Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: f161bf60941f06ae28c0527a84ede39ca06612b8c153dae0eac04a42442b22e2

Source: {"body":{"fr":"Le nombre d’États membres n’est donc pas en soi un facteur de blocage des processus décisionnels de l’UE : si l’intégration stagne ou régresse dans certains domaines, elle progresse dans d’autres, par exemple la gestion des frontières extérieures. L’hétérogénéité de ces tendances est encore plus grande si l’on se souvient que l’UE n’est pas le seul format de coopération européenne.\n\nSans être inédite, l’Europe à plusieurs vitesses ou à géométrie variable semble être amenée à se développer davantage. Cette tendance n’est pas condamnable, car quelle que soit la nécessité « objective » pour les pays européens d’approfondir leur coopération dans le but de préserver une relative autonomie à l’égard de puissances globales comme la Chine et les États-Unis, l’interdiction de se soustraire aux projets de poursuite de l’intégration, voire de faire marche arrière, pose un problème de nature démocratique en ce qu’elle restreint les possibilités de choix des générations d’aujourd’hui et de demain sur la base de décisions prises à une époque de plus en plus ancienne.\n\nAdmettre le caractère modulaire de la construction européenne avec des possibilités de sortie, de retour, et de suspension des États membres, dans le respect néanmoins d’un cadre institutionnel unique, la rendrait plus résiliente. En outre, l’éventuel va-et-vient politico-institutionnel resterait en même temps limité par les interdépendances et « solidarités de fait ».","machine_translations":{"bg":"Следователно броят на държавите членки сам по себе си не е блокиращ фактор в процесите на вземане на решения в ЕС: въпреки че в някои области интеграцията е в застой или намалява, тя напредва в други, като например управлението на външните граници. Разнородността на тези тенденции е още по-голяма, ако не забравяме, че ЕС не е единственият формат за европейско сътрудничество. Без да е безпрецедентен, Европа с няколко скорости или с променлива геометрия изглежда трябва да продължи да се развива. Тази тенденция не може да бъде осъдена, тъй като независимо от „обективната“ необходимост европейските държави да задълбочат сътрудничеството си, за да запазят относителната автономност на световни сили като Китай и САЩ, забраната за избягване или дори обръщане на плановете за по-нататъшна интеграция представлява демократичен проблем, тъй като ограничава избора на днешните и бъдещите поколения въз основа на решения, взети във все по-старата епоха. Признаването на модулния характер на европейската интеграция с възможност за напускане, връщане и спиране на държавите членки, като същевременно се спазва единна институционална рамка, ще я направи по-устойчива. Освен това всеки политически и институционален опит ще остане ограничен в същото време от взаимозависимости и „фактическа солидарност“.","cs":"Počet členských států proto sám o sobě není blokačním faktorem rozhodovacích procesů EU: zatímco integrace v některých oblastech stagnuje nebo klesá, pokračuje v jiných oblastech, například v oblasti správy vnějších hranic. Různorodost těchto trendů je ještě větší, pokud si pamatujeme, že EU není jediným formátem evropské spolupráce. Zdá se, že Evropa se musí dále rozvíjet, aniž by neměla obdoby, a to při několika rychlostech nebo s proměnnou geometrií. Tento trend nelze odsoudit, protože bez ohledu na „objektivní“ potřebu, aby evropské země prohloubily svou spolupráci s cílem zachovat relativní autonomii globálních mocností, jako je Čína a Spojené státy, představuje zákaz uniknout nebo dokonce zvrátit plány další integrace demokratický problém, neboť omezuje rozhodování dnešních i budoucích generací na základě rozhodnutí přijatých ve stále starší době. Uznání modulární povahy evropské integrace s možností opustit, vrátit se a pozastavit členské státy při respektování jednotného institucionálního rámce by ji učinilo odolnější. Kromě toho by veškeré politické a institucionální zkušenosti zůstaly současně omezeny vzájemnou závislostí a „skutečnou solidaritou“.","da":"Antallet af medlemsstater er derfor ikke i sig selv en blokerende faktor i EU's beslutningsprocesser: selv om integrationen er stagnerende eller faldende på nogle områder, skrider den frem på andre områder, f.eks. forvaltningen af de ydre grænser. Forskellene i disse tendenser er endnu større, hvis vi husker på, at EU ikke er det eneste format for europæisk samarbejde. Uden at være uden fortilfælde er Europa med flere hastigheder eller med variabel geometri nødt til at udvikle sig yderligere. Denne tendens kan ikke kritiseres, da forbuddet mod at undslippe eller endog vende planer om yderligere integration — uanset de europæiske landes \"objektive\" behov for at uddybe deres samarbejde for at bevare den relative autonomi i forhold til globale magter som Kina og USA — udgør et demokratisk problem, idet det begrænser generationernes valg i dag og i morgen på grundlag af beslutninger truffet i en stadig mere gammel æra. Anerkendelse af den modulære karakter af den europæiske integration med muligheden for at forlade, vende tilbage og suspendere medlemsstaterne, samtidig med at der tages hensyn til en fælles institutionel ramme, vil gøre den mere modstandsdygtig. Desuden vil enhver politisk og institutionel erfaring fortsat være begrænset på grund af indbyrdes afhængighed og \"de facto-solidaritet\".","de":"Die Zahl der Mitgliedstaaten ist daher für sich genommen kein Faktor, der die Entscheidungsprozesse der EU blockiert: während die Integration in einigen Bereichen stagniert oder rückläufig ist, kommt sie in anderen Bereichen voran, z. B. beim Schutz der Außengrenzen. Die Heterogenität dieser Trends ist noch größer, wenn man bedenkt, dass die EU nicht das einzige Format der europäischen Zusammenarbeit ist. Europa mit mehreren Geschwindigkeiten oder variabler Geometrie scheint, ohne neu zu sein, weiter zu wachsen. Dieser Trend ist nicht zu beanstanden, denn unabhängig davon, ob die europäischen Länder eine „objektive“ Notwendigkeit haben, ihre Zusammenarbeit zu vertiefen, um eine relative Autonomie gegenüber globalen Mächten wie China und den USA zu wahren, stellt das Verbot, sich den Plänen zur weiteren Integration zu entziehen oder sogar Rückschritte zu machen, ein demokratisches Problem dar, da es die Wahlmöglichkeiten der heutigen und künftigen Generationen auf der Grundlage von Entscheidungen einschränkt, die in einer zunehmend früheren Zeit getroffen wurden. Die Anerkennung des modularen Charakters des europäischen Aufbauwerks mit Ausstiegs-, Rückkehr- und Aussetzungsmöglichkeiten für die Mitgliedstaaten, allerdings unter Wahrung eines einheitlichen institutionellen Rahmens, würde es widerstandsfähiger machen. Darüber hinaus würde das mögliche politische und institutionelle Umfeld gleichzeitig durch die Interdependenzen und die „faktische Solidarität“ begrenzt bleiben.","el":"Ως εκ τούτου, ο αριθμός των κρατών μελών δεν αποτελεί καθαυτό παράγοντα παρεμπόδισης των διαδικασιών λήψης αποφάσεων της ΕΕ: ενώ η ολοκλήρωση παραμένει στάσιμη ή μειώνεται σε ορισμένους τομείς, σημειώνει πρόοδο σε άλλους, όπως η διαχείριση των εξωτερικών συνόρων. Η ανομοιογένεια αυτών των τάσεων είναι ακόμη μεγαλύτερη αν θυμόμαστε ότι η ΕΕ δεν είναι η μοναδική μορφή ευρωπαϊκής συνεργασίας. Χωρίς να είναι πρωτοφανής, η Ευρώπη σε πολλές ταχύτητες ή με μεταβλητή γεωμετρία φαίνεται να πρέπει να αναπτυχθεί περαιτέρω. Η τάση αυτή δεν μπορεί να καταδικαστεί διότι, ανεξάρτητα από την «αντικειμενική» ανάγκη των ευρωπαϊκών χωρών να εμβαθύνουν τη συνεργασία τους προκειμένου να διατηρήσουν τη σχετική αυτονομία από παγκόσμιες δυνάμεις όπως η Κίνα και οι Ηνωμένες Πολιτείες, η απαγόρευση διαφυγής ή ακόμη και αντιστροφής των σχεδίων περαιτέρω ολοκλήρωσης δημιουργεί ένα δημοκρατικό πρόβλημα, καθώς περιορίζει τις επιλογές των σημερινών και μελλοντικών γενεών με βάση τις αποφάσεις που λαμβάνονται σε μια ολοένα και πιο παλιά εποχή. Η αναγνώριση του σπονδυλωτού χαρακτήρα της ευρωπαϊκής ολοκλήρωσης με τη δυνατότητα αποχώρησης, επιστροφής και αναστολής της λειτουργίας των κρατών μελών, με παράλληλο σεβασμό ενός ενιαίου θεσμικού πλαισίου, θα την καταστήσει πιο ανθεκτική. Επιπλέον, κάθε πολιτική και θεσμική εμπειρία θα παρέμενε περιορισμένη ταυτόχρονα λόγω των αλληλεξαρτήσεων και της «de facto αλληλεγγύης».","en":"The number of Member States is therefore not per se a