Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 6fb3906d1f6292be2256dbf61eb29f372b21111b23a2ba5a035b14b1a87de032

Source: {"body":{"es":"En 2016, las Naciones Unidas declararon que el acceso a internet es un derecho humano. Sin embargo, América Latina tiene grandes diferencias en conectividad. En países como Brasil y Chile, más del 60 por ciento de los hogares del primer quintil tiene conexión a Internet, mientras en Bolivia, Paraguay y Perú, solo la tiene tres por ciento. Estas diferencias se ven acentuadas por la condición económica, social, de edad, de género, y de localización (zonas rurales).\n\nCrisis como la del COVID-19 resaltan la importancia de la relación entre personas y tecnologías, y cómo la falta de conectividad puede endurecen las situaciones de exclusión, ya que impiden el uso de soluciones digitales de teletrabajo, educación, consultas médicas en línea, entre otros servicios. Es por ello que en la carrera por la transformación digital, la conectividad universal debería ser un objetivo esencial para la UE. \n\nAunque ya se están llevando acabo propuestas exitosas con América Latina tales como el programa EURO-SOLAR, aún queda mucho por hacer. Se podría incentivar a los estados a que entregasen una canasta básica digital (como promueve CEPAL) y garantizar el acceso a los dispositivos, crear mapas de infraestructuras y estadísticas de conectividad para localizar las zonas afectadas, y regular los precios y velocidad del internet, garantizando asequibilidad en el acceso.\n\nEsta propuesta se ha elaborado en el marco del curso de verano \"La UE: estado actual y perspectiva a futuro\" de Equipo Europa.","machine_translations":{"bg":"През 2016 г. ООН обяви достъпа до интернет за право на човека. Латинска Америка обаче има големи различия в свързаността. В страни като Бразилия и Чили, повече от 60 процента от домакинствата в първия квинтил имат интернет връзка, докато в Боливия, Парагвай и Перу, тя има само три процента. Тези различия се засилват от икономическата, социалната, възрастовата, половата и локализацията (селски райони). Кризи като COVID-19 подчертават значението на отношенията между хората и технологиите и как липсата на свързаност може да втвърди ситуациите на изключване, тъй като те възпрепятстват използването на цифрови решения за дистанционна работа, образование, онлайн медицински консултации, наред с други услуги. Ето защо в надпреварата за цифрова трансформация универсалната свързаност следва да бъде основна цел за ЕС. Въпреки че успешни предложения като програмата EURO-SOLAR вече се изпълняват с Латинска Америка, остава да се направи още много. Държавите биха могли да бъдат насърчени да предоставят основна цифрова кошница (както се насърчава от ECLAC) и да осигурят достъп до устройства, да създадат карти на инфраструктурата и статистически данни за свързаността с цел локализиране на засегнатите райони и да регулират цените и скоростта на интернет, като гарантират достъпност на достъпа. Това предложение е изготвено в рамките на летния курс \"ЕС: състояние и бъдеща перспектива„на „Екип Европа“.","cs":"V roce 2016 prohlásila OSN přístup k internetu za lidské právo. Latinská Amerika má však velké rozdíly v konektivitě. V zemích, jako je Brazílie a Chile, má více než 60 procent domácností v prvním kvintilu internetové připojení, zatímco v Bolívii, Paraguayi a Peru má pouze tři procenta. Tyto rozdíly jsou zvýrazněny hospodářskými, sociálními, věkovými, genderovými a lokalizačními oblastmi (venkovskými oblastmi). Krize, jako je COVID-19, zdůrazňují význam vztahu mezi lidmi a technologiemi a to, jak může nedostatek konektivity zhoršit situace vyloučení, neboť brání využívání digitálních řešení pro práci z domova, vzdělávání, online lékařské konzultace, mimo jiné. Proto by v závodě o digitální transformaci měla být univerzální konektivita základním cílem EU. Přestože úspěšné návrhy, jako je program EURO-SOLAR, již probíhají s Latinskou Amerikou, zbývá ještě mnoho práce. Státy by mohly být vybízeny k tomu, aby poskytovaly základní digitální košík (což podporuje ECLAC) a zajistily přístup k zařízením, vytvořily mapy infrastruktury a statistiky konektivity s cílem lokalizovat postižené oblasti a regulovat ceny a rychlost internetu a zajistit cenovou dostupnost přístupu. Tento návrh byl vypracován v rámci letního kurzu \"EU: současný stav a budoucí perspektiva\" týmu Evropa.","da":"I 2016 erklærede FN internetadgang for en menneskeret. Latinamerika har dog store forskelle med hensyn til konnektivitet. I