Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: c2503368795b06b8206d52d04129706d1c3d4e73be68b26c26893a2f5327914a

Source: {"body":{"en":"The EU should take measures regarding the growing weight of private funds in member-state national politics. A read of \"Le Prix de la démocratie\" (Julia Cagé) gives us a good idea of the many mechanisms that were created to favor ideas coming from the richest people in each country. Donations to parties or candidates are biased, with wealthy households (top 10% income) giving (and therefore influencing) and profiting (due to tax cuts applied if you donate) the most.\n\nCagé makes several proposals and I here take one that should be implemented across the 27. The first step is to limit the maximum amount of each donation (let's say, 200€ per annum, that should be adjusted to each member-state economy); the second step is to increase public funding to parties and party foundations, by using a \"democratic credit\" that each citizen could spend, every year, in a party of his/her choice (one that would be obliged to present public reports regarding its congresses, expenses, and program). This would be a first step to change the reality of elections from \"1€ = 1 voice\" to \"1 person = 1 voice\". \n\nIf this is applied at the EU level, as a Commission's endorsed initiative, it would boost confidence on the European institutions and establish patterned parameters to keep European democracies healthy, by clearly reflecting the wishes of the electors instead of the wishes of a rich minority or companies/banks.\n\nFor further information, my main reference: https://www.leprixdelademocracy.fr","machine_translations":{"bg":"ЕС следва да предприеме мерки по отношение на нарастващото значение на частните средства в националните политики на държавите членки. Прочитът на „Le Prix de la démocratie“ (Julia Cagé) ни дава добра представа за многобройните механизми, създадени, за да подкрепят идеите на най-богатите хора във всяка страна. Даренията за партии или кандидати са необективни, като богатите домакинства (най-високите 10 % от доходите) дават (и следователно оказват влияние) и реализират най-големи печалби (поради прилагането на данъчни облекчения, ако дарите дарения). Каже прави няколко предложения и тук вземам едно предложение, което следва да бъде приложено в рамките на 27-те. Първата стъпка е да се ограничи максималният размер на всяко дарение (нека да кажем, 200 EUR годишно, които следва да бъдат адаптирани към всяка икономика на всяка държава членка); втората стъпка е да се увеличи публичното финансиране за партиите и партийните фондации, като се използва „демократичен кредит“, който всеки гражданин би могъл да изразходва всяка година в страна по свой избор (която ще бъде задължена да представи публични доклади относно конгресите, разходите и програмата си). Това би било първата стъпка към промяна на действителността на изборите от „1 EUR = 1 глас„на „1 човек = 1 глас“. Ако това се прилага на равнището на ЕС, като одобрена от Комисията инициатива, това би повишило доверието в европейските институции и би установило модели на параметри за поддържане на доброто състояние на европейските демокрации, като ясно отразява желанията на избирателите вместо желанията на богато малцинство или дружества/банки. За повече информация, основният ми референтен номер: https://www.leprixdelademocracy.fr","cs":"EU by měla přijmout opatření týkající se rostoucí váhy soukromých finančních prostředků ve vnitrostátních politikách členských států. Četba „Le Prix de la démocratie“ (Julia Cagé) nám dává dobrou představu o mnoha mechanismech, které byly vytvořeny na podporu myšlenek nejbohatších lidí v každé zemi. Dary stranám nebo kandidátům jsou předpojaté, přičemž nejbohatší domácnosti (nejvýše 10 % příjmu) poskytují (a tudíž ovlivňují) a profitují (v důsledku snížení daní, pokud jste darovali). Cagé předkládá několik návrhů a já se zde zabývám takovými návrhy, které by měly být provedeny v rámci všech 27 členských států. Prvním krokem je omezit maximální částku každého daru (a sice 200 EUR ročně, která by měla být přizpůsobena hospodářství každého členského státu); druhým krokem je zvýšit veřejné financování stran a stranických nadací pomocí „demokratického kreditu“, který by každý občan mohl každoročně utratit ve straně dle vlastního výběru (osoba, která by byla povinna předkládat veřejné zprávy o svém kongresu, výdajích a programu). Jednalo by se o první krok ke změně reality voleb z „1 EUR = 1 hlas“ na „1 osoba = 1 hlas“. Pokud by se toto opatření uplatňovalo na úrovni EU jako iniciativa podporovaná Komisí, zvýšila by se důvěra v evropské instituce a stanovila by se modelová kritéria pro udržení zdravých evropských demokracií, a to tak, že by jasně odrážela přání voličů namísto přání bohaté menšiny nebo společností/bank. Další informace naleznete v mém hlavním odkazu: https://www.leprixdelademocracy.fr","da":"EU bør træffe foranstaltninger vedrørende private fondes voksende vægt i medlemsstaternes nationale politik. En læsning af \"Le Prix de la démocratie\" (Julia Cagé) giver os