European democracy

Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 7222f0cb7554e9fdf709dfcf0c4c8592f8d2b710519f8f09d73d9bd9ec2d7a39

Source: {"body":{"en":"Additionally to fostering European diversity through multilingualism, a realistic mean of communication between EU citizens has to be provided. There should be a common second language in the EU as a tool to build a European identity, which co-exists with national identities, as a mean to communication, not identification. People learn languages based on their usefulness and having to take bets very early on as to what would provide them with the maximum potential future (global) opportunities. Despite some opposition, English is the natural choice for most, with demand unlikely to diminish. \n\nIn an EU setting, it is neutral - with no EU Member State having it registered as its official language (any more); therefore it does not provide for conflict and should just be seen as first among equals. \n\nMost importantly, it does not decrease diversity if one of the three languages that EU citizens are meant to speak is a common one. It would actually enable us to be more diverse. \n\nOnce established, it would reduce the need for translation and it would remove barriers to the freedom of movement, as well as make the “opportunity gap” smaller between individuals. \n\nOf course, cultural identity should be protected by the multilingual approach; communication between citizens however, as well as a level playing, also have to be fostered, and they require a common language – the key here is that these two approaches are not mutually exclusive.","machine_translations":{"bg":"В допълнение към насърчаването на европейското многообразие чрез многоезичието трябва да се осигури реалистично средство за комуникация между гражданите на ЕС. В ЕС следва да има общ втори език като инструмент за изграждане на европейска идентичност, която съществува едновременно с националните идентичности, като средство за комуникация, а не за идентификация. Хората научават езици въз основа на тяхната полезност и трябва да се закупят на много ранен етап относно това какво би им осигурило максимално потенциалните бъдещи (глобални) възможности. Въпреки известното противопоставяне, английският език е естественият избор за повечето, като е малко вероятно търсенето да намалее. В ЕС той е неутрален – нито една държава – членка на ЕС, не е регистрирала своя официален език (вече); поради това тя не предвижда конфликт и следва да се разглежда просто като първа измежду равни. Най-важното е, че не намалява многообразието, ако един от трите езика, които гражданите на ЕС трябва да говорят, е общ. Всъщност това ще ни позволи да бъдем по-разнообразни. След като бъде установено, то ще намали необходимостта от превод и ще премахне пречките пред свободата на движение, както и ще намали „различията по отношение на възможностите“ между отделните лица. Разбира се, културната идентичност следва да бъде защитена чрез многоезичния подход; комуникацията между гражданите обаче, както и равнопоставеността, също трябва да бъдат насърчавани и те изискват общ език – ключът тук е, че тези два подхода не се изключват взаимно.","cs":"Kromě podpory evropské rozmanitosti prostřednictvím mnohojazyčnosti je třeba poskytnout realistický prostředek komunikace mezi občany EU. V EU by měl existovat společný druhý jazyk jako nástroj pro budování evropské identity, který koexistuje s národními identitami, jako prostředek komunikace, nikoli identifikace. Lidé se učí jazyky na základě jejich užitečnosti a musí přijímat sázky velmi brzy na to, co jim poskytne maximum potenciálních budoucích (globálních) příležitostí. I přes určitý nesouhlas je přirozenou volbou pro většinu angličtiny, přičemž poptávka se pravděpodobně nesníží. V prostředí EU je neutrální - žádný členský stát EU nemá registraci svého úředního jazyka (již); proto neupravuje konflikt a mělo by být vnímáno jako první mezi rovnými osobami. Nejdůležitější je, že nezmenšuje rozmanitost, je-li jeden ze tří jazyků, kterými mají občané EU hovořit, společným jazykem. To by nám vlastně umožnilo, abychom byli rozmanitější. Jakmile by byl zaveden, snížila by se potřeba překladů a odstranila by se překážky bránící volnému pohybu a zmenšila by se „proporciální propast“ mezi jednotlivci. Kulturní identita by samozřejmě měla být chráněna mnohojazyčným přístupem; je však třeba podporovat komunikaci mezi občany, stejně jako rovné podmínky, a vyžadují společný jazyk - klíčové je to, že se tyto dva přístupy vzájemně nevylučují.","da":"Ud over at fremme den europæiske mangfoldighed gennem flersprogethed skal der tilvejebringes