lande som Brasilien og Chile har mere end 60 procent af husstandene i den første kvintil en internetforbindelse, mens det i Bolivia, Paraguay og Peru kun har tre procent. Disse forskelle forstærkes af økonomisk, social, alders-, køns- og lokalisering (landdistrikter). Kriser som covid-19 fremhæver betydningen af forholdet mellem mennesker og teknologier, og hvordan manglende konnektivitet kan skærpe udelukkelsessituationer, da de forhindrer brugen af digitale løsninger til bl.a. telearbejde, uddannelse og online lægekonsultationer. Derfor bør universel konnektivitet i kapløbet om digital omstilling være et væsentligt mål for EU. Selv om der allerede er gennemført vellykkede forslag som f.eks. EURO-SOLAR-programmet med Latinamerika, er der stadig meget, der skal gøres. Staterne kunne tilskyndes til at levere en grundlæggende digital kurv (som fremmes af ECLAC) og sikre adgang til udstyr, udarbejde infrastrukturkort og konnektivitetsstatistikker for at lokalisere de berørte områder og regulere internetpriser og -hastighed og sikre en overkommelig adgang. Dette forslag er udarbejdet inden for rammerne af sommerkurset \"EU: den aktuelle situation og fremtidsperspektivet for Team Europe.","de":"2016 erklärten die Vereinten Nationen den Internetzugang als Menschenrecht. Lateinamerika weist jedoch große Unterschiede in der Konnektivität auf. In Ländern wie Brasilien und Chile haben mehr als 60 Prozent der Haushalte im ersten Quintil eine Internetverbindung, während es in Bolivien, Paraguay und Peru nur drei Prozent hat. Diese Unterschiede werden durch wirtschaftliche, soziale, Alter, Geschlecht und Lokalisierung (ländliche Gebiete) verstärkt. Krisen wie COVID-19 machen deutlich, wie wichtig das Verhältnis zwischen Menschen und Technologien ist und wie mangelnde Konnektivität die Ausgrenzungssituationen verschärfen kann, da sie die Nutzung digitaler Lösungen für Telearbeit, Bildung und medizinische Online-Konsultationen unter anderem verhindern. Deshalb sollte im Wettbewerb um den digitalen Wandel die universelle Konnektivität ein wesentliches Ziel für die EU sein. Obwohl bereits erfolgreiche Vorschläge wie das EURO-SOLAR-Programm mit Lateinamerika durchgeführt werden, bleibt noch viel zu tun. Die Staaten könnten ermutigt werden, einen grundlegenden digitalen Korb (wie von ECLAC gefördert) bereitzustellen und den Zugang zu Geräten zu gewährleisten, Infrastrukturkarten und Konnektivitätsstatistiken zu erstellen, um betroffene Gebiete zu lokalisieren und die Internetpreise und -geschwindigkeiten zu regulieren, um die Erschwinglichkeit des Zugangs zu gewährleisten. Dieser Vorschlag wurde im Rahmen des Sommerkurses \"Die EU: aktueller Zustand und Zukunftsperspektive\" von Team Europe.","el":"Το 2016, ο ΟΗΕ κήρυξε την πρόσβαση στο διαδίκτυο ανθρώπινο δικαίωμα. Ωστόσο, η Λατινική Αμερική έχει μεγάλες διαφορές στη συνδεσιμότητα. Σε χώρες όπως η Βραζιλία και η Χιλή, πάνω από το 60 % των νοικοκυριών στο πρώτο πεμπτημόριο έχουν σύνδεση στο διαδίκτυο, ενώ στη Βολιβία, την Παραγουάη και το Περού, έχει μόνο τρία τοις εκατό. Οι διαφορές αυτές επιδεινώνονται από την οικονομική, κοινωνική, ηλικιακή, έμφυλη και τοπική προσαρμογή (αγροτικές περιοχές). Κρίσεις όπως η COVID-19 αναδεικνύουν τη σημασία της σχέσης μεταξύ ανθρώπων και τεχνολογιών και τον τρόπο με τον οποίο η έλλειψη συνδεσιμότητας μπορεί να σκληρύνει τις καταστάσεις αποκλεισμού, καθώς εμποδίζουν τη χρήση ψηφιακών λύσεων για τηλεργασία, την εκπαίδευση, τις διαδικτυακές ιατρικές διαβουλεύσεις, μεταξύ άλλων υπηρεσιών. Αυτός είναι ο λόγος για τον οποίο στον αγώνα δρόμου για τον ψηφιακό μετασχηματισμό, η καθολική συνδεσιμότητα θα πρέπει να αποτελεί ουσιαστικό στόχο για την ΕΕ. Παρά το γεγονός ότι οι επιτυχείς προτάσεις, όπως το πρόγραμμα EURO-SOLAR, βρίσκονται ήδη σε εξέλιξη με τη Λατινική Αμερική, πολλά πρέπει να γίνουν. Τα κράτη θα μπορούσαν να ενθαρρυνθούν να παραδώσουν ένα βασικό ψηφιακό καλάθι (όπως προωθεί η ECLAC) και να διασφαλίσουν την πρόσβαση σε συσκευές, να δημιουργήσουν χάρτες υποδομών και στατιστικά στοιχεία συνδεσιμότητας για τον εντοπισμό των επηρεαζόμενων περιοχών και να ρυθμίσουν τις τιμές και την ταχύτητα του διαδικτύου, διασφαλίζοντας την οικονομική προσιτότητα της πρόσβασης. Η παρούσα πρόταση εκπονήθηκε στο πλαίσιο της θερινής πορείας \"Η ΕΕ: τρέχουσα κατάσταση και μελλοντική προοπτική\" της Team Europe.","en":"In 2016, the UN declared internet access a human right. However, Latin America has great differences in connectivity. In countries such as Brazil and Chile, more