en god idé om de mange mekanismer, der blev skabt for at fremme idéer fra de rigeste mennesker i hvert land. Donationer til partier eller kandidater er partiske, og velhavende husholdninger (10 % af indkomsten) giver (og derfor påvirker) og profiterer mest (på grund af skattelettelser, hvis du donerer). Cagé fremsætter flere forslag, og jeg tager her et forslag, der skal gennemføres i hele 27. Det første skridt er at begrænse det maksimale beløb for hver donation (lad os sige 200 EUR om året, som bør tilpasses hver medlemsstats økonomi). det andet skridt er at øge den offentlige finansiering til partier og partifonde ved at anvende en \"demokratisk kredit\", som hver enkelt borger hvert år kan bruge på et parti efter eget valg (et parti, der ville være forpligtet til at fremlægge offentlige rapporter om sine kongresser, udgifter og program). Dette ville være et første skridt i retning af at ændre valgresultatet fra \"1 EUR = 1 stemme\" til \"1 person = 1 stemme\". Hvis dette anvendes på EU-plan som et initiativ, der er godkendt af Kommissionen, vil det øge tilliden til de europæiske institutioner og fastlægge konstruktive parametre for at holde de europæiske demokratier sunde ved klart at afspejle vælgernes ønsker i stedet for et rigt mindretal eller virksomheder/banker. For yderligere oplysninger henvises til min hovedreference: https://www.leprixdelademocracy.fr","de":"Die EU sollte Maßnahmen ergreifen, um das wachsende Gewicht privater Mittel in der nationalen Politik der Mitgliedstaaten zu berücksichtigen. Eine Lektüre von „Le Prix de la démocratie“ (Julia Cagé) gibt uns eine gute Vorstellung von den zahlreichen Mechanismen, die geschaffen wurden, um Ideen der reichsten Menschen in jedem Land zu fördern. Spenden an Parteien oder Kandidaten sind voreingenommen, wobei wohlhabende Haushalte (10 % des Einkommens) am meisten (und somit beeinflussen) und Gewinne erzielen (aufgrund von Steuersenkungen bei Spenden). Cagé unterbreitet mehrere Vorschläge, und ich nehme einen Vorschlag an, der im Laufe des Jahres 27 umgesetzt werden sollte. Der erste Schritt besteht darin, den Höchstbetrag jeder Spende zu begrenzen (z. B. 200 EUR pro Jahr, der an die Wirtschaft der einzelnen Mitgliedstaaten angepasst werden sollte); der zweite Schritt besteht darin, die öffentlichen Mittel für Parteien und Parteistiftungen zu erhöhen, indem ein „Demokratieguthaben“ verwendet wird, das jeder Bürger jedes Jahr in einer Partei seiner Wahl ausgeben könnte (eine Partei, die verpflichtet wäre, öffentliche Berichte über ihre Kongresse, Ausgaben und Programme vorzulegen). Dies wäre ein erster Schritt, um die Realität der Wahlen von „1 EUR = 1 Stimme“ auf „1 Person = 1 Stimme“ zu ändern. Wenn dies auf EU-Ebene angewandt wird, würde dies als von der Kommission gebilligte Initiative das Vertrauen in die europäischen Institutionen stärken und patternierte Parameter festlegen, um die europäischen Demokratien gesund zu halten, indem die Wünsche der Wähler und nicht die Wünsche einer reichen Minderheit oder zahlreicher Unternehmen/Banken klar zum Ausdruck kommen. Für weitere Informationen wenden Sie sich bitte an mein Hauptreferenzzeichen: https://www.leprixdelademocracy.fr","el":"Η ΕΕ θα πρέπει να λάβει μέτρα σχετικά με την αυξανόμενη βαρύτητα των ιδιωτικών κεφαλαίων στην εθνική πολιτική των κρατών μελών. Η ανάγνωση του «Le Prix de la démocratie» (Julia Cagé) μας δίνει μια καλή ιδέα για τους πολλούς μηχανισμούς που δημιουργήθηκαν για να ευνοηθούν ιδέες που προέρχονται από τους πλουσιότερους ανθρώπους σε κάθε χώρα. Οι δωρεές σε κόμματα ή υποψηφίους είναι μεροληπτικές, με τα εύπορα νοικοκυριά (το υψηλότερο 10 % του εισοδήματος) να παρέχουν (και, ως εκ τούτου, να επηρεάζουν) και να επωφελούνται περισσότερο (λόγω φορολογικών περικοπών που εφαρμόζονται εάν δωρίζετε). Η Cagé υποβάλλει διάφορες προτάσεις και εδώ υιοθετώ μια πρόταση που θα πρέπει να εφαρμοστεί κατά τη διάρκεια του 27. Το πρώτο βήμα είναι να περιοριστεί το μέγιστο ποσό κάθε δωρεάς (π.χ. 200 EUR ετησίως, το οποίο θα πρέπει να προσαρμόζεται στην οικονομία κάθε κράτους μέλους)· το δεύτερο βήμα είναι η αύξηση της δημόσιας χρηματοδότησης σε κόμματα και ιδρύματα κομμάτων, με τη χρήση μιας «δημοκρατικής πίστης» που κάθε πολίτης θα μπορεί να δαπανά, κάθε χρόνο, σε ένα κόμμα της επιλογής του (ένα από τα οποία θα ήταν υποχρεωμένο να υποβάλλει δημόσιες εκθέσεις σχετικά με τα συνέδρια, τις δαπάνες και το πρόγραμμά του). Αυτό θα ήταν ένα πρώτο βήμα για να αλλάξει η πραγματικότητα των εκλογών από «1 EUR = 1 φωνή» σε «1 άτομο = 1 φωνή». Εάν αυτό εφαρμοστεί σε επίπεδο ΕΕ, ως πρωτοβουλία που έχει εγκριθεί από την Επιτροπή, θα ενισχύσει την εμπιστοσύνη στα ευρωπαϊκά θεσμικά όργανα και θα θεσπίσει τυποποιημένες παραμέτρους για τη διατήρηση υγιών ευρωπαϊκών δημοκρατιών, αντικατοπτρίζοντας σαφώς τις επιθυμίες των ψηφοφόρων αντί των επιθυμιών μιας πλούσιας μειονότητας ή εταιρειών/τραπεζών. Για περισσότερες πληροφορίες, τα κύρια στοιχεία αναφοράς μου: https://www.leprixdelademocracy.fr","es":"La UE debería tomar medidas en relación con el creciente peso de los fondos privados en las políticas nacionales