et realistisk kommunikationsmiddel mellem EU's borgere. Der bør være et fælles andet sprog i EU som et redskab til at opbygge en europæisk identitet, der eksisterer side om side med nationale identiteter, som et middel til kommunikation og ikke identifikation. Folk lærer sprog på grundlag af deres nytteværdi og er nødt til at indgå væddemål meget tidligt om, hvad der vil give dem flest mulige fremtidige (globale) muligheder. Trods en vis modstand er engelsk det naturlige valg for de fleste, og efterspørgslen vil sandsynligvis ikke falde. I en EU-kontekst er det neutralt — uden at der er nogen EU-medlemsstat, der har registreret sig som sit officielle sprog (endnu). den giver derfor ikke mulighed for konflikt og bør blot ses som værende den første af ligemænd. Vigtigst af alt mindsker det ikke mangfoldigheden, hvis et af de tre sprog, som EU-borgerne skal tale, er et fælles sprog. Det ville faktisk gøre det muligt for os at være mere forskelligartede. Når det først er fastlagt, vil det mindske behovet for oversættelse, og det vil fjerne hindringerne for den frie bevægelighed og gøre den \"offerkløft\" mindre mellem enkeltpersoner. Naturligvis bør den kulturelle identitet beskyttes ved hjælp af en flersproget tilgang; kommunikationen mellem borgerne og lige konkurrencevilkår skal imidlertid også fremmes, og de kræver et fælles sprog — det er afgørende her, at disse to tilgange ikke udelukker hinanden.","de":"Zusätzlich zur Förderung der europäischen Vielfalt durch Mehrsprachigkeit muss ein realistisches Kommunikationsmittel zwischen den EU-Bürgern bereitgestellt werden. Es sollte eine gemeinsame zweite Sprache in der EU als Instrument zur Schaffung einer europäischen Identität geben, die neben nationalen Identitäten als Kommunikationsmittel und nicht als Identifikation existiert. Die Menschen lernen Sprachen auf der Grundlage ihres Nutzens und müssen sehr früh Wetten machen, um festzustellen, was ihnen die bestmöglichen Chancen für die Zukunft (global) bieten würden. Trotz einiger Widerstände ist Englisch die natürliche Wahl für die meisten, wobei die Nachfrage wahrscheinlich nicht zurückgehen wird. In einem EU-Umfeld ist sie neutral – kein EU-Mitgliedstaat hat sich als Amtssprache registrieren lassen (mehr); sie sieht daher keinen Konflikt vor und sollte nur als erstes unter Gleichrangigen betrachtet werden. Am wichtigsten ist, dass die Vielfalt nicht verringert wird, wenn es sich bei einer der drei Sprachen, die die EU-Bürger sprechen sollen, um eine gemeinsame Sprache handelt. Sie würde uns in die Lage versetzen, vielfältiger zu sein. Sobald sie eingerichtet ist, würde sie den Übersetzungsbedarf verringern, Hindernisse für die Freizügigkeit beseitigen und die „Chancenlücke“ zwischen Privatpersonen verringern. Natürlich sollte die kulturelle Identität durch den mehrsprachigen Ansatz geschützt werden; die Kommunikation zwischen den Bürgern muss jedoch ebenso wie ein gleichberechtigtes Spiel gefördert werden, und sie erfordern eine gemeinsame Sprache – der Schlüssel dafür ist, dass sich diese beiden Ansätze nicht gegenseitig ausschließen.","el":"Εκτός από την προώθηση της ευρωπαϊκής πολυμορφίας μέσω της πολυγλωσσίας, πρέπει να προβλεφθεί ένα ρεαλιστικό μέσο επικοινωνίας μεταξύ των πολιτών της ΕΕ. Θα πρέπει να υπάρχει μια κοινή δεύτερη γλώσσα στην ΕΕ ως εργαλείο για την οικοδόμηση μιας ευρωπαϊκής ταυτότητας, η οποία συνυπάρχει με τις εθνικές ταυτότητες, ως μέσο επικοινωνίας και όχι ταυτοποίησης. Οι άνθρωποι μαθαίνουν γλώσσες με βάση τη χρησιμότητά τους και πρέπει να παίρνουν στοιχήματα πολύ νωρίς σχετικά με το τι θα τους προσφέρει τις μέγιστες δυνατές (παγκόσμιες) ευκαιρίες. Παρά ορισμένες αντιδράσεις, η αγγλική είναι η φυσική επιλογή για τις περισσότερες χώρες, ενώ η ζήτηση είναι απίθανο να μειωθεί. Στο πλαίσιο της ΕΕ, είναι ουδέτερη — δεδομένου ότι κανένα κράτος μέλος της ΕΕ δεν έχει καταχωρίσει ως επίσημη γλώσσα του (πλέον)· ως εκ τούτου, δεν προβλέπει συγκρούσεις και θα πρέπει απλώς να θεωρείται ως πρώτη μεταξύ ίσων. Το σημαντικότερο είναι ότι δεν μειώνεται η πολυμορφία εάν μία από τις τρεις γλώσσες που προορίζονται να μιλούν οι πολίτες της ΕΕ είναι κοινή. Στην πραγματικότητα, θα μας δώσει τη δυνατότητα να είμαστε πιο ποικιλόμορφοι. Μόλις θεσπιστεί, θα μειώσει την ανάγκη μετάφρασης και θα άρει τα εμπόδια στην ελεύθερη κυκλοφορία, καθώς και θα μειώσει το «χάσμα ευκαιριών» μεταξύ των ατόμων. Φυσικά, η πολιτιστική ταυτότητα θα πρέπει να προστατεύεται από την πολυγλωσσική προσέγγιση· ωστόσο, η επικοινωνία μεταξύ των πολιτών, καθώς και οι ίσοι όροι ανταγωνισμού, πρέπει επίσης να προωθηθούν και απαιτούν κοινή γλώσσα — το κλειδί εδώ είναι ότι οι δύο αυτές