Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: e78cfeb5e0ab3c279b70ee4b39579bc2cacb0c418ab9468fb76c690e9e32e4df

Source: {"body":{"de":"Beim Thema Investitionen stößt man in Europa sehr schnell auf ein 'soziales' Problem: Europäer sind eher risikoscheu und investieren daher viel weniger in lokale und internationale Firmen als z.B. die Amerikaner.\nUm dieses Problem zu lösen, orientiere ich mich an der Grundidee des \"Junker-Plans\": Der Staat übernimmt einen Teil der Risiken und tritt dadurch eine Welle an privatem geld los.\nMan könnte z.B. bei jedem Kredit, den ein Firmengründer aufnimmt, in den ersten 5 Jahren die Zinszahlungen begleichen. Das wäre für beide Partner von Vorteil: Der Gründer kann sich in der schwierigen Etablierungsphase komplett auf seine Firma konzentrieren und der Gläubiger muss sich keine Sorgen um die Zinszahlungen machen.\nBesonders innovative bzw. zukunftsträchtige Firmen könnten sogar noch weitreichendere Garantien bekommen, z.B. \"Wer min 2 Mio in Firma XY investiert, bekommt bei Verlust 1 Mio vom Staat zurück.\"\nDabei kann man auch festlegen, dass Nicht-EU-Investoren insgesamt max. 49% der Firmenanteile halten dürfen (Sichert vor Ausverkauf ins Ausland) und ausschlieslich Investitionen in Euro diese Garantie besitzen (Stärkt den Euro auf dem internationalen Parkett).\nDas wäre mein grober Vorschlag. ich freue mich auf eure Meinungen :)","machine_translations":{"bg":"Много бързо е налице „социален“ проблем в Европа, що се отнася до инвестициите: Европейците са по-склонни към поемане на риск и поради това инвестират много по-малко в местни и международни предприятия, отколкото например американците. За да разрешим този проблем, аз се ръководим от основната идея на плана „Юнкер“: Държавата поема част от рисковете, като по този начин губи вълна от частни средства. Например за всеки заем, взет от учредителя, плащанията на лихви могат да бъдат платени през първите 5 години. Това би било от полза и за двамата партньори: Учредителят може да се съсредоточи изцяло върху своята фирма в трудния етап на табулация и кредиторът не трябва да се притеснява за лихвените плащания. Още по-големи гаранции могат да бъдат дадени на особено иновативни или обещаващи предприятия, например „Ако поне 2 милиона инвестирани в XY ще получат 1 милион от държавата на загуба.“ Възможно е също така да се предвиди, че инвеститорите извън ЕС могат да притежават максимум 49 % от акциите на дружеството (гаранции срещу продажба в чужбина) и да притежават тази гаранция (укрепване на еврото на международния пазар). Това ще бъде моето грубо предложение, което очаквам с нетърпение от Вас.)","cs":"Pokud jde o investice, existuje v Evropě velmi rychle „sociální“ problém: Evropané jsou ochotnější riskovat, a proto investují mnohem méně do místních a mezinárodních firem než například Američané. V zájmu vyřešení tohoto problému se řídím základní myšlenkou Junckerova plánu: Stát přebírá část rizik, čímž ztrácí vlnu soukromých peněz. Například u každého úvěru, který si zakladatel sjednal, mohly být platby úroků uhrazeny v prvních 5 letech. To by bylo přínosné pro oba partnery: Zakladatel se může zcela soustředit na svou firmu v obtížné fázi tabulace a věřitel se nemusí obávat plateb úroků. Ještě rozsáhlejší záruky by mohly být poskytnuty zvláště inovativním nebo slibným podnikům, např. „pokud alespoň 2 miliony investované do XY obdrží od státu 1 milion se ztrátou.