Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 2b77ae6ca66c5c43df6e2be540361b07da8a712f1133bfd77ced96a9246d72ba

Source: {"body":{"fr":"Avouez que cela simplifierait grandement les choses : finis la rivalité, le grand écart entre la fidélité atlantique et l’ambition légitime d’armée européenne : une seule représentation au service de la PESC et en collaboration avec nos alliés, une harmonisation plus facile des efforts en matière de défense etc.\n\nOn sait bien qu’il y a un problème: l’initiative a déjà échoué (en 1954) et des Etats qui depuis ont rejoint l’UE n’avaient pas voulu (ou pas pu) rejoindre l’OTAN dans le contexte de l’après-guerre mondiale. C’est le cas de 6 Etats: Autriche, Chypre, Finlande, Irlande, Malte et Suède.\n\n75 ans après la guerre et 30 ans après la chute du mur de Berlin, peut-être est-il temps de faire bouger les lignes ? Le «tabou OTAN» ne serait-il pas plus facile à lever si cela se faisait dans le cadre de l’UE ?\nUn tel accord pourrait prévoir des exceptions, comme la pleine liberté de participer ou non à des missions. Mais tout accord doit se baser sur une réalité nouvelle qui rend caducs les anciens tabous: l’UE est notre maison commune et toute attaque directe contre un de ses membres devra être combattue par tous.","machine_translations":{"bg":"Признава, че това ще направи нещата много по-опростени: и накрая, съперничеството, голямото разминаване между атлантическата лоялност и легитимната амбиция на европейската армия: единно представителство в служба на ОВППС и в сътрудничество с нашите съюзници, по-лесно хармонизиране на отбранителните усилия и т.н. познато е, че съществува проблем: инициативата вече се провали (през 1954 г.) и държавите, които оттогава се присъединиха към ЕС, не пожелаха (или не можаха) да се присъединят към НАТО в контекста на след Световната война. Такъв е случаят с 6 държави: Австрия, Кипър, Финландия, Ирландия, Малта и Швеция. 75 години след войната и 30 години след падането на Берлинската стена може би време ли е да се преместят линиите? Не би ли било по-лесно да се разреши табуто на НАТО, ако то се извършва в рамките на ЕС? Такова споразумение би могло да предвижда изключения, като например пълна свобода за участие или не в мисии. Всяко споразумение обаче трябва да се основава на нова реалност, която прави старите табута неактуални: ЕС е нашият общ дом и всяко пряко нападение срещу един от неговите членове ще трябва да се води от всички.","cs":"Přiznává, že by to vše výrazně zjednodušilo: a konečně, rivalita, velká propast mezi věrností Atlantského oceánu a legitimními ambicemi evropské armády: jednotné zastoupení ve službách SZBP a ve spolupráci s našimi spojenci, jednodušší harmonizace obranného úsilí atd. Je dobře známo, že existuje problém: iniciativa selhala (v roce 1954) a státy, které se od přistoupení k EU již nechtěly (nebo nemohly) se k NATO připojit v kontextu poválečné války. Je tomu tak v případě 6 států: Rakousko, Kypr, Finsko, Irsko, Malta a Švédsko. 