προσεγγίσεις δεν αλληλοαποκλείονται.","es":"Además de fomentar la diversidad europea a través del multilingüismo, debe ofrecerse un medio realista de comunicación entre los ciudadanos de la UE. Debería haber una segunda lengua común en la UE como instrumento para construir una identidad europea, que coexista con las identidades nacionales, como medio de comunicación, no de identificación. Las personas aprenden idiomas en función de su utilidad y tienen que aceptar apuestas muy tempranas sobre lo que les proporcionaría las máximas oportunidades potenciales (globales) de futuro. A pesar de cierta oposición, el inglés es la opción natural de la mayoría, y es poco probable que disminuya la demanda. En un contexto de la UE, es neutral, ya que ningún Estado miembro de la UE lo ha registrado como lengua oficial (ya); por lo tanto, no prevé conflictos y debe considerarse en primer lugar entre iguales. Lo que es más importante, no disminuye la diversidad si una de las tres lenguas que los ciudadanos de la UE quieren hablar es común. De hecho, nos permitiría una mayor diversidad. Una vez establecido, reduciría la necesidad de traducción y eliminaría los obstáculos a la libertad de circulación, además de reducir la «brecha de oportunidades» entre las personas. Por supuesto, la identidad cultural debe estar protegida por el enfoque multilingüe; sin embargo, también hay que fomentar la comunicación entre los ciudadanos, así como la igualdad de condiciones, y requieren un lenguaje común; la clave en este sentido es que estos dos enfoques no se excluyen mutuamente.","et":"Lisaks Euroopa mitmekesisuse edendamisele mitmekeelsuse kaudu tuleb luua realistlik suhtlusvahend ELi kodanike vahel. ELis peaks olema ühine teine keel, et luua Euroopa identiteet, mis eksisteeriks kõrvuti rahvuslike identiteetidega kui suhtluse, mitte tuvastamise vahendiga. Inimesed õpivad keeli vastavalt nende kasulikkusele ja peavad väga varakult sõlmima kihlveod selle kohta, mis pakuks neile maksimaalseid (ülemaailmseid) võimalusi. Vaatamata mõningasele vastuseisule on inglise keel enamiku jaoks loomulik valik ning nõudlus tõenäoliselt ei vähene. ELi tasandil on see neutraalne – ükski ELi liikmesriik ei ole end oma ametliku keelena registreerinud (veel); seetõttu ei näe see ette konflikti ja seda tuleks pidada esimeseks võrdseks. Kõige olulisem on see, et mitmekesisus ei vähene, kui üks kolmest keelest, mida ELi kodanikud peavad rääkima, on ühine keel. Tegelikult võimaldaks see meil olla mitmekesisem. Pärast tõlkimist vähendaks see vajadust tõlkimise järele ja kõrvaldaks liikumisvabaduse takistused ning vähendaks üksikisikute vahelist lõhet. Loomulikult peaks kultuuriidentiteeti kaitsma mitmekeelne lähenemisviis; siiski tuleb edendada ka kodanikevahelist suhtlemist ja võrdseid võimalusi ning selleks on vaja ühist keelt – siin on oluline, et need kaks lähenemisviisi ei välistaks teineteist.","fi":"Euroopan monimuotoisuuden edistämiseksi monikielisyyden avulla on tarjottava realistinen EU:n kansalaisten välinen viestintäväline. Eu:ssa olisi oltava yhteinen toinen kieli, jonka avulla voidaan luoda eurooppalainen identiteetti, joka on olemassa rinnakkain kansallisten identiteettien kanssa viestinnän eikä tunnistamisen välineenä. Ihmiset oppivat kieliä niiden hyödyllisyyden perusteella ja joutuvat ottamaan vedonlyöntejä hyvin varhaisessa vaiheessa siitä, mikä tarjoaisi heille parhaat mahdolliset (maailmanlaajuiset) tulevaisuuden mahdollisuudet. Vastustuksesta huolimatta englanti on suurimmaksi osaksi luonnollinen valinta, eikä kysyntä todennäköisesti vähene. EU:n tasolla se on neutraali, sillä yksikään EU:n jäsenvaltio ei ole rekisteröinyt sitä viralliseksi kielekseen (enemmän). sen vuoksi siinä ei säädetä konflikteista, vaan sitä olisi pidettävä ensimmäisenä tasavertaisina. Ennen kaikkea se ei vähennä monimuotoisuutta, jos yksi kolmesta kielestä, joita EU:n kansalaisten on tarkoitus puhua, on yhteinen kieli. Se mahdollistaisi itse asiassa monimuotoisuuden lisäämisen. Kun se on perustettu, se vähentäisi käännöstarvetta ja poistaisi vapaan liikkuvuuden esteitä sekä pienentäisi yksilöiden välistä ”vaihtoehtokuilua”. Kulttuuri-identiteettiä olisi tietenkin suojeltava monikielisellä lähestymistavalla. kansalaisten välistä viestintää ja tasapuolisia toimintaedellytyksiä on kuitenkin edistettävä, ja ne edellyttävät yhteistä kieltä – tässä yhteydessä keskeistä on se, että nämä kaksi lähestymistapaa eivät sulje toisiaan pois.","fr":"Outre la promotion de la diversité européenne par le multilinguisme, il convient de prévoir un moyen de communication réaliste entre les citoyens de l’Union. Il devrait y avoir