de los Estados miembros. La lectura de «Le Prix de la démocratie» (Julia Cagé) nos da una buena idea de los numerosos mecanismos creados para favorecer las ideas procedentes de las personas más ricas de cada país. Las donaciones a partidos o candidatos son sesgadas, ya que los hogares ricos (el 10 % de la renta más alto) dan lugar (y, por tanto, influyen) y son más beneficiosos (debido a los recortes fiscales que se aplican si donan). Cagé formula varias propuestas y opino una que debería aplicarse a lo largo de 27. El primer paso consiste en limitar el importe máximo de cada donación (por ejemplo, 200 EUR anuales, que deben ajustarse a la economía de cada Estado miembro); el segundo paso consiste en aumentar la financiación pública de los partidos y fundaciones de partidos, utilizando un «crédito democrático» que cada ciudadano podría gastar, cada año, en un partido de su elección (uno que estaría obligado a presentar informes públicos sobre sus congresos, gastos y programa). Este sería un primer paso para cambiar la realidad de las elecciones de «1 EUR = 1 voz» a «1 persona = 1 voz». Si esto se aplica a escala de la UE, como iniciativa respaldada por la Comisión, aumentaría la confianza en las instituciones europeas y establecería parámetros estructurados para mantener sanas las democracias europeas, reflejando claramente los deseos de los electores en lugar de los deseos de una rica minoría o de empresas o bancos. Para más información, mi referencia principal: https://www.leprixdelademocracy.fr","et":"EL peaks võtma meetmeid seoses erasektori vahendite kasvava osakaaluga liikmesriikide poliitikas. „Le Prix de la démocratie“ (Julia Cagé) annab meile hea ettekujutuse paljudest mehhanismidest, mis loodi iga riigi rikkaimate inimeste ideede toetamiseks. Annetused erakondadele või kandidaatidele on kallutatud, kusjuures jõukad leibkonnad (üle 10 % sissetulek) annavad (ja seega mõjutavad) ja kasumit teenivad (maksuvähenduste tõttu, mida kohaldatakse annetamise korral) kõige rohkem. Cagé teeb mitu ettepanekut ja siin võtan ma ettepaneku, mida tuleks rakendada kõigis 27 liikmesriigis. Esimene samm on piirata iga annetuse maksimumsummat (let’s say, 200 eurot aastas, mida tuleks kohandada vastavalt iga liikmesriigi majandusele); teine samm on suurendada erakondade ja erakondade sihtasutuste riiklikku rahastamist, kasutades nn demokraatlikku krediiti, mida iga kodanik võiks igal aastal kulutada enda valitud erakonnale (kes oleks kohustatud esitama avalikke aruandeid oma kongresside, kulude ja programmi kohta). See oleks esimene samm, et muuta valimiste tegelikkust „1 EUR = 1 hääl“ asemel „1 inimene = 1 hääl“. Kui seda kohaldataks ELi tasandil komisjoni heakskiidetud algatusena, suurendaks see usaldust Euroopa institutsioonide vastu ja kehtestaks mustrid, et hoida Euroopa demokraatiad elujõulisena, kajastades selgelt valijate soove, mitte rikka vähemuse või ettevõtete/pankade soove. Täiendava teabe saamiseks pean oma põhiviidet: https://www.leprixdelademocracy.fr","fi":"EU:n olisi toteutettava toimenpiteitä, jotka koskevat yksityisten varojen kasvavaa painoarvoa jäsenvaltioiden kansallisessa politiikassa. ”Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) antaa meille hyvän kuvan monista mekanismeista, jotka on luotu edistämään kunkin maan rikkaimpien ihmisten ideoita. Lahjoitukset puolueille tai ehdokkaille ovat puolueellisia, sillä varakkaat kotitaloudet (yli 10 prosenttia tuloista) antavat (ja siten vaikuttavat) ja tuottavat voittoa (lahjoittamisen yhteydessä sovellettujen veronalennusten vuoksi). Cagé esittää useita ehdotuksia, jotka olisi pantava täytäntöön 27 jäsenvaltion alueella. Ensimmäisenä toimenpiteenä on rajoittaa kunkin lahjoituksen enimmäismäärää (kuitenkin 200 euroa vuodessa, joka olisi mukautettava kunkin jäsenvaltion talouteen); toisessa vaiheessa lisätään puolueiden ja puoluesäätiöiden julkista rahoitusta käyttämällä ”demokraattista hyvitystä”, jonka kukin kansalainen voisi käyttää vuosittain valitsemassaan puolueessa (joka joutuisi esittämään julkisia raportteja kongresseistaan, kuluistaan ja ohjelmastaan). Tämä olisi ensimmäinen askel vaalien todellisuuden muuttamiseksi (1 EUR = 1 ääni) 1 henkilöksi = 1 ääneksi. Jos tätä sovelletaan EU:n tasolla komission hyväksymänä aloitteena, se lisäisi luottamusta EU:n toimielimiin ja muodostaisi malliparametreja eurooppalaisten demokratioiden pitämiseksi terveinä, sillä se kuvastaisi selvästi äänestäjien toiveita rikkaan vähemmistön tai yritysten/pankkien toiveiden sijaan. Lisätietoja: https://www.leprixdelademocracy.fr","fr":"L’UE devrait prendre des mesures concernant le poids croissant des fonds privés dans la politique nationale des États membres. La lecture de «Le Prix de la démocratie» (Julia Cagé) nous donne une bonne idée des nombreux mécanismes qui ont été créés pour favoriser des idées venant des personnes les plus riches de chaque pays. Les dons aux partis ou aux candidats sont biaisés, les ménages riches (10 % des revenus les plus élevés) procurant (et donc influençant) et profitant le plus (en raison des réductions d’impôts