than 60 percent of households in the first quintile have an Internet connection, while in Bolivia, Paraguay and Peru, it has only three percent. These differences are accentuated by economic, social, age, gender and localisation (rural areas). Crises such as COVID-19 highlight the importance of the relationship between people and technologies, and how lack of connectivity can harden exclusion situations, as they prevent the use of digital solutions for teleworking, education, online medical consultations, among other services. That is why in the race for digital transformation, universal connectivity should be an essential objective for the EU. Although successful proposals such as the EURO-SOLAR programme are already being carried out with Latin America, much remains to be done. States could be encouraged to deliver a basic digital basket (as promoted by ECLAC) and ensure access to devices, create infrastructure maps and connectivity statistics to locate affected areas, and regulate internet prices and speed, ensuring affordability of access. This proposal has been prepared in the framework of the summer course \"The EU: current state and future perspective\" of Team Europe.","et":"2016. aastal kuulutas ÜRO internetiühenduse inimõiguseks. Kuid Ladina-Ameerikas on ühenduvuse osas suured erinevused. Sellistes riikides nagu Brasiilia ja Tšiili on üle 60 % esimese kvintiili leibkondadest internetiühenduse, samas kui Boliivias, Paraguays ja Peruus on see vaid kolm protsenti. Neid erinevusi võimendab majanduslik, sotsiaalne, vanus, sugu ja lokaliseerimine (maapiirkonnad). Kriisid, nagu COVID-19, rõhutavad inimeste ja tehnoloogia vaheliste suhete tähtsust ning seda, kuidas ühenduvuse puudumine võib raskendada tõrjutuse olukordi, kuna need takistavad digilahenduste kasutamist kaugtööks, hariduseks ja veebipõhisteks meditsiinilisteks konsultatsioonideks muude teenuste hulgas. Seepärast peaks universaalne ühenduvus olema digiülemineku võidujooksul ELi jaoks oluline eesmärk. Kuigi edukaid ettepanekuid, nagu EURO-SOLAR programm, on Ladina-Ameerikaga juba ellu viidud, on veel palju teha. Riike võiks julgustada pakkuma põhilist digitaalset korvi (mida edendab ECLAC) ja tagama juurdepääsu seadmetele, koostama mõjutatud piirkondade asukoha kindlakstegemiseks taristukaarte ja ühenduvuse statistikat ning reguleerima internetihindu ja -kiirust, tagades juurdepääsu taskukohasuse. Käesolev ettepanek on koostatud suvekursuse \"EL: Euroopa tiimi praegune olukord ja tulevikuväljavaated“.","fi":"Vuonna 2016 YK julisti internetin käyttöoikeuden ihmisoikeudeksi. Latinalaisessa Amerikassa on kuitenkin suuria eroja yhteyksien osalta. Brasilian ja Chilen kaltaisissa maissa yli 60 prosentilla ensimmäisen kvintiilin kotitalouksista on Internet-yhteys, kun taas Boliviassa, Paraguayssa ja Perussa sillä on vain kolme prosenttia. Näitä eroja korostavat taloudellinen, sosiaalinen, ikä, sukupuoli ja lokalisoituminen (maaseutualueet). Covid-19:n kaltaisissa kriiseissä korostetaan ihmisten ja teknologioiden välisen suhteen merkitystä ja sitä, miten yhteyksien puute voi pahentaa syrjäytymistilanteita, koska ne estävät digitaalisten ratkaisujen käytön etätyöhön, koulutukseen ja lääketieteellisiin verkkokonsultointiin muiden palvelujen ohella. Tästä syystä digitaalisesta muutoksesta käytävässä kilpailussa yleisen yhteenliitettävyyden olisi oltava EU:n keskeinen tavoite. Vaikka Euro-SOLAR-ohjelman kaltaisia menestyksekkäitä ehdotuksia tehdään jo Latinalaisen Amerikan kanssa, paljon on vielä tehtävä. Valtioita voitaisiin kannustaa toimittamaan digitaaliset peruskorit (kuten ECLAC-yhteisö on edistänyt) ja varmistamaan laitteiden saatavuus, laatimaan infrastruktuurikarttoja ja liitettävyystilastoja katastrofialueiden paikantamiseksi sekä sääntelemään internetin hintoja ja nopeutta ja varmistamaan kohtuuhintaisuuden. Tämä ehdotus on laadittu kesäkurssin ”EU: Team Europen nykytila ja tulevaisuudennäkymät.","fr":"En 2016, les Nations unies ont déclaré que l’accès à Internet était un droit de l’homme. Toutefois, l’Amérique latine présente de grandes différences en matière de connectivité. Dans des pays comme le Brésil et le Chili, plus de 60 % des ménages du premier quintile ont une connexion Internet, alors qu’en Bolivie, au Paraguay et au Pérou, il n’en a que 3 %. Ces différences sont accentuées par l’économie, la société, l’âge, le sexe et la localisation (zones rurales). Des crises telles que la COVID-19 soulignent l’importance de la relation entre les personnes et