Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 1aeef888cee0ea384017703495b134e496166fe68dec318399a57170d4a7ac49

Source: {"body":{"en":"Despite the overall economic wealth of the EU, one-tenth of Europeans are affected by absolute poverty, struggling to meet their basic needs, and one-fourth by relative poverty, being able to afford only the basics. The recent economic crises have additionally deepened the inequalities between and within the EU member states. In addition, EU citizens living in different countries enjoy different levels of protection against economic shocks and long-term poverty because social policy remains mainly a national competence.\n\nTo reduce poverty and inequalities, the EU should develop a legal framework guaranteeing minimum social standards, including decent living and working conditions as well as adequate social protection. Working standards should be harmonised across the EU, according to the principle of “same pay for the same work at the same place”. A minimum wage across the Union should be a real living wage while a permanent European unemployment (re)insurance scheme should be established. \n\nThese standards should be verified at the European level and supported by EU-wide taxation independent from national contributions to the Union’s budget. The framework should be in line with the principle of subsidiarity, i.e. EU acting only in the areas where it has added value, in this case as a guarantor of the minimum social standards. Each member state would be free to provide more extensive social guarantees to its citizens on top of this minimum EU-level protection.","machine_translations":{"bg":"Въпреки общото икономическо благосъстояние на ЕС една десета от европейците са засегнати от абсолютна бедност, като се борят да задоволят основните си нужди, а една четвърт – от относителна бедност, като са в състояние да си позволят само основните потребности. Неотдавнашните икономически кризи допълнително задълбочиха неравенствата между и в рамките на държавите – членки на ЕС. Освен това гражданите на ЕС, живеещи в различни държави, се ползват с различни равнища на защита срещу икономически сътресения и дългосрочна бедност, тъй като социалната политика остава предимно от национална компетентност. За да се намалят бедността и неравенствата, ЕС следва да разработи правна рамка, гарантираща минимални социални стандарти, включително достойни условия на живот и труд, както и адекватна социална закрила. Трудовите стандарти следва да бъдат хармонизирани в целия ЕС в съответствие с принципа „едно и също заплащане за една и съща работа на едно и също място“. Минималната работна заплата в целия Съюз следва да бъде реална заплата, гарантираща жизнения минимум, като същевременно следва да се създаде постоянна европейска (пре)осигурителна схема за безработица. Тези стандарти следва да бъдат проверени на европейско равнище и подкрепени от данъчно облагане в целия ЕС, независимо от националните вноски в бюджета на Съюза. Рамката следва да бъде в съответствие с принципа на субсидиарност, т.е. ЕС да действа само в областите, в които има добавена стойност, в този случай като гарант на минималните социални стандарти. Всяка държава членка ще бъде свободна да предоставя по-широки социални гаранции на своите граждани в допълнение към тази минимална защита на равнище ЕС.","cs":"Navzdory celkovému hospodářskému bohatství EU je desetina Evropanů zasažena absolutní chudobou, která se snaží uspokojit své základní potřeby, a jedna čtvrtina relativní chudoby si může dovolit pouze základní zdroje. Nedávná hospodářská krize dále prohloubila nerovnosti mezi členskými státy EU i uvnitř nich. Kromě toho požívají občané EU žijící v různých zemích různé úrovně ochrany před hospodářskými otřesy a dlouhodobou chudobou, protože sociální politika zůstává převážně v pravomoci členských států. V zájmu snížení chudoby a nerovností by EU měla vypracovat právní rámec zaručující minimální sociální normy, včetně důstojných životních a pracovních podmínek, jakož i odpovídající sociální ochranu. Pracovní normy by měly být harmonizovány v celé EU v souladu se zásadou „stejné odměny za stejnou práci na stejném místě“. Minimální mzda v celé Unii by měla být skutečnou životní úrovní, zatímco by měl být zaveden trvalý evropský systém pojištění (zajištění) nezaměstnanosti. Tyto standardy by měly být ověřeny na evropské úrovni a měly by být podpořeny celounijním zdaněním nezávislým na příspěvcích členských států do rozpočtu Unie. Rámec by měl být v souladu se zásadou subsidiarity, tj. EU by měla jednat pouze v oblastech, v nichž má přidanou hodnotu, v tomto případě jako garant minimálních sociálních standardů. Každý členský stát by měl možnost poskytnout svým občanům rozsáhlejší sociální záruky nad rámec této minimální ochrany na úrovni EU.","da":"På trods af den samlede økonomiske velstand i EU er en tiendedel af europæerne ramt af absolut fattigdom, som kæmper for at opfylde deres grundlæggende behov, og en fjerdedel af den relative fattigdom, som