích, které je možné na internetu vyhledat. Někteří respondenti vnímají jako dostatečnou ochranu skutečnost, že nejsou aktivní na sociálních sítích. Nejčastěji jsou jako problematické vnímány zejména osobní údaje jako rodné číslo, bydliště nebo majetková data jako číslo kreditní karty, katastr nemovitostí, insolvenční rejstřík, exekuce. Respondenti se zpravidla domnívají, že citlivé údaje nejsou institucionálně dostatečně chráněny, i když někteří respondenti uvádějí, že situace ochrany dat se pozvolna zlepšuje. Jako významný komponent řešení situace zpravidla navrhují zejména vhodné chování soukromých osob. Názor na to, zda by EU měla pro ochranu osobních dat dělat více, je pak roztříštěný. GDPR je však ve většině chápáno jako neoptimální řešení. Digitalizace státní správy Někteří respondenti využívají digitální nástroje pro kontakt se státními úřady, jiní naopak dosud ne, ale zpravidla tuto možnost hodnotí pozitivně a často o ní sami do budoucna uvažují. Jako nevýhoda je však spatřována často komplikovaná nebo neúplná možnost digitalizace ze strany státní správy, která často vede k nutnosti nakonec stejně úřad navštívit osobně. Jako výrazný krok směrem k digitalizaci je navrhováno automatické zavádění online rozhraní pro nové občany (např. automatické zřízení datové schránky). Respondenti se shodují na tom, že bude-li digitalizace vhodně provedena, budou občané postupně přirozeně preferovat tento způsob interakce se státem. Názor na zapojení EU reflektuje zejména celkový postoj respondenta k EU. Nepodložené údaje na sociálních sítích V problematice odstraňování nepodložených nebo lživých internetových příspěvků lze vysledovat několik dominantních přístupů. Mnoho respondentů si je vědomo problematiky cíleného šíření lživých a manipulativních zpráv (hoaxů) a souhlasí s jejich odstraněním, nebo například upozorňují na význam uvádění datace vzniku materiálu. Problematickým bodem je však určení pravdivosti příspěvku, což je proces, který pro mnoho respondentů zcela diskvalifikuje odstraňování problematického obsahu. Částečně se objevuje rovněž zdůrazňování svobody slova a práva svobodného vyjádření i nesouhlasu. Jednoznačnější shoda se tak objevuje zejména odstraňování materiálu neinformativního charakteru, jako je obsah podněcující k násilí, rasismu, pedofilii nebo vulgární obsah. Uváděn je rovněž význam korektnosti procesu, během něhož je obsah odstraněn, který by měl obsahovat jednak jasnou identifikaci závadných bodů, jednak možnost autora se proti odstranění ohradit. Názor na zapojení EU většinou reflektuje postoj respondenta k EU celkově.