les technologies, ainsi que la manière dont le manque de connectivité peut durcir les situations d’exclusion, dans la mesure où elles empêchent l’utilisation de solutions numériques pour le télétravail, l’éducation, les consultations médicales en ligne, entre autres. C’est pourquoi, dans la course à la transformation numérique, la connectivité universelle devrait être un objectif essentiel pour l’UE. Bien que des propositions réussies, telles que le programme EURO-SOLAR, soient déjà mises en œuvre avec l’Amérique latine, il reste encore beaucoup à faire. Les États pourraient être encouragés à fournir un panier numérique de base (comme l ‘a encouragé la CEPALC) et à garantir l’ accès aux appareils, à créer des cartes d ‘infrastructure et des statistiques de connectivité pour localiser les zones touchées, et à réglementer les prix et la rapidité d’ accès à l ‘Internet, en veillant à ce que l’ accès soit abordable. La présente proposition a été élaborée dans le cadre du cours d’été intitulé \"L’UE: État actuel et perspectives d’avenir\" de l’équipe d’Europe.","ga":"In 2016, dhearbhaigh na Náisiúin Aontaithe go raibh rochtain ag an idirlíon ar cheart an duine. Mar sin féin, tá difríochtaí móra sa nascacht i Meiriceá Laidineach. I dtíortha ar nós na Brasaíle agus na Sile, tá nasc Idirlín níos mó ná 60 faoin gcéad de theaghlaigh sa chéad chuintile, agus i mBolaiv, Paragua agus Peiriú, tá sé ach trí faoin gcéad. Cuirtear béim ar na difríochtaí sin de réir an gheilleagair, na sochaí, na haoise, na hinscne agus an logánaithe (limistéir thuaithe). Léiríonn géarchéimeanna amhail COVID-19 a thábhachtaí atá an caidreamh idir daoine agus teicneolaíochtaí, agus an chaoi a bhféadfadh an easpa nascachta cásanna eisiaimh a dhéanamh níos deacra, mar go gcuireann siad cosc ar úsáid réiteach digiteach don teilea-oibriú, don oideachas, do chomhairliúcháin leighis ar líne, i measc seirbhísí eile. Sin é an fáth ar cheart go mbeadh nascacht uilíoch mar chuspóir ríthábhachtach don Aontas sa rás don chlaochlú digiteach. Cé go bhfuil tograí rathúla amhail an clár EURO-SOLAR á gcur i gcrích cheana féin le Meiriceá Laidineach, tá go leor fós le déanamh. D’fhéadfaí na Ballstáit a spreagadh ciseán digiteach bunúsach (mar a chuireann ECLAC chun cinn é) a chur ar fáil agus rochtain ar ghléasanna a áirithiú, mapaí bonneagair agus staidreamh nascachta a chruthú chun limistéir atá buailte a lonnú, agus praghsanna agus luas an idirlín a rialáil, inacmhainneacht rochtana a áirithiú. Ullmhaíodh an togra seo faoi chuimsiú chúrsa an tsamhraidh \"An tAontas Eorpach: an staid reatha agus an pheirspictíocht a bheidh ann amach anseo\" ó Fhoireann na hEorpa.","hr":"UN je 2016. proglasio pristup internetu ljudskim pravom. Međutim, Latinska Amerika ima velike razlike u povezanosti. U zemljama kao što su Brazil i Čile, više od 60 posto kućanstava u prvom kvintilu ima internetsku vezu, dok u Boliviji, Paragvaju i Peruu ima samo tri posto. Te razlike naglašavaju gospodarska, socijalna, dobna, rodna i lokalizacija (ruralna područja). Krize kao što je COVID-19 naglašavaju važnost odnosa između ljudi i tehnologija te način na koji nedostatak povezivosti može otežati situacije isključenosti jer one sprečavaju upotrebu digitalnih rješenja za rad na daljinu, obrazovanje, internetska liječnička savjetovanja, među ostalim uslugama. Zato bi u utrci za digitalnu transformaciju univerzalna povezivost trebala biti ključni cilj EU-a. Iako se uspješni prijedlozi kao što je program EURO-SOLAR već provode s Latinskom Amerikom, još mnogo toga treba učiniti. Države bi se mogle poticati na pružanje osnovne digitalne košarice (kako promiče ECLAC) i osiguravanje pristupa uređajima, izradu infrastrukturnih karata i statističkih podataka o povezivosti za lociranje pogođenih područja te reguliranje cijena i brzine interneta, osiguravajući cjenovnu pristupačnost pristupa. Ovaj je prijedlog pripremljen u okviru ljetnog tečaja \"EU: trenutačno stanje i budućnost\" skupine Team Europe.","hu":"2016-ban az ENSZ emberi jognak nyilvánította az internet-hozzáférést. Latin-Amerikában azonban nagy különbségek vannak az összekapcsoltság terén. Olyan országokban, mint Brazília és Chile, az első kvintilis háztartásainak több mint 60 százaléka rendelkezik internetkapcsolattal, míg Bolíviában, Paraguayban és Peruban csak három százaléka van. Ezeket a különbségeket tovább erősíti a gazdasági, társadalmi, életkori, nemi és lokalizáció (vidéki területek). Az olyan válságok, mint a Covid19, rávilágítanak az emberek