“ Je rovněž možné stanovit, že investoři ze zemí mimo EU mohou držet maximálně 49 % celkového podílu společnosti (záruky proti prodeji v zahraničí) a držet pouze tuto záruku (posílení eura na mezinárodním trhu). To by byl můj hrubý návrh, který se těším na Vaši odpověď.)","da":"Der er et \"socialt\" problem i Europa meget hurtigt, når det drejer sig om investeringer: Europæerne er mere risikosky og investerer derfor langt mindre i lokale og internationale virksomheder end f.eks. amerikanere. For at løse dette problem følger jeg den grundlæggende idé i \"Junker Plan\": Staten påtager sig en del af risiciene og mister således en bølge af private midler. For lån, der optages af en stifter, kan der f.eks. betales renter i løbet af de første 5 år. Dette vil være til gavn for begge parter: Stifteren kan udelukkende koncentrere sig om sin virksomhed i den vanskelige tabuleringsfase, og kreditor behøver ikke at bekymre sig om rentebetalinger. Der kan gives endnu mere vidtrækkende garantier til særligt innovative eller lovende virksomheder, f.eks. \"Hvis mindst 2 mio. EUR, der investeres i XY, vil modtage 1 mio. EUR fra staten med tab.\" Det er også muligt at fastsætte, at investorer fra lande uden for EU højst må besidde 49 % af virksomhedens samlede aktier (garantier mod salg i udlandet) og kun være i besiddelse af denne garanti (styrkelse af euroen på det internationale marked). Jeg ser frem til at høre fra Dem.)","el":"Υπάρχει ένα «κοινωνικό» πρόβλημα στην Ευρώπη πολύ γρήγορα όσον αφορά τις επενδύσεις: Οι Ευρωπαίοι είναι πιο απρόθυμοι να αναλάβουν κινδύνους και, ως εκ τούτου, επενδύουν πολύ λιγότερο σε τοπικές και διεθνείς επιχειρήσεις από ό, τι, για παράδειγμα, οι Αμερικανοί. Για να λύσω αυτό το πρόβλημα, καθοδηγούμαι από τη βασική ιδέα του «σχεδίου Junker»: Το κράτος αναλαμβάνει μέρος των κινδύνων, χάνοντας έτσι ένα κύμα ιδιωτικών κεφαλαίων. Για παράδειγμα, για κάθε δάνειο που συνάπτει ένας ιδρυτής, οι πληρωμές τόκων θα μπορούσαν να καταβληθούν κατά τα πρώτα 5 έτη. Αυτό θα ήταν επωφελές και για τους δύο εταίρους: Ο ιδρυτής μπορεί να επικεντρωθεί εξ ολοκλήρου στην επιχείρησή του στη δύσκολη φάση της ταμειακής κατάταξης και ο πιστωτής δεν χρειάζεται να ανησυχεί για την καταβολή τόκων. Ακόμη πιο εκτεταμένες εγγυήσεις θα μπορούσαν να δοθούν σε ιδιαίτερα καινοτόμες ή ελπιδοφόρες επιχειρήσεις, π.χ. «Εάν τουλάχιστον 2 εκατομμύρια επενδυμένα σε ΧΥ θα λάβουν 1 εκατ. ευρώ από το κράτος με ζημία.» Είναι επίσης δυνατόν να οριστεί ότι οι επενδυτές τρίτων χωρών μπορούν να κατέχουν το 49 % κατ’ ανώτατο όριο των μετοχών της εταιρείας συνολικά (εγγυήσεις κατά της πώλησης στο εξωτερικό) και να κατέχουν μόνο την εγγύηση αυτή (ενίσχυση του ευρώ στη διεθνή αγορά). Αυτή θα ήταν η γενική πρότασή μου, προσβλέπω στην απάντησή σας.)","en":"There is a ‘social’ problem in Europe very quickly when it comes to investment: Europeans are more risk-averse and therefore invest much less in local and international firms than, for example, Americans. In order to solve this problem, I am guided by the basic idea of the ‘Junker Plan’: The State assumes part of the risks, thus losing a wave of private money. For example, for any loan taken out by a founder, interest payments could be paid in the first 5 years. This would be beneficial for both partners: The founder can concentrate entirely on his firm in the difficult phase of tabulation and the creditor does not have to worry about interest payments. Even more far-reaching guarantees could be given to particularly innovative or promising firms, e.g. ‘If at least 2 million invested in XY will receive 1 million from the State at a loss.’ It is also possible to stipulate that non-EU investors may hold a maximum of 49 % of the company’s shares in total (guarantees against selling abroad) and only hold this guarantee (strengthening the euro on the international market). That would be my rough proposal I look forward to hearing from you.)","es":"En Europa existe un problema «social» muy rápido en lo que se refiere a la inversión: Los europeos son más reacios al riesgo y, por tanto, invierten mucho menos en empresas locales e internacionales que, por ejemplo, estadounidenses. Para resolver este problema, me guio por la idea básica del «Plan Juncker»: El Estado asume parte de los riesgos, perdiendo así una ola de dinero privado. Por ejemplo, para cualquier préstamo suscrito por un fundador, los pagos de intereses podrían pagarse en los primeros 5 años. Esto sería beneficioso para ambos socios: El fundador puede concentrarse totalmente en su empresa en la difícil fase de la tabulación y el acreedor no tiene que preocuparse por los pagos de intereses. Podrían ofrecerse garantías de mayor alcance a empresas especialmente innovadoras o prometedoras, por ejemplo, «Si al menos 2 millones de euros invertidos en XY recibiesen del Estado 1 millones con pérdidas». También es posible estipular que los inversores no pertenecientes a la UE puedan poseer un máximo del 49 % de las acciones de la empresa en total (garantías contra la venta en el extranjero) y solo puedan mantener esta garantía (refuerzo del euro en el mercado internacional). Esta sería mi propuesta aproximada a la espera de sus noticias.)","et":"Euroopas on investeeringutega seoses väga kiiresti sotsiaalne probleem: Eurooplased on riskikartlikumad ja investeerivad seetõttu kohalikesse ja rahvusvahelistesse ettevõtetesse palju vähem kui näiteks ameeriklased. Selle probleemi lahendamiseks juhindun ma „Junkeri kava“ põhiideest: Riik võtab osa riskidest, kaotades seega erakapitali laine. Näiteks iga asutaja võetud laenu puhul võis intressimakseid teha esimese 5 aasta jooksul. See oleks kasulik mõlemale partnerile: Asutaja võib keskenduda täielikult oma ettevõttele tabelite koostamise keerulises etapis ja võlausaldaja ei pea muretsema intressimaksete pärast. Veelgi ulatuslikumaid garantiisid võiks anda eriti uuenduslikele või paljulubavatele ettevõtetele, näiteks „kui vähemalt 2 miljonit XYsse investeeritud investeeringut saab riigilt kahjumiga 1 miljon“. Samuti on võimalik ette näha, et kolmandate riikide investoritel võib olla maksimaalselt 49 % äriühingu aktsiatest kokku (garantiid välismaal müümise vastu) ja ainult see garantii (euro tugevdamine rahvusvahelisel turul). Jään ootama Teiepoolset kuulamist.)","fi":"Euroopassa on ”sosiaalinen” ongelma, kun on kyse investoinneista: Eurooppalaiset ovat riskialtteimpia ja investoivat näin ollen paljon vähemmän paikallisiin ja kansainvälisiin yrityksiin kuin esimerkiksi yhdysvaltalaiset. Ongelman ratkaisemiseksi olen ohjaanut ”Junkerin suunnitelman” perusajatusta: Valtio kantaa osan riskeistä ja menettää siten yksityisen raha-aallon. Esimerkiksi perustajan ottamasta lainasta voidaan maksaa korkoa viiden ensimmäisen vuoden aikana. Tämä hyödyttäisi molempia osapuolia: Perustaja voi keskittyä kokonaan yritykseensä vaikeassa taulukkolaskentavaiheessa, eikä velkojan tarvitse olla huolissaan korkomaksuista. Erityisen innovatiivisille tai lupaaville yrityksille voitaisiin antaa vieläkin kauaskantoisempia takauksia, esimerkiksi ”jos vähintään 2 miljoonaa XY:hen sijoitettua yritystä saa valtiolta 1 miljoona tappiota”. On myös mahdollista säätää, että EU:n ulkopuoliset sijoittajat voivat omistaa enintään 49 prosenttia yrityksen osakkeista (takaukset ulkomaille tapahtuvaa myyntiä vastaan) ja että niillä on vain tämä takaus (euron vahvistaminen kansainvälisillä markkinoilla). Tämä olisi karkea ehdotusni, odotan mielenkiinnolla kuulemistanne.)","fr":"En ce qui concerne l’investissement, l’Europe est confrontée très rapidement à un problème «social»: Les Européens sont davantage exposés au risque et investissent donc beaucoup moins dans les entreprises locales et internationales que les Américains, par exemple. Pour résoudre ce problème, je me réfère à l’idée fondamentale du «plan Junker»: L’État prend en charge une partie des risques et échappe ainsi à une vague d’argent privé. Par exemple, pour chaque prêt contracté par un fondateur, il serait possible de payer les intérêts au cours des 5 premières années. Cela serait bénéfique pour les deux partenaires: Le fondateur peut se concentrer entièrement sur son entreprise au cours de la période difficile d’adaptation et le créancier ne doit pas s’inquiéter du paiement des intérêts. Les entreprises particulièrement innovantes ou prometteuses pourraient obtenir des garanties encore plus importantes, par exemple: «Quiconque investit 2 millions d’euros dans l’entreprise XY, en cas de perte, récupère 1 millions d’euros par l’État». on peut également prévoir que les investisseurs de pays tiers peuvent détenir au total au maximum 49 % des actions de la société (garantie contre la vente à l’étranger) et que seuls les investissements en euros possèdent cette garantie (l’euro est plus fort sur la scène internationale). Je me réjouis à votre avis de voir ma proposition grossière.)","ga":"Tá fadhb ‘shóisialta’ san Eoraip go han-tapa maidir le hinfheistíocht: Tá muintir na hEorpa níos laige ó thaobh riosca de agus dá bhrí sin is lú a dhéanann infheistíocht i ngnólachtaí áitiúla agus idirnáisiúnta ná, mar shampla, Meiriceánaigh. Chun an fhadhb seo a réiteach, tá bunsmaoineamh an ‘Phlean Junker’ mar threoir agam: Glacann an Stát cuid de na rioscaí, rud a chaillfidh tonn airgid phríobháidigh. Mar shampla, i gcás aon iasacht a bhaineann bunaitheoir amach, d’fhéadfaí íocaíochtaí úis a íoc sa chéad trí bliana. Rachadh sé sin chun tairbhe don dá chomhpháirtí: Is féidir leis an bunaitheoir díriú go hiomlán ar a ghnólacht i gcéim dheacair an táiblithe agus ní gá don chreidiúnaí a bheith buartha faoi íocaíochtaí úis. D’fhéadfaí ráthaíochtaí níos forleithne fós a thabhairt do ghnólachtaí atá thar a bheith nuálach nó a bhfuil gealladh fúthu, e.g. 'Má fhaigheann 2 milliún ar a laghad a infheistítear in XY 1 milliún ón Stát ar chaillteanas.' Is féidir a ordú freisin go bhféadfadh infheisteoirí neamh-AE 49 % ar a mhéid de scaireanna na cuideachta san iomlán a bheith acu (ráthaíochtaí i gcoinne díol thar lear) agus gan ach an ráthaíocht sin a bheith acu (an euro a neartú ar an margadh idirnáisiúnta). Is é sin an togra garbh atá agam ag súil le héisteacht uait.)","hr":"Kad je riječ o ulaganjima, u Europi vrlo brzo postoji „socijalni” problem: Europljani su više neskloni riziku i stoga mnogo manje ulažu u lokalna i međunarodna poduzeća nego, primjerice, u Amerikanke. Kako bi se riješio taj problem, vodio sam se temeljnom idejom „Junkerova plana”: Država preuzima dio rizika i tako gubi val privatnog novca. Na primjer, za svaki zajam koji je odobrio osnivač, plaćanja kamata mogla bi se isplatiti u prvih 5 godina. To bi bilo korisno za oba partnera: Osnivač se može u potpunosti usredotočiti na svoje poduzeće u teškoj fazi tabličnog prikazivanja, a vjerovnik se ne mora brinuti o isplatama kamata. Još bi se dalekosežnija jamstva mogla dati posebno inovativnim ili obećavajućim poduzećima, npr. „Ako će najmanje 2 milijuna uloženih sredstava u XY primiti milijun od države uz gubitak.” Moguće je i propisati da ulagači izvan EU-a mogu držati najviše 49 % ukupnih dionica poduzeća (jamstva za prodaju u inozemstvu) i imati samo to jamstvo (jačanje eura na međunarodnom tržištu). To bi bio moj grub prijedlog, radujem se Vašem odgovoru.)","hu":"A beruházások terén nagyon gyorsan jelentkezik egy „szociális” probléma Európában: Az európaiak kockázatkerülőbbek, ezért sokkal kevesebbet fektetnek be a helyi és nemzetközi cégekbe, mint például az amerikaiakba. E probléma megoldása érdekében a „Junkerterv” alapgondolata engem vezérel: Az állam átvállalja a kockázatok egy részét, így elveszíti a magánpénz-hullámot. Például az alapító által felvett bármely kölcsön esetében az első 5 évben kamatfizetésre kerülhet sor. Ez mindkét partner számára előnyös lenne: Az alapító teljes mértékben a cégére összpontosíthat a táblázat bonyolult szakaszában, és a hitelezőnek nem kell aggódnia a kamatfizetések miatt. A különösen innovatív vagy ígéretes cégeknek még messzebbre mutató garanciák is adhatók, pl. „Ha az XY-be befektetett legalább 2 millió vállalkozás veszteséggel 1 milliót kap az államtól.” Megállapítható továbbá, hogy a nem uniós befektetők a vállalat részvényeinek legfeljebb 49 %-át birtokolhatják (külföldön történő értékesítés elleni garanciák), és csak ezzel a garanciával rendelkezhetnek (az euró megerősítése a nemzetközi piacon). Ez lenne a durva javaslatom, várom szíves válaszát.)","it":"In Europa esiste un problema \"sociale\" molto rapidamente per quanto riguarda gli investimenti: Gli europei sono più propensi al rischio e pertanto investono molto meno nelle imprese locali e internazionali rispetto, ad esempio, agli americani. Per risolvere questo problema, sono guidato dall'idea di fondo del \"piano Juncker\": Lo Stato si assume parte dei rischi, perdendo così un'ondata di denaro privato. Ad esempio, per qualsiasi prestito contratto da un fondatore, il pagamento degli interessi potrebbe essere effettuato nei primi 5 anni. Ciò sarebbe vantaggioso per entrambi i partner: Il fondatore può concentrarsi interamente sulla sua impresa nella difficile fase di tabulazione e il creditore non deve preoccuparsi del pagamento degli interessi. Anche garanzie di più ampia portata potrebbero essere concesse a imprese particolarmente innovative o promettenti, ad esempio \"Se almeno 2 milioni investiti in XY riceveranno 1 milioni dallo Stato in perdita.\" È inoltre possibile stabilire che gli investitori non UE possono detenere un massimo del 49 % delle azioni dell'impresa in totale (garanzie contro la vendita all'estero) e detenere soltanto tale garanzia (rafforzamento dell'euro sul mercato internazionale). Questa è la mia proposta approssimativa, in attesa di un Suo cortese riscontro.)","lt":"Investicijų srityje Europoje labai greitai kyla „socialinė“ problema: Europiečiai labiau linkę rizikuoti, todėl daug mažiau investuoja į vietos ir tarptautines įmones nei, pavyzdžiui, amerikiečiai. Siekdamas išspręsti šią problemą, vadovausiuosi pagrindine J. C. Junckerio plano idėja: Valstybė prisiima dalį rizikos ir taip praranda privačių lėšų bangą. Pavyzdžiui, už bet kokią steigėjo paimtą paskolą palūkanos galėjo būti mokamos per pirmuosius 5 metus. Tai būtų naudinga abiem partneriams: Steigėjas gali sutelkti visą dėmesį į savo įmonę sudėtingame lentelės sudarymo etape, o kreditorius neturi susirūpinti dėl palūkanų mokėjimo. Dar didesnės garantijos galėtų būti suteiktos ypač novatoriškoms ar perspektyvioms įmonėms, pvz., „Jeigu ne mažiau kaip 2 mln. investuotų į XY iš valstybės gaus 1 milijoną nuostolį.“ Taip pat galima nustatyti, kad ne ES investuotojai gali turėti ne daugiau kaip 49 % visų bendrovės akcijų (garantijos prieš pardavimą užsienyje) ir turėti tik šią garantiją (euro stiprinimas tarptautinėje rinkoje). Tikiuosi išgirsti šį pasiūlymą.)","lv":"Attiecībā uz ieguldījumiem Eiropā ļoti ātri rodas “sociāla” problēma: Eiropieši vairāk izvairās no riska un tāpēc iegulda daudz mazāk vietējos un starptautiskos uzņēmumos nekā, piemēram, amerikāņi. Lai atrisinātu šo problēmu, esmu vadījies no “Junkera plāna” pamatidejas: Valsts uzņemas daļu risku, tādējādi zaudējot privāto līdzekļu vilni. Piemēram, par jebkuru aizņēmumu, ko saņēmis dibinātājs, procentu maksājumus varētu maksāt pirmajos piecos gados. Tas nāktu par labu abiem partneriem: Sarežģītajā tabulas posmā dibinātājs var pilnībā koncentrēties uz savu uzņēmumu, un kreditoram nav jāuztraucas par procentu maksājumiem. Īpaši inovatīviem vai daudzsološiem uzņēmumiem varētu piešķirt vēl tālejošākas garantijas, piemēram, “ja vismaz 2 miljoni XY ieguldīto ieguldījumu saņems 1 miljonu no valsts ar zaudējumiem.” Ir arī iespējams noteikt, ka trešo valstu investoriem kopumā var piederēt ne vairāk kā 49 % uzņēmuma akciju (garantijas pret pārdošanu ārvalstīs) un tikai šī garantija (euro stiprināšana starptautiskajā tirgū). Tas būtu mans aptuvenais priekšlikums, ko es ar nepacietību gaidu no Jums.)","mt":"Hemm problema ‘soċjali’ fl-Ewropa malajr ħafna f’dak li għandu x’jaqsam mal-investiment: L-Ewropej huma aktar avversi għar-riskju u għalhekk jinvestu ħafna inqas f’ditti lokali u internazzjonali milli, pereżempju, l-Amerikani. Sabiex insolvu din il-problema, jien iggwidat mill-idea bażika tal- “Pjan Juncker”: L-Istat jassumi parti mir-riskji, u b’hekk jitlef mewġa ta’ flus privati. Pereżempju, għal kwalunkwe self meħud minn fundatur, il-pagamenti tal-imgħax jistgħu jitħallsu fl-ewwel 5 snin. Dan ikun ta’ benefiċċju għaż-żewġ imsieħba: Il-fundatur jista’ jikkonċentra kompletament fuq l-impriża tiegħu fil-fażi diffiċli ta’ tabulazzjoni u l-kreditur m’għandux għalfejn jinkwieta dwar il-pagamenti tal-imgħax. Garanziji aktar estensivi jistgħu jingħataw lil ditti partikolarment innovattivi jew promettenti, eż. “Jekk mill-inqas 2 miljun investiti f’XY jirċievu 1 miljun mill-Istat b’telf.” Huwa possibbli wkoll li jiġi stipulat li investituri mhux tal-UE jista’ jkollhom massimu ta’ 49 % tal-ishma tal-kumpanija b’kollox (garanziji kontra l-bejgħ barra mill-pajjiż) u jżommu biss din il-garanzija (tisħiħ tal-euro fis-suq internazzjonali). Din tkun il-proposta approssimattiva tiegħi li nistenna bil-ħerqa li nisma’ mingħandek.)","nl":"Wat investeringen betreft, is er in Europa zeer snel sprake van een „sociaal” probleem: Europeanen zijn meer risicomijdend en investeren daarom veel minder in lokale en internationale bedrijven dan bijvoorbeeld Amerikanen. Om dit probleem op te lossen, ga ik uit van de basisgedachte van het „Junkerplan”: De staat neemt een deel van de risico’s op zich en verliest daarmee een golf van particuliere middelen. Voor leningen die door een oprichter worden aangegaan, kunnen bijvoorbeeld in de eerste 5 jaar rente worden betaald. Dit zou beide partners ten goede komen: De oprichter kan zich in de moeilijke fase van de tabulering volledig op zijn onderneming concentreren en de schuldeiser hoeft zich niet te zorgen over rentebetalingen. Er zouden nog verdergaande garanties kunnen worden gegeven aan bijzonder innovatieve of veelbelovende ondernemingen, bijvoorbeeld: „Als ten minste 2 miljoen in XY geïnvesteerde ondernemingen 1 miljoen van de staat met verlies zullen ontvangen.” Het is ook mogelijk te bepalen dat niet-EU-investeerders maximaal 49 % van de totale aandelen van de onderneming mogen bezitten (garanties tegen verkoop in het buitenland) en alleen over deze garantie kunnen beschikken (versterking van de euro op de internationale markt). Dat is mijn voorstel dat ik graag van u zou horen.)","pl":"W Europie bardzo szybko pojawia się problem społeczny, jeśli chodzi o inwestycje: Europejczycy są bardziej niechętni ryzyku i w związku z tym inwestują znacznie mniej w przedsiębiorstwa lokalne i międzynarodowe niż np. Amerykanie. Aby rozwiązać ten problem, kierowałem się podstawową koncepcją „planu Junckera”: Państwo ponosi część ryzyka, tracąc w ten sposób falę prywatnych pieniędzy. Na przykład za każdą pożyczkę zaciągniętą przez założyciela można było spłacić odsetki w ciągu pierwszych 5 lat. Byłoby to korzystne dla obu partnerów: Założyciel może całkowicie skoncentrować się na swojej firmie znajdującej się w trudnym etapie tabeli, a wierzyciel nie musi martwić się o wypłatę odsetek. Jeszcze bardziej dalekosiężne gwarancje mogłyby zostać udzielone szczególnie innowacyjnym lub obiecującym przedsiębiorstwom, np. „Jeżeli co najmniej 2 mln zainwestowanych w XY otrzyma od państwa 1 mln EUR ze stratą”. Można również przewidzieć, że inwestorzy spoza UE mogą posiadać maksymalnie 49 % wszystkich udziałów spółki (gwarancje na sprzedaż za granicą) i posiadać jedynie tę gwarancję (wzmocnienie euro na rynku międzynarodowym). Z niecierpliwością oczekuję na odpowiedź.)","pt":"Existe um problema «social» na Europa muito rapidamente no que se refere ao investimento: Os europeus estão mais avessos ao risco e, por conseguinte, investem muito menos em empresas locais e internacionais do que, por exemplo, nos americanos. Para resolver este problema, guio-me pela ideia de base do «Plano Juncker»: O Estado assume parte dos riscos, perdendo assim uma vaga de dinheiro privado. Por exemplo, para qualquer empréstimo contraído por um fundador, os pagamentos de juros podem ser pagos nos primeiros 5 anos. Tal seria benéfico para ambos os parceiros: O fundador pode concentrar-se inteiramente na sua empresa na difícil fase de tabulação e o credor não tem de se preocupar com os pagamentos de juros. Poderiam ser concedidas garantias ainda mais abrangentes a empresas particularmente inovadoras ou promissoras, por exemplo, «Se pelo menos 2 milhões de euros investidos em XY receberem milhões do Estado com prejuízo». É igualmente possível estipular que os investidores de países terceiros podem deter um máximo de 49 % do total das ações da empresa (garantias contra a venda no estrangeiro) e deter apenas esta garantia (reforço do euro no mercado internacional). Esta seria a minha proposta aproximada, esperando poder contar com a sua resposta.)","ro":"În Europa există o problemă „socială” foarte rapidă în ceea ce privește investițiile: Europenii sunt mai reticenți față de riscuri și, prin urmare, investesc mult mai puțin în întreprinderile locale și internaționale decât, de exemplu, în americani. Pentru a rezolva această problemă, mă ghidează după ideea de bază a „Planului Juncker”: Statul își asumă o parte din riscuri, pierzând astfel un val de bani privați. De exemplu, pentru orice împrumut contractat de un fondator, plățile de dobânzi ar putea fi plătite în primii 5 ani. Acest lucru ar fi benefic pentru ambii parteneri: Fondatorul se poate concentra în întregime asupra firmei sale în faza dificilă a tabelării, iar creditorul nu trebuie să fie preocupat de plata dobânzilor. Ar putea fi oferite garanții și mai ample întreprinderilor deosebit de inovatoare sau promițătoare, de exemplu „în cazul în care cel puțin 2 de milioane de investiții în XY vor primi 1 de milioane de la stat în pierdere”. De asemenea, este posibil să se stipuleze că investitorii din afara UE pot deține maximum 49 % din acțiunile întreprinderii în total (garanții împotriva vânzării în străinătate) și dețin doar această garanție (consolidarea monedei euro pe piața internațională). Aceasta ar fi propunerea mea generală, aștept cu interes răspunsul dumneavoastră.)","sk":"V Európe je veľmi rýchlo „sociálny“ problém, pokiaľ ide o investície: Európania sú viac ochotní riskovať, a preto investujú oveľa menej do miestnych a medzinárodných firiem ako napríklad Američania. S cieľom vyriešiť tento problém sa riadim základnou myšlienkou „Junkerovho plánu“: Štát preberá časť rizík, čím stráca vlnu súkromných peňazí. Napríklad pri každej pôžičke, ktorú si zakladateľ vzal, mohli byť úroky zaplatené v prvých 5 rokoch. Bolo by to prínosné pre oboch partnerov: Zakladateľ sa môže úplne sústrediť na svoju firmu v zložitej fáze zostavovania tabuliek a veriteľ sa nemusí obávať výplaty úrokov. Ešte rozsiahlejšie záruky by sa mohli poskytnúť obzvlášť inovatívnym alebo sľubným firmám, napr. „ak aspoň 2 milióny investované do XY dostanú 1 milión od štátu so stratou.“ Je tiež možné stanoviť, že investori z krajín mimo EÚ môžu vlastniť celkovo najviac 49 % akcií spoločnosti (záruky proti predaju v zahraničí) a len túto záruku (posilnenie eura na medzinárodnom trhu). To bude môj hrubý návrh, o ktorom sa teším na Vašu odpoveď.)","sl":"Kar zadeva naložbe, se v Evropi zelo hitro pojavlja „socialni“ problem: Evropejci so bolj naklonjeni tveganjem in zato veliko manj vlagajo v lokalna in mednarodna podjetja kot na primer Američani. Da bi rešili to težavo, se opiram na osnovno idejo Junckerjevega načrta: Država prevzame del tveganj in tako izgubi val zasebnega denarja. Na primer, za vsako posojilo, ki ga je najel ustanovitelj, bi se lahko plačila obresti izplačala v prvih 5 letih. To bi koristilo obema partnerjema: Ustanovitelj se lahko v težavni fazi preglednice v celoti osredotoči na svoje podjetje, upniku pa ni treba skrbeti glede plačil obresti. Posebno inovativna ali obetavna podjetja bi lahko dobila še bolj daljnosežna jamstva, npr. „če bo vsaj 2 milijona naložb v XY z izgubo prejelo milijon od države.“ Prav tako je mogoče določiti, da imajo lahko vlagatelji, ki niso iz EU, skupaj največ 49 % delnic podjetja (jamstva proti prodaji v tujini) in imajo to jamstvo (okrepitev eura na mednarodnem trgu). To bi bil moj grobi predlog, v pričakovanju vašega odgovora.)","sv":"Det finns ett ”socialt” problem i Europa mycket snabbt när det gäller investeringar: Européerna är mer riskobenägna och investerar därför mycket mindre i lokala och internationella företag än exempelvis amerikaner. För att lösa detta problem vägleds jag av grundtanken i ”Junkerplanen”: Staten tar en del av riskerna och förlorar därmed en våg av privata pengar. För lån som en grundare tar kan exempelvis räntebetalningar betalas under de första 5 åren. Detta skulle gynna båda parter: Grundarna kan helt och hållet koncentrera sig på sitt företag i den svåra fasen av sammanställningen och borgenären behöver inte oroa sig för räntebetalningarna. Ännu mer långtgående garantier skulle kunna ges till särskilt innovativa eller lovande företag, t.ex. ”Om minst 2 miljoner investerade i XY kommer att få 1 miljoner euro från staten med förlust.” Det är också möjligt att föreskriva att investerare från länder utanför EU får inneha högst 49 % av företagets aktier totalt (garantier mot försäljning utomlands) och endast inneha denna garanti (en förstärkning av euron på den internationella marknaden). Det skulle vara mitt grova förslag som jag ser fram emot att höra från er.)"}},"title":{"de":"Stärkung der Investitionen innerhalb der EU","machine_translations":{"bg":"Насърчаване на инвестициите в рамките на ЕС","cs":"Podpora investic v rámci EU","da":"Fremme af investeringer i EU","el":"Τόνωση των επενδύσεων εντός της ΕΕ","en":"Boosting investment within the EU","es":"Impulsar la inversión en la UE","et":"Investeeringute suurendamine ELis","fi":"Investointien lisääminen eu:ssa","fr":"Renforcer les investissements au sein de l’UE","ga":"Borradh a chur faoin infheistíocht laistigh den Aontas Eorpach","hr":"Poticanje ulaganja unutar EU-a","hu":"A beruházások fellendítése az EU-ban","it":"Stimolare gli investimenti all'interno dell'UE","lt":"Investicijų skatinimas ES","lv":"Investīciju veicināšana Eiropas Savienībā","mt":"Spinta lill-investiment fi ħdan l-UE","nl":"Investeringen binnen de EU stimuleren","pl":"Pobudzanie inwestycji w UE","pt":"Estimular o investimento na UE","ro":"Stimularea investițiilor în UE","sk":"Podpora investícií v rámci EÚ","sl":"Spodbujanje naložb v EU","sv":"Ökade investeringar inom EU"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×