appliquées si vous donnez des dons). Cagé formule plusieurs propositions et je prends ici une proposition qui devrait être mise en œuvre tout au long de l’année 27. La première étape consiste à limiter le montant maximal de chaque don (par exemple, 200 EUR par an, qui devraient être adaptés à chaque économie des États membres); la deuxième étape consiste à accroître le financement public des partis et des fondations de partis, en utilisant un «crédit démocratique» que chaque citoyen pourrait dépenser chaque année dans un parti de son choix (un parti qui serait tenu de présenter des rapports publics sur ses congrès, ses dépenses et son programme). Il s’agirait d’une première étape pour faire passer la réalité des élections de «1 EUR = 1 voix» à «1 personne = 1 voix». Si elle est appliquée au niveau de l’UE, en tant qu’initiative approuvée par la Commission, elle renforcerait la confiance à l’égard des institutions européennes et établirait des paramètres patternels pour préserver la santé des démocraties européennes, en reflétant clairement les souhaits des électeurs plutôt que les souhaits d’une minorité riche ou d’entreprises/banques. Pour plus d’informations, ma référence principale est la suivante: https://www.leprixdelademocracy.fr","ga":"Ba cheart don AE bearta a dhéanamh maidir le meáchan méadaitheach na gcistí príobháideacha i bpolaitíocht náisiúnta na mBallstát. Tugann léamh de “Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) dúinn smaoineamh maith ar na meicníochtaí go leor a cruthaíodh chun tacú le smaointe ag teacht ó na daoine is saibhre i ngach tír. Déantar tabhartais do pháirtithe nó d’iarrthóirí a chlaonadh, le teaghlaigh shaibhir (ioncam nach mó ná 10 %) a thugann (agus tionchar a imirt dá bhrí sin) agus brabúsach (mar gheall ar laghduithe cánach a chuirtear i bhfeidhm má thugann tú) an chuid is mó. Déanann Cagé roinnt moltaí agus glacaim leis anseo ar cheart é a chur i bhfeidhm sa bhliain 27. Is é an chéad chéim uasmhéid gach tabhartais a theorannú (le rá an ligin, EUR 200 in aghaidh na bliana, ba cheart é sin a choigeartú do gach geilleagar stáit); is é an dara céim ná maoiniú poiblí a mhéadú do pháirtithe agus d‘fhondúireachtaí páirtí, trí úsáid a bhaint as “creidmheas daonlathach” a d’fhéadfadh gach saoránach a chaitheamh, gach bliain, i bpáirtí dá rogha féin (ceann a bheadh d’oibleagáid orthu tuarascálacha poiblí a chur i láthair maidir lena chomhdhálacha, costais, agus cláir). Ba é seo an chéad chéim chun réaltacht na dtoghchán a athrú ó “EUR 1 = 1 guth” go “1 duine = 1 guth”. Dá gcuirfí an méid sin i bhfeidhm ar leibhéal an AE, mar thionscnamh formhuinithe ón gCoimisiún, mhéadódh sé muinín sna hinstitiúidí Eorpacha agus bhunódh sé paraiméadair phatrúnta chun daonlathais Eorpacha a choinneáil folláin, trí mhianta na dtoghthóirí a léiriú go soiléir in ionad mianta mhionlach nó cuideachtaí/bainc saibhir. Le haghaidh tuilleadh eolais, mo phríomhthagairt: https://www.leprixdelademocracy.fr","hr":"EU bi trebao poduzeti mjere u pogledu sve veće važnosti privatnih sredstava u nacionalnim politikama država članica. Tekst „Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) daje nam dobru predodžbu o brojnim mehanizmima koji su stvoreni kako bi se pogodovalo idejama najbogatijih građana svake zemlje. Donacije strankama ili kandidatima su pristrane, a bogata kućanstva (najviši 10 % dohotka) daju (i stoga utječu) i ostvaruju dobit (zbog primijenjenih smanjenja poreza u slučaju doniranja). Cagé daje nekoliko prijedloga i ovdje preuzimam jedan koji bi se trebao provesti diljem 27 država članica. Prvi je korak ograničavanje maksimalnog iznosa svake donacije (napomena: 200 EUR godišnje, što bi trebalo prilagoditi gospodarstvu svake države članice); drugi je korak povećanje javnog financiranja stranaka i stranačkih zaklada korištenjem „demokratskog kredita” koji bi svaki građanin svake godine mogao potrošiti u stranci po vlastitom izboru (osoba koja bi bila obvezna podnijeti javna izvješća o svojim kongresima, troškovima i programu). To bi bio prvi korak prema promjeni stvarnog stanja izbora s „1 EUR = 1 glas” na „1 osoba = 1 glas”. Ako se to primijeni na razini EU-a, kao inicijativa koju podupire Komisija, to bi povećalo povjerenje u europske institucije i uspostavilo parametre za očuvanje zdravlja europskih demokracija, jasno odražavajući želje birača umjesto želja bogate manjine ili poduzeća/banaka. Za više informacija, moj glavni referentni broj: https://www.leprixdelademocracy.fr","hu":"Az EU-nak intézkedéseket kell hoznia annak érdekében, hogy a magánforrások egyre nagyobb súlyt kapjanak a tagállamok nemzeti politikájában. A „Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) olvasása jó képet ad arról, hogy milyen számos mechanizmust hoztak létre az egyes országok leggazdagabb népeitől származó ötletek támogatására. A pártoknak vagy jelölteknek nyújtott adományok elfogultak: a gazdag háztartások (a jövedelem felső 10 %-a) a legtöbbet adják (és ezáltal befolyásolják) és nyereségessé teszik (az adományozás esetén alkalmazott adócsökkentések miatt). Cagé több javaslatot