une deuxième langue commune dans l’UE en tant qu’outil permettant de construire une identité européenne, qui coexiste avec les identités nationales, en tant que moyen de communication et non d’identification. Les personnes apprennent les langues en fonction de leur utilité et doivent prendre des paris très tôt sur ce qui leur offrirait le plus grand potentiel d’avenir (mondial). Malgré certaines oppositions, l’anglais est le choix naturel pour la plupart, la demande étant peu susceptible de diminuer. Dans un contexte européen, il est neutre — aucun État membre de l’UE ne l’ayant enregistré comme langue officielle (et plus); elle ne prévoit donc pas de conflit et devrait simplement être considérée comme la première. Plus important encore, il ne diminue pas la diversité si l’une des trois langues que les citoyens de l’Union sont censés parler est une langue commune. Cela nous permettrait en réalité d’être plus diversifiés. Une fois établie, elle réduirait le besoin de traduction et supprimerait les obstacles à la libre circulation, tout en réduisant le «fossé entre les possibilités» entre les individus. Bien entendu, l’identité culturelle devrait être protégée par l’approche multilingue; toutefois, la communication entre les citoyens, ainsi qu’un jeu égal, doivent également être encouragés et ils nécessitent un langage commun — la clé ici est que ces deux approches ne s’excluent pas mutuellement.","ga":"Chomh maith leis an éagsúlacht Eorpach a chothú tríd an ilteangachas, ní mór meán cumarsáide réalaíoch a chur ar fáil idir saoránaigh an AE. Ba cheart dara teanga choiteann a bheith san Aontas Eorpach mar uirlis chun féiniúlacht Eorpach a chruthú, rud atá ag teacht le féiniúlachtaí náisiúnta, mar mhodh cumarsáide, seachas sainaithint. Foghlaimíonn daoine teangacha atá bunaithe ar a n-úsáideacht agus ní mór dóibh geallta a ghlacadh go han-luath maidir leis na deiseanna is mó a d’fhéadfadh a bheith ann amach anseo (domhanda). In ainneoin freasúra áirithe, is é Béarla an rogha nádúrtha don chuid is mó, agus ní dócha go dtiocfaidh laghdú ar an éileamh. I suíomh AE, tá sé neodrach – gan aon Bhallstát a bheith cláraithe mar theanga oifigiúil de chuid an Aontais Eorpaigh (a thuilleadh); dá bhrí sin, ní dhéanann sé foráil do choinbhleacht agus ba cheart a mheas mar an chéad cheann i measc na gcomhionann. Níos tábhachtaí fós, ní laghdaítear an éagsúlacht má tá ceann amháin de na trí theanga a bhfuil saoránaigh an AE ceaptha a labhairt mar theanga choiteann. Chuirfeadh sé ar ár gcumas a bheith níos éagsúla. A luaithe a bheadh sé bunaithe, laghdófaí an gá atá leis an aistriúchán agus chuirfí deireadh leis na bacainní ar shaorghluaiseacht, chomh maith le “an bhearna dheiseanna” a laghdú idir daoine aonair. Ar ndóigh, ba cheart féiniúlacht chultúrtha a chosaint leis an gcur chuige ilteangach; ní mór cumarsáid idir saoránaigh, áfach, chomh maith le cothrom na féinne, a chothú freisin, agus is gá teanga choiteann a bheith acu – is é an rud is tábhachtaí anseo ná nach bhfuil an dá chur chuige sin comheisiatach.","hr":"Uz poticanje europske raznolikosti višejezičnošću, potrebno je osigurati realističan način komunikacije među građanima EU-a. U EU-u bi trebao postojati zajednički drugi jezik kao alat za izgradnju europskog identiteta koji koegzistira s nacionalnim identitetima kao sredstvo komunikacije, a ne identifikacije. Ljudi nauče jezike na temelju njihove korisnosti i moraju vrlo rano ponijeti oklade o tome što bi im pružilo najveće moguće buduće (globalne) mogućnosti. Unatoč određenom protivljenju, engleski je najveći prirodni izbor, a potražnja se vjerojatno neće smanjiti. U okruženju EU-a to je neutralno, pri čemu nijedna država članica EU-a nije registrirala svoj službeni jezik (više); stoga se njime ne predviđa sukob te bi ga se trebalo smatrati prvim među jednakima. Što je najvažnije, ne smanjuje se raznolikost ako je jedan od triju jezika na kojima bi građani EU-a trebali govoriti zajednički. To bi nam zapravo omogućilo raznolikost. Nakon što se uspostavi, smanjila bi se potreba za prevođenjem, uklonile bi se prepreke slobodi kretanja, a „razlika u mogućnostima” učinila bi se manjom među pojedincima. Naravno, kulturni identitet trebao bi biti zaštićen višejezičnim pristupom; međutim, potrebno je poticati i komunikaciju među građanima, kao i ravnopravne uvjete, te je za njih potreban zajednički jezik. Ključno je da se ta dva pristupa međusobno ne isključuju.","hu":"Az európai sokszínűségnek a többnyelvűség révén történő előmozdítása mellett realisztikus kommunikációs eszközt kell biztosítani az uniós polgárok között. Az EU-ban közös második nyelvre van