kun har råd til de grundlæggende faktorer. De seneste økonomiske kriser har desuden forværret ulighederne mellem og inden for EU's medlemsstater. Desuden nyder EU-borgere, der bor i forskellige lande, forskellige niveauer af beskyttelse mod økonomiske chok og langsigtet fattigdom, fordi socialpolitikken primært er en national kompetence. For at mindske fattigdom og ulighed bør EU udvikle en retlig ramme, der sikrer sociale minimumsstandarder, herunder anstændige leve- og arbejdsvilkår samt passende social beskyttelse. Arbejdsstandarderne bør harmoniseres i hele EU i henhold til princippet om \"samme løn for samme arbejde på samme sted\". En mindsteløn i hele Unionen bør være en reel løn, som man kan leve af, mens der bør oprettes en permanent europæisk arbejdsløshedsgenforsikringsordning. Disse standarder bør kontrolleres på europæisk plan og understøttes af beskatning i hele EU, der er uafhængig af nationale bidrag til Unionens budget. Rammen bør være i overensstemmelse med nærhedsprincippet, dvs. at EU kun handler på de områder, hvor den har en merværdi, i dette tilfælde som garant for de sociale minimumsstandarder. Hver medlemsstat vil frit kunne give sine borgere mere omfattende sociale garantier ud over denne minimumsbeskyttelse på EU-plan.","de":"Trotz des wirtschaftlichen Wohlstands der EU sind ein Zehntel der Europäer von absoluter Armut betroffen, die Schwierigkeiten hat, ihre Grundbedürfnisse zu befriedigen, und ein Viertel der relativen Armut, da sie sich nur die Grundlagen leisten können. Die jüngsten Wirtschaftskrisen haben die Ungleichheiten zwischen den und innerhalb der EU-Mitgliedstaaten zusätzlich verschärft. Darüber hinaus genießen EU-Bürger, die in verschiedenen Ländern leben, einen unterschiedlichen Schutz vor wirtschaftlichen Schocks und langfristiger Armut, da die Sozialpolitik weiterhin in erster Linie in die nationale Zuständigkeit fällt. Um Armut und Ungleichheiten zu verringern, sollte die EU einen Rechtsrahmen entwickeln, der soziale Mindeststandards einschließlich menschenwürdiger Lebens- und Arbeitsbedingungen sowie einen angemessenen Sozialschutz gewährleistet. Die Arbeitsnormen sollten in der gesamten EU nach dem Grundsatz „gleicher Lohn für gleiche Arbeit am gleichen Ort“ harmonisiert werden. Ein Mindestlohn in der gesamten Union sollte ein realer existenzsichernder Lohn sein, während eine dauerhafte europäische Arbeitslosenversicherung eingeführt werden sollte. Diese Standards sollten auf europäischer Ebene überprüft und durch eine EU-weite Besteuerung unabhängig von den nationalen Beiträgen zum Unionshaushalt unterstützt werden. Der Rahmen sollte mit dem Subsidiaritätsprinzip im Einklang stehen, d. h. die EU sollte nur in den Bereichen tätig werden, in denen sie einen Mehrwert bietet, in diesem Fall als Garant der sozialen Mindeststandards. Jedem Mitgliedstaat stünde es frei, seinen Bürgern zusätzlich zu diesem Mindestschutz auf EU-Ebene umfassendere soziale Garantien zu bieten.","el":"Παρά τον συνολικό οικονομικό πλούτο της ΕΕ, το ένα δέκατο των Ευρωπαίων πλήττονται από την απόλυτη φτώχεια, δυσκολεύονται να καλύψουν τις βασικές τους ανάγκες και το ένα τέταρτο από τη σχετική φτώχεια, έχοντας τη δυνατότητα να αντεπεξέλθουν μόνο στα βασικά στοιχεία. Οι πρόσφατες οικονομικές κρίσεις έχουν επίσης εντείνει τις ανισότητες μεταξύ και εντός των κρατών μελών της ΕΕ. Επιπλέον, οι πολίτες της ΕΕ που ζουν σε διαφορετικές χώρες απολαμβάνουν διαφορετικά επίπεδα προστασίας από οικονομικούς κλυδωνισμούς και μακροχρόνια φτώχεια, διότι η κοινωνική πολιτική παραμένει κυρίως εθνική αρμοδιότητα. Για τη μείωση της φτώχειας και των ανισοτήτων, η ΕΕ θα πρέπει να αναπτύξει ένα νομικό πλαίσιο που θα εγγυάται ελάχιστα κοινωνικά πρότυπα, συμπεριλαμβανομένων αξιοπρεπών συνθηκών διαβίωσης και εργασίας, καθώς και επαρκούς κοινωνικής προστασίας. Τα πρότυπα εργασίας θα πρέπει να εναρμονιστούν σε ολόκληρη την ΕΕ, σύμφωνα με την αρχή της «ίδιας αμοιβής για την ίδια εργασία στον ίδιο τόπο». Ο κατώτατος μισθός σε ολόκληρη την Ένωση θα πρέπει να είναι πραγματικός μισθός διαβίωσης, ενώ θα πρέπει να θεσπιστεί ένα μόνιμο ευρωπαϊκό σύστημα (αντ) ασφάλισης ανεργίας. Τα πρότυπα αυτά θα πρέπει να επαληθεύονται σε ευρωπαϊκό επίπεδο και να υποστηρίζονται από φορολογία σε επίπεδο ΕΕ ανεξάρτητη από εθνικές συνεισφορές στον προϋπολογισμό της Ένωσης. Το πλαίσιο θα πρέπει να συνάδει με την αρχή της επικουρικότητας, δηλαδή η δράση της ΕΕ μόνο στους τομείς στους οποίους έχει προστιθέμενη αξία, στην προκειμένη περίπτωση ως εγγυητής των ελάχιστων κοινωνικών προτύπων. Κάθε κράτος μέλος θα είναι ελεύθερο να παρέχει ευρύτερες κοινωνικές εγγυήσεις στους πολίτες του πέραν αυτής της ελάχιστης προστασίας σε επίπεδο ΕΕ.","es":"A pesar de la riqueza económica general de la UE, una décima parte de los europeos se ven afectados por la pobreza absoluta, luchando por satisfacer sus necesidades básicas, y una cuarta parte por la pobreza relativa, que solo pueden permitirse las bases. Las recientes crisis económicas han agravado además las desigualdades