tesz, és itt teszek egy olyan javaslatot, amelyet a 27 tagállamban végre kellene hajtani. Az első lépés az egyes adományok maximális összegének korlátozása (mondjuk, hogy évente 200 EUR, amelyet az egyes tagállamok gazdaságához kell igazítani); a második lépés a pártok és pártalapítványok közfinanszírozásának növelése egy olyan „demokratikus hitel” felhasználásával, amelyet minden polgár évente egy általa választott pártra költhet (akiknek nyilvános jelentéseket kellene benyújtaniuk kongresszusaikról, kiadásaikról és programjaikról). Ez lenne az első lépés ahhoz, hogy a választások valósága „1 EUR = 1 hang” helyett „1 személy = 1 hang” legyen. Ha ezt uniós szinten, a Bizottság által jóváhagyott kezdeményezésként alkalmaznák, az növelné az európai intézményekbe vetett bizalmat, és az európai demokráciák egészségének megőrzéséhez mintaszerű paramétereket határozna meg azáltal, hogy egyértelműen tükrözi a választók kívánságait, nem pedig egy gazdag kisebbség vagy vállalatok/bankok kívánságait. További információkért kérjük, adja meg a fő hivatkozási számomat: https://www.leprixdelademocracy.fr","it":"L'UE dovrebbe adottare misure per quanto riguarda il peso crescente dei fondi privati nella politica nazionale degli Stati membri. La lettura di \"Le Prix de la démocratie\" (Julia Cagé) ci dà una buona idea dei numerosi meccanismi creati per favorire le idee provenienti dalle persone più ricche di ciascun paese. Le donazioni ai partiti o ai candidati sono tendenziose: le famiglie ricche (10 % di reddito più elevato) danno (e quindi influenzano) e traggono maggiori benefici (a causa di sgravi fiscali applicati in caso di donazioni). Cagé presenta diverse proposte e ne prendo qui una che dovrebbe essere attuata nel corso del 27. Il primo passo consiste nel limitare l'importo massimo di ciascuna donazione (diciamo, 200 EUR all'anno, che dovrebbe essere adeguato all'economia di ciascuno Stato membro); la seconda fase consiste nell'aumentare i finanziamenti pubblici ai partiti e alle fondazioni dei partiti, utilizzando un \"credito democratico\" che ogni cittadino potrebbe spendere ogni anno in un partito di sua scelta (uno dei quali sarebbe obbligato a presentare relazioni pubbliche sui congressi, le spese e il programma). Si tratterebbe di un primo passo per trasformare la realtà delle elezioni da \"1 EUR = 1 voce\" a \"1 persona = 1 voce\". Se applicato a livello dell'UE, come iniziativa sostenuta dalla Commissione, rafforzerebbe la fiducia nelle istituzioni europee e stabilirebbe parametri alternativi per mantenere sane le democrazie europee, rispecchiando chiaramente la volontà degli elettori invece di quella di una ricca minoranza o di imprese/banche. Per ulteriori informazioni, il mio riferimento principale: https://www.leprixdelademocracy.fr","lt":"ES turėtų imtis priemonių, susijusių su didėjančia privačių lėšų svarba valstybių narių nacionalinėje politikoje. Skaitant „Le Prix de la démocratie“ (Julia Cagé) galima gerai suprasti daugybę mechanizmų, sukurtų siekiant paremti kiekvienos šalies turtingiausių žmonių idėjas. Lėšos partijoms arba kandidatams yra šališkos, o turtingi namų ūkiai (daugiausia 10 proc. pajamų) teikia (ir todėl daro įtaką) ir pelnosi (dėl mokesčių mažinimo, jei dovanojate). Cagé pateikia keletą pasiūlymų, kurie turėtų būti įgyvendinti visose 27 valstybėse narėse. Pirmasis žingsnis – apriboti didžiausią kiekvienos dovanos sumą (žr., tarkime, 200 EUR per metus, kuri turėtų būti pakoreguota atsižvelgiant į kiekvienos valstybės narės ekonomiką); antras žingsnis – padidinti partijų ir partijų fondų viešąjį finansavimą naudojantis „demokratiniu kreditu“, kurį kiekvienas pilietis kasmet galėtų išleisti savo pasirinktoje partijoje (vienai iš jų tektų teikti viešas ataskaitas apie savo kongresus, išlaidas ir programą). Tai būtų pirmas žingsnis siekiant rinkimų realybę pakeisti „1 EUR = 1 balsas“ į „1 asmuo = 1 balsas“. Jei tai būtų taikoma ES lygmeniu, kaip Komisijos patvirtinta iniciatyva, tai padidintų pasitikėjimą Europos institucijomis ir nustatytų modelius, kad Europos demokratinės valstybės išliktų sveikos, nes būtų aiškiai atspindėti rinkėjų pageidavimai, o ne turtingos mažumos ar įmonių ir (arba) bankų pageidavimai. Jei norite gauti daugiau informacijos, pagrindinė nuoroda: https://www.leprixdelademocracy.fr","lv":"ES būtu jāveic pasākumi attiecībā uz privāto līdzekļu pieaugošo ietekmi dalībvalstu politikā. Lasījums “Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) sniedz labu priekšstatu par daudzajiem mehānismiem, kas izveidoti, lai atbalstītu idejas, kas nāk no bagātākajiem cilvēkiem katrā valstī. Ziedojumi partijām vai kandidātiem ir neobjektīvi – turīgākās mājsaimniecības (vislielākie 10 % ienākumi) dod (un tādējādi ietekmē) un gūst peļņu (jo piemēro nodokļu samazinājumus, ja jūs ziedojat) visvairāk. Cagé nāk klajā ar vairākiem priekšlikumiem, un šeit es pieņemu tādu priekšlikumu, kas būtu jāīsteno 27 dalībvalstīs. Pirmais solis ir ierobežot katra ziedojuma maksimālo summu (teiksim EUR 200 gadā, kas būtu jāpielāgo katras dalībvalsts ekonomikai); otrais solis ir palielināt