blocking factor in the EU’s decision-making processes: while integration is stagnating or declining in some areas, it is progressing in others, such as the management of external borders. The heterogeneity of these trends is even greater if we remember that the EU is not the only format for European cooperation. Without being unprecedented, Europe at several speeds or with variable geometry seems to have to develop further. This trend cannot be condemned because, irrespective of the ‘objective’ need for European countries to deepen their cooperation in order to preserve relative autonomy from global powers such as China and the United States, the ban on escaping or even reversing plans for further integration poses a democratic problem in that it restricts the choices of the generations of today and tomorrow on the basis of decisions taken in an increasingly old era. Recognising the modular nature of European integration with the possibility of leaving, returning and suspending Member States, while respecting a single institutional framework, would make it more resilient. In addition, any political and institutional experience would remain limited at the same time by interdependencies and ‘de facto solidarity’.","es":"Por lo tanto, el número de Estados miembros no es per se un factor de bloqueo en los procesos de toma de decisiones de la UE: si bien la integración se está estancando o está disminuyendo en algunos ámbitos, está progresando en otros, como la gestión de las fronteras exteriores. La heterogeneidad de estas tendencias es aún mayor si recordamos que la UE no es el único formato para la cooperación europea. Sin precedentes, Europa a varias velocidades o con geometría variable parece tener que seguir desarrollándose. Esta tendencia no puede condenarse porque, independientemente de la necesidad «objetiva» de que los países europeos profundicen su cooperación para preservar la relativa autonomía de potencias mundiales como China y los Estados Unidos, la prohibición de escapar o incluso invertir planes para una mayor integración plantea un problema democrático, ya que restringe las opciones de las generaciones actuales y futuras sobre la base de decisiones adoptadas en una época cada vez más antigua. Reconocer la naturaleza modular de la integración europea con la posibilidad de abandonar, retornar y suspender a los Estados miembros, respetando al mismo tiempo un marco institucional único, aumentaría su resiliencia. Además, cualquier experiencia política e institucional seguiría estando limitada al mismo tiempo por las interdependencias y la «solidaridad de hecho».","et":"Seega ei ole liikmesriikide arv iseenesest blokeeriv tegur ELi otsustusprotsessis: kuigi integratsioon on mõnes valdkonnas seiskumas või vähenemas, edeneb see teistes valdkondades, näiteks välispiiride haldamisel. Nende suundumuste heterogeensus on veelgi suurem, kui me meeles pidada, et EL ei ole ainus Euroopa koostöö vorm. Ilma pretsedendituseta näib, et mitme kiirusega või muutuva geomeetriaga Euroopa peab edasi arenema. Seda suundumust ei saa hukka mõista, sest hoolimata Euroopa riikide „objektiivsest“ vajadusest süvendada oma koostööd, et säilitada suhteline autonoomia sellistest ülemaailmsetest jõududest nagu Hiina ja Ameerika Ühendriigid, tekitab edasise integratsiooni kavadest kõrvalehiilimise või isegi nende tagasipööramise keeld demokraatliku probleemi, kuna see piirab tänapäeva ja homsete põlvkondade valikuid üha vananenud ajastul tehtud otsuste alusel. Euroopa integratsiooni modulaarsuse tunnustamine koos võimalusega lahkuda liikmesriikidest, naasta ja peatada, austades samas ühtset institutsioonilist raamistikku, muudaks selle vastupidavamaks. Lisaks piiravad mis tahes poliitilist ja institutsioonilist kogemust samal ajal vastastikune sõltuvus ja tegelik solidaarsus.","fi":"Jäsenvaltioiden määrä ei näin ollen sinänsä estä EU:n päätöksentekoprosesseja: vaikka yhdentyminen on joillakin aloilla pysähtynyt tai taantumassa, se edistyy toisilla aloilla, kuten ulkorajojen valvonnassa. Näiden suuntausten epäyhtenäisyys on vieläkin suurempaa, jos muistamme, että EU ei ole ainoa eurooppalaisen yhteistyön muoto. Ilman, että Eurooppa olisi ennennäkemätön, näyttää siltä, että sen on kehityttävä edelleen useilla nopeuksilla tai vaihtelevalla geometrialla. Tätä suuntausta ei voida tuomita, koska huolimatta Euroopan maiden ”objektiivisesta” tarpeesta syventää yhteistyötään säilyttääkseen suhteellisen autonomian Kiinan ja Yhdysvaltojen kaltaisista globaaleista valloista, yhdentymisen jatkamista koskevien suunnitelmien karkaamisen tai jopa peruuttamisen kieltäminen muodostaa demokraattisen ongelman, sillä se rajoittaa tämän päivän ja huomisen sukupolvien valintoja yhä vanhempana aikakautena tehtyjen päätösten perusteella. Euroopan yhdentymisen modulaarisen luonteen tunnustaminen, johon liittyy mahdollisuus poistua jäsenvaltioista, palata jäsenvaltioihin ja keskeyttää niiden soveltaminen, samalla kun noudatetaan yhtä institutionaalista kehystä, tekisi siitä kestävämmän. Lisäksi kaikki poliittinen ja institutionaalinen kokemus jäisivät samaan aikaan rajoittuneeksi keskinäisten riippuvuussuhteiden ja tosiasiallisen solidaarisuuden vuoksi.","ga":"Dá bhrí sin, ní fachtóir blocála per se líon na mBallstát i bpróisis chinnteoireachta AE: cé go bhfuil an comhtháthú marbhánta nó ag meath i roinnt réimsí, tá dul chun cinn á dhéanamh i réimsí eile, amhail bainistiú na dteorainneacha seachtracha. Is mó fós ilchineálacht na dtreochtaí sin má chuimhnímid air nach é an tAontas Eorpach an t-aon fhormáid don chomhar Eorpach. Gan a bheith gan fasach, is cosúil go bhfuil gá leis an Eoraip ar luasanna éagsúla nó le geoiméadracht athraitheach. Ní féidir an treocht sin a cháineadh toisc, beag beann ar an ngá 'cuspóir' atá ag tíortha na hEorpa a gcomhar a dhoimhniú d’fhonn neamhspleáchas coibhneasta a chaomhnú ó chumhachtaí domhanda amhail an tSín agus na Stáit Aontaithe, toisc go bhfuil fadhb dhaonlathach ag baint leis an gcosc ar phleananna maidir le tuilleadh lánpháirtíochta a éalú nó a aisiompú, sa mhéid is go gcuireann sé srian ar na roghanna a dhéanann glúine an lae inniu agus an lae amárach ar bhonn cinntí a rinneadh i ré atá ag éirí níos sine. Dá n-aithneofaí gur de chineál modúlach é lánpháirtiú na hEorpa agus go bhféadfaí na Ballstáit a fhágáil, a chur ar ais agus a chur ar fionraí, agus creat institiúideach aonair á urramú ag an am céanna, bheadh sé níos athléimní. Ina theannta sin, bheadh aon taithí pholaitiúil agus institiúideach teoranta ag an am céanna de bharr idirthuilleamaíochtaí agus ‘dlúthpháirtíocht de facto’.","hr":"Stoga broj država članica sam po sebi nije čimbenik blokiranja u postupcima donošenja odluka EU-a: iako integracija u nekim područjima stagnira ili se smanjuje, ona napreduje u drugima, kao što je upravljanje vanjskim granicama. Heterogenost tih trendova još je veća ako se prisjetimo da EU nije jedini oblik europske suradnje. Bez presedana, čini se da se Europa s nekoliko brzina ili promjenjivom geometrijom mora dodatno razvijati. Taj se trend ne može osuditi jer, neovisno o „ciljnoj” potrebi da europske zemlje prodube suradnju kako bi se očuvala relativna autonomija od svjetskih sila kao što su Kina i Sjedinjene Američke Države, zabrana bijega ili čak poništavanja planova za daljnju integraciju predstavlja demokratski problem jer ograničava izbore današnjih i budućih generacija na temelju odluka donesenih u sve starijem dobu. Priznavanje modularne prirode europske integracije s mogućnošću napuštanja, vraćanja i obustave država članica, uz poštovanje jedinstvenog institucijskog okvira, učinilo bi je otpornijom. Osim toga, sva politička i institucionalna iskustva istodobno bi bila ograničena međuovisnostima i „de facto solidarnošću”.","hu":"A tagállamok száma tehát önmagában nem jelent blokkoló tényezőt az EU döntéshozatali folyamataiban: bár az integráció egyes területeken stagnál vagy hanyatlik, más területeken, például a külső határok igazgatásában is előrelépés figyelhető meg. E tendenciák heterogenitása még nagyobb, ha emlékezzünk arra, hogy az EU nem az egyetlen európai együttműködési forma. Úgy tűnik, hogy Európának – anélkül, hogy példa nélküli lenne – több sebességgel vagy változó geometriával kell továbbfejlődnie. Ez a tendencia nem ítélhető el, mivel – függetlenül attól, hogy az európai országoknak „objektíven” el kell mélyíteniük együttműködésüket annak érdekében, hogy megőrizzék az olyan globális hatalmaktól való relatív autonómiát, mint Kína és az Egyesült Államok – a további integrációra irányuló tervek kihagyásának vagy akár visszafordításának tilalma demokratikus problémát jelent, mivel az egyre régebbi korszakban hozott döntések alapján korlátozza a ma és a holnap nemzedékeinek döntéseit. Az európai integráció moduláris jellegének elismerése, amely lehetővé teszi a tagállamok elhagyását, visszatérését és felfüggesztését, miközben tiszteletben tartja az egységes intézményi keretet, ellenállóbbá tenné az integrációt. Emellett a kölcsönös függőség és a „tényleges szolidaritás” miatt a politikai és intézményi tapasztalatok továbbra is korlátozottak maradnának.","it":"Il numero di Stati membri non è pertanto di per sé un fattore di blocco nei processi decisionali dell'UE: l'integrazione, pur stagnando o diminuendo in alcuni settori, sta progredendo in altri, come la gestione delle frontiere esterne. L'eterogeneità di queste tendenze è ancora maggiore se si ricorda che l'UE non è l'unico formato per la cooperazione europea. Senza essere senza precedenti, l'Europa a più velocità o a geometria variabile sembra dover svilupparsi ulteriormente. Questa tendenza non può essere condannata perché, a prescindere dalla necessità \"oggettiva\" dei paesi europei di approfondire la loro cooperazione al fine di preservare la relativa autonomia dalle potenze mondiali come la Cina e gli Stati Uniti, il divieto di fuggire o addirittura di invertire i piani di ulteriore integrazione pone un problema democratico in quanto limita le scelte delle generazioni di oggi e di domani sulla base di decisioni prese in un'epoca sempre più vecchia. Riconoscere la natura modulare dell'integrazione europea con la possibilità di lasciare, rimpatriare e sospendere gli Stati membri, nel rispetto di un quadro istituzionale unico, aumenterebbe la sua resilienza. Inoltre, qualsiasi esperienza politica e istituzionale rimarrebbe al tempo stesso limitata dalle interdipendenze e dalla \"solidarietà de facto\".","lt":"Todėl valstybių narių skaičius nėra ES sprendimų priėmimo procesų blokavimo veiksnys: nors kai kuriose srityse integracija nekinta arba mažėja, kitose, pavyzdžiui, išorės sienų valdymo srityje, daroma pažanga. Šių tendencijų įvairovė dar didesnė, jei prisimintume, kad ES nėra vienintelė Europos bendradarbiavimo forma. Nors Europa nėra beprecedentė, ji turi toliau vystytis keliais greičiais arba kintamos geometrijos sąlygomis. Šios tendencijos negalima pasmerkti, nes, nepaisant „objektyvaus“ poreikio, kad Europos šalys stiprintų bendradarbiavimą, kad išsaugotų santykinę autonomiją nuo pasaulinių galių, pvz., Kinijos ir Jungtinių Amerikos Valstijų, draudimas vengti tolesnės integracijos planų ar net juos pakeisti kelia demokratinės problemos, nes jis riboja šiandienos ir rytojaus kartų pasirinkimą remiantis sprendimais, priimtais vis senesniame amžiuje. Pripažinus modulinį Europos integracijos pobūdį su galimybe palikti, grąžinti ir sustabdyti valstybių narių veiklą, kartu laikantis bendros institucinės sistemos, ji taptų atsparesnė. Be to, bet kokia politinė ir institucinė patirtis tuo pat metu liktų ribota dėl tarpusavio priklausomybės ir „de facto solidarumo“.","lv":"Tāpēc dalībvalstu skaits pats par sevi nav bloķējošs faktors ES lēmumu pieņemšanas procesos: lai gan dažās jomās integrācija stagnē vai samazinās, citās, piemēram, ārējo robežu pārvaldībā, tā virzās uz priekšu. Šo tendenču neviendabīgums ir vēl lielāks, ja atceramies, ka ES nav vienīgais Eiropas sadarbības veids. Lai gan Eiropa nav bezprecedenta, tai, šķiet, ir jāturpina attīstīties vairākos ātrumos vai ar mainīgu ģeometriju. Šo tendenci nevar nosodīt, jo neatkarīgi no “objektīvās” nepieciešamības Eiropas valstīm padziļināt sadarbību, lai saglabātu relatīvu autonomiju no tādām pasaules lielvarām kā Ķīna un ASV, aizliegums izbēgt no turpmākas integrācijas vai pat atcelt plānus turpmākai integrācijai rada demokrātisku problēmu, jo tas ierobežo šodienas un rītdienas paaudžu izvēli, pamatojoties uz lēmumiem, kas pieņemti arvien vecākā laikmetā. Atzīstot Eiropas integrācijas modulāro raksturu ar iespēju atstāt, atgriezt un apturēt dalībvalstu darbību, vienlaikus ievērojot vienotu iestāžu sistēmu, to padarītu noturīgāku. Turklāt jebkādu politisko un institucionālo pieredzi vienlaikus ierobežotu savstarpējā atkarība un “de facto solidaritāte”.","mt":"Għalhekk, l-għadd ta’ Stati Membri fih innifsu mhuwiex fattur ta’ mblukkar fil-proċessi tat-teħid tad-deċiżjonijiet tal-UE: filwaqt li l-integrazzjoni qed tistaġna jew qed tonqos f’xi oqsma, qed tagħmel progress f’oħrajn, bħall-ġestjoni tal-fruntieri esterni. L-eteroġeneità ta’ dawn ix-xejriet hija saħansitra akbar jekk niftakru li l-UE mhijiex l-uniku format għall-kooperazzjoni Ewropea. Mingħajr ma tkun bla preċedent, l-Ewropa b’diversi veloċitajiet jew b’ġeometrija varjabbli tidher li għandha tiżviluppa aktar. Din it-tendenza ma tistax tiġi kkundannata għaliex, irrispettivament mill-ħtieġa “oġġettiva” li l-pajjiżi Ewropej japprofondixxu l-kooperazzjoni tagħhom sabiex jippreservaw l-awtonomija relattiva mis-setgħat globali bħaċ-Ċina u l-Istati Uniti, il-projbizzjoni li jaħarbu jew saħansitra jreġġgħu lura l-pjanijiet għal integrazzjoni ulterjuri toħloq problema demokratika peress li tirrestrinġi l-għażliet tal-ġenerazzjonijiet tal-lum u ta’ għada abbażi ta’ deċiżjonijiet meħuda f’era dejjem aktar antika. Ir-rikonoxximent tan-natura modulari tal-integrazzjoni Ewropea bil-possibbiltà li l-Istati Membri jitilqu, jirritornaw u jiġu sospiżi, filwaqt li jiġi rrispettat qafas istituzzjonali uniku, jagħmluha aktar reżiljenti. Barra minn hekk, kwalunkwe esperjenza politika u istituzzjonali tibqa’ limitata fl-istess ħin minn interdipendenzi u “solidarjetà de facto”.","nl":"Het aantal lidstaten is dus niet per se een blokkerende factor in het besluitvormingsproces van de EU: hoewel de integratie op sommige gebieden stagneert of afneemt, vordert zij in andere gebieden, zoals het beheer van de buitengrenzen, vooruitgang. De heterogeniteit van deze trends is nog groter als we bedenken dat de EU niet de enige vorm van Europese samenwerking is. Zonder nooit eerder te zijn, lijkt Europa zich met verschillende snelheden of met variabele geometrie verder te moeten ontwikkelen. Deze tendens kan niet worden veroordeeld omdat, los van de „objectieve” noodzaak voor Europese landen om hun samenwerking te verdiepen om de relatieve autonomie van wereldmachten als China en de Verenigde Staten te behouden, het verbod op het ontsnappen of zelfs terugdraaien van plannen voor verdere integratie een democratisch probleem vormt, aangezien het de keuzes van de generaties van vandaag en morgen beperkt op basis van besluiten die in een steeds ouder tijdperk worden genomen. Erkenning van het modulaire karakter van de Europese integratie met de mogelijkheid om lidstaten te verlaten, terug te keren en op te schorten, met inachtneming van één enkel institutioneel kader, zou het weerbaarder maken. Bovendien zou elke politieke en institutionele ervaring tegelijkertijd beperkt blijven door onderlinge afhankelijkheid en „feitelijke solidariteit”.","pl":"Liczba państw członkowskich nie jest zatem sama w sobie czynnikiem blokującym w procesach decyzyjnych UE: choć integracja w niektórych obszarach utrzymuje się na zastoju lub zmniejsza się, postępuje w innych obszarach, takich jak zarządzanie granicami zewnętrznymi. Różnorodność tych trendów jest jeszcze większa, jeśli chcemy pamiętać, że UE nie jest jedyną formą współpracy europejskiej. Wydaje się, że Europa przy kilku prędkościach lub o zmiennej geometrii musi rozwijać się bez precedensu. Tendencji tej nie można potępić, ponieważ niezależnie od „obiektywnej” potrzeby państw europejskich pogłębiania współpracy w celu zachowania względnej niezależności od światowych mocarstw, takich jak Chiny i Stany Zjednoczone, zakaz unikania lub nawet odwrócenia planów dalszej integracji stanowi problem demokratyczny, ponieważ ogranicza wybór pokoleń obecnych i przyszłych na podstawie decyzji podejmowanych w coraz starej epoce. Uznanie modułowego charakteru integracji europejskiej z możliwością opuszczenia, powrotu i zawieszenia państw członkowskich, przy jednoczesnym poszanowaniu jednolitych ram instytucjonalnych, zwiększy jej odporność. Ponadto wszelkie doświadczenia polityczne i instytucjonalne pozostałyby ograniczone w tym samym czasie ze względu na współzależność i „faktyczną solidarność”.","pt":"Por conseguinte, o número de Estados-Membros não é, por si só, um fator de bloqueio nos processos de tomada de decisão da UE: embora a integração esteja a estagnar ou a diminuir nalgumas áreas, está a avançar noutros, como a gestão das fronteiras externas. A heterogeneidade destas tendências é ainda maior se tivermos em conta que a UE não é o único formato para a cooperação europeia. Sem ser sem precedentes, a Europa a vários velocidades ou com geometria variável parece ter de continuar a desenvolver-se. Esta tendência não pode ser posta em causa, uma vez que, independentemente da necessidade «objetiva» de os países europeus aprofundarem a sua cooperação a fim de preservar a sua autonomia relativa em relação a potências mundiais como a China e os Estados Unidos, a proibição de escapar ou mesmo de inverter os planos de maior integração coloca um problema democrático, na medida em que restringe as escolhas das gerações atuais e futuras com base em decisões tomadas numa era cada vez mais antiga. Reconhecer a natureza modular da integração europeia, com a possibilidade de sair, regressar e suspender os Estados-Membros, respeitando simultaneamente um quadro institucional único, torná-la-ia mais resiliente. Além disso, qualquer experiência política e institucional continuaria a ser limitada ao mesmo tempo pelas interdependências e pela «solidariedade de facto».","ro":"Prin urmare, numărul statelor membre nu este, în sine, un factor de blocare în procesele decizionale ale UE: deși în unele domenii integrarea stagnează sau scade, ea înregistrează progrese în altele, cum ar fi gestionarea frontierelor externe. Eterogenitatea acestor tendințe este și mai mare dacă ne amintim că UE nu este singurul format pentru cooperarea europeană. Fără a fi fără precedent, Europa cu mai multe viteze sau cu geometrie variabilă pare să trebuiască să se dezvolte în continuare. Această tendință nu poate fi condamnată deoarece, indiferent de necesitatea „obiectivă” ca țările europene să își aprofundeze cooperarea pentru a păstra autonomia relativă față de puterile mondiale, cum ar fi China și Statele Unite, interdicția de a evada sau chiar de a inversa planurile de integrare viitoare reprezintă o problemă democratică, întrucât limitează alegerile generațiilor de azi și de mâine pe baza deciziilor luate într-o epocă din ce în ce mai veche. Recunoașterea caracterului modular al integrării europene, cu posibilitatea de a părăsi, reîntoarce și suspenda statele membre, respectând totodată un cadru instituțional unic, ar spori reziliența acesteia. În plus, orice experiență politică și instituțională ar rămâne limitată în același timp de interdependențe și de „solidaritatea de facto”.","sk":"Počet členských štátov preto nie je sám osebe blokujúcim faktorom v rozhodovacích procesoch EÚ: hoci integrácia v niektorých oblastiach stagnuje alebo klesá, v iných oblastiach napreduje, napríklad riadenie vonkajších hraníc. Rôznorodosť týchto trendov je ešte väčšia, ak si uvedomujeme, že EÚ nie je jediným formátom európskej spolupráce. Bez toho, aby to bolo bezprecedentné, sa zdá, že Európa s viacerými rýchlosťami alebo s premenlivou geometriou sa musí ďalej rozvíjať. Tento trend nemožno odsúdiť, pretože bez ohľadu na „objektívnu“ potrebu, aby európske krajiny prehĺbili svoju spoluprácu s cieľom zachovať relatívnu autonómiu od svetových mocností, ako sú Čína a Spojené štáty americké, zákaz úniku alebo dokonca zvrátenia plánov na ďalšiu integráciu predstavuje demokratický problém v tom, že obmedzuje rozhodnutia dnešných a budúcich generácií na základe rozhodnutí prijatých v čoraz staršej ére. Uznanie modulárnej povahy európskej integrácie s možnosťou odchodu, návratu a pozastavenia členstva v členských štátoch pri súčasnom rešpektovaní jednotného inštitucionálneho rámca by zvýšilo jej odolnosť. Okrem toho by všetky politické a inštitucionálne skúsenosti zostali obmedzené vzájomnou závislosťou a „de facto solidaritou“.","sl":"Število držav članic zato samo po sebi ni blokirni dejavnik v postopkih odločanja EU: medtem ko vključevanje na nekaterih področjih stagnira ali upada, na drugih, kot je upravljanje