szükség, amely egy olyan európai identitás kialakításának eszköze, amely a nemzeti identitásokkal együtt létezik, kommunikációs eszközként, nem pedig azonosításként. Az emberek hasznosságuk alapján tanulnak nyelveket, és nagyon korán kell fogadásokat tenniük arról, hogy a lehető legnagyobb (globális) lehetőségeket kínálják számukra. Némi ellenvetés ellenére a legtöbb esetben az angol a természetes választás, és a kereslet valószínűleg nem fog csökkenni. Az EU-ban semleges: egyetlen uniós tagállam sem regisztrálta azt hivatalos nyelveként (bár több); ezért nem teremt konfliktust, és csak az egyenlők közötti elsőnek kell tekinteni. Ami a legfontosabb, nem csökkenti a sokszínűséget, ha az uniós polgárok által beszélni kívánt három nyelv egyike közös nyelv. Ez valójában lehetővé tenné számunkra, hogy sokszínűbbek legyünk. Létrehozását követően csökkentené a fordítás szükségességét, megszüntetné a szabad mozgás akadályait, valamint csökkentené az egyének közötti „lehetőségi szakadékot”. Természetesen a kulturális identitást többnyelvű megközelítéssel kell védeni; a polgárok közötti kommunikációt, valamint az egyenlő versenyfeltételeket is elő kell segíteni, és közös nyelvezetet kell megkövetelni – itt a kulcs az, hogy ez a két megközelítés ne zárja ki egymást.","it":"Oltre a promuovere la diversità europea attraverso il multilinguismo, occorre fornire un mezzo realistico di comunicazione tra i cittadini dell'UE. Nell'UE dovrebbe esserci una seconda lingua comune come strumento per costruire un'identità europea, che coesista con identità nazionali, come mezzo di comunicazione e non di identificazione. Le persone imparano le lingue in base alla loro utilità e devono fare scommesse molto presto su ciò che offrirebbe loro le massime opportunità potenziali per il futuro (globale). Nonostante alcune opposizioni, l'inglese è la scelta naturale per la maggior parte, e la domanda è improbabile che diminuisca. In un contesto europeo, è neutrale: nessuno Stato membro dell'UE lo ha registrato come lingua ufficiale (a maggior ragione); pertanto, non prevede conflitti e dovrebbe essere considerata come una prima volta tra le pari. Cosa ancora più importante, non diminuisce la diversità se una delle tre lingue che i cittadini dell'UE intendono parlare è una lingua comune. In realtà ci consentirebbe di essere più diversificati. Una volta istituito, ridurrebbe la necessità di traduzione, eliminerebbe gli ostacoli alla libera circolazione e ridurrebbe il \"divario di opportunità\" tra le persone. Naturalmente, l'identità culturale dovrebbe essere protetta mediante un approccio multilingue; la comunicazione tra i cittadini, ma anche la parità di condizioni, devono essere promosse e richiedono un linguaggio comune — la chiave in questo contesto è che questi due approcci non si escludono a vicenda.","lt":"Be Europos įvairovės skatinimo pasitelkiant daugiakalbystę, reikia užtikrinti realistišką ES piliečių bendravimo būdą. ES turėtų būti vartojama bendra antroji kalba, kaip priemonė kurti europinę tapatybę, kuri egzistuoja kartu su nacionaline tapatybe kaip bendravimo, o ne tapatybės nustatymo priemonė. Žmonės išmoksta kalbų dėl jų naudingumo ir turi labai anksti imtis lažybų dėl to, kas jiems suteiktų kuo daugiau galimybių ateityje (pasaulinėje) ateityje. Nepaisant tam tikrų prieštaravimų, daugumai anglų kalbos yra natūralus pasirinkimas, o paklausa greičiausiai nesumažės. ES aplinkoje ji yra neutrali – nė viena ES valstybė narė (be to) nėra užsiregistravusi kaip savo oficialioji kalba; todėl jame nenumatytas konfliktas ir jis turėtų būti laikomas pirmiausia tarp lygių. Svarbiausia, kad įvairovė nesumažėja, jei viena iš trijų kalbų, kuriomis turėtų kalbėti ES piliečiai, yra bendra. Iš tiesų tai leistų mums tapti įvairesniais. Nustačius, sumažėtų vertimo raštu poreikis ir būtų pašalintos laisvo judėjimo kliūtys, taip pat sumažėtų galimybių atotrūkis tarp asmenų. Žinoma, kultūrinis tapatumas turėtų būti saugomas laikantis daugiakalbiškumo principo; tačiau reikia ne tik skatinti piliečių bendravimą, bet ir sudaryti vienodas sąlygas, be to, jiems reikia bendros kalbos. Šiuo atveju svarbiausia yra tai, kad šie du požiūriai nėra nesuderinami tarpusavyje.","lv":"Papildus Eiropas daudzveidības veicināšanai, izmantojot daudzvalodību, ir jānodrošina reālistisks līdzeklis saziņai starp ES pilsoņiem. ES vajadzētu būt kopīgai otrajai valodai kā instrumentam, ar ko veidot Eiropas identitāti, kas pastāv līdzās nacionālajai identitātei, kā saziņas, nevis identifikācijas līdzekli. Cilvēki apgūst valodas, pamatojoties uz savu lietderību, un viņiem ļoti agri ir jārīko derības par to, kas viņiem sniegtu