publisko finansējumu partijām un partiju fondiem, izmantojot “demokrātisku kredītu”, ko katrs pilsonis katru gadu varētu iztērēt savā izvēlētajā partijā (tā, kurai būtu pienākums sniegt publiskus ziņojumus par saviem kongresiem, izdevumiem un programmu). Tas būtu pirmais solis, lai mainītu vēlēšanu realitāti no “1 EUR = 1 balss” uz “1 persona = 1 balss”. Ja to piemēros ES līmenī kā Komisijas apstiprinātu iniciatīvu, tas palielinātu uzticēšanos Eiropas iestādēm un noteiktu modelētus parametrus Eiropas demokrātijas stabilitātes saglabāšanai, skaidri atspoguļojot vēlētāju vēlmes, nevis bagātīgas minoritātes vai uzņēmumu/banku vēlmes. Sīkākai informācijai mana galvenā atsauce: https://www.leprixdelademocracy.fr","mt":"L-UE għandha tieħu miżuri rigward il-piż dejjem jikber tal-fondi privati fil-politika nazzjonali tal-Istati Membri. Il-qari ta’ “Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) jagħtina idea tajba tal-ħafna mekkaniżmi li nħolqu biex jiffavorixxu ideat li ġejjin mill-aktar nies sinjuri f’kull pajjiż. Id-donazzjonijiet lill-partiti jew lill-kandidati huma preġudikati, b’unitajiet domestiċi sinjuri (l-ogħla 10 % introjtu) jagħtu (u għalhekk jinfluwenzaw) u jagħmlu profitt (minħabba tnaqqis fit-taxxa applikat jekk tagħti donazzjoni) l-aktar. Cagé jagħmel diversi proposti u hawnhekk nieħu waħda li għandha tiġi implimentata matul l-27. L-ewwel pass huwa li jiġi limitat l-ammont massimu ta’ kull donazzjoni (ejjew ngħidu aħna, EUR 200 fis-sena, li għandhom jiġu aġġustati għal kull ekonomija tal-Istati Membri); it-tieni pass huwa li jiżdied il-finanzjament pubbliku lill-partiti u lill-fondazzjonijiet tal-partiti, billi jintuża “kreditu demokratiku” li kull ċittadin jista’ jonfoq, kull sena, f’partit tal-għażla tiegħu (wieħed li jkun obbligat jippreżenta rapporti pubbliċi dwar il-kungressi, l-ispejjeż u l-programm tiegħu). Dan ikun l-ewwel pass biex tinbidel ir-realtà tal-elezzjonijiet minn “EUR 1 = 1 vuċi” għal “persuna 1 = 1 vuċi”. Jekk dan jiġi applikat fil-livell tal-UE, bħala inizjattiva approvata mill-Kummissjoni, dan jagħti spinta lill-fiduċja fl-istituzzjonijiet Ewropej u jistabbilixxi parametri mfassla biex id-demokraziji Ewropej jinżammu b’saħħithom, billi jirrifletti b’mod ċar ix-xewqat tal-eletturi minflok ix-xewqat ta’ minoranza rikka jew kumpaniji/banek. Għal aktar informazzjoni, ir-referenza ewlenija tiegħi: https://www.leprixdelademocracy.fr","nl":"De EU moet maatregelen nemen met betrekking tot het toenemende gewicht van particuliere middelen in de nationale politiek van de lidstaten. Een lezing van „Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) geeft ons een goed idee van de vele mechanismen die zijn gecreëerd om ideeën van de rijkste mensen in elk land te favor. Donaties aan partijen of kandidaten zijn vertekend: rijke huishoudens (top 10 % inkomen) geven (en dus invloed uit) en profiteren (als gevolg van belastingverlagingen als je doneren) het meest. Cagé doet verschillende voorstellen en ik neem hier een voorstel dat in de loop van 27 ten uitvoer moet worden gelegd. De eerste stap is om het maximumbedrag van elke donatie te beperken (laten we weten 200 EUR per jaar, dat moet worden aangepast aan de economie van elke lidstaat); de tweede stap is het verhogen van de overheidsfinanciering voor partijen en partijstichtingen door gebruik te maken van een „democratisch krediet” dat elke burger elk jaar kan uitgeven aan een partij van zijn keuze (die verplicht zou zijn om openbare verslagen over zijn congressen, uitgaven en programma in te dienen). Dit zou een eerste stap zijn om de realiteit van verkiezingen te veranderen van „1 EUR = 1 stem” in „1 persoon = 1 stem”. Als dit op EU-niveau wordt toegepast, zou dit, als een door de Commissie goedgekeurd initiatief, het vertrouwen in de Europese instellingen doen toenemen en zouden gepatrouilleerde parameters worden vastgesteld om de Europese democratieën gezond te houden, door duidelijk rekening te houden met de wensen van de kiezers in plaats van met de wensen van een rijke minderheid of ondernemingen/banken. Voor meer informatie, mijn belangrijkste referentie: https://www.leprixdelademocracy.fr","pl":"UE powinna podjąć działania w odniesieniu do rosnącego znaczenia funduszy prywatnych w polityce krajowej państw członkowskich. Czytanie „Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) daje nam dobry obraz wielu mechanizmów stworzonych w celu faworyzowania idei pochodzących od najbogatszych mieszkańców każdego kraju. Darowizny na rzecz partii lub kandydatów są stronnicze, przy czym najbogatsze gospodarstwa domowe (zamożne 10 % dochodu) dają (i w związku z tym wywierają wpływ) i osiągają największe zyski (ze względu na obniżki podatków stosowane w przypadku darowizny). Cagé przedstawia kilka propozycji i tu przyjmuję jedną propozycję, która powinna zostać wdrożona w 27 państwach członkowskich. Pierwszym krokiem jest ograniczenie maksymalnej kwoty każdej darowizny (powiedzmy, 200 EUR rocznie, którą należy dostosować do gospodarki poszczególnych państw członkowskich); drugim krokiem jest zwiększenie finansowania publicznego partii i fundacji partyjnych poprzez wykorzystanie „kredytu demokratycznego”, który każdy obywatel mógłby wydatkować co roku w wybranej przez siebie partii (która byłaby zobowiązana do przedstawiania publicznych sprawozdań na temat kongresów, wydatków i programu). Byłby to pierwszy krok w kierunku zmiany rzeczywistości wyborów z „1 EUR = 1 głos” na „1 osoba = 1 głos”. Jeżeli zostanie to zastosowane na szczeblu UE, jako inicjatywa zatwierdzona przez Komisję, zwiększyłoby to zaufanie do instytucji europejskich i ustanowiłoby standardowe parametry pozwalające utrzymać europejskie demokracje w dobrym zdrowiu, wyraźnie odzwierciedlając życzenia wyborców, a nie życzenia bogatej mniejszości lub przedsiębiorstw/banków. Więcej informacji na ten temat znajduje się pod następującym adresem: https://www.leprixdelademocracy.fr","pt":"A UE deve tomar medidas relativamente ao peso crescente dos fundos privados na política nacional dos Estados-Membros. Uma leitura de «Le Prix de la démocratie» (Julia Cagé) dá-nos uma boa ideia dos muitos mecanismos criados para promover ideias provenientes das pessoas mais ricas em cada país. Os donativos a partidos ou candidatos são tendenciosos, sendo os agregados familiares ricos (com rendimentos superiores a 10 %) que dão (e, por conseguinte, influenciam) e tiram partido (devido a reduções de impostos aplicadas se doarem) mais. Cagé apresenta várias propostas e tomo aqui uma proposta que deve ser implementada em 27. A primeira etapa consiste em limitar o montante máximo de cada dádiva (por exemplo, 200 EUR por ano, que deve ser ajustado à economia de cada Estado-Membro); a segunda etapa consiste em aumentar o financiamento público dos partidos e fundações partidárias, utilizando um «crédito democrático» que cada cidadão pode gastar anualmente num partido da sua escolha (um que seria obrigado a apresentar relatórios públicos sobre os seus congressos, despesas e programa). Este seria um primeiro passo para alterar a realidade das eleições de «1 EUR = 1 voz» para «1 pessoa = 1 voz». Se tal for aplicado a nível da UE, enquanto iniciativa aprovada pela Comissão, aumentaria a confiança nas instituições europeias e criaria parâmetros padronizados para manter as democracias europeias saudáveis, refletindo claramente os desejos dos eleitores em vez dos desejos de uma minoria rica ou de empresas/bancos. Para mais informações, a minha referência principal: https://www.leprixdelademocracy.fr","ro":"UE ar trebui să ia măsuri cu privire la ponderea tot mai mare a fondurilor private în politicile naționale ale statelor membre. O lectură a „Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) ne oferă o idee bună despre numeroasele mecanisme create pentru a favoriza ideile care provin de la cei mai bogați oameni din fiecare țară. Donațiile către partide sau candidați sunt părtinitoare, gospodăriile bogate (veniturile cele mai mari de 10 %) oferind (și, prin urmare, influențând) și profitând cel mai mult (din cauza reducerilor fiscale aplicate dacă donați). Cagé face mai multe propuneri, iar aici am o propunere care ar trebui pusă în aplicare în cursul anului 27. Prima etapă constă în limitarea valorii maxime a fiecărei donații (de exemplu, 200 EUR pe an, care ar trebui să fie adaptată la economia fiecărui stat membru); a doua etapă constă în creșterea finanțării publice acordate partidelor și fundațiilor de partid, prin utilizarea unui „credit democratic” pe care fiecare cetățean l-ar putea cheltui, în fiecare an, într-un partid la alegerea sa (unul care ar fi obligat să prezinte rapoarte publice cu privire la congresele, cheltuielile și programul său). Acesta ar fi un prim pas pentru a schimba realitatea alegerilor de la „1 EUR = 1 voce” la „1 persoană = 1 voce”. Dacă acest lucru este aplicat la nivelul UE, ca o inițiativă aprobată de Comisie, ar spori încrederea în instituțiile europene și ar stabili parametri tipici pentru a menține soliditatea democrațiilor europene, reflectând în mod clar dorințele alegătorilor în locul dorințelor unei minorități bogate sau ale unor întreprinderi/bănci bogate. Pentru informații suplimentare, principala mea referință: https://www.leprixdelademocracy.fr","sk":"EÚ by mala prijať opatrenia týkajúce sa rastúcej váhy súkromných finančných prostriedkov v národnej politike členských štátov. Znenie „Le Prix de la démocratie“ (Julia Cagé) nám dáva dobrú predstavu o mnohých mechanizmoch, ktoré boli vytvorené na podporu myšlienok pochádzajúcich od najbohatších ľudí v každej krajine. Dary stranám alebo kandidátom sú zaujaté, bohaté domácnosti (najviac 10 % príjmov) poskytujú (a teda ovplyvňujú) a zisk (v dôsledku zníženia daní, ak darujete) najviac. Cagé predkladá niekoľko návrhov, ktoré by sa mali realizovať v rámci 27 členských štátov. Prvým krokom je obmedziť maximálnu sumu každého daru (povedzme, 200 EUR ročne, ktorá by sa mala upraviť podľa hospodárstva každého členského štátu); druhým krokom je zvýšiť verejné financovanie strán a straníckych nadácií využitím „demokratického úveru“, ktorý by každý občan mohol minúť každý rok v strane podľa vlastného