75 let po válce a 30 let po pádu Berlínské zdi možná nastal čas posunout hranice? Nebylo by snazší vyřešit tabu NATO, pokud by se tak stalo v rámci EU? Taková dohoda by mohla stanovit výjimky, jako je plná svoboda účastnit se misí či nikoli. Jakákoli dohoda však musí vycházet z nové reality, která zastarala staré tabuli: EU je naším společným domovem a každý přímý útok na jednoho z jejích členů bude muset být potírán všemi.","da":"Tilstår, at dette vil gøre tingene meget enklere: endelig er rivaliseringen, den store kløft mellem den atlantiske loyalitet og den legitime europæiske hær: en enkelt repræsentation i FUSP-tjenesten og i samarbejde med vores allierede, lettere harmonisering af forsvarsindsatsen osv. Det er velkendt, at der er et problem: initiativet har allerede slået fejl (i 1954), og stater, der siden er tiltrådt EU, ikke (eller kunne) tilslutte sig NATO i forbindelse med tiden efter verdenskrigen. Dette er tilfældet for 6 stater: Østrig, Cypern, Finland, Irland, Malta og Sverige. 75 år efter krigen og 30 år efter Berlinmurens fald, er tiden måske inde til at flytte linjerne? Ville det ikke være lettere at løse NATO's tabuer, hvis det blev gjort inden for EU's rammer? En sådan aftale kan indeholde undtagelser såsom fuld frihed til at deltage i eller ikke deltage i missioner. Men enhver aftale skal bygge på en ny virkelighed, som gør de gamle taboer forældede: EU er vores fælles hjem, og ethvert direkte angreb på et af dets medlemmer vil skulle bekæmpes af alle.","de":"Geben Sie an, dass dies die Dinge erheblich vereinfachen würde: Ende der Rivalität, der großen Diskrepanz zwischen der Atlantiktreue und dem legitimen Ziel einer europäischen Armee: eine einzige Vertretung im Dienst der GASP und in Zusammenarbeit mit unseren Verbündeten, eine einfachere Harmonisierung der Verteidigungsanstrengungen usw. Es ist bekannt, dass es ein Problem gibt: die Initiative ist bereits (im Jahr 1954) gescheitert, und Staaten, die der EU seither beigetreten sind, wollten (oder nicht) der NATO vor dem Hintergrund des Weltkriegs nicht beitreten. Dies trifft auf 6 Staaten zu: Österreich, Zypern, Finnland, Irland, Malta und Schweden. 75 Jahre nach dem Krieg und 30 Jahre nach dem Fall der Berliner Mauer: ist es vielleicht an der Zeit, die Linien zu verändern? Wäre es nicht leichter, das „NATO-Tabu“ zu beseitigen, wenn dies im Rahmen der EU geschieht? Ein solches Abkommen könnte Ausnahmen vorsehen, wie etwa die uneingeschränkte Freiheit, an Missionen teilzunehmen oder nicht. Aber jede Einigung muss auf einer neuen Realität beruhen, die die alten Tabus hinfällig macht: die EU ist unser gemeinsames Haus, und jeder direkte Angriff auf eines ihrer Mitglieder muss von allen bekämpft werden.","el":"Ομολογώ ότι αυτό θα καθιστούσε τα πράγματα πολύ απλούστερα: τέλος, η αντιπαλότητα, το μεγάλο χάσμα μεταξύ της ατλαντικής αφοσίωσης και της θεμιτής φιλοδοξίας του ευρωπαϊκού στρατού: ενιαία εκπροσώπηση στην υπηρεσία της ΚΕΠΠΑ και σε συνεργασία με τους συμμάχους μας, ευκολότερη εναρμόνιση των αμυντικών προσπαθειών κ.λπ. Είναι γνωστό ότι υπάρχει πρόβλημα: η πρωτοβουλία έχει ήδη αποτύχει (το 1954) και τα κράτη που προσχώρησαν έκτοτε στην ΕΕ δεν επιθυμούσαν (ή δεν μπορούσαν) να προσχωρήσουν στο ΝΑΤΟ στο μετά τον Παγκόσμιο Πόλεμο πλαίσιο. Αυτό ισχύει για 6 κράτη: Αυστρία, Κύπρος, Φινλανδία, Ιρλανδία, Μάλτα και Σουηδία. 75 χρόνια μετά τον πόλεμο και 30 χρόνια μετά την πτώση του Τείχους του Βερολίνου, ίσως είναι καιρός να αλλάξουμε τις γραμμές; Δεν θα ήταν ευκολότερο να επιλυθεί το ταμπού του ΝΑΤΟ εάν αυτό γινόταν εντός του πλαισίου της ΕΕ; Μια τέτοια συμφωνία θα μπορούσε να προβλέπει εξαιρέσεις, όπως πλήρη ελευθερία συμμετοχής ή μη σε αποστολές. Ωστόσο, κάθε συμφωνία πρέπει να βασίζεται σε μια νέα πραγματικότητα που καθιστά παρωχημένα τα παλιά ταμπού: η ΕΕ είναι το κοινό μας σπίτι και κάθε άμεση επίθεση κατά ενός από τα μέλη της θα πρέπει να καταπολεμηθεί από όλους.","en":"Confess that this would make things much simpler: finally, rivalry, the big gap between Atlantic loyalty and legitimate European army ambition: a single representation at the service of the CFSP and in collaboration with our allies, easier harmonisation of defence efforts, etc. It is well known that there is a problem: the initiative has already failed (in 1954) and states which have since joined the EU did not (or could not) wish to join NATO in the post-World War context. This is the case for 6 States: Austria, Cyprus, Finland, Ireland, Malta and Sweden. 75 years after the war and 30 years after the fall of the Berlin Wall, perhaps is it time to move the lines? Would the NATO taboo not be easier to resolve if it were done within the EU framework? Such an agreement could provide for exceptions, such as full freedom to participate or not in missions. But any agreement must be based on a new reality which renders the old taboos obsolete: the EU is our common home and any direct attack on one of its members will have to be combated by all.","es":"Confío en que esto haría que las cosas fueran mucho más sencillas: por último, la rivalidad, la gran brecha entre la lealtad atlántica y la ambición legítima del ejército europeo: una representación única al servicio de la PESC y en colaboración con nuestros aliados, una armonización más fácil de los esfuerzos de defensa, etc. Es bien sabido que existe un problema: la iniciativa ya ha fracasado (en 1954) y los Estados que se han adherido a la UE no deseaban (o no podían) adherirse a la OTAN en el contexto posterior a la Guerra Mundial. Este es el caso de 6 Estados: Austria, Chipre, Finlandia, Irlanda, Malta y Suecia. 75 años después de la guerra y 30 años después de la caída del Muro de Berlín, quizá sea hora de mover las líneas? ¿No sería más fácil resolver el tabú de la OTAN si se hiciera en el marco de la UE? Un acuerdo de este tipo podría prever excepciones, como la plena libertad para participar o no en misiones. Pero cualquier acuerdo debe basarse en una nueva realidad que haga obsoletos los antiguos tabúes: la UE es nuestro hogar común y todo ataque directo contra uno de sus miembros tendrá que ser combatido por todos.","et":"Tunnistab, et see muudaks asjad palju lihtsamaks: rivaalitsemine, suur lõhe Atlandi lojaalsuse ja legitiimsete Euroopa armee ambitsioonide vahel: ühine esindatus ühise välis- ja julgeolekupoliitika teenistuses ja koostöös meie liitlastega, kaitsealaste jõupingutuste lihtsam ühtlustamine jne. On teada, et tegemist on probleemiga: algatus on juba ebaõnnestunud (1954. aastal) ja riigid, kes on ühinenud ELiga, ei soovinud (või ei saanud) ühineda NATOga maailmasõja järgses kontekstis. Nii on see 6 riigi puhul: Austria, Küpros, Soome, Iirimaa, Malta ja Rootsi. 75 aastat pärast sõda ja 30 aastat pärast Berliini müüri langemist on ehk aeg liine liigutada? Kas NATO tabu ei oleks lihtsam lahendada, kui seda tehtaks ELi raamistikus? Sellise lepinguga võiks ette näha erandeid, nagu täielik vabadus missioonidel osaleda või mitte osaleda. Kuid iga kokkulepe peab põhinema uuel reaalsusel, mis muudab vanad tabud iganenuks: EL on meie ühine kodu ja kõik peavad võitlema mis tahes otsese rünnaku vastu ühe oma liikme vastu.","fi":"Myöntää, että tämä yksinkertaistaisi asioita huomattavasti: kilpailu, Atlantin lojaaliuden ja Euroopan armeijan legitiimin tavoitetason välinen suuri kuilu: yksi yhteinen edustus YUTP:n palveluksessa ja yhteistyössä liittolaistemme kanssa, puolustustoimien yhdenmukaistamisen helpottaminen jne. On yleisesti tiedossa, että ongelma on olemassa: aloite on jo epäonnistunut (vuonna 1954), ja valtiot, jotka ovat sittemmin liittyneet eu:hun, eivät ole halunneet liittyä Natoon maailmansodan jälkeisessä tilanteessa. Tämä koskee kuutta valtiota: Itävalta, Kypros, Suomi, Irlanti, Malta ja Ruotsi. 75 vuotta sodan jälkeen ja 30 vuotta Berliinin muurin murtumisen jälkeen, onko ehkä aika siirtää linjoja? Eikö Naton tabu olisi helpompi ratkaista, jos se tapahtuisi EU:n puitteissa? Tällaisessa sopimuksessa voitaisiin määrätä poikkeuksista, kuten täysi vapaus osallistua tai olla osallistumatta operaatioihin. Kaikkien sopimusten on kuitenkin perustuttava uuteen todellisuuteen, joka tekee vanhat tabuista vanhentuneita: EU on yhteinen kotimme, ja kaikkia sen jäseniin kohdistuvia suoria hyökkäyksiä on torjuttava.","ga":"Admhaíonn SÍ go mbeadh rudaí i bhfad níos simplí dá bharr sin: ar deireadh, an iomaíocht, an bhearna mhór idir dílseacht an Atlantaigh agus uaillmhian dhlisteanach arm na hEorpa: ionadaíocht aonair ar sheirbhís CBES agus i gcomhar lenár gcomhghuaillithe, comhchuibhiú níos éasca ar iarrachtaí cosanta, etc. Is eol go maith go bhfuil fadhb ann: theip ar an tionscnamh cheana féin (i 1954) agus níor theastaigh ó na stáit a tháinig isteach san AE (nó nárbh fhéidir leo) dul isteach in ECAT i gcomhthéacs an Chéad Chogaidh Dhomhanda. Is amhlaidh atá i gcás na 6 Stát: An Ostair, an Chipir, an Fhionlainn, Éire, Málta agus an tSualainn. 75 bliain tar éis an chogaidh agus 30 bliain tar éis thitim Bhalla Bheirlín, b’fhéidir an mithid na línte a bhogadh? Nach mbeadh sé níos éasca réiteach a fháil ar an togra ó ECAT dá ndéanfaí é laistigh de chreat AE? D’fhéadfaí foráil a dhéanamh i gcomhaontú den sórt sin d’eisceachtaí, amhail an tsaoirse iomlán a bheith rannpháirteach nó gan a bheith rannpháirteach i misin. Ach ní mór aon chomhaontú a bheith bunaithe ar réaltacht nua a fhágann go bhfuil na seantáb imithe i léig: is é an tAontas Eorpach an baile coiteann atá againn agus ní mór do chách aon ionsaí díreach a dhéantar ar cheann de na Ballstáit a chomhrac.","hr":"Priznaje da bi se time stvari učinile mnogo jednostavnijima: naposljetku, suparništvo, veliki jaz između atlantske odanosti i legitimnih ambicija europske vojske: jedinstveno zastupanje u službi ZVSP-a i u suradnji s našim saveznicima, lakše usklađivanje obrambenih napora itd. Dobro je poznato da postoji problem: inicijativa je već bila neuspješna (1954.), a države koje su pristupile EU-u nisu (ili nisu mogle) htjeti pristupiti NATO-u u kontekstu nakon Svjetskog rata. To je slučaj sa 6 država: Austrija, Cipar, Finska, Irska, Malta i Švedska. 75 godina nakon rata i 30 godina nakon pada Berlinskog zida možda je vrijeme za pomicanje linija? Ne bi li NATO-ovu tabuu bilo lakše riješiti kada bi se to učinilo unutar okvira EU-a? Takvim bi se sporazumom mogle predvidjeti iznimke, kao što je potpuna sloboda sudjelovanja ili nesudjelovanja u misijama. Međutim, svaki sporazum mora se temeljiti na novoj stvarnosti zbog koje stari tabui postaju zastarjeli: EU je naš zajednički dom i svi će se morati boriti protiv svakog izravnog napada na jednu od svojih članica.","hu":"Elismeri, hogy ez sokkal egyszerűbbé tenné a dolgokat: végül rivalizálás, az Atlanti-óceán lojalitása és az európai hadsereg legitim ambíciói közötti nagy szakadék: egységes képviselet a KKBP szolgálatában és szövetségeseinkkel együttműködve, a védelmi erőfeszítések könnyebb összehangolása stb. a kezdeményezés már kudarcot vallott (1954-ben), és azok az államok, amelyek azóta csatlakoztak az EU-hoz, a világháborút követő időszakban nem (vagy nem tudtak) csatlakozni a NATO-hoz. Ez a helyzet hat állam esetében: Ausztria, Ciprus, Finnország, Írország, Málta és Svédország. 75 évvel a háború után és 30 évvel a berlini fal leomlása után talán eljött az idő a vonalak elmozdítására? Nem lenne-e könnyebb megoldani a NATO tabuját, ha azt az EU keretein belül tennék? Egy ilyen megállapodás kivételeket írhat elő, például a missziókban való részvétel teljes szabadságát. Azonban minden megállapodásnak olyan új valóságon kell alapulnia, amely elavulttá teszi a régi tabákat: az EU közös otthonunk, és az egyik tag ellen irányuló közvetlen támadásokkal szemben mindenkinek fel kell lépnie.","it":"Confessà che ciò renderebbe le cose molto più semplici: infine, rivalità, il grande divario tra la lealtà atlantica e l'ambizione legittima dell'esercito europeo: una rappresentanza unica al servizio della PESC e in collaborazione con i nostri alleati, una più agevole armonizzazione degli sforzi di difesa, ecc. È risaputo che vi è un problema: l'iniziativa è già fallita (nel 1954) e gli Stati che da allora hanno aderito all'UE non hanno (o non hanno potuto) voler aderire alla NATO nel contesto post-guerra mondiale. È il caso di 6 Stati: Austria, Cipro, Finlandia, Irlanda, Malta e Svezia. 75 anni dopo la guerra e 30 anni dopo la caduta del muro di Berlino, forse è giunto il momento di spostare le linee? Il tabù della NATO non sarebbe più facile da risolvere se fosse fatto nel quadro dell'UE? Tale accordo potrebbe prevedere eccezioni, come la piena libertà di partecipare o meno alle missioni. Ma qualsiasi accordo deve basarsi su una nuova realtà che renda obsoleti i vecchi tabù: l'UE è la nostra casa comune e qualsiasi attacco diretto contro uno dei suoi membri dovrà essere combattuto da tutti.","lt":"Pripažįsta, kad taip būtų daug paprasčiau: galiausiai, konkurencija, didelis atotrūkis tarp Atlanto lojalumo ir teisėto Europos kariuomenės užmojo: bendras atstovavimas BUSP labui ir bendradarbiaujant su mūsų sąjungininkais, paprastesnis gynybos pastangų derinimas ir t. t. Labai žinoma, kad esama problemų: iniciatyva jau nesėkminga (1954 m.), o valstybės, kurios nuo to laiko įstojo į ES, nenorėjo (arba negalėjo) prisijungti prie NATO po pasaulinio karo. Taip yra 6 valstybių atveju: Austrija, Kipras, Suomija, Airija, Malta ir Švedija. Praėjus 75 metams po karo ir praėjus 30 metų po Berlyno sienos griūties, turbūt atėjo laikas nukreipti šias linijas? Ar NATO tabu nebūtų lengviau išspręsti, jei tai būtų daroma ES sistemoje? Tokiame susitarime galėtų būti numatytos išimtys, pavyzdžiui, visiška laisvė dalyvauti misijose arba nedalyvauti misijose. Tačiau bet koks susitarimas turi būti grindžiamas nauja realybe, dėl kurios senieji tabu tampa nebeaktualūs: ES yra mūsų bendras namas ir su bet kokiais tiesioginiais išpuoliais prieš vieną iš jos narių turės kovoti visi.","lv":"Atzīst, ka tas daudz vienkāršāku: visbeidzot, sāncensība, lielā plaisa starp Atlantijas okeāna lojalitāti un leģitīmo Eiropas armijas mērķi: vienota pārstāvība KĀDP dienestā un sadarbībā ar mūsu sabiedrotajiem, vienkāršāka aizsardzības centienu saskaņošana utt. Pamanīts, ka pastāv problēma: iniciatīva jau ir cietusi neveiksmi (1954. gadā), un valstis, kas kopš tā laika ir pievienojušās ES, nevēlējās (vai nevarēja) pievienoties NATO pēc Pasaules kara. Tas attiecas uz 6 valstīm: Austrija, Kipra, Somija, Īrija, Malta un Zviedrija. 75 gadus pēc kara un 30 gadus pēc Berlīnes mūra krišanas, varbūt ir pienācis laiks pārvietot līnijas? Vai nebūtu vieglāk atrisināt NATO tabu, ja to veiktu ES ietvaros? Šādā nolīgumā varētu paredzēt izņēmumus, piemēram, pilnīgu brīvību piedalīties misijās vai ne. Tomēr jebkuram nolīgumam jābūt balstītam uz jaunu realitāti, kas veco tabu padara novecojušu: ES ir mūsu kopīgā mājvieta, un ikviens tiešs uzbrukums kādai no tās dalībvalstīm būs jāapkaro visiem.","mt":"Tammetti li dan jagħmel l-affarijiet ħafna aktar sempliċi: fl-aħħar nett, ir-rivalità, id-distakk kbir bejn il-lealtà tal-Atlantiku u l-ambizzjoni leġittima tal-armata Ewropea: rappreżentanza unika għas-servizz tal-PESK u f’kollaborazzjoni mal-alleati tagħna, armonizzazzjoni aktar faċli tal-isforzi tad-difiża, eċċ. Huwa magħruf sew li hemm problema: l-inizjattiva diġà falliet (fl-1954) u l-istati li minn dak iż-żmien ssieħbu fl-UE ma xtaqux (jew ma setgħux) jingħaqdu man-NATO fil-kuntest ta’ wara l-Gwerra Dinjija. Dan huwa l-każ għal 6 Stat: L-Awstrija, Ċipru, il-Finlandja, l-Irlanda, Malta u l-Iżvezja. 75 sena wara l-gwerra u 30 sena wara l-waqgħa tal-Ħajt ta’ Berlin, forsi wasal iż-żmien li nċaqalqu l-linji? It-tabù tan-NATO ma jkunx aktar faċli li jiġi solvut jekk dan isir fi ħdan il-qafas tal-UE? Ftehim bħal dan jista’ jipprovdi għal eċċezzjonijiet, bħal-libertà sħiħa li wieħed jipparteċipa jew le f’missjonijiet. Iżda kwalunkwe ftehim irid ikun ibbażat fuq realtà ġdida li trendi t-tabù l-qodma obsolet: l-UE hija d-dar komuni tagħna u kwalunkwe attakk dirett fuq wieħed mill-membri tagħha ser ikollu jiġi miġġieled minn kulħadd.","nl":"Bekennen dat dit de zaken veel eenvoudiger maakt: tot slot rivaliteit, de grote kloof tussen Atlantische loyaliteit en legitieme ambitie van het Europese leger: Eén enkele vertegenwoordiging ten dienste van het GBVB en in samenwerking met onze bondgenoten, vereenvoudiging van de harmonisatie van defensie-inspanningen enz. Het is bekend dat er een probleem is: het initiatief heeft al gefaald (in 1954) en landen die sindsdien tot de EU zijn toegetreden, wensten niet (of niet) toe te treden tot de NAVO in de context na de wereldoorlog. Dit is het geval voor 6 staten: Oostenrijk, Cyprus, Finland, Ierland, Malta en Zweden. 75 jaar na de oorlog en 30 jaar na de val van de Berlijnse Muur, misschien is het tijd om de lijnen te verplaatsen? Zou het niet gemakkelijker zijn om de taboe van de NAVO op te lossen als dit binnen het EU-kader gebeurt? Een dergelijke overeenkomst zou kunnen voorzien in uitzonderingen, zoals volledige vrijheid om al dan niet aan missies deel te nemen. Maar elke overeenkomst moet gebaseerd zijn op een nieuwe realiteit die de oude taboes verouderd maakt: de EU is ons gemeenschappelijke huis en elke directe aanval op een van haar leden zal door iedereen moeten worden bestreden.","pl":"Przyznaje, że to znacznie uproszczono: wreszcie rywalizacja, duża przepaść między lojalnością atlantycką a uzasadnionymi ambicjami armii europejskiej: jedna reprezentacja w służbie WPZiB i we współpracy z naszymi sojusznikami, łatwiejsza harmonizacja wysiłków obronnych itp. Jest powszechnie wiadomo, że istnieje problem: inicjatywa zakończyła się niepowodzeniem (w 1954 r.), a państwa, które od tego czasu przystąpiły do UE, nie chciały (lub nie mogły) przystąpić do NATO w kontekście powojennej światowej wojny. Dotyczy to 6 państw: Austria, Cypr, Finlandia, Irlandia, Malta i Szwecja. 75 lat po wojnie i 30 lat po upadku muru berlińskiego, to być może nadszedł czas, by nabrać kierunku? Czy tabu NATO nie byłoby łatwiejsze do rozwiązania, gdyby miało to miejsce w ramach UE? Taka umowa mogłaby przewidywać wyjątki, takie jak pełna swoboda udziału w misjach. Każde porozumienie musi jednak opierać się na nowej rzeczywistości, która sprawia, że stare tabu są przestarzałe: UE jest naszym wspólnym domem, a wszelkie bezpośrednie ataki na jednego z jej członków będą musiały być zwalczane przez wszystkich.","pt":"Confessamos que tal tornaria as coisas muito mais simples: por último, rivalidade, o grande fosso entre a fidelidade atlântica e a legítima ambição do exército europeu: uma representação única ao serviço da PESC e em colaboração com os nossos aliados, uma harmonização mais fácil dos esforços de defesa, etc. É bem conhecido que existe um problema: a iniciativa já falhou (em 1954) e os Estados que aderiram desde então à UE não quiseram (ou não puderam) aderir à NATO no contexto pós-guerra mundial. É o caso de 6 Estados: Áustria, Chipre, Finlândia, Irlanda, Malta e Suécia. 75 anos após a guerra e 30 anos após a queda do Muro de Berlim, talvez seja tempo de mudar as linhas? O tabu da NATO não seria mais fácil de resolver se fosse feito no âmbito da UE? Esse acordo poderia prever exceções, como a plena liberdade de participar ou não em missões. Mas qualquer acordo deve basear-se numa nova realidade que torne obsoletos os antigos tabus: a UE é a nossa casa comum e qualquer ataque direto a um dos seus membros terá de ser combatido por todos.","ro":"Mărturisim că acest lucru ar face lucrurile mult mai simple: în cele din urmă, rivalitatea, decalajul mare dintre loialitatea atlantică și ambiția legitimă a armatei europene: o singură reprezentare în serviciul PESC și în colaborare cu aliații noștri, o armonizare mai ușoară a eforturilor de apărare etc. Este bine cunoscut faptul că există o problemă: inițiativa a eșuat deja (în 1954), iar statele care au aderat de atunci la UE nu au dorit (sau nu puteau) să se alăture NATO în contextul post-Războiului Mondial. Acest lucru este valabil pentru 6 state: Austria, Cipru, Finlanda, Irlanda, Malta și Suedia. La 75 de ani de la război și la 30 de ani de la căderea Zidului Berlinului, poate a sosit momentul să trecem la această linie? Tabuul NATO nu ar fi mai ușor de soluționat dacă s-ar realiza în cadrul UE? Un astfel de acord ar putea prevedea excepții, cum ar fi libertatea deplină de a participa sau de a nu participa la misiuni. Însă orice acord trebuie să se bazeze pe o nouă realitate, care face ca vechile tabuuri să fie depășite: UE este casa noastră comună și orice atac direct asupra unuia dintre membrii săi va trebui combătut de către toți.","sk":"Priznáva, že by sa tým veci podstatne zjednodušili: napokon, súperenie, veľký rozdiel medzi vernosťou Atlantického oceánu a legitímnymi ambíciami európskej armády: jednotné zastúpenie v službách SZBP a v spolupráci s našimi spojencami, jednoduchšia harmonizácia obranného úsilia atď. Je dobre známe, že existuje problém: iniciatíva už zlyhala (v roku 1954) a štáty, ktoré odvtedy vstúpili do EÚ, nechceli (alebo nemohli) vstúpiť do NATO v kontexte po svetovej vojne. Týka sa to 6 štátov: Rakúsko, Cyprus, Fínsko, Írsko, Malta a Švédsko. 