entre los Estados miembros de la UE y dentro de ellos. Además, los ciudadanos de la UE que viven en diferentes países gozan de distintos niveles de protección contra las perturbaciones económicas y la pobreza a largo plazo, ya que la política social sigue siendo principalmente competencia nacional. Para reducir la pobreza y las desigualdades, la UE debe desarrollar un marco jurídico que garantice unas normas sociales mínimas, incluidas unas condiciones de vida y de trabajo dignas, así como una protección social adecuada. Las normas de trabajo deberían armonizarse en toda la UE, de conformidad con el principio de «la misma retribución por un mismo trabajo en el mismo lugar». Un salario mínimo en toda la Unión debe ser un salario digno real y debe establecerse un régimen europeo de (re) seguro de desempleo permanente. Estas normas deben verificarse a nivel europeo y contar con el apoyo de una fiscalidad a escala de la UE independiente de las contribuciones nacionales al presupuesto de la Unión. El marco debe estar en consonancia con el principio de subsidiariedad, es decir, actuar solo en los ámbitos en los que aporta valor añadido, en este caso como garante de las normas sociales mínimas. Cada Estado miembro tendría libertad para ofrecer garantías sociales más amplias a sus ciudadanos, además de esta protección mínima a escala de la UE.","et":"Hoolimata ELi üldisest majanduslikust rikkusest mõjutab ühte kümnendikku eurooplastest absoluutne vaesus, kellel on raskusi oma põhivajaduste rahuldamisega, ja ühte neljandikku suhteline vaesus, kes suudab endale lubada ainult põhilisi vajadusi. Hiljutised majanduskriisid on veelgi süvendanud ebavõrdsust ELi liikmesriikide vahel ja nende sees. Lisaks on eri riikides elavatel ELi kodanikel erinev kaitse majanduslike šokkide ja pikaajalise vaesuse vastu, sest sotsiaalpoliitika jääb peamiselt liikmesriikide pädevusse. Vaesuse ja ebavõrdsuse vähendamiseks peaks EL välja töötama õigusraamistiku, millega tagatakse minimaalsed sotsiaalsed standardid, sealhulgas inimväärsed elu- ja töötingimused ning piisav sotsiaalkaitse. Tööstandardid tuleks ühtlustada kogu ELis vastavalt põhimõttele „samas kohas sama töö eest sama tasu“. Kogu liidus peaks miinimumpalk olema reaalselt äraelamist võimaldav töötasu, samal ajal kui tuleks luua alaline Euroopa töötuskindlustuse (edasikindlustuse) skeem. Neid standardeid tuleks kontrollida Euroopa tasandil ja toetada kogu ELi hõlmava maksustamisega, mis ei sõltu liikmesriikide osamaksetest liidu eelarvesse. Raamistik peaks olema kooskõlas subsidiaarsuse põhimõttega, st EL peaks tegutsema üksnes valdkondades, kus sellel on lisaväärtus, käesoleval juhul sotsiaalsete miinimumstandardite tagajana. Igal liikmesriigil oleks vabadus pakkuda oma kodanikele ulatuslikumaid sotsiaalseid tagatisi lisaks sellele minimaalsele ELi tasandi kaitsele.","fi":"EU:n yleisestä taloudellisesta vauraudesta huolimatta kymmenesosa eurooppalaisista kärsii absoluuttisesta köyhyydestä, joka kamppailee perustarpeidensa tyydyttämiseksi, ja neljännes suhteellisesta köyhyydestä, jolla on varaa vain perusasioihin. Viimeaikaiset talouskriisit ovat lisäksi syventäneet eriarvoisuutta EU:n jäsenvaltioiden välillä ja sisällä. Lisäksi eri maissa asuvat EU:n kansalaiset saavat eritasoista suojaa talouden häiriöiltä ja pitkäaikaiselta köyhyydeltä, koska sosiaalipolitiikka kuuluu edelleen pääasiassa kansalliseen toimivaltaan. Köyhyyden ja eriarvoisuuden vähentämiseksi EU:n olisi kehitettävä oikeudellinen kehys, jolla taataan sosiaaliset vähimmäisnormit, mukaan lukien ihmisarvoiset elin- ja työolot sekä riittävä sosiaalinen suojelu. Työnormit olisi yhdenmukaistettava kaikkialla eu:ssa periaatteen ”sama palkka samasta työstä samassa paikassa” periaatteen mukaisesti. Vähimmäispalkan olisi koko unionissa oltava todellinen toimeentuloon riittävä palkka, ja olisi perustettava pysyvä eurooppalainen työttömyysvakuutusjärjestelmä. Nämä normit olisi todennettava Euroopan tasolla, ja niitä olisi tuettava EU:n laajuisella verotuksella, joka olisi riippumaton kansallisista maksuosuuksista unionin talousarvioon. Kehyksen olisi oltava toissijaisuusperiaatteen mukainen eli EU:n olisi toimittava vain aloilla, joilla sillä on lisäarvoa, tässä tapauksessa sosiaalisten vähimmäisnormien takaajana. Kukin jäsenvaltio voisi vapaasti tarjota kansalaisilleen laajemmat sosiaaliset takuut tämän vähimmäistason EU-tason suojelun lisäksi.","fr":"Malgré la richesse économique globale de l’UE, un dixième des Européens sont touchés par la pauvreté absolue, qui peine à satisfaire leurs besoins fondamentaux, et un quart par la pauvreté relative, ne pouvant se permettre que les fondamentaux. Les récentes crises économiques ont en outre aggravé les inégalités entre les États membres de l’UE et au sein de ceux-ci. En outre, les citoyens de l’UE vivant dans différents pays bénéficient de niveaux de protection différents contre les chocs économiques et la pauvreté à long terme, car la politique sociale demeure essentiellement une compétence nationale. Pour réduire la pauvreté et les inégalités, l’UE devrait mettre en place un cadre juridique garantissant des normes sociales minimales, y compris des conditions de vie et de travail décentes ainsi qu’une protection sociale adéquate. Les normes de travail devraient être harmonisées dans l’ensemble de l’UE, conformément au principe de «même rémunération pour un même travail effectué au même endroit». Un salaire minimum dans l’ensemble de l’Union devrait être un salaire réel vital, tandis qu’un système européen permanent de (ré) assurance chômage devrait être mis en place. Ces normes devraient être vérifiées au niveau européen et soutenues par une fiscalité à l’échelle de l’UE indépendante des contributions nationales au budget de l’Union. Le cadre devrait être conforme au principe de subsidiarité, c’est-à-dire que l’UE n’agit que dans les domaines où il apporte une valeur ajoutée, en l’occurrence en tant que garant des normes sociales minimales. Chaque État membre serait libre de fournir à ses citoyens des garanties sociales plus étendues en plus de cette protection minimale au niveau de l’UE.","ga":"D’ainneoin saibhreas eacnamaíoch foriomlán an AE, tá an deichiú cuid de mhuintir na hEorpa thíos leis an dearbhbhochtaineacht, atá ag streachailt chun freastal ar a mbunriachtanais, agus an ceathrú cuid ag bochtaineacht choibhneasta, gan a bheith in ann ach na bunriachtanais sin a thabhairt. Leis na géarchéimeanna eacnamaíocha a tharla le déanaí, rinneadh na neamhionannais idir Ballstáit an Aontais agus laistigh díobh a dhoimhniú freisin. Ina theannta sin, tá leibhéil éagsúla cosanta i gcoinne suaití eacnamaíocha agus bochtaineachta fadtéarmaí ag saoránaigh AE atá ina gcónaí i dtíortha éagsúla toisc gur inniúlacht náisiúnta é an beartas sóisialta den chuid is mó. Chun bochtaineacht agus neamhionannais a laghdú, ba cheart don AE creat dlíthiúil a fhorbairt lena ráthófar íoschaighdeáin shóisialta, lena n-áirítear dálaí maithe maireachtála agus oibre chomh maith le cosaint shóisialta leordhóthanach. Ba cheart caighdeáin oibre a chomhchuibhiú ar fud an AE, de réir an phrionsabail “an pá céanna as an obair chéanna san áit chéanna”. Ba cheart pá íosta ar fud an Aontais a bheith ina fhíorphá beo agus ba cheart scéim buan Eorpach dífhostaíochta (ath)árachais a bhunú. Ba cheart na caighdeáin sin a fhíorú ar an leibhéal Eorpach agus ba cheart go dtacófaí leo le cánachas ar fud an Aontais atá neamhspleách ar ranníocaíochtaí náisiúnta le buiséad an Aontais. Ba cheart don chreat a bheith i gcomhréir le prionsabal na coimhdeachta, i.e. níor cheart don AE gníomhú ach amháin sna réimsí ina bhfuil breisluach aige, sa chás seo mar ráthóir ar na híoschaighdeáin shóisialta. Bheadh sé de shaoirse ag gach Ballstát ráthaíochtaí sóisialta níos fairsinge a chur ar fáil dá shaoránaigh sa bhreis ar an íoschosaint sin ar leibhéal an AE.","hr":"Unatoč ukupnom gospodarskom bogatstvu EU-a, jedna desetina Europljana pogođena je apsolutnim siromaštvom, koji si ne uspijeva zadovoljiti svoje osnovne potrebe, a jedna četvrtina zbog relativnog siromaštva može si priuštiti samo osnovne životne uvjete. Nedavna gospodarska kriza dodatno je produbila nejednakosti među državama članicama EU-a i unutar njih. Osim toga, građani EU-a koji žive u različitim zemljama uživaju različite razine zaštite od gospodarskih šokova i dugoročnog siromaštva jer je socijalna politika i dalje uglavnom u nacionalnoj nadležnosti. Kako bi se smanjilo siromaštvo i nejednakosti, EU bi trebao razviti pravni okvir kojim bi se zajamčili minimalni socijalni standardi, uključujući dostojne životne i radne uvjete, kao i odgovarajuću socijalnu zaštitu. Radne norme trebale bi se uskladiti diljem EU-a u skladu s načelom „jednake plaće za isti rad na istom mjestu”. Minimalna plaća u cijeloj Uniji trebala bi biti stvarna plaća dostatna za život, a trebalo bi uspostaviti trajni europski sustav (re)osiguranja u slučaju nezaposlenosti. Te bi standarde trebalo provjeriti na europskoj razini i poduprijeti oporezivanjem na razini EU-a neovisno o nacionalnim doprinosima proračunu Unije. Okvir bi trebao biti u skladu s načelom supsidijarnosti, tj. EU bi trebao djelovati samo u područjima u kojima ima dodanu vrijednost, u ovom slučaju kao jamac minimalnih socijalnih standarda. Svaka država članica bila bi slobodna svojim građanima pružiti opsežnija socijalna jamstva povrh te minimalne zaštite na razini EU-a.","hu":"Az EU általános gazdasági gazdagsága ellenére az európaiak egytizedét érinti az abszolút szegénység, amely alapvető szükségleteik kielégítéséért küzd, egynegyedét pedig relatív szegénység sújtja, mivel csak az alapokat tudja megfizetni. A közelmúlt gazdasági válságai tovább mélyítették az uniós tagállamok közötti és azokon belüli egyenlőtlenségeket. Emellett a különböző országokban élő uniós polgárok eltérő szintű védelmet élveznek a gazdasági sokkhatásokkal és a hosszú távú szegénységgel szemben, mivel a szociálpolitika továbbra is elsősorban nemzeti hatáskörbe tartozik. A szegénység és az egyenlőtlenségek csökkentése érdekében az EU-nak jogi keretet kell kidolgoznia, amely garantálja a minimális szociális normákat, beleértve a tisztességes élet- és munkakörülményeket, valamint a megfelelő szociális védelmet. A munkanormákat az egész EU-ban harmonizálni kell az „ugyanazon a helyen végzett azonos munkáért azonos díjazás” elvének megfelelően. A minimálbérnek Unió-szerte valódi létminimumnak kell lennie, miközben állandó európai munkanélküliségi (viszont)biztosítási rendszert kell létrehozni. Ezeket a normákat európai szinten kell ellenőrizni, és azokat az uniós költségvetéshez való nemzeti hozzájárulásoktól független, uniós szintű adóztatással kell támogatni. A keretnek összhangban kell lennie a szubszidiaritás elvével, azaz az EU-nak csak azokon a területeken kell fellépnie, ahol hozzáadott értéket képvisel, ebben az esetben a szociális minimumszabályok biztosítékaként. A tagállamok szabadon biztosíthatnának szélesebb körű szociális garanciákat polgáraik számára e minimális uniós szintű védelem mellett.","it":"Nonostante la ricchezza economica complessiva dell'UE, un decimo degli europei è colpito dalla povertà assoluta, che ha difficoltà a soddisfare le proprie esigenze di base, e un quarto dalla povertà relativa, essendo in grado di permettersi solo le basi. Le recenti crisi economiche hanno ulteriormente aggravato le disuguaglianze tra gli Stati membri dell'UE e al loro interno. Inoltre, i cittadini dell'UE che vivono in paesi diversi godono di livelli diversi di protezione contro gli shock economici e la povertà a lungo termine, in quanto la politica sociale rimane principalmente di competenza nazionale. Per ridurre la povertà e le disuguaglianze, l'UE dovrebbe sviluppare un quadro giuridico che garantisca norme sociali minime, comprese condizioni di vita e di lavoro dignitose e un'adeguata protezione sociale. Le norme di lavoro dovrebbero essere armonizzate in tutta l'UE, in base al principio della \"stessa retribuzione per lo stesso lavoro nello stesso luogo\". Un salario minimo in tutta l'Unione dovrebbe essere un salario di sussistenza reale, mentre dovrebbe essere istituito un regime europeo permanente di (ri) assicurazione contro la disoccupazione. Tali norme dovrebbero essere verificate a livello europeo e sostenute da una tassazione a livello dell'UE indipendente dai contributi nazionali al bilancio dell'Unione. Il quadro dovrebbe essere in linea con il principio di sussidiarietà, vale a dire che l'UE interviene solo nei settori in cui ha un valore aggiunto, in questo caso in quanto garante delle norme sociali minime. Ciascuno Stato membro sarebbe libero di fornire ai propri cittadini garanzie sociali più ampie, oltre a questa protezione minima a livello dell'UE.","lt":"Nepaisant bendros ES ekonominės gerovės, dešimtadalis europiečių kenčia nuo visiško skurdo, siekiančių patenkinti savo pagrindinius poreikius, o ketvirtadalio – santykinio skurdo, sugebėjimo sau leisti tik pagrindus. Pastarojo meto ekonomikos krizės dar labiau padidino nelygybę tarp ES valstybių narių ir jų viduje. Be to, įvairiose šalyse gyvenantys ES piliečiai turi skirtingo lygio apsaugą nuo ekonominių sukrėtimų ir ilgalaikio skurdo, nes socialinė politika iš esmės priklauso nacionalinei kompetencijai. Siekdama sumažinti skurdą ir nelygybę, ES turėtų parengti teisinę sistemą, kuria būtų užtikrinami būtiniausi socialiniai standartai, įskaitant deramas gyvenimo ir darbo sąlygas, taip pat tinkamą socialinę apsaugą. Darbo standartai turėtų būti suderinti visoje ES pagal principą „vienodas užmokestis už tą patį darbą toje pačioje vietoje“. Minimalus darbo užmokestis visoje Sąjungoje turėtų būti realus pragyvenimą užtikrinantis darbo užmokestis ir turėtų būti sukurta nuolatinė Europos nedarbo (per)draudimo sistema. Šie standartai turėtų būti tikrinami Europos lygmeniu ir remiami visoje ES taikomu apmokestinimu, nepriklausomai nuo nacionalinių įnašų į Sąjungos biudžetą. Sistema turėtų atitikti subsidiarumo principą, t. y. ES turėtų veikti tik tose srityse, kuriose ji turi pridėtinę vertę, šiuo atveju kaip minimalių socialinių standartų garantas. Be šios minimalios ES lygmens apsaugos, kiekviena valstybė narė galėtų savo piliečiams suteikti daugiau socialinių garantijų.","lv":"Neraugoties uz ES vispārējo ekonomisko bagātību, desmitā daļa eiropiešu cieš no absolūtas nabadzības, cenšoties apmierināt viņu pamatvajadzības, un vienu ceturto daļu relatīvās nabadzības dēļ var atļauties tikai pamatapstākļi. Nesenās ekonomikas krīzes ir vēl vairāk padziļinājušas nevienlīdzību starp ES dalībvalstīm un to iekšienē. Turklāt dažādās valstīs dzīvojošiem ES pilsoņiem ir atšķirīgs aizsardzības līmenis pret ekonomiskiem satricinājumiem un ilgtermiņa nabadzību, jo sociālā politika joprojām ir galvenokārt valstu kompetencē. Lai samazinātu nabadzību un nevienlīdzību, ES būtu jāizstrādā tiesiskais regulējums, kas garantētu minimālos sociālos standartus, tostarp pienācīgus dzīves un darba apstākļus, kā arī pienācīgu sociālo aizsardzību. Visā ES būtu jāsaskaņo darba