výberu (jedna strana, ktorá by bola povinná predkladať verejné správy o svojich kongresoch, výdavkoch a programe). Bolo by to prvý krok k zmene reality volieb z „1 EUR = 1 hlas“ na „1 osobu = 1 hlas“. Ak by sa to uplatňovalo na úrovni EÚ ako iniciatíva schválená Komisiou, zvýšila by sa dôvera v európske inštitúcie a stanovili by sa modelové parametre na udržanie zdravých európskych demokracií tým, že by sa jasne odzrkadlili želania voličov namiesto želania bohatej menšiny alebo spoločností/bankov. Pre ďalšie informácie, moje hlavné referenčné číslo: https://www.leprixdelademocracy.fr","sl":"EU bi morala sprejeti ukrepe v zvezi z vse večjo težo zasebnih sredstev v nacionalnih politikah držav članic. Prebralnik „Le Prix de la démocratie“ (Julia Cagé) nam daje dobro predstavo o številnih mehanizmih, ki so bili oblikovani za spodbujanje zamisli najbogatejših ljudi v vsaki državi. Donacije strankam ali kandidatom so pristranske, pri čemer premožna gospodinjstva (najvišji 10-odstotni dohodek) dajejo (in s tem vplivajo) in dobiček (zaradi znižanja davkov, če darujete) največ. Cagé je podal več predlogov, ki bi jih bilo treba izvajati v vseh 27 državah članicah. Prvi korak je omejitev najvišjega zneska posamezne donacije (npr. 200 EUR na leto, ki bi ga bilo treba prilagoditi gospodarstvu vsake države članice); drugi korak je povečanje javnega financiranja strank in političnih fundacij z uporabo „demokratičnih kreditov“, ki bi jih lahko vsak državljan vsako leto porabil v stranki po lastni izbiri (ki bi morala predstaviti javna poročila o kongresih, stroških in programu). To bi bil prvi korak k spremembi realnosti volitev iz „1EUR = 1 glas“ v „1 oseba = 1 glas“. Če bi se to izvajalo na ravni EU kot pobuda, ki jo je podprla Komisija, bi to okrepilo zaupanje v evropske institucije in vzpostavilo vzorčne parametre za ohranjanje zdravja evropskih demokracij, saj bi jasno odražalo želje volivcev in ne želje bogate manjšine ali podjetij/bank. Za dodatne informacije glej moj glavni sklic: https://www.leprixdelademocracy.fr","sv":"EU bör vidta åtgärder för att se till att privata medel blir allt viktigare i medlemsstaternas nationella politik. En text av ”Le Prix de la démocratie” (Julia Cagé) ger oss en god bild av de många mekanismer som skapades för att främja idéer från de rikaste människorna i varje land. Donationer till partier eller kandidater är partiska, där rika hushåll (de största 10 % av inkomsten) ger (och därmed påverkar) och tjänar mest (på grund av skattesänkningar som tillämpas om du donerar). Cagé lägger fram flera förslag och jag tar här ett förslag som bör genomföras under 27. Det första steget är att begränsa maximibeloppet för varje donation (låt oss säga 200 EUR per år, som bör anpassas till varje medlemsstats ekonomi). det andra steget är att öka den offentliga finansieringen av partier och partistiftelser genom att använda en ”demokratisk kredit” som varje medborgare kan spendera varje år i ett parti som de själva väljer (ett parti som skulle vara skyldigt att lägga fram offentliga rapporter om sina kongresser, utgifter och program). Detta skulle vara ett första steg för att ändra verkligheten i valet från ”1 EUR = 1 röst” till ”1 person = 1 röst”. Om detta tillämpas på EU-nivå, som ett initiativ som godkänts av kommissionen, skulle det öka förtroendet för EU-institutionerna och skapa beprövade parametrar för att hålla de europeiska demokratierna friska, genom att tydligt återspegla väljarnas önskemål i stället för en rik minoritet eller företag/banker. För ytterligare information, min huvudreferens: https://www.leprixdelademocracy.fr"}},"title":{"en":"Reduce the influence of private money in politics","machine_translations":{"bg":"Намаляване на влиянието на частните пари в политиката","cs":"Snížit vliv soukromých peněz v politice","da":"Mindske private midlers indflydelse på politik","de":"Verringerung des Einflusses von Privatgeldern in der Politik","el":"Μείωση της επιρροής του ιδιωτικού χρήματος στην πολιτική","es":"Reducir la influencia del dinero privado en la política","et":"Vähendada erasektori raha mõju poliitikale","fi":"Vähentää yksityisten varojen vaikutusta politiikkaan","fr":"Réduire l’influence de l’argent privé en politique","ga":"An tionchar a bhíonn ag airgead príobháideach sa pholaitíocht a laghdú","hr":"Smanjiti utjecaj privatnog novca u politici","hu":"A magánforrások politikai befolyásának csökkentése","it":"Ridurre l'influenza del denaro privato sulla politica","lt":"Sumažinti privačių pinigų įtaką politikoje","lv":"Samazināt privātās naudas ietekmi politikā","mt":"Titnaqqas l-influwenza tal-flus privati fil-politika","nl":"De invloed van particulier geld in de politiek verminderen","pl":"Ograniczenie wpływu prywatnych pieniędzy na politykę","pt":"Reduzir a influência do dinheiro privado na política","ro":"Reducerea influenței banilor privați în politică","sk":"Zníženie vplyvu súkromných peňazí v politike","sl":"Zmanjšanje vpliva zasebnega denarja v politiko","sv":"Minska privata pengars inflytande på politiken"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×