zunanjih meja, napreduje. Raznolikost teh trendov je še večja, če ne pozabimo, da EU ni edina oblika evropskega sodelovanja. Zdi se, da se mora Evropa z več hitrostmi ali s spremenljivo geometrijo še naprej razvijati, ne da bi bila brez primere. Tega trenda ni mogoče obsoditi, saj je ne glede na „objektivno“ potrebo evropskih držav po poglobitvi sodelovanja, da bi ohranile relativno neodvisnost od svetovnih sil, kot so Kitajska in Združene države Amerike, prepoved pobega ali celo spremembe načrtov za nadaljnje povezovanje demokratični problem, saj omejuje izbiro današnjih in jutrišnjih generacij na podlagi odločitev, sprejetih v vse starejšem obdobju. Ob priznavanju modularne narave evropskega povezovanja z možnostjo izstopa iz držav članic, njihovega vračanja in zadržanja, ob upoštevanju enotnega institucionalnega okvira, bi bilo to bolj odporno. Poleg tega bi vsaka politična in institucionalna izkušnja ostala hkrati omejena zaradi soodvisnosti in „dejanske solidarnosti“.","sv":"Antalet medlemsstater är därför inte i sig en blockerande faktor i EU:s beslutsprocess: även om integrationen stagnerar eller minskar på vissa områden, gör den framsteg på andra områden, t.ex. förvaltningen av de yttre gränserna. Dessa tendenser är ännu mer heterogena om vi minns att EU inte är det enda sättet för det europeiska samarbetet. Utan att vara någonsin tidigare tycks Europa behöva utvecklas ytterligare i flera hastigheter eller med variabel geometri. Denna trend kan inte fördömas, eftersom förbudet mot att undkomma eller till och med ändra planerna på ytterligare integration utgör ett demokratiskt problem, oberoende av det ”objektiva” behovet av att fördjupa samarbetet för att bevara det relativa självstyret från globala stormakter som Kina och Förenta staterna, eftersom det begränsar de val som görs av dagens och morgondagens generationer på grundval av beslut som fattas i en allt äldre tid. Att erkänna den europeiska integrationens modulära karaktär med möjlighet att lämna, återsända och tillfälligt dra in medlemsstater, samtidigt som man respekterar en gemensam institutionell ram, skulle göra den mer motståndskraftig. Dessutom skulle alla politiska och institutionella erfarenheter förbli begränsade samtidigt av ömsesidiga beroenden och ”faktisk solidaritet”."}},"title":{"fr":"Admettre le caractère réversible de l’intégration politique dans ou avec l’Union","machine_translations":{"bg":"Признаване на обратимостта на политическата интеграция в ЕС или с него","cs":"Uznat vratnost politické integrace v rámci EU nebo s ní","da":"Anerkende reversibiliteten af politisk integration i eller med EU","de":"Anerkennung der Umkehrbarkeit der politischen Integration in oder mit der EU","el":"Αναγνώριση της αναστρεψιμότητας της πολιτικής ολοκλήρωσης εντός ή με την ΕΕ","en":"Recognise the reversibility of political integration in or with the EU","es":"Reconocer la reversibilidad de la integración política dentro o con la UE","et":"Tunnustada poliitilise integratsiooni pöörduvust ELis või ELiga","fi":"Tunnustetaan poliittisen yhdentymisen peruuttamattomuus eu:ssa tai sen kanssa","ga":"Inchúlaitheacht na lánpháirtíochta polaitiúla san AE nó leis a aithint","hr":"Prepoznati reverzibilnost političke integracije u EU-u ili s njime","hu":"Az EU-n belüli vagy az EU-val való politikai integráció visszafordíthatóságának elismerése","it":"Riconoscere la reversibilità dell'integrazione politica nell'UE o con essa","lt":"Pripažinti politinės integracijos ES arba su ja grįžtamumą;","lv":"Atzīt politiskās integrācijas atgriezeniskumu ES vai ar to;","mt":"Jirrikonoxxu r-riversibbiltà tal-integrazzjoni politika fl-UE jew mal-UE","nl":"De omkeerbaarheid van politieke integratie in of met de EU erkennen","pl":"Uznanie odwracalności integracji politycznej w UE lub z nią","pt":"Reconhecer a reversibilidade da integração política na ou com a UE","ro":"Recunoașterea reversibilității integrării politice în UE sau cu UE","sk":"Uznať reverzibilitu politickej integrácie v EÚ alebo s ňou","sl":"Priznati reverzibilnost političnega povezovanja v EU ali z njo","sv":"Erkänna den politiska integrationens reversibilitet i eller med EU,"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×