75 rokov po vojne a 30 rokov po páde Berlínskeho múru možno nastal čas posunúť linky? Nebolo by jednoduchšie vyriešiť tabuľu NATO, ak by sa to urobilo v rámci EÚ? V takejto dohode by sa mohli stanoviť výnimky, ako je úplná sloboda zúčastňovať sa alebo nezúčastňovať sa na misiách. Každá dohoda sa však musí zakladať na novej realite, v dôsledku ktorej sa staré tabuózy stanú zastaranými: EÚ je naším spoločným domovom a proti akémukoľvek priamemu útoku na jedného z jej členov budú musieť bojovať všetci.","sl":"Priznava, da bi to precej poenostavilo stvari: tekmovalnost, velika vrzel med atlantsko lojalnostjo in legitimnimi ambicijami evropske vojske: enotno predstavništvo v službi SZVP in v sodelovanju z našimi zavezniki, lažje usklajevanje obrambnih prizadevanj itd. Znatno je znano, da gre za težavo: pobuda je bila že neuspešna (leta 1954) in države, ki so se EU pridružile, se niso (ali niso mogle) pridružiti Natu v obdobju po svetovni vojni. To velja za 6 držav: Avstrija, Ciper, Finska, Irska, Malta in Švedska. 75 let po vojni in 30 let po padcu berlinskega zidu je morda čas za premik proge? Ali tabu Nata ne bi bilo lažje rešiti, če bi se to zgodilo v okviru EU? Tak sporazum bi lahko določal izjeme, kot je popolna svoboda sodelovanja v misijah ali ne. Vendar mora vsak sporazum temeljiti na novi realnosti, zaradi katere stari tabuji postanejo zastareli: EU je naš skupni dom in vsi se bodo morali boriti proti vsakršnemu neposrednemu napadu na eno od njenih članic.","sv":"Inser att detta skulle göra saker och ting mycket enklare: rivalitet, den stora klyftan mellan atlantisk lojalitet och den europeiska arméns legitima ambitioner: en enda representation i den gemensamma utrikes- och säkerhetspolitiken och i samarbete med våra allierade, enklare harmonisering av försvarsinsatserna osv. Det är välkänt att det finns ett problem: initiativet har misslyckats (1954) och stater som sedan dess har anslutit sig till EU ville inte (eller kunde inte) ansluta sig till Nato efter världskriget. Detta gäller för 6 stater: Österrike, Cypern, Finland, Irland, Malta och Sverige. 75 år efter kriget och 30 år efter Berlinmurens fall, är det kanske dags att flytta linjerna? Skulle Natos tabuu inte vara lättare att lösa om den gjordes inom ramen för EU? Ett sådant avtal skulle kunna innehålla undantag, såsom full frihet att delta eller inte delta i uppdrag. Men alla avtal måste bygga på en ny verklighet som gör de gamla tabuerna föråldrade: EU är vårt gemensamma hem och alla direkta angrepp på en av dess medlemmar måste bekämpas av alla."}},"title":{"fr":"Et si l’Union Européenne adhérait à l’OTAN ?","machine_translations":{"bg":"Какво се случва, ако ЕС се присъедини към НАТО?","cs":"Co když se EU připojila k NATO?","da":"Hvad nu, hvis EU blev medlem af NATO?","de":"Und wenn die Europäische Union der NATO beitritt?","el":"Τι θα συμβεί εάν η ΕΕ προσχωρήσει στο ΝΑΤΟ;","en":"What if the EU joined NATO?","es":"¿Qué ocurre si la UE se adhiere a la OTAN?","et":"Mis saab siis, kui EL ühineb NATOga?","fi":"Entä jos EU liittyisi Natoon?","ga":"Cad a tharlaíonn má chuaigh an tAontas isteach in ECAT?","hr":"Što ako se EU pridruži NATO-u?","hu":"Mi történik, ha az EU csatlakozik a NATO-hoz?","it":"E se l'UE aderisse alla NATO?","lt":"Ką daryti, jei ES prisijungs prie NATO?","lv":"Ja nu ES pievienotos NATO?","mt":"X’jiġri jekk l-UE tissieħeb man-NATO?","nl":"Wat als de EU lid wordt van de NAVO?","pl":"Co zrobić, gdyby UE przystąpiła do NATO?","pt":"E se a UE aderir à NATO?","ro":"Ce se întâmplă dacă UE aderă la NATO?","sk":"Čo ak by EÚ vstúpila do NATO?","sl":"Kaj če bi EU pristopila k Natu?","sv":"Vad händer om EU går med i Nato?"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×