standarti saskaņā ar principu “vienāda samaksa par vienu un to pašu darbu vienā un tajā pašā vietā”. Minimālajai algai visā Savienībā vajadzētu būt reālai iztikas minimumam, savukārt būtu jāizveido pastāvīga Eiropas bezdarba (pār)apdrošināšanas sistēma. Šie standarti būtu jāpārbauda Eiropas līmenī un jāatbalsta ar ES mēroga nodokļiem neatkarīgi no valstu iemaksām Savienības budžetā. Regulējumam būtu jāatbilst subsidiaritātes principam, t. i., ES darbībai tikai tajās jomās, kurās tai ir pievienotā vērtība, šajā gadījumā kā minimālo sociālo standartu garantam. Katra dalībvalsts saviem pilsoņiem varētu sniegt plašākas sociālās garantijas papildus šai minimālajai ES līmeņa aizsardzībai.","mt":"Minkejja l-ġid ekonomiku ġenerali tal-UE, wieħed minn kull għaxra tal-Ewropej huma affettwati mill-faqar assolut, li qed jitħabtu biex jissodisfaw il-ħtiġijiet bażiċi tagħhom, u kwart mill-faqar relattiv, peress li huma kapaċi jaffordjaw biss l-elementi bażiċi. Il-kriżi ekonomika reċenti kompliet tapprofondixxi l-inugwaljanzi bejn u fi ħdan l-Istati Membri tal-UE. Barra minn hekk, iċ-ċittadini tal-UE li jgħixu f’pajjiżi differenti jgawdu minn livelli differenti ta’ protezzjoni kontra l-iskossi ekonomiċi u l-faqar fit-tul minħabba li l-politika soċjali tibqa’ prinċipalment kompetenza nazzjonali. Biex jitnaqqsu l-faqar u l-inugwaljanzi, l-UE għandha tiżviluppa qafas legali li jiggarantixxi standards soċjali minimi, inklużi kundizzjonijiet tal-għajxien u tax-xogħol deċenti kif ukoll protezzjoni soċjali adegwata. L-istandards tax-xogħol għandhom jiġu armonizzati fl-UE kollha, skont il-prinċipju ta’ “l-istess paga għall-istess xogħol fl-istess post”. Paga minima fl-Unjoni kollha għandha tkun paga reali li tiggarantixxi l-għajxien filwaqt li għandha tiġi stabbilita skema Ewropea permanenti ta’ (ri) assigurazzjoni tal-qgħad. Dawn l-istandards għandhom jiġu vverifikati fil-livell Ewropew u appoġġati minn tassazzjoni fl-UE kollha indipendenti mill-kontribuzzjonijiet nazzjonali għall-baġit tal-Unjoni. Il-qafas għandu jkun konformi mal-prinċipju tas-sussidjarjetà, jiġifieri li l-UE taġixxi biss fl-oqsma fejn għandha valur miżjud, f’dan il-każ bħala garanti tal-istandards soċjali minimi. Kull Stat Membru jkun liberu li jipprovdi garanziji soċjali aktar estensivi liċ-ċittadini tiegħu minbarra din il-protezzjoni minima fil-livell tal-UE.","nl":"Ondanks de algemene economische rijkdom van de EU wordt een tiende van de Europeanen geconfronteerd met absolute armoede, die moeite heeft om in hun basisbehoeften te voorzien, en een vierde door relatieve armoede, die zich alleen de basiskenmerken kan veroorloven. De recente economische crises hebben de ongelijkheden tussen en binnen de EU-lidstaten verder verergerd. Bovendien genieten EU-burgers die in verschillende landen wonen verschillende niveaus van bescherming tegen economische schokken en langdurige armoede, omdat sociaal beleid hoofdzakelijk een nationale bevoegdheid blijft. Om armoede en ongelijkheid terug te dringen, moet de EU een rechtskader ontwikkelen dat minimale sociale normen garandeert, met inbegrip van fatsoenlijke levens- en arbeidsomstandigheden en adequate sociale bescherming. De arbeidsnormen moeten in de hele EU worden geharmoniseerd volgens het beginsel van „gelijk loon voor hetzelfde werk op dezelfde plaats”. Een minimumloon in de hele Unie moet een reëel leefbaar loon zijn, terwijl er een permanente Europese (her) verzekering voor werkloosheid moet worden ingevoerd. Deze normen moeten op Europees niveau worden gecontroleerd en worden ondersteund door belastingheffing in de hele EU, los van de nationale bijdragen aan de begroting van de Unie. Het kader moet in overeenstemming zijn met het subsidiariteitsbeginsel, d.w.z. dat de EU alleen optreedt op gebieden waar het een toegevoegde waarde heeft, in dit geval als hoeder van de sociale minimumnormen. Elke lidstaat zou zijn burgers uitgebreidere sociale garanties kunnen bieden bovenop deze minimale bescherming op EU-niveau.","pl":"Pomimo ogólnego zamożności gospodarczej UE jedna dziesiąta Europejczyków cierpi z powodu ubóstwa bezwzględnego, walcząc z zaspokojeniem podstawowych potrzeb, a jedna czwarta z powodu ubóstwa względnego, ponieważ jest w stanie sobie pozwolić tylko na podstawowe zasoby. Niedawne kryzysy gospodarcze dodatkowo pogłębiły nierówności między państwami członkowskimi UE i wewnątrz nich. Ponadto obywatele UE mieszkający w różnych krajach korzystają z różnych poziomów ochrony przed wstrząsami gospodarczymi i długoterminowym ubóstwem, ponieważ polityka społeczna pozostaje głównie w kompetencjach krajowych. Aby ograniczyć ubóstwo i nierówności, UE powinna opracować ramy prawne gwarantujące minimalne standardy socjalne, w tym godne warunki życia i pracy, a także odpowiednią ochronę socjalną. Normy pracy powinny być zharmonizowane w całej UE, zgodnie z zasadą „takie same wynagrodzenie za tę samą pracę w tym samym miejscu”. Płaca minimalna w całej Unii powinna być rzeczywistą płacą zapewniającą utrzymanie na minimalnym poziomie, a