maksimāli iespējamās nākotnes (globālās) iespējas. Neraugoties uz dažiem iebildumiem, angļu valoda ir pašsaprotama izvēle lielākajai daļai, un maz ticams, ka pieprasījums samazināsies. ES līmenī tas ir neitrāls – neviena ES dalībvalsts nav reģistrējusi savu oficiālo valodu (vairs); tāpēc tas neparedz konfliktus, un tas būtu jāuzskata tikai par vienu no līdztiesīgajiem. Vissvarīgākais ir tas, ka daudzveidība nemazinās, ja viena no trim valodām, kurā runā ES pilsoņi, ir kopīga valoda. Tas faktiski ļautu mums būt daudzveidīgākiem. Tiklīdz tas būs izveidots, tas samazinātu vajadzību pēc tulkojuma un likvidētu šķēršļus pārvietošanās brīvībai, kā arī mazinātu “iespējamības plaisu” starp personām. Protams, kultūras identitāte būtu jāaizsargā ar daudzvalodu pieeju; tomēr ir jāveicina arī saziņa starp iedzīvotājiem, kā arī vienlīdzīga attieksme, un tiem ir vajadzīga kopīga valoda – galvenais ir tas, ka šīs divas pieejas nav savstarpēji izslēdzošas.","mt":"Minbarra t-trawwim tad-diversità Ewropea permezz tal-multilingwiżmu, għandu jiġi pprovdut mezz realistiku ta’ komunikazzjoni bejn iċ-ċittadini tal-UE. Għandu jkun hemm it-tieni lingwa komuni fl-UE bħala għodda biex tinbena identità Ewropea, li teżisti flimkien ma’ identitajiet nazzjonali, bħala mezz ta’ komunikazzjoni, u mhux identifikazzjoni. In-nies jitgħallmu l-lingwi abbażi tal-utilità tagħhom u jkollhom jagħmlu mħatri kmieni ħafna dwar dak li jipprovdilhom l-opportunitajiet futuri potenzjali (globali) massimi. Minkejja xi oppożizzjoni, l-Ingliż huwa l-għażla naturali għall-biċċa l-kbira, bid-domanda x’aktarx li ma titnaqqasx. F’kuntest tal-UE, huwa newtrali — bl-ebda Stat Membru tal-UE ma jkollu rreġistrat bħala l-lingwa uffiċjali tiegħu (aktar); għalhekk ma tipprevedix kunflitt u għandha titqies biss bħala l-ewwel fost l-ugwaljanza. Aktar importanti minn hekk, ma tnaqqasx id-diversità jekk waħda mit-tliet lingwi li ċ-ċittadini tal-UE huma maħsuba jitkellmu hija waħda komuni. Fil-fatt, dan jippermettilna nkunu aktar varjati. Ladarba jiġi stabbilit, dan inaqqas il-ħtieġa għat-traduzzjoni u jneħħi l-ostakli għal-libertà tal-moviment, kif ukoll inaqqas id- “distakk fl-opportunitajiet” bejn l-individwi. Naturalment, l-identità kulturali għandha tkun protetta mill-approċċ multilingwi; madankollu, il-komunikazzjoni bejn iċ-ċittadini, kif ukoll kundizzjonijiet ekwi, għandhom jitrawmu wkoll, u jeħtieġu lingwa komuni — il-qofol hawnhekk huwa li dawn iż-żewġ approċċi ma jeskludux lil xulxin.","nl":"Naast het bevorderen van de Europese diversiteit door middel van meertaligheid, moet een realistisch communicatiemiddel tussen EU-burgers worden geboden. Er moet in de EU een gemeenschappelijke tweede taal komen als instrument om een Europese identiteit tot stand te brengen, die naast nationale identiteiten bestaat, als communicatiemiddel en niet als identificatiemiddel. Mensen leren talen op basis van hun nut en moeten al heel vroeg weddenschappen aangaan wat hen de grootste potentiële toekomstige (mondiale) kansen biedt. Ondanks enige weerstand is Engels de natuurlijke keuze voor de meeste mensen, waarbij de vraag waarschijnlijk niet zal afnemen. In een EU-context is het neutraal: geen enkele EU-lidstaat heeft het geregistreerd als zijn officiële taal (meer); daarom is er geen sprake van een conflict en moet het alleen maar als eerste onder gelijken worden gezien. Het belangrijkste is dat de diversiteit niet afneemt als een van de drie talen die EU-burgers moeten spreken, een gemeenschappelijke taal is. Het zou ons in feite in staat stellen ons diverser te maken. Eenmaal vastgesteld zou het de behoefte aan vertaling verminderen en de belemmeringen voor het vrije verkeer wegnemen en de „opportuniteitslacune” tussen individuen verkleinen. Uiteraard moet de culturele identiteit worden beschermd door de meertalige aanpak; de communicatie tussen burgers en een gelijk speelveld moeten echter ook worden bevorderd en er is een gemeenschappelijke taal nodig — de sleutel is dat deze twee benaderingen elkaar niet uitsluiten.","pl":"Oprócz wspierania różnorodności europejskiej poprzez wielojęzyczność należy zapewnić realistyczny środek komunikacji między obywatelami UE. W UE powinien istnieć wspólny drugi język jako narzędzie budowania tożsamości europejskiej, która współistnieje z tożsamością narodową, jako środek komunikacji, a nie identyfikacja. Ludzie uczą się języków w oparciu o ich przydatność i muszą bardzo wcześnie podchodzić do zakładów, aby zapewnić im jak największe możliwości (globalne) w przyszłości. Pomimo pewnego sprzeciwu język angielski jest naturalnym wyborem dla większości, przy czym popyt prawdopodobnie nie