és a technológiák közötti kapcsolat fontosságára, valamint arra, hogy az összekapcsoltság hiánya hogyan erősítheti meg a kirekesztést, mivel megakadályozzák a digitális megoldások alkalmazását a távmunkában, az oktatásban, az online orvosi konzultációkban, többek között. Ezért a digitális transzformációért folyó versenyben az egyetemes összekapcsoltságnak alapvető célkitűzésnek kell lennie az EU számára. Bár Latin-Amerikával már folyamatban van az EURO-SOLAR programhoz hasonló sikeres javaslatok végrehajtása, még sok a tennivaló. Az államokat ösztönözni lehetne arra, hogy hozzanak létre egy alapvető digitális kosarat (amint azt az ECLAC támogatja), biztosítsák az eszközökhöz való hozzáférést, hozzanak létre infrastrukturális térképeket és összekapcsoltsági statisztikákat az érintett területek felkutatása érdekében, valamint szabályozzák az internetes árakat és sebességet, biztosítva a hozzáférés megfizethetőségét. Ez a javaslat a \"The EU: a Team Europe jelenlegi helyzete és jövőbeli perspektívája.","it":"Nel 2016 le Nazioni Unite hanno dichiarato l'accesso a Internet un diritto umano. Tuttavia, l'America Latina ha grandi differenze nella connettività. In paesi come Brasile e Cile, oltre il 60 per cento delle famiglie nel primo quintile hanno una connessione Internet, mentre in Bolivia, Paraguay e Perù, ha solo il tre per cento. Queste differenze sono accentuate dall'economia, dalla società, dall'età, dal genere e dalla localizzazione (zone rurali). Crisi come la COVID-19 sottolineano l'importanza del rapporto tra le persone e le tecnologie e come la mancanza di connettività possa inasprire le situazioni di esclusione, in quanto impediscono l'uso di soluzioni digitali per il telelavoro, l'istruzione, le consultazioni mediche online, tra gli altri servizi. Per questo motivo, nella corsa alla trasformazione digitale, la connettività universale dovrebbe essere un obiettivo essenziale per l'UE. Sebbene proposte di successo come il programma EURO-SOLAR siano già in corso con l'America latina, resta ancora molto da fare. Gli Stati potrebbero essere incoraggiati a creare un paniere digitale di base (promosso dall'ECLAC) e a garantire l'accesso ai dispositivi, a creare mappe infrastrutturali e statistiche sulla connettività per localizzare le zone interessate e a regolamentare i prezzi e la velocità di Internet, garantendo l'accessibilità economica. La presente proposta è stata elaborata nel quadro del corso estivo \"L'UE: stato attuale e prospettiva futura\" di Team Europe.","lt":"2016 m. JT paskelbė, kad prieiga prie interneto yra žmogaus teisė. Tačiau Lotynų Amerikoje ryšys labai skiriasi. Tokiose šalyse kaip Brazilija ir Čilė, daugiau nei 60 procentų namų ūkių pirmajame kvintilyje turi interneto ryšį, o Bolivijoje, Paragvajuje ir Peru – tik trys procentai. Šie skirtumai dar labiau išryškėja dėl ekonominių, socialinių, amžiaus, lyties ir lokalizacijos (kaimo vietovių). Tokios krizės kaip COVID-19 išryškina žmonių ir technologijų santykių svarbą ir tai, kaip junglumo trūkumas gali apsunkinti atskirties situacijas, nes dėl jų, be kitų paslaugų, be kita ko, užkertamas kelias naudoti skaitmeninius sprendimus nuotoliniam darbui, švietimui, internetinėms medicininėms konsultacijoms. Todėl vykstant skaitmeninės transformacijos varžyboms visuotinis junglumas turėtų būti pagrindinis ES tikslas. Nors sėkmingi pasiūlymai, pvz., EURO-SOLAR programa, jau įgyvendinami su Lotynų Amerika, dar daug ką reikia nuveikti. Valstybės galėtų būti skatinamos sukurti bazinį skaitmeninį krepšelį (remiamą ECLAC) ir užtikrinti prieigą prie prietaisų, kurti infrastruktūros žemėlapius ir ryšio statistiką, kad būtų galima nustatyti nukentėjusias vietoves, reguliuoti interneto kainas ir greitį, užtikrinant prieigos įperkamumą. Šis pasiūlymas parengtas vykstant vasaros kursui \"ES: „Europos komandos dabartinė padėtis ir ateities perspektyva“.","lv":"2016. gadā ANO paziņoja, ka piekļuve internetam ir cilvēktiesības. Tomēr Latīņamerikā ir lielas savienojamības atšķirības. Tādās valstīs kā Brazīlija un Čīle, vairāk nekā 60 procentiem mājsaimniecību pirmajā kvintilē ir interneta pieslēgums, savukārt Bolīvijā, Paragvajā un Peru tajā ir tikai trīs procenti. Šīs atšķirības pastiprina ekonomika, sociālā joma, vecums, dzimums un lokalizācija (lauku apvidi). Tādas krīzes kā Covid-19 izceļ to, cik svarīgas ir attiecības starp cilvēkiem un tehnoloģijām, un to, kā savienojamības trūkums var apgrūtināt atstumtības situācijas, jo tās kavē digitālo risinājumu izmantošanu tāldarbā, izglītībā, tiešsaistes medicīniskajās konsultācijās, kā arī citos pakalpojumos. Tāpēc digitālās pārveides sacensībās vispārējai savienojamībai vajadzētu būt ES būtiskam mērķim. Lai gan veiksmīgi priekšlikumi, piemēram, EURO-SOLAR programma, jau tiek īstenoti ar Latīņameriku, vēl ir daudz darāmā. Valstis varētu mudināt ieviest pamata digitālo grozu (kā to veicina ECLAC) un nodrošināt piekļuvi ierīcēm, izveidot infrastruktūras kartes un savienojamības statistiku, lai noteiktu skartās teritorijas, un regulēt interneta cenas un ātrumu, nodrošinot pieejamību cenas ziņā. Šis priekšlikums ir sagatavots vasaras kursā \"ES: pašreizējais stāvoklis un nākotnes perspektīva \"Eiropas komanda.","mt":"Fl-2016, in-NU ddikjarat aċċess għall-internet bħala dritt tal-bniedem. Madankollu, l-Amerika Latina għandha differenzi kbar fil-konnettività. F’pajjiżi bħall-Brażil u ċ-Ċili, aktar minn 60 fil-mija tad-djar fl-ewwel kwintil għandhom konnessjoni bl-Internet, filwaqt li fil-Bolivja, il-Paragwaj u l-Perù, hija għandha biss tlieta fil-mija. Dawn id-differenzi huma aċċentwati mill-ekonomija, is-soċjetà, l-età, is-sess u l-lokalizzazzjoni (żoni rurali). Kriżijiet bħall-COVID-19 jenfasizzaw l-importanza tar-relazzjoni bejn in-nies u t-teknoloġiji, u kif in-nuqqas ta’ konnettività jista’ jwebbes is-sitwazzjonijiet ta’ esklużjoni, peress li jipprevjenu l-użu ta’ soluzzjonijiet diġitali għat-telexogħol, l-edukazzjoni u l-konsultazzjonijiet mediċi online, fost servizzi oħra. Huwa għalhekk li fit-tellieqa għat-trasformazzjoni diġitali, il-konnettività universali għandha tkun objettiv essenzjali għall-UE. Għalkemm proposti ta’ suċċess bħall-programm EURO-SOLAR diġà qed jitwettqu mal-Amerika Latina, għad fadal ħafna xi jsir. L-Istati jistgħu jiġu mħeġġa jipprovdu basket diġitali bażiku (kif promoss mill-ECLAC) u jiżguraw l-aċċess għat-tagħmir, joħolqu mapep tal-infrastruttura u statistika dwar il-konnettività biex jillokalizzaw iż-żoni affettwati, u jirregolaw il-prezzijiet u l-veloċità tal-internet, filwaqt li jiżguraw l-affordabbiltà tal-aċċess. Din il-proposta tħejjiet fil-qafas tal-kors tas-sajf \"L-UE: perspettiva attwali u futura\" ta’ Tim Ewropa.","nl":"In 2016 verklaarde de VN internettoegang tot een mensenrecht. Latijns-Amerika heeft echter grote verschillen in connectiviteit. In landen als Brazilië en Chili heeft meer dan 60 procent van de huishoudens in het eerste kwintiel een internetverbinding, terwijl het in Bolivia, Paraguay en Peru slechts drie procent heeft. Deze verschillen worden nog versterkt door economische, sociale, leeftijd, geslacht en lokalisatie (plattelandsgebieden). Crises zoals COVID-19 benadrukken het belang van de relatie tussen mensen en technologieën, en hoe een gebrek aan connectiviteit uitsluitingssituaties kan verergeren, aangezien zij het gebruik van digitale oplossingen voor onder meer telewerken, onderwijs en online medische raadplegingen verhinderen. Daarom moet universele connectiviteit in de wedloop naar digitale transformatie een essentiële doelstelling voor de EU zijn. Hoewel succesvolle voorstellen zoals het EURO-SOLAR-programma reeds met Latijns-Amerika worden uitgevoerd, moet nog veel worden gedaan. De staten zouden kunnen worden aangemoedigd een digitale basismand op te stellen (zoals door ECLAC wordt gepromoot) en de toegang tot apparaten te waarborgen, infrastructuurkaarten en connectiviteitsstatistieken op te stellen om de getroffen gebieden te lokaliseren, de internetprijzen en -snelheid te reguleren en de betaalbaarheid van de toegang te waarborgen. Dit voorstel is opgesteld in het kader van de zomercursus \"De EU: huidige staat en toekomstperspectief\" van Team Europe.","pl":"W 2016 r. ONZ uznała dostęp do internetu za prawo człowieka. Ameryka Łacińska ma jednak duże różnice w łączności. W krajach takich jak Brazylia i Chile ponad 60 procent gospodarstw domowych w pierwszym kwintylu ma połączenie internetowe, podczas gdy w Boliwii, Paragwaju i Peru ma tylko trzy procent. Różnice te pogłębiają się ze względu na gospodarkę, społeczeństwo, wiek, płeć i lokalizację (obszary wiejskie). Kryzysy takie jak COVID-19 uwypuklają znaczenie relacji między ludźmi a technologiami oraz to, w jaki sposób brak łączności może utwardzać sytuacje wykluczenia, ponieważ uniemożliwiają one m.in. korzystanie z rozwiązań cyfrowych w telepracy, edukacji, konsultacjach medycznych online. Dlatego też w wyścigu o transformację cyfrową uniwersalna łączność powinna być zasadniczym celem UE. Mimo że udane propozycje, takie jak program EURO-SOLAR, są już realizowane z Ameryką Łacińską, pozostaje jeszcze wiele do zrobienia. Państwa można zachęcać do dostarczania podstawowego koszyka cyfrowego (promowanego przez ECLAC) oraz do zapewnienia dostępu do urządzeń, tworzenia map infrastruktury i statystyk łączności w celu zlokalizowania dotkniętych obszarów, a także do regulowania cen i szybkości internetu, zapewniając przystępność cenową dostępu. Niniejszy wniosek został przygotowany w ramach kursu letniego \"UE: obecny stan i perspektywa „Drużyny Europy”.","pt":"Em 2016, a ONU declarou o acesso à Internet um direito humano. No entanto, a América Latina tem grandes diferenças de conectividade. Em países como o Brasil e o Chile, mais de 60 % das famílias do primeiro quintil têm uma conexão com a Internet, enquanto na Bolívia, Paraguai e Peru, ela tem apenas três por cento. Estas diferenças são acentuadas pela economia, social, idade, género e localização (zonas rurais). As crises como a COVID-19 salientam a importância da relação entre as pessoas e as tecnologias e a forma como a falta de conectividade pode endurecer as situações de exclusão, uma vez que impedem a utilização de soluções digitais para o teletrabalho, a educação, as consultas médicas em linha, entre outros serviços. É por isso que, na corrida à transformação digital, a conectividade universal deve ser um objetivo essencial para a UE. Embora as propostas bem-sucedidas, como o programa EURO-SOLAR, já estejam a ser levadas a cabo com a América Latina, ainda há muito por fazer. Os Estados poderiam ser incentivados a fornecer um cabaz digital básico (como promovido pela CEPAL) e a garantir o acesso a dispositivos, a criar mapas de infraestruturas e estatísticas de conectividade para localizar as zonas afetadas e a regular os preços e a velocidade da Internet, garantindo a acessibilidade dos preços do acesso. Esta proposta foi elaborada no âmbito do curso de verão \"A UE: situação atual e perspetiva futura\" da Equipa Europa.","ro":"În 2016, ONU a declarat accesul la internet drept drept al omului. Cu toate acestea, America Latină are mari diferențe în ceea ce privește conectivitatea. În țări precum Brazilia și Chile, peste 60 % din gospodăriile din prima chintilă au o conexiune la internet, în timp ce în Bolivia, Paraguay și Peru, are doar trei procente. Aceste diferențe sunt accentuate de aspectele economice, sociale, de vârstă, de gen și de localizare (zone rurale). Crize precum COVID-19 evidențiază importanța relației dintre oameni și tehnologii și modul în care lipsa conectivității poate îngreuna situațiile de excluziune, deoarece împiedică utilizarea soluțiilor digitale pentru munca la distanță, educație, consultații medicale online, printre alte servicii. De aceea, în cursa pentru transformarea digitală, conectivitatea universală ar trebui să fie un obiectiv esențial pentru UE. Deși propunerile de succes, cum ar fi programul EURO-SOLAR, sunt deja în curs de desfășurare cu America Latină, rămân încă multe de făcut. Statele ar putea fi încurajate să furnizeze un coș digital de bază (așa cum este promovat de ECLAC) și să asigure accesul la dispozitive, să creeze hărți ale infrastructurii și statistici privind conectivitatea pentru a localiza zonele afectate și să reglementeze prețurile și viteza internetului, asigurând accesibilitatea din punct de vedere financiar a accesului. Această propunere a fost elaborată în cadrul cursului de vară \"UE: situația actuală și perspectiva viitoare\" a Echipei Europa.","sk":"V roku 2016 OSN vyhlásila prístup na internet za ľudské právo. Latinská Amerika má však veľké rozdiely v prepojenosti. V krajinách ako Brazília a Čile má viac ako 60 percent domácností v prvom kvintile pripojenie na internet, zatiaľ čo v Bolívii, Paraguaji a Peru má len tri percentá. Tieto rozdiely zvýrazňuje hospodárska, sociálna, veková, rodová a lokalizácia (vidiecke oblasti). Krízy, ako je pandémia COVID-19, poukazujú na význam vzťahu medzi ľuďmi a technológiami a na to, ako môže nedostatočná pripojiteľnosť sťažiť situácie vylúčenia, pretože okrem iných služieb bránia využívaniu digitálnych riešení na prácu na diaľku, vzdelávanie, online lekárske konzultácie. Preto by v pretekoch o digitálnu transformáciu mala byť univerzálna pripojiteľnosť základným cieľom EÚ. Hoci úspešné návrhy, ako napríklad program EURO-SOLAR, sa už realizujú s Latinskou Amerikou, zostáva ešte veľa práce. Štáty by sa mohli nabádať k tomu, aby vytvorili základný digitálny kôš (ako ho podporuje ECLAC) a zabezpečili prístup k zariadeniam, vytvorili mapy infraštruktúry a štatistiky pripojiteľnosti s cieľom lokalizovať postihnuté oblasti a regulovali ceny a rýchlosť internetu, čím by sa zabezpečila cenová dostupnosť prístupu. Tento návrh bol vypracovaný v rámci letného kurzu \"EÚ: súčasný stav a perspektíva budúcnosti\" Team Europe.","sl":"Leta 2016 so ZN dostop do interneta razglasili za človekovo pravico. Vendar pa ima Latinska Amerika velike razlike v povezljivosti. V državah, kot sta Brazilija in Čile, ima več kot 60 odstotkov gospodinjstev v prvem kvintilu internetno povezavo, medtem ko ima v Boliviji, Paragvaju in Peruju le tri odstotke. Te razlike so še večje zaradi gospodarstva, družbe, starosti, spola in lokalizacije (podeželska območja). Krize, kot je COVID-19, kažejo na pomen odnosa med ljudmi in tehnologijami ter na to, kako lahko pomanjkanje povezljivosti okrepi situacije izključevanja, saj preprečujejo uporabo digitalnih rešitev za delo na daljavo, izobraževanje, spletna zdravstvena posvetovanja in druge storitve. Zato bi morala biti univerzalna povezljivost v tekmi za digitalno preobrazbo bistveni cilj EU. Čeprav se uspešni predlogi, kot je program EURO-SOLAR, že izvajajo z Latinsko Ameriko, je treba še veliko storiti. Države bi bilo mogoče spodbuditi, da zagotovijo osnovno digitalno košarico (kot jo spodbuja ECLAC) in zagotovijo dostop do naprav, ustvarijo zemljevide infrastrukture in statistiko povezljivosti za lociranje prizadetih območij ter regulirajo cene in hitrost interneta, s čimer bi zagotovili cenovno dostopnost dostopa. Ta predlog je bil pripravljen v okviru poletnega tečaja \"EU: trenutno stanje in prihodnja perspektiva\" Team Europe.","sv":"År 2016 förklarade FN internettillgången till en mänsklig rättighet. Latinamerika har dock stora skillnader i konnektivitet. I länder som Brasilien och Chile har mer än 60 procent av hushållen i den första kvintilen en internetuppkoppling, medan den i Bolivia, Paraguay och Peru bara har tre procent. Dessa skillnader framhävs av ekonomiska, sociala, ålders-, könsrelaterade och lokala förhållanden (landsbygdsområden). Kriser som covid-19 belyser betydelsen av förhållandet mellan människor och teknik och hur bristande konnektivitet kan förvärra utestängningssituationer, eftersom de förhindrar användningen av digitala lösningar för distansarbete, utbildning, medicinska konsultationer online, bland andra tjänster. Därför bör universell konnektivitet i kapplöpningen om digital omvandling vara ett viktigt mål för EU. Även om framgångsrika förslag som Euro-SOLAR-programmet redan håller på att genomföras med Latinamerika återstår mycket att göra. Staterna skulle kunna uppmuntras att tillhandahålla en grundläggande digital korg (som främjas av ECLAC) och säkerställa tillgång till utrustning, skapa infrastrukturkartor och statistik över konnektivitet för att lokalisera drabbade områden och reglera internetpriser och internethastighet, så att tillgång till internet är överkomlig. Detta förslag har utarbetats inom ramen för sommarkursen ”EU: status och framtidsperspektiv för Team Europe."}},"title":{"es":"Conectividad y América Latina: un derecho humano","machine_translations":{"bg":"Свързаност и Латинска Америка: право на човека","cs":"Konektivita a Latinská Amerika: lidské právo","da":"Konnektivitet og Latinamerika: en menneskeret","de":"Konnektivität und Lateinamerika: ein Menschenrecht","el":"Συνδεσιμότητα και Λατινική Αμερική: ένα ανθρώπινο δικαίωμα","en":"Connectivity and Latin America: a human right","et":"Ühenduvus ja Ladina-Ameerika: inimõigus","fi":"Yhteydet ja Latinalainen Amerikka: ihmisoikeus","fr":"Connectivité et Amérique latine: un droit de l’homme","ga":"Nascacht agus Meiriceá Laidineach: ceart an duine","hr":"Povezanost i Latinska Amerika: ljudsko pravo","hu":"Összeköttetések és Latin-Amerika: emberi jog","it":"Connettività e America Latina: un diritto umano","lt":"Junglumas ir Lotynų Amerika. žmogaus teisė","lv":"Savienojamība un Latīņamerika: cilvēktiesības","mt":"Il-konnettività u l-Amerika Latina: dritt tal-bniedem","nl":"Connectiviteit en Latijns-Amerika: een mensenrecht","pl":"Łączność a Ameryka Łacińska: prawo człowieka","pt":"Conectividade e América Latina: um direito humano","ro":"Conectivitate și America Latină: un drept al omului","sk":"Prepojenosť a Latinská Amerika: ľudské právo","sl":"Povezljivost in Latinska Amerika: človekova pravica","sv":"Konnektivitet och Latinamerika: en mänsklig rättighet"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×