jednocześnie należy ustanowić stały europejski system ubezpieczeń i reasekuracji od bezrobocia. Standardy te powinny być weryfikowane na szczeblu europejskim i wspierane przez ogólnounijne opodatkowanie niezależne od wkładów krajowych do budżetu Unii. Ramy te powinny być zgodne z zasadą pomocniczości, tj. UE działa wyłącznie w dziedzinach, w których wnosi wartość dodaną, w tym przypadku jako gwarant minimalnych standardów socjalnych. Każde państwo członkowskie miałoby swobodę udzielania swoim obywatelom szerszych gwarancji społecznych oprócz tej minimalnej ochrony na poziomie UE.","pt":"Apesar da riqueza económica global da UE, um décimo dos europeus é afetado pela pobreza absoluta, com dificuldades para satisfazer as suas necessidades básicas, e um quarto por pobreza relativa, sendo capaz de pagar apenas os recursos básicos. As recentes crises económicas agravaram ainda mais as desigualdades entre os Estados-Membros da UE e no seu interior. Além disso, os cidadãos da UE que vivem em diferentes países beneficiam de diferentes níveis de proteção contra os choques económicos e a pobreza a longo prazo, uma vez que a política social continua a ser essencialmente uma competência nacional. Para reduzir a pobreza e as desigualdades, a UE deve desenvolver um quadro jurídico que garanta normas sociais mínimas, incluindo condições de vida e de trabalho dignas, bem como uma proteção social adequada. As normas de trabalho devem ser harmonizadas em toda a UE, de acordo com o princípio de «salário igual para um mesmo trabalho no mesmo local». Um salário mínimo em toda a União deve ser um salário de subsistência real, ao passo que deve ser criado um regime europeu permanente de (re) seguro de desemprego. Estas normas devem ser verificadas a nível europeu e apoiadas por uma tributação à escala da UE independente das contribuições nacionais para o orçamento da União. O quadro deve estar em conformidade com o princípio da subsidiariedade, ou seja, a UE deve agir apenas nos domínios em que tem valor acrescentado, neste caso enquanto garante das normas sociais mínimas. Cada Estado-Membro seria livre de proporcionar aos seus cidadãos garantias sociais mais amplas, para além desta proteção mínima a nível da UE.","ro":"În ciuda bogăției economice globale a UE, o zecime dintre europeni sunt afectați de sărăcia absolută, care se confruntă cu dificultăți în a-și satisface nevoile de bază și o pătrime de sărăcie relativă, fiind în măsură să își permită doar elementele de bază. Recentele crize economice au accentuat și mai mult inegalitățile dintre statele membre ale UE și în interiorul acestora. În plus, cetățenii UE care locuiesc în țări diferite se bucură de niveluri diferite de protecție împotriva șocurilor economice și a sărăciei pe termen lung, deoarece politica socială rămâne, în principal, o competență națională. Pentru a reduce sărăcia și inegalitățile, UE ar trebui să dezvolte un cadru juridic care să garanteze standarde sociale minime, inclusiv condiții de viață și de muncă decente, precum și o protecție socială adecvată. Standardele de lucru ar trebui armonizate în întreaga UE, în conformitate cu principiul „aceeași remunerație pentru aceeași muncă prestată în același loc”. Un salariu minim în întreaga Uniune ar trebui să fie un venit real de subzistență și ar trebui instituit un sistem european permanent de (re) asigurare pentru șomaj. Aceste standarde ar trebui să fie verificate la nivel european și sprijinite de o impozitare la nivelul UE, independentă de contribuțiile naționale la bugetul Uniunii. Cadrul ar trebui să fie în conformitate cu principiul subsidiarității, și anume ca UE să acționeze numai în domeniile în care are valoare adăugată, în acest caz ca garant al standardelor sociale minime. Fiecare stat membru ar avea libertatea de a oferi cetățenilor săi garanții sociale mai extinse, pe lângă această protecție minimă la nivelul UE.","sk":"Napriek celkovému hospodárskemu bohatstvu EÚ je desatina Európanov postihnutá absolútnou chudobou, ktorá má ťažkosti s uspokojovaním svojich základných potrieb, a jedna štvrtina relatívnou chudobou, ktorá si môže dovoliť len základné zdroje. Nedávne hospodárske krízy ešte prehĺbili nerovnosti medzi členskými štátmi EÚ a v rámci nich. Okrem toho občania EÚ žijúci v rôznych krajinách požívajú rôzne úrovne ochrany pred hospodárskymi otrasmi a dlhodobou chudobou, pretože sociálna politika zostáva predovšetkým v právomoci členských štátov. Na zníženie chudoby a nerovností by EÚ mala vypracovať právny rámec zaručujúci minimálne sociálne normy vrátane dôstojných životných a pracovných podmienok, ako aj primeranej sociálnej ochrany. Pracovné normy by sa mali harmonizovať v celej EÚ v súlade so zásadou „rovnaká odmena za rovnakú prácu na rovnakom mieste“. Minimálna mzda v celej Únii by mala byť skutočnou životnou mzdou, pričom by sa mal zaviesť trvalý európsky systém poistenia v nezamestnanosti (zaistení). Tieto normy by sa mali overovať na európskej úrovni a mali by sa opierať o zdaňovanie v celej EÚ nezávislé od vnútroštátnych príspevkov do rozpočtu Únie. Rámec by mal byť v súlade so zásadou subsidiarity, t. j. EÚ by mala konať len v oblastiach, v ktorých má pridanú hodnotu, v tomto prípade ako garant minimálnych sociálnych noriem. Každý členský štát by mohol okrem minimálnej ochrany na úrovni EÚ poskytnúť svojim občanom rozsiahlejšie sociálne záruky.","sl":"Kljub splošnemu gospodarskemu bogastvu EU desetina Evropejcev trpi zaradi absolutne revščine, ki težko zadovoljuje svoje osnovne potrebe, četrtina pa zaradi relativne revščine, ki si lahko privošči le osnove. Nedavna gospodarska kriza je dodatno poglobila neenakosti med državami članicami EU in znotraj njih. Poleg tega državljani EU, ki živijo v različnih državah, uživajo različne ravni zaščite pred gospodarskimi pretresi in dolgotrajno revščino, saj socialna politika ostaja predvsem v nacionalni pristojnosti. Za zmanjšanje revščine in neenakosti bi morala EU razviti pravni okvir, ki bi zagotavljal minimalne socialne standarde, vključno z dostojnimi življenjskimi in delovnimi pogoji ter ustrezno socialno zaščito. Delovne standarde bi bilo treba uskladiti po vsej EU v skladu z načelom „enako plačilo za enako delo na istem mestu“. Minimalna plača po vsej Uniji bi morala biti dejanska zajamčena plača, hkrati pa bi bilo treba vzpostaviti trajen evropski sistem zavarovanja za primer brezposelnosti (po)zavarovanja. Te standarde bi bilo treba preveriti na evropski ravni in jih podpreti z obdavčitvijo na ravni EU, neodvisno od nacionalnih prispevkov v proračun Unije. Okvir bi moral biti v skladu z načelom subsidiarnosti, tj. da bi EU ukrepala le na področjih, kjer ima dodano vrednost, v tem primeru kot porok za minimalne socialne standarde. Vsaka država članica bi lahko svojim državljanom zagotovila obsežnejša socialna jamstva poleg tega minimalnega varstva na ravni EU.","sv":"Trots EU:s samlade ekonomiska välstånd lider en tiondel av européerna av absolut fattigdom och kämpar för att tillgodose sina grundläggande behov, och en fjärdedel av den relativa fattigdomen har bara råd med basfakta. Den senaste tidens ekonomiska kris har ytterligare förvärrat ojämlikheten mellan och inom EU:s medlemsstater. Dessutom har EU-medborgare som bor i olika länder olika skyddsnivåer mot ekonomiska chocker och fattigdom på lång sikt, eftersom socialpolitiken fortfarande huvudsakligen är en nationell behörighet. För att minska fattigdom och ojämlikhet bör EU utarbeta en rättslig ram som garanterar sociala miniminormer, inbegripet anständiga levnads- och arbetsvillkor samt adekvat socialt skydd. Arbetsnormerna bör harmoniseras i hela EU, i enlighet med principen om lika lön för samma arbete på samma plats. En minimilön i hela unionen bör vara en reallön som går att leva på, medan ett permanent europeiskt system för (åter) arbetslöshetsförsäkring bör inrättas. Dessa standarder bör kontrolleras på EU-nivå och stödjas av EU-omfattande beskattning som är oberoende av nationella bidrag till unionens budget. Ramen bör vara förenlig med subsidiaritetsprincipen, dvs. att EU endast agerar på de områden där den har ett mervärde, i detta fall som en garant för de sociala minimistandarderna. Varje medlemsstat skulle vara fri att ge sina medborgare mer omfattande sociala garantier utöver detta minimiskydd på EU-nivå."}},"title":{"en":"Leaving nobody behind: Minimum EU social standards","machine_translations":{"bg":"Никой да не бъде изоставен: Минимални социални стандарти на ЕС","cs":"Nikoho neopomíjet: Minimální sociální normy EU","da":"Ingen lades i stikken: EU's minimumsstandarder på det sociale område","de":"Niemanden zurücklassen: Soziale Mindeststandards der EU","el":"Να μην μείνει κανείς πίσω: Ελάχιστα κοινωνικά πρότυπα της ΕΕ","es":"No dejar a nadie atrás: Normas sociales mínimas de la UE","et":"Kedagi ei jäeta kõrvale: ELi minimaalsed sotsiaalsed standardid","fi":"Ketään ei jätetä jälkeen: EU:n sosiaaliset vähimmäisvaatimukset","fr":"Ne laisser personne de côté: Normes sociales minimales de l’UE","ga":"Gan aon duine a fhágáil ar lár: Íoschaighdeáin shóisialta an Aontais Eorpaigh","hr":"Nikoga se ne smije zapostaviti: Minimalni socijalni standardi EU-a","hu":"Senkit sem hagyunk hátra: Az EU szociális minimumszabályai","it":"Non lasciare indietro nessuno: Norme sociali minime dell'UE","lt":"Nė vieno nepalikti nuošalyje. Būtiniausi ES socialiniai standartai","lv":"Neviens netiek atstāts novārtā: Minimālie ES sociālie standarti","mt":"Ħadd ma jitħalla lura: Standards soċjali minimi tal-UE","nl":"Niemand aan zijn lot overlaten: Sociale minimumnormen in de EU","pl":"Nikogo nie pozostawiono w tyle: Minimalne standardy socjalne w UE","pt":"Não deixar ninguém para trás: Normas sociais mínimas da UE","ro":"Nimeni nu este lăsat în urmă: Standarde sociale minime ale UE","sk":"Na nikoho sa nezabudne: Minimálne sociálne normy EÚ","sl":"Nikogar ne smemo prezreti: Minimalni socialni standardi EU","sv":"Lämna ingen på efterkälken: EU:s sociala miniminormer"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×