zmniejszy się. W kontekście UE jest on neutralny - żadne państwo członkowskie UE nie zarejestrowało się jako swój język urzędowy (już); w związku z tym nie przewiduje on konfliktu i powinien być postrzegany jako pierwszy spośród równych. Co najważniejsze, nie zmniejsza to różnorodności, jeżeli jednym z trzech języków, którymi mają się posługiwać obywatele UE, jest wspólny język. W rzeczywistości pozwoli nam to na większą różnorodność. Po jej ustanowieniu zmniejszyłoby to potrzebę tłumaczenia i usunęło bariery w swobodnym przemieszczaniu się, a także zmniejszyłoby „lukę szansową” między poszczególnymi osobami. Oczywiście tożsamość kulturowa powinna być chroniona podejściem wielojęzycznym; należy jednak również wspierać komunikację między obywatelami, a także równe szanse, które wymagają wspólnego języka - kluczowe znaczenie ma to, by te dwa podejścia nie wykluczały się wzajemnie.","pt":"Para além de promover a diversidade europeia através do multilinguismo, deve ser fornecido um meio realista de comunicação entre os cidadãos da UE. Deve haver uma segunda língua comum na UE como instrumento para construir uma identidade europeia, que coexista com as identidades nacionais, como meio de comunicação e não de identificação. As pessoas aprendem línguas com base na sua utilidade e têm de apostar muito cedo sobre o que lhes proporcionaria o máximo potencial de oportunidades futuras (globais). Apesar de alguma oposição, o inglês é a escolha natural para a maioria, sendo pouco provável que a procura diminua. Num contexto da UE, é neutro — não tendo nenhum Estado-Membro da UE registado como língua oficial (mais nenhuma); por conseguinte, não prevê conflitos, devendo apenas ser encarada como primeiro entre iguais. Mais importante ainda, não diminui a diversidade se uma das três línguas que os cidadãos da UE pretendem falar for comum. Na realidade, permitir-nos-ia ser mais diversificados. Uma vez estabelecida, reduzirá a necessidade de tradução e eliminará os obstáculos à liberdade de circulação e reduzirá o «fosso de oportunidades» entre os indivíduos. Naturalmente, a identidade cultural deve ser protegida pela abordagem multilingue; no entanto, a comunicação entre os cidadãos, bem como a igualdade de condições, também têm de ser fomentadas e exigem uma linguagem comum — a chave neste contexto é que estas duas abordagens não se excluem mutuamente.","ro":"Pe lângă promovarea diversității europene prin multilingvism, trebuie să se asigure un mijloc realist de comunicare între cetățenii UE. Ar trebui să existe o a doua limbă comună în UE, ca instrument de construire a unei identități europene, care să coexiste cu identitățile naționale, ca mijloc de comunicare, și nu de identificare. Oamenii învață limbi străine pe baza utilității lor și trebuie să profite din timp de pariuri cu privire la ceea ce le-ar oferi cele mai bune oportunități potențiale (globale) în viitor. În ciuda unei opoziții, engleza este alegerea firească a majorității, cererea fiind puțin probabil să scadă. Într-un cadru UE, aceasta este neutră — niciun stat membru al UE nu mai este înregistrat ca limbă oficială (sau nu mai); prin urmare, acesta nu prevede conflicte și ar trebui să fie considerat ca fiind primul dintre egali. Cel mai important, nu reduce diversitatea dacă una dintre cele trei limbi pe care cetățenii UE sunt menite să le vorbească este una comună. De fapt, acest lucru ne va permite să fim mai diverși. Odată stabilită, aceasta ar reduce nevoia de traducere și ar elimina barierele din calea libertății de circulație și ar reduce decalajul de șanse dintre persoane. Desigur, identitatea culturală ar trebui protejată prin abordarea multilingvă; cu toate acestea, comunicarea între cetățeni, precum și concurența loială, trebuie, de asemenea, încurajate și necesită un limbaj comun — elementul-cheie în acest caz este că aceste două abordări nu se exclud reciproc.","sk":"Okrem podpory európskej rozmanitosti prostredníctvom viacjazyčnosti je potrebné zabezpečiť realistický spôsob komunikácie medzi občanmi EÚ. V EÚ by mal existovať spoločný druhý jazyk ako nástroj na budovanie európskej identity, ktorá existuje spolu s národnými identitami, ako prostriedok komunikácie, nie identifikácie. Ľudia sa učia jazyky na základe ich užitočnosti a musia veľmi skoro prijímať stávky, pokiaľ ide o to, čo by im poskytlo maximálne možné budúce (globálne) príležitosti. Napriek určitému nesúhlasu je angličtina prirodzenou voľbou pre väčšinu, pričom dopyt sa pravdepodobne nezníži. V EÚ je neutrálny – žiadny členský štát EÚ ho neregistruje ako svoj úradný jazyk (ďalšie); preto nestanovuje konflikt a mala by sa