A stronger economy, social justice and jobs

Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: f5d4a02ba802662353e0c1a453c4f6c024da196bedfc49800ea43149bc930c9b

Source: {"body":{"en":"The European Pillar of Social Rights and the introduction of the Working Time and Predictable Working Conditions Directives are positive steps towards better conditions for workers. Nonetheless a divided approach persists across the EU with the continued exclusion of military from collective bargaining and forming trade unions. This is despite recent caselaw (EUROMIL v Ireland 112/2014; CGIL v Italy 140/2016) acknowledging that prohibiting the military from organising and bargaining collectively is in violation of Art. 6§4 of the European Social Charter. Whilst no violation of the right to strike was found in the Irish case, it is undeniable that the right to strike is intrinsic to trade union rights. EUROMIL’s objective is not to seek the right to strike as we understand it is a complex situation. Nonetheless, the right to strike can exist for military with certain conditions. Military trade unions can be involved in regulated dialogue with relevant authorities and have the right to negotiate and conclude collective binding agreements at the appropriate levels. Whilst prohibiting military trade unions and the right to strike is justified on grounds of national security, it is becoming increasingly difficult to comprehend how national security is maintained when we continue to see members of the armed forces in some EU states with poor working conditions and low pay: allowing military trade unions would mean duties can be carried out more securely, in better conditions.","machine_translations":{"bg":"Европейският стълб на социалните права и въвеждането на директивите за работното време и предвидимите условия на труд са положителни стъпки към по-добри условия за работниците. Въпреки това в целия ЕС продължава да съществува разделен подход с продължаващото изключване на военните от колективното договаряне и формирането на профсъюзи. Това е така въпреки неотдавнашната съдебна практика (EUROMIL срещу Ирландия 112/2014; CGIL срещу Италия 140/2016), като признава, че забраната на военните да организират и договарят колективно е в нарушение на член 6, параграф 4 от Европейската социална харта. Въпреки че в ирландския случай не е установено нарушение на правото на стачка, безспорно е, че правото на стачка е присъщо на синдикалните права. Целта на Евромил не е да търси правото на стачка, тъй като разбираме, че това е сложна ситуация. Въпреки това правото на стачка може да съществува за военните при определени условия. Военните профсъюзи могат да участват в регулиран диалог със съответните органи и имат право да преговарят и да сключват колективни обвързващи споразумения на съответните равнища. Въпреки че забраната на военните профсъюзи и правото на стачка е оправдана от съображения за национална сигурност, става все по-трудно да се разбере как се поддържа националната сигурност, когато продължаваме да виждаме членове на въоръжените сили в някои държави от ЕС с лоши условия на труд и ниско заплащане: разрешаването на военни профсъюзи би означавало, че митата могат да се извършват по-сигурно и при по-добри условия.","cs":"Evropský pilíř sociálních práv a zavedení směrnic o pracovní době a předběžných pracovních podmínkách jsou pozitivními kroky směrem k lepším podmínkám pro pracovníky. V celé EU však přetrvává nejednotný přístup s pokračujícím vyloučením vojenských sil z kolektivního vyjednávání a vytvářením odborových svazů. Je tomu tak navzdory nedávné judikatuře (EUROMIL v. Irsko 112/2014; CGIL v. Itálie 140/2016), který uznává, že zákaz kolektivní organizace a vyjednávání armády je v rozporu s čl. 6 odst. 4 Evropské sociální charty. Ačkoli v irském případě nebylo zjištěno žádné porušení práva na stávku, je nesporné, že právo na stávku je nedílnou součástí odborových práv. Cílem Euromilu není usilovat o právo na stávku, neboť chápeme, že se jedná o složitou situaci. Právo na stávku však může za určitých podmínek existovat pro armádu. Vojenské odbory mohou být zapojeny do regulovaného dialogu s příslušnými orgány a mají právo sjednávat a uzavírat kolektivní závazné dohody na příslušných úrovních. Zatímco zákaz vojenských odborových svazů a právo na stávku jsou odůvodněny z důvodů národní bezpečnosti, je stále obtížnější porozumět tomu, jak je zachována národní bezpečnost, když stále vidíme příslušníky ozbrojených sil v některých státech EU se špatnými pracovními podmínkami a nízkými platy: umožnění vojenských odborových svazů by znamenalo, že povinnosti lze vykonávat bezpečněji a za lepších podmínek.","da":"Den europæiske søjle for sociale rettigheder og indførelsen af direktiverne om arbejdstid og forudsigelige arbejdsvilkår er positive skridt hen imod bedre vilkår for arbejdstagerne. Ikke desto mindre er der stadig en delt tilgang i hele EU med fortsat udelukkelse af militæret fra kollektive overenskomstforhandlinger og dannelse af fagforeninger. Dette er til trods for den seneste retspraksis (EUROMIL mod Irland 112/2014, CGIL mod Italien 140/2016), der anerkender, at et forbud mod, at militæret organiserer og forhandler kollektivt, er i strid med artikel 6, stk. 4, i den europæiske socialpagt. Selv om der ikke blev konstateret nogen overtrædelse af strejkeretten i den irske sag, er det ubestrideligt, at strejkeretten er uløseligt forbundet med fagforeningsrettigheder. Euromils mål er ikke at søge strejkeretten, da vi forstår, at det er en kompleks situation. Ikke desto mindre kan retten til at strejke eksistere for militæret på visse betingelser. Militære fagforeninger kan inddrages i en reguleret dialog med de relevante myndigheder og har ret til at forhandle og indgå bindende kollektive aftaler på passende niveauer. Forbuddet mod militære fagforeninger og strejkeretten er berettiget af hensyn til den nationale sikkerhed, men det bliver stadig vanskeligere at forstå, hvordan den nationale sikkerhed opretholdes, når vi fortsætter med at se medlemmer af de væbnede styrker i nogle EU-lande med dårlige arbejdsvilkår og lave lønninger: hvis man tillader militære fagforeninger, vil det betyde, at opgaverne kan udføres mere sikkert under bedre forhold.","de":"Die europäische Säule sozialer Rechte und die Einführung der Arbeitszeitrichtlinie und der Richtlinie über die Arbeitsbedingungen sind positive Schritte hin zu besseren Arbeitsbedingungen für Arbeitnehmer. Dennoch besteht in der EU weiterhin ein geteilter Ansatz, wobei Militär weiterhin von Tarifverhandlungen ausgeschlossen und Gewerkschaften gebildet werden. Dies gilt trotz der jüngsten Rechtsprechung (EUROMIL gegen Irland, 112/2014; CGIL gegen Italien 140/2016), in der festgestellt wird, dass das Verbot der Organisation und Tarifverhandlungen des Militärs einen Verstoß gegen Artikel 6 Absatz 4 der Europäischen Sozialcharta darstellt. Während im irischen Fall keine Verletzung des Streikrechts festgestellt wurde, ist es unbestreitbar, dass das Streikrecht den Gewerkschaftsrechten innewohnt. Das Ziel von Euromil besteht nicht darin, das Streikrecht zu suchen, da es sich nach unserem Verständnis um eine komplexe Situation handelt. Nichtsdestotrotz kann das Streikrecht für das Militär unter bestimmten Bedingungen bestehen. Die militärischen Gewerkschaften können in den regulierten Dialog mit den zuständigen Behörden einbezogen werden und das Recht haben, auf den entsprechenden Ebenen verbindliche Tarifverträge auszuhandeln und abzuschließen. Zwar ist das Verbot militärischer Gewerkschaften und das Streikrecht aus Gründen der nationalen Sicherheit gerechtfertigt, doch wird es immer schwieriger zu verstehen, wie die nationale Sicherheit gewahrt wird, wenn weiterhin Angehörige der Streitkräfte in einigen EU-Mitgliedstaaten mit schlechten Arbeitsbedingungen und niedrigen Löhnen konfrontiert sind: die Zulassung militärischer Gewerkschaften würde bedeuten, dass die Aufgaben sicherer und unter besseren Bedingungen erfüllt werden können.","el":"Ο ευρωπαϊκός πυλώνας κοινωνικών δικαιωμάτων και η εισαγωγή των οδηγιών για τον χρόνο εργασίας και τις προβλέψιμες συνθήκες εργασίας αποτελούν θετικά βήματα για τη βελτίωση των συνθηκών για τους εργαζομένους. Ωστόσο, εξακολουθεί να υφίσταται μια διχασμένη προσέγγιση σε ολόκληρη την ΕΕ, με τον συνεχή αποκλεισμό των στρατιωτικών από τις συλλογικές διαπραγματεύσεις και τη σύσταση συνδικαλιστικών οργανώσεων. Αυτό συμβαίνει παρά την πρόσφατη νομολογία (EUROMIL κατά Ιρλανδίας 112/2014· CGIL κατά Ιταλίας 140/2016) αναγνωρίζοντας ότι η απαγόρευση συλλογικής οργάνωσης και διαπραγμάτευσης στον στρατό συνιστά παράβαση του άρθρου 6 παράγραφος 4 του Ευρωπαϊκού Κοινωνικού Χάρτη. Μολονότι δεν διαπιστώθηκε παραβίαση του δικαιώματος της απεργίας στην ιρλανδική υπόθεση, είναι αναμφισβήτητο ότι το δικαίωμα στην απεργία είναι εγγενές στα συνδικαλιστικά δικαιώματα. Στόχος της Euromil δεν είναι να επιδιώξει το δικαίωμα στην απεργία, καθώς αντιλαμβανόμαστε μια περίπλοκη κατάσταση. Ωστόσο, το δικαίωμα απεργίας μπορεί να υφίσταται για στρατιωτικούς υπό ορισμένες προϋποθέσεις. Οι στρατιωτικές συνδικαλιστικές οργανώσεις μπορούν να συμμετέχουν σε ρυθμιζόμενο διάλογο με τις αρμόδιες αρχές και να έχουν το δικαίωμα να διαπραγματεύονται και να συνάπτουν συλλογικές δεσμευτικές συμφωνίες στα κατάλληλα επίπεδα. Ενώ η απαγόρευση των στρατιωτικών συνδικαλιστικών οργανώσεων και του δικαιώματος στην απεργία δικαιολογείται για λόγους εθνικής ασφάλειας, καθίσταται όλο και πιο δύσκολο να κατανοηθεί ο τρόπος με τον οποίο διατηρείται η εθνική ασφάλεια όταν συνεχίζουμε να βλέπουμε μέλη των ενόπλων δυνάμεων σε ορισμένα κράτη της ΕΕ με κακές συνθήκες εργασίας και χαμηλές αμοιβές: η δυνατότητα των στρατιωτικών συνδικαλιστικών οργανώσεων θα σήμαινε ότι τα καθήκοντα μπορούν να εκτελούνται με μεγαλύτερη ασφάλεια, υπό καλύτερες συνθήκες.","es":"El pilar europeo de derechos sociales y la introducción de las Directivas sobre el tiempo de trabajo y las condiciones de trabajo previsibles son pasos positivos hacia mejores condiciones para los trabajadores. No obstante, persiste un enfoque dividido en toda la UE, con la exclusión continua de los militares de la negociación colectiva y la formación de sindicatos. Esto es así a pesar de la jurisprudencia reciente (EUROMIL/Irlanda 112/2014; CGIL/Italia 140/2016), reconociendo que prohibir al ejército organizar y negociar colectivamente contraviene el artículo 6, apartado 4, de la Carta Social Europea. Aunque en el caso irlandés no se constató ninguna violación del derecho de huelga, es innegable que el derecho de huelga es intrínseco a los derechos sindicales. El objetivo de Euromil no es buscar el derecho de huelga, ya que entendemos que se trata de una situación compleja. No obstante, el derecho de huelga puede existir para los militares con determinadas condiciones. Los sindicatos militares pueden participar en un diálogo regulado con las autoridades pertinentes y tener derecho a negociar y celebrar convenios colectivos vinculantes en los niveles adecuados. Aunque la prohibición de los sindicatos militares y el derecho de huelga están justificados por razones de seguridad nacional, cada vez es más difícil comprender cómo se mantiene la seguridad nacional cuando seguimos viendo a miembros de las fuerzas armadas en algunos Estados de la UE con malas condiciones de trabajo y bajos salarios: permitir a los sindicatos militares supondría que los deberes pueden llevarse a cabo de forma más segura, en mejores condiciones.","et":"Euroopa sotsiaalõiguste sammas ning tööaja ja prognoositavate töötingimuste direktiivide kehtestamine on positiivsed sammud töötajate paremate tingimuste suunas. Sellest hoolimata püsib kogu ELis lahknev lähenemisviis, mille kohaselt sõjavägi jäetakse kollektiivläbirääkimistest kõrvale ja luuakse ametiühinguid. Seda hoolimata hiljutisest kohtupraktikast (EUROMIL vs. Iirimaa 112/2014; CGIL vs. Itaalia 140/2016), tunnistades, et sõjaväelaste kollektiivne organiseerumis- ja läbirääkimiskeeld on vastuolus Euroopa sotsiaalharta artikli 6 lõikega 4. Kuigi Iirimaa juhtumi puhul ei tuvastatud streigiõiguse rikkumist, on vaieldamatu, et streigiõigus on ametiühingute õiguste lahutamatu osa. Euromili eesmärk ei ole taotleda streigiõigust, sest me mõistame, et see on keeruline olukord. Sellegipoolest võib sõjaväel olla õigus streikida teatavatel tingimustel. Sõjaväelised ametiühingud võivad osaleda reguleeritud dialoogis asjaomaste ametiasutustega ning neil on õigus pidada asjakohasel tasandil läbirääkimisi kollektiivlepingute üle ja neid sõlmida. Kuigi sõjaväeliste ametiühingute keelustamine ja streigiõigus on õigustatud riikliku julgeolekuga, on üha raskem mõista, kuidas riigi julgeolek säilib, kui me näeme jätkuvalt relvajõudude liikmeid mõnes ELi riigis, kus on kehvad töötingimused ja madal palk: sõjaväeliste ametiühingute lubamine tähendaks seda, et ülesandeid saaks täita turvalisemalt ja paremates tingimustes.","fi":"Euroopan sosiaalisten oikeuksien pilari sekä työaikaa ja ennakoitavia työoloja koskevien direktiivien käyttöönotto ovat myönteisiä askelia kohti työntekijöiden työolojen parantamista. Eri puolilla EU:ta sovelletaan kuitenkin edelleen hajanaista lähestymistapaa, jossa asevoimat suljetaan edelleen työehtosopimusneuvottelujen ulkopuolelle ja ammattiliittojen muodostamiseen. Viimeaikaisesta oikeuskäytännöstä huolimatta (EUROMIL v. Irlanti, 112/2014; CGIL v. Italia 140/2016) todeten, että asevoimien kollektiivisen järjestäytymisen ja työehtosopimusneuvottelujen kieltäminen on Euroopan sosiaalisen peruskirjan 6 artiklan 4 kohdan vastaista. Vaikka lakko-oikeutta ei ole Irlannin tapauksessa todettu loukatun, on kiistatonta, että lakko-oikeus on olennainen osa ammattiyhdistysoikeuksia. Euromilin tavoitteena ei ole yrittää lakko-oikeutta, koska ymmärrämme sen olevan monimutkainen. Sotilaiden oikeus lakkoon voi kuitenkin olla olemassa tietyin edellytyksin. Sotilasalan ammattiliitot voivat osallistua säänneltyyn vuoropuheluun asiaankuuluvien viranomaisten kanssa, ja niillä on oikeus neuvotella ja tehdä sitovia työehtosopimuksia asianmukaisilla tasoilla. Asevoimien ammattiliittojen ja lakko-oikeuden kieltäminen on perusteltua kansallisen turvallisuuden vuoksi, mutta on yhä vaikeampaa ymmärtää, miten kansallinen turvallisuus säilyy, kun eräissä EU:n jäsenvaltioissa on edelleen asevoimien jäseniä, joilla on huonot työolot ja matala palkka: sotilaallisten ammattijärjestöjen salliminen merkitsisi sitä, että tehtävät voitaisiin hoitaa turvallisemmin ja paremmissa olosuhteissa.","fr":"Le socle européen des droits sociaux et l’introduction des directives sur le temps de travail et les conditions de travail prévisibles constituent des avancées positives vers de meilleures conditions pour les travailleurs. Néanmoins, une approche divisée persiste dans l’ensemble de l’UE, avec l’exclusion permanente des forces armées de la négociation collective et de la formation de syndicats. Et ce malgré la jurisprudence récente (EUROMIL c. Irlande 112/2014; CGIL c. Italie, 140/2016), reconnaissant que l’interdiction faite aux militaires d’organiser et de négocier collectivement est contraire à l’article 6, paragraphe 4, de la Charte sociale européenne. Bien qu’aucune violation du droit de grève n’ait été constatée dans l’affaire irlandaise, il est indéniable que le droit de grève est intrinsèque aux droits syndicaux. L’objectif d’Euromil n’est pas de rechercher le droit de grève, car nous le comprenons comme une situation complexe. Néanmoins, le droit de grève peut exister pour les militaires sous certaines conditions. Les syndicats militaires peuvent participer à un dialogue réglementé avec les autorités compétentes et ont le droit de négocier et de conclure des conventions collectives contraignantes aux niveaux appropriés. Bien que l’interdiction des syndicats militaires et du droit de grève soit justifiée par des raisons de sécurité nationale, il devient de plus en plus difficile de comprendre comment la sécurité nationale est maintenue lorsque nous continuons à voir des membres des forces armées dans certains États membres de l’UE dont les conditions de travail et les salaires sont faibles: autoriser les syndicats militaires permettrait d’accomplir les tâches de manière plus sûre, dans de meilleures conditions.","ga":"Céimeanna dearfacha i dtreo dálaí níos fearr d’oibrithe is ea Colún Eorpach na gCeart Sóisialta agus tabhairt isteach na dTreoracha maidir le hAm Oibre agus Dálaí Oibre intuartha. Mar sin féin, tá cur chuige scoilte fós ann ar fud an Aontais agus tá an t-arm á eisiamh i gcónaí ó chómhargáil agus ó cheardchumainn. Tá sé sin in ainneoin an chásdlí a bhí ann le déanaí (EUROMIL v Éire 112/2014; CGIL v An Iodáil 140/2016) ag aithint gur sárú Airteagal 6§4 de Chairt Shóisialta na hEorpa é toirmeasc a chur ar an arm ó eagrú agus ó mhargáil le chéile. Cé nár thángthas ar aon sárú ar an gceart dul ar stailc i gcás na hÉireann, tá sé doiléir go bhfuil an ceart dul ar stailc in ann dul ar stailc in áit chearta ceardchumainn. Níl sé de chuspóir ag EUROMIL an ceart dul ar stailc a lorg toisc go dtuigimid gur cás casta é. Mar sin féin, is féidir leis an gceart dul ar stailc a bheith ann do na fórsaí míleata a bhfuil dálaí áirithe acu. Féadfaidh ceardchumainn mhíleata páirt a ghlacadh in idirphlé rialaithe leis na húdaráis ábhartha agus an ceart a bheith acu dul i mbun caibidlíochta agus comhaontuithe ceangailteacha comhchoiteanna a thabhairt i gcrích ar na leibhéil iomchuí. Cé go bhfuil údar le cosc a chur ar cheardchumainn mhíleata agus ar an gceart dul ar stailc, tá sé ag éirí níos deacra i gcónaí tuiscint a fháil ar an gcaoi a gcoinnítear an tslándáil náisiúnta nuair a leanfaimid de bheith ag féachaint do bhaill na bhfórsaí armtha i roinnt Ballstát ina bhfuil drochchoinníollacha oibre agus pá íseal: dá gceadófaí ceardchumainn mhíleata, d’fhéadfaí dualgais a dhéanamh ar bhealach níos sláine, faoi dhálaí níos fearr.","hr":"Europski stup socijalnih prava i uvođenje direktiva o radnom vremenu i predvidivim radnim uvjetima pozitivni su koraci prema boljim uvjetima za radnike. Međutim, diljem EU-a i dalje postoji podijeljeni pristup uz kontinuirano isključivanje vojske iz kolektivnog pregovaranja i formiranja sindikata. To je unatoč nedavnoj sudskoj praksi (EUROMIL protiv Irske 112/2014; CGIL protiv Italije 140/2016) priznajući da se zabranom vojne organizacije i kolektivnog pregovaranja krši članak 6. stavak 4. Europske socijalne povelje. Iako u irskom predmetu nije utvrđeno kršenje prava na štrajk, neosporno je da je pravo na štrajk svojstveno sindikalnim pravima. Cilj Euromila nije tražiti pravo na štrajk jer je to složena situacija. Međutim, pravo na štrajk može postojati za vojsku uz određene uvjete. Vojni sindikati mogu sudjelovati u reguliranom dijalogu s relevantnim tijelima i imati pravo pregovarati i sklapati obvezujuće kolektivne ugovore na odgovarajućim razinama. Iako je zabrana vojnih sindikata i prava na štrajk opravdana na temelju nacionalne sigurnosti, postaje sve teže razumjeti kako se održava nacionalna sigurnost dok se članovi oružanih snaga u nekim državama EU-a i dalje suočavaju s lošim radnim uvjetima i niskim plaćama: dopuštanje vojnih sindikata značilo bi da se dužnosti mogu obavljati sigurnije i u boljim uvjetima.","hu":"A szociális jogok európai pillére, valamint a munkaidőről és a kiszámítható munkafeltételekről szóló irányelvek bevezetése pozitív lépés a munkavállalók jobb munkakörülményei felé. Mindazonáltal az EU-ban továbbra is megosztott a megközelítés, mivel a hadsereg továbbra is ki van zárva a kollektív tárgyalásokból és a szakszervezetek alakításából. Ez a közelmúltbeli ítélkezési gyakorlat (EUROMIL kontra Írország 112/2014; CGIL kontra Olaszország 140/2016), amely elismeri, hogy a katonaság kollektív megszervezésének és tárgyalásának tilalma sérti az Európai Szociális Charta 6. cikkének (4) bekezdését. Bár az ír ügyben nem állapították meg a sztrájkhoz való jog megsértését, tagadhatatlan, hogy a sztrájkhoz való jog a szakszervezeti jogok szerves részét képezi. Az Euromil célja nem a sztrájkhoz való jog megszerzése, mivel értelmezésünk szerint összetett helyzetről van szó. Mindazonáltal bizonyos feltételek mellett fennállhat a sztrájkhoz való jog a katonaság számára. A katonai szakszervezeteket be lehet vonni az illetékes hatóságokkal folytatott szabályozott párbeszédbe, és jogukban áll, hogy a megfelelő szinteken kollektív, kötelező erejű megállapodásokat tárgyaljanak és kössenek. Bár a katonai szakszervezetek betiltása és a sztrájkhoz való jog nemzetbiztonsági okokból indokolt, egyre nehezebb megérteni, hogyan tartják fenn a nemzetbiztonságot, amikor egyes uniós tagállamokban továbbra is rossz munkakörülményekkel és alacsony fizetéssel rendelkező fegyveres erők tagjairól van szó: a katonai szakszervezetek lehetővé tétele azt jelentené, hogy a vámokat biztonságosabban, jobb feltételek mellett lehetne végrehajtani.","it":"Il pilastro europeo dei diritti sociali e l'introduzione delle direttive sull'orario di lavoro e sulle condizioni di lavoro prevedibili sono passi avanti verso migliori condizioni per i lavoratori. Tuttavia, in tutta l'UE persiste un approccio disomogeneo, con la continua esclusione delle forze armate dalla contrattazione collettiva e la formazione di sindacati. Nonostante la recente giurisprudenza (EUROMIL/Irlanda 112/2014; CGIL c. Italia 140/2016) riconoscendo che il divieto all'esercito di organizzare e contrattare collettivamente viola l'articolo 6, paragrafo 4, della Carta sociale europea. Sebbene nel caso irlandese non sia stata riscontrata alcuna violazione del diritto di sciopero, è innegabile che il diritto di sciopero sia intrinseco ai diritti sindacali. L'obiettivo di Euromil non è quello di cercare il diritto di sciopero, poiché riteniamo che si tratti di una situazione complessa. Tuttavia, il diritto di sciopero può esistere per i militari a determinate condizioni. I sindacati militari possono essere coinvolti in un dialogo regolamentato con le autorità competenti e hanno il diritto di negoziare e concludere accordi collettivi vincolanti ai livelli appropriati. Sebbene il divieto dei sindacati militari e il diritto di sciopero siano giustificati da motivi di sicurezza nazionale, diventa sempre più difficile comprendere come viene mantenuta la sicurezza nazionale quando continuiamo a vedere membri delle forze armate in alcuni Stati dell'UE con condizioni di lavoro e salari bassi: consentire i sindacati militari significherebbe che le funzioni possono essere esercitate in modo più sicuro, in condizioni migliori.","lt":"Europos socialinių teisių ramstis ir Darbo laiko bei nuspėjamų darbo sąlygų direktyvų priėmimas yra teigiami žingsniai siekiant geresnių sąlygų darbuotojams. Nepaisant to, visoje ES vis dar laikomasi nevienodo požiūrio, nes kariškiai vis dar neįtraukiami į kolektyvines derybas ir sudaro profesines sąjungas. Taip yra nepaisant naujausios teismo praktikos (EUROMIL/Airija 112/2014; CGIL/Italija 140/2016), pripažindama, kad draudimas kariškiams organizuoti ir vesti kolektyvines derybas pažeidžia Europos socialinės chartijos 6 straipsnio 4 dalį. Nors Airijos byloje nenustatyta jokio teisės streikuoti pažeidimo, neginčijama, kad teisė streikuoti yra neatskiriama profesinių sąjungų teisių dalis. „Euromil“ tikslas nėra siekti teisės streikuoti, nes, mūsų supratimu, tai sudėtinga situacija. Vis dėlto tam tikromis sąlygomis kariuomenė gali turėti teisę streikuoti. Karinės profesinės sąjungos gali dalyvauti reguliuojamame dialoge su atitinkamomis valdžios institucijomis ir turi teisę atitinkamu lygiu derėtis ir sudaryti kolektyvines sutartis. Nors karinių profesinių sąjungų draudimas ir teisė streikuoti yra pagrįsti nacionalinio saugumo sumetimais, tampa vis sunkiau suprasti, kaip išlaikomas nacionalinis saugumas, kai ir toliau matome ginkluotųjų pajėgų narius kai kuriose ES valstybėse, kurių darbo sąlygos yra prastos ir kurių darbo užmokestis mažas: leidimas karinėms profesinėms sąjungoms reikštų, kad pareigos galėtų būti vykdomos saugiau ir geresnėmis sąlygomis.","lv":"Eiropas sociālo tiesību pīlārs un darba laika un paredzamu darba apstākļu direktīvu ieviešana ir pozitīvi soļi virzībā uz labākiem darba apstākļiem darba ņēmējiem. Tomēr visā ES joprojām pastāv sadrumstalota pieeja, joprojām izslēdzot militāros spēkus no darba koplīguma slēgšanas sarunām un veidojot arodbiedrības. Tas ir par spīti nesenajai judikatūrai (EUROMIL/Īrija 112/2014; CGIL/Itālija 140/2016), atzīstot, ka aizliegums militārpersonām organizēt un risināt kolektīvas sarunas ir Eiropas Sociālās hartas 6. panta 4. punkta pārkāpums. Lai gan Īrijas lietā netika konstatēts neviens tiesību streikot pārkāpums, ir nenoliedzami, ka tiesības streikot ir arodbiedrību tiesību neatņemama sastāvdaļa. Euromil mērķis nav meklēt tiesības streikot, jo mēs saprotam, ka tā ir sarežģīta situācija. Tomēr ar zināmiem nosacījumiem militārpersonām var būt tiesības streikot. Militārās arodbiedrības var būt iesaistītas regulētā dialogā ar attiecīgajām iestādēm, un tām ir tiesības attiecīgajos līmeņos apspriest un slēgt saistošus koplīgumus. Lai gan militāro arodbiedrību aizliegšana un tiesības streikot ir pamatota ar valsts drošības apsvērumiem, kļūst arvien grūtāk saprast, kā tiek saglabāta valsts drošība, kad dažās ES valstīs turpinās bruņoto spēku pārstāvji ar sliktiem darba apstākļiem un zemu atalgojumu: ja tiktu atļautas militārās arodbiedrības, pienākumus varētu veikt drošāk un ar labākiem nosacījumiem.","mt":"Il-Pilastru Ewropew tad-Drittijiet Soċjali u l-introduzzjoni tad-Direttivi dwar il-Ħin tax-Xogħol u dwar il-Kundizzjonijiet tax-Xogħol Prevedibbli huma passi pożittivi lejn kundizzjonijiet aħjar għall-ħaddiema. Madankollu, għadu jippersisti approċċ diviż madwar l-UE bl-esklużjoni kontinwa tal-militar min-negozjar kollettiv u mill-formazzjoni ta’ trade unions. Dan minkejja l-każistika reċenti (EUROMIL vs L-Irlanda 112/2014; CGIL vs l-Italja 140/2016) li tirrikonoxxi li l-projbizzjoni tal-militar milli jorganizza u jinnegozja b’mod kollettiv tikser l-Artikolu 6 (4) tal-Karta Soċjali Ewropea. Filwaqt li ma nstab l-ebda ksur tad-dritt tal-istrajkjar fil-każ Irlandiż, ma jistax jiġi miċħud li d-dritt tal-istrajkjar huwa intrinsiku għad-drittijiet tat-trade unions. L-objettiv tal-Euromil mhuwiex li jfittex id-dritt tal-istrajkjar peress li nifhmu li dan huwa sitwazzjoni kumplessa. Madankollu, id-dritt tal-istrajkjar jista’ jeżisti għall-militar b’ċerti kundizzjonijiet. It-trejdjunjins militari jistgħu jkunu involuti fi djalogu regolat mal-awtoritajiet rilevanti u għandhom id-dritt li jinnegozjaw u jikkonkludu ftehimiet vinkolanti kollettivi fil-livelli xierqa. Filwaqt li l-projbizzjoni tat-trade unions militari u d-dritt tal-istrajkjar hija ġġustifikata minħabba raġunijiet ta’ sigurtà nazzjonali, qed isir dejjem aktar diffiċli li wieħed jifhem kif qed tinżamm is-sigurtà nazzjonali meta nkomplu naraw membri tal-forzi armati f’xi stati tal-UE b’kundizzjonijiet tax-xogħol ħżiena u b’pagi baxxi: l-awtorizzazzjoni tat-trejdjunjins militari tkun tfisser li d-dmirijiet jistgħu jitwettqu b’mod aktar sigur, f’kundizzjonijiet aħjar.","nl":"De Europese pijler van sociale rechten en de invoering van de arbeidstijdenrichtlijn en de richtlijn inzake voorspelbare arbeidsvoorwaarden zijn positieve stappen in de richting van betere arbeidsomstandigheden voor werknemers. Niettemin blijft er in de EU een verdeeldheid bestaan, waarbij militairen nog steeds worden uitgesloten van collectieve onderhandelingen en de vorming van vakbonden. Dit ondanks recente jurisprudentie (EUROMIL/Ierland 112/2014; CGIL/Italië 140/2016), waarin wordt erkend dat een verbod voor militairen om collectief te organiseren en te onderhandelen in strijd is met artikel 6, lid 4, van het Europees Sociaal Handvest. Hoewel er in de Ierse zaak geen schending van het stakingsrecht is vastgesteld, valt niet te ontkennen dat het stakingsrecht inherent is aan vakbondsrechten. Het doel van Euromil is niet het stakingsrecht na te streven, aangezien het volgens ons een complexe situatie is. Niettemin kan het stakingsrecht voor militairen onder bepaalde voorwaarden bestaan. Militaire vakbonden kunnen worden betrokken bij een gereguleerde dialoog met de bevoegde autoriteiten en hebben het recht om op de passende niveaus te onderhandelen over bindende collectieve overeenkomsten en deze te sluiten. Hoewel een verbod op militaire vakbonden en het stakingsrecht gerechtvaardigd is om redenen van nationale veiligheid, wordt het steeds moeilijker om te begrijpen hoe de nationale veiligheid wordt gehandhaafd wanneer we in sommige EU-lidstaten nog steeds leden van de strijdkrachten met slechte arbeidsomstandigheden en lage lonen zien: het toestaan van militaire vakbonden zou betekenen dat taken veiliger en in betere omstandigheden kunnen worden uitgevoerd.","pl":"Europejski filar praw socjalnych oraz wprowadzenie dyrektyw w sprawie czasu pracy i przewidywalnych warunków pracy są pozytywnymi krokami w kierunku lepszych warunków dla pracowników. Niemniej jednak w całej UE utrzymuje się podzielone podejście, przy czym wojsko jest nadal wykluczone z negocjacji zbiorowych i tworzy związki zawodowe. Dzieje się tak pomimo niedawnego orzecznictwa (EUROMIL/Irlandia 112/2014; CGIL/Włochy 140/2016) uznając, że zakaz organizowania i rokowań zbiorowych przez wojsko stanowi naruszenie art. 6 ust. 4 Europejskiej karty społecznej. Chociaż w sprawie irlandzkiej nie stwierdzono naruszenia prawa do strajku, nie można zaprzeczyć, że prawo do strajku jest nierozerwalnie związane z prawami związków zawodowych. Celem Euromil nie jest poszukiwanie prawa do strajku, ponieważ rozumiemy, że jest to złożona sytuacja. Niemniej jednak prawo do strajku może istnieć w przypadku wojska pod pewnymi warunkami. Wojskowe związki zawodowe mogą uczestniczyć w uregulowanym dialogu z właściwymi organami i mieć prawo do negocjowania i zawierania wiążących układów zbiorowych na odpowiednich szczeblach. Chociaż zakaz zbrojnych związków zawodowych i prawo do strajku są uzasadnione względami bezpieczeństwa narodowego, coraz trudniej jest zrozumieć, w jaki sposób utrzymuje się bezpieczeństwo narodowe, gdy nadal obserwujemy, że członkowie sił zbrojnych w niektórych państwach UE mają złe warunki pracy i niskie wynagrodzenie: dopuszczenie wojskowych związków zawodowych oznaczałoby, że obowiązki mogłyby być wykonywane bezpieczniej i w lepszych warunkach.","pt":"O Pilar Europeu dos Direitos Sociais e a introdução das diretivas relativas ao tempo de trabalho e às condições de trabalho previsíveis constituem passos positivos no sentido de melhores condições para os trabalhadores. No entanto, persiste uma abordagem dividida em toda a UE, com a contínua exclusão das forças armadas da negociação coletiva e da constituição de sindicatos. Apesar da jurisprudência recente (EUROMIL contra Irlanda, 112/2014; CGIL/Itália 140/2016) reconhecendo que proibir os militares de organizar e negociar coletivamente constitui uma violação do artigo 6.º, n.º 4, da Carta Social Europeia. Embora no caso irlandês não tenha sido detetada qualquer violação do direito à greve, é inegável que o direito à greve é inerente aos direitos sindicais. O objetivo da Euromil não é procurar o direito à greve, uma vez que entendemos que se trata de uma situação complexa. No entanto, o direito à greve pode existir para as forças armadas em determinadas condições. Os sindicatos militares podem participar num diálogo regulamentado com as autoridades competentes e ter o direito de negociar e celebrar acordos coletivos vinculativos aos níveis adequados. Embora a proibição dos sindicatos militares e o direito à greve sejam justificados por razões de segurança nacional, torna-se cada vez mais difícil compreender de que forma a segurança nacional é mantida quando continuamos a ver membros das forças armadas em alguns Estados da UE com más condições de trabalho e salários baixos: permitir sindicatos militares significaria que os deveres podem ser desempenhados de forma mais segura, em melhores condições.","ro":"Pilonul european al drepturilor sociale și introducerea directivelor privind timpul de lucru și condițiile de muncă predictibile reprezintă pași pozitivi către condiții mai bune pentru lucrători. Cu toate acestea, în întreaga UE persistă o abordare divizată, cu excluderea continuă a militarilor din negocierile colective și formarea de sindicate. Acest lucru se întâmplă în pofida jurisprudenței recente (EUROMIL/Irlanda 112/2014; CGIL/Italia 140/2016), recunoscând că interzicerea organizării și negocierii colective de către armată încalcă articolul 6 alineatul (4) din Carta socială europeană. Deși în cazul irlandez nu s-a constatat nicio încălcare a dreptului la grevă, este incontestabil că dreptul la grevă este inerent drepturilor sindicale. Obiectivul Euromil nu este de a căuta dreptul la grevă, deoarece înțelegem că este o situație complexă. Cu toate acestea, dreptul la grevă poate exista pentru forțele militare în anumite condiții. Sindicatele militare pot fi implicate în dialogul reglementat cu autoritățile relevante și au dreptul de a negocia și de a încheia acorduri colective obligatorii la nivelurile corespunzătoare. Deși interzicerea sindicatelor militare și a dreptului la grevă este justificată din motive de securitate națională, devine din ce în ce mai dificil de înțeles cum se menține securitatea națională atunci când continuăm să vedem membri ai forțelor armate în unele state membre ale UE cu condiții de muncă precare și salarii mici: autorizarea sindicatelor militare ar însemna că taxele vamale pot fi efectuate într-un mod mai sigur, în condiții mai bune.","sk":"Európsky pilier sociálnych práv a zavedenie smernice o pracovnom čase a smernice o predvídateľných pracovných podmienkach sú pozitívnymi krokmi smerom k lepším podmienkam pre pracovníkov. Napriek tomu v celej EÚ pretrváva nejednotný prístup, pričom armáda je naďalej vylúčená z kolektívneho vyjednávania a zriaďovania odborových zväzov. Je to napriek nedávnej judikatúre (EUROMIL/Írsko 112/2014; CGIL/Taliansko 140/2016) uznávajúc, že zákaz kolektívneho organizovania a vyjednávania armády je v rozpore s článkom 6 ods. 4 Európskej sociálnej charty. Hoci sa v prípade Írska nezistilo žiadne porušenie práva na štrajk, je nepopierateľné, že právo na štrajk je neoddeliteľnou súčasťou práv odborových zväzov. Cieľom Euromilu nie je hľadať právo na štrajk, keďže chápeme, že ide o zložitú situáciu. Právo na štrajk však môže existovať pre armádu za určitých podmienok. Vojenské odborové zväzy sa môžu zapojiť do regulovaného dialógu s príslušnými orgánmi a majú právo vyjednávať a uzatvárať kolektívne záväzné dohody na príslušných úrovniach. Zákaz vojenských odborových zväzov a práva na štrajk je síce opodstatnený na základe národnej bezpečnosti, je však čoraz ťažšie pochopiť, ako sa zachováva národná bezpečnosť, keď v niektorých štátoch EÚ naďalej vidíme príslušníkov ozbrojených síl so zlými pracovnými podmienkami a nízkou mzdou: umožnenie vojenských odborov by znamenalo, že povinnosti sa môžu vykonávať bezpečnejšie a za lepších podmienok.","sl":"Evropski steber socialnih pravic ter uvedba direktiv o delovnem času in predvidljivih delovnih pogojih sta pozitivna koraka k boljšim pogojem za delavce. Kljub temu je po vsej EU še vedno deljen pristop, pri čemer se vojska še naprej izključuje iz kolektivnih pogajanj in ustanavlja sindikate. To je kljub nedavni sodni praksi (EUROMIL/Irska 112/2014; CGIL/Italija 140/2016), ki priznava, da prepoved vojski organiziranja in kolektivnega pogajanja pomeni kršitev člena 6(4) Evropske socialne listine. Čeprav v irskem primeru pravica do stavke ni bila ugotovljena, ni sporno, da je pravica do stavke neločljivo povezana s pravicami sindikatov. Cilj združenja Euromil ni prizadevanje za pravico do stavke, saj je to zapletena situacija. Kljub temu lahko pod določenimi pogoji za vojsko obstaja pravica do stavke. Vojaški sindikati lahko sodelujejo v reguliranem dialogu z ustreznimi organi in imajo pravico do pogajanj in sklepanja kolektivnih zavezujočih sporazumov na ustreznih ravneh. Medtem ko je prepoved vojaških sindikatov in pravice do stavke upravičena zaradi nacionalne varnosti, je vedno težje razumeti, kako se ohranja nacionalna varnost, ko v nekaterih državah EU še naprej vidimo pripadnike oboroženih sil s slabimi delovnimi pogoji in nizkimi plačami: če bi dopustili vojaške sindikate, bi to pomenilo, da bi se lahko naloge opravljale bolj varno in v boljših pogojih.","sv":"Den europeiska pelaren för sociala rättigheter och införandet av arbetstidsdirektivet och direktivet om förutsägbara arbetsvillkor är positiva steg mot bättre villkor för arbetstagare. Trots detta kvarstår en splittrad strategi i hela EU, med fortsatt uteslutande av militären från kollektivförhandlingar och bildandet av fackföreningar. Detta trots den senaste tidens rättspraxis (EUROMIL mot Irland 112/2014; CGIL mot Italien 140/2016), som erkänner att ett förbud för militären att organisera och förhandla kollektivt strider mot artikel 6 § 4 i den europeiska sociala stadgan. Även om det inte har konstaterats någon kränkning av strejkrätten i det irländska fallet är det obestridligt att strejkrätten är en del av fackliga rättigheter. Euromms mål är inte att söka strejkrätten, eftersom vi uppfattar det som en komplicerad situation. Strejkrätten kan dock finnas för militären på vissa villkor. De militära fackföreningarna kan delta i en reglerad dialog med relevanta myndigheter och har rätt att förhandla och ingå bindande kollektivavtal på lämplig nivå. Samtidigt som ett förbud mot militära fackföreningar och strejkrätten är motiverat av hänsyn till den nationella säkerheten, blir det allt svårare att förstå hur den nationella säkerheten upprätthålls när vi fortsätter att se medlemmar av de väpnade styrkorna i vissa EU-länder med dåliga arbetsvillkor och låga löner: att tillåta militära fackföreningar skulle innebära att arbetsuppgifter kan utföras på ett säkrare sätt under bättre förhållanden."}},"title":{"en":"Workers in Uniform - Social Rights for the Military","machine_translations":{"bg":"Работници в унифицирана форма — социални права за военните","cs":"Stejnorodí pracovníci – sociální práva pro armádu","da":"Arbejdstagere i ensartet — sociale rettigheder for militæret","de":"Arbeiter in Uniform – Soziale Rechte für das Militär","el":"Εργαζόμενοι ενιαίες — Κοινωνικά δικαιώματα για το στρατό","es":"Trabajadores en Uniforme — Derechos Sociales de las Fuerzas Armadas","et":"Ühtsed töötajad – Sõjaväe sotsiaalsed õigused","fi":"Yhtenäiset työntekijät – Sotilaiden sosiaaliset oikeudet","fr":"Travailleurs en uniforme — Droits sociaux pour les militaires","ga":"Oibrithe in Aonfhoirmeach – Cearta Sóisialta don Mhíleata","hr":"Uniformni radnici – Socijalna prava za vojsku","hu":"Munkavállalók az egységesen – Szociális jogok a katonaság számára","it":"Lavoratori in uniforme — Diritti sociali per i militari","lt":"Vienodo lygio darbuotojai – socialinės teisės kariuomenei","lv":"Vienotās darba ņēmēji — militārās sociālās tiesības","mt":"Ħaddiema f’Uniformi — Drittijiet Soċjali għall- Militari","nl":"Arbeiders in Uniform — Sociale Rechten voor het Militair","pl":"Pracownicy w mundurze – prawa socjalne dla wojska","pt":"Trabalhadores em Uniforme — Direitos Sociais para as Forças Armadas","ro":"Muncitori în uniformă – Drepturile Sociale ale Militarului","sk":"Jednotný pracovník – sociálne práva pre armádu","sl":"Delavci v Enotnih – Socialne pravice za vojsko","sv":"Arbetstagare i enhetlig form – Sociala rättigheter för militären"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×