považovať len za prvú spomedzi rovných. Čo je najdôležitejšie, neznižuje rozmanitosť, ak je jeden z troch jazykov, ktorým majú občania EÚ rozumieť, spoločným jazykom. V skutočnosti by to umožnilo, aby sme boli rozmanitejší. Po zavedení by sa znížila potreba prekladu a odstránili by sa prekážky slobody pohybu, ako aj zmenšili by sa „príležitosti“ medzi jednotlivcami. Samozrejme, kultúrna identita by mala byť chránená viacjazyčným prístupom; musí sa však podporovať aj komunikácia medzi občanmi, ako aj rovnaké podmienky, ktoré si vyžadujú spoločný jazyk – v tomto prípade je kľúčové, aby sa tieto dva prístupy navzájom nevylučovali.","sl":"Poleg spodbujanja evropske raznolikosti z večjezičnostjo je treba zagotoviti tudi realističen način komuniciranja med državljani EU. V EU bi moral obstajati skupni drugi jezik kot orodje za oblikovanje evropske identitete, ki bi bila soobstajala z nacionalnimi identitetami kot sredstvo za komunikacijo, ne pa z identifikacijo. Ljudje se učijo jezikov na podlagi njihove uporabnosti in morajo zelo zgodaj sprejemati stave glede tega, kaj bi jim zagotovilo kar največ možnosti za prihodnost (globalno). Kljub določenemu nasprotovanju je angleščina za večino najbolj naravna izbira, pri čemer je malo verjetno, da se bo povpraševanje zmanjšalo. V okolju EU je nevtralna, saj nobena država članica EU ni registrirala kot uradni jezik (še več); zato ne predvideva konfliktov in bi jo bilo treba obravnavati le kot prvo med enakimi. Najpomembneje pa je, da se raznolikost ne zmanjša, če je eden od treh jezikov, ki naj bi jih državljani EU govorili, skupen jezik. To bi nam dejansko omogočilo, da smo bolj raznoliki. Ko bo vzpostavljena, bi zmanjšala potrebo po prevajanju in odpravila ovire za prosto gibanje ter zmanjšala vrzel med priložnostmi med posamezniki. Seveda bi morala biti kulturna identiteta zaščitena z večjezičnim pristopom; vendar je treba spodbujati tudi komunikacijo med državljani in enake konkurenčne pogoje, za kar je potreben skupen jezik, pri čemer je ključnega pomena, da se ta pristopa medsebojno ne izključujeta.","sv":"Utöver att främja den europeiska mångfalden genom flerspråkighet måste ett realistiskt kommunikationsmedel mellan EU:s medborgare tillhandahållas. Det bör finnas ett gemensamt andraspråk i EU som ett verktyg för att skapa en europeisk identitet, som samexisterar med nationella identiteter, som ett medel för kommunikation, inte identifiering. Människor lär sig språk på grundval av deras användbarhet och måste mycket tidigt ta upp vad som skulle ge dem största möjliga framtida (globala) möjligheter. Trots viss opposition är engelska det naturliga valet för de flesta, och efterfrågan kommer sannolikt inte att minska. I en EU-miljö är den neutral – utan att någon EU-medlemsstat har registrerat den som sitt officiella språk (längre). det innehåller därför inga bestämmelser om konflikter och bör bara ses som första bland likheterna. Viktigast av allt är att det inte minskar mångfalden om ett av de tre språk som EU-medborgarna är avsett att tala är gemensamt. Det skulle faktiskt göra det möjligt för oss att bli mer mångskiftande. När det väl har inrättats skulle det minska behovet av översättning och undanröja hinder för den fria rörligheten samt minska klyftan mellan individerna. Den kulturella identiteten bör naturligtvis skyddas genom en flerspråkig strategi. kommunikationen mellan medborgarna måste dock främjas, liksom lika spelregler, och de kräver ett gemensamt språk – här är nyckeln att dessa två strategier inte utesluter varandra."}},"title":{"en":"Language as a mean to communication: Institutionalise a second language to be learned in all EU Member States","machine_translations":{"bg":"Езикът като средство за комуникация: Институционализиране на втори език, който да бъде изучаван във всички държави – членки на ЕС","cs":"Jazyk jako prostředek komunikace: Institucionalizovat druhý jazyk, který je třeba se naučit ve všech členských státech EU","da":"Sprog som kommunikationsmiddel: Institutionalisere et andet sprog, der skal lære i alle EU's medlemsstater","de":"Sprache als Kommunikationsmittel: Institutionalisierung einer zweiten Sprache, die in allen EU-Mitgliedstaaten erlernt werden soll","el":"Η γλώσσα ως μέσο επικοινωνίας: Θεσμοθέτηση μιας δεύτερης γλώσσας που θα διδάσκονται σε όλα τα κράτη μέλη της ΕΕ","es":"Lengua como medio de comunicación: Institucionalizar una segunda lengua que se aprende en todos los Estados miembros de la UE","et":"Keel kui suhtlusvahend: Institutsionaliseerida teine keel, mida õpetada kõigis ELi liikmesriikides","fi":"Kieli viestinnässä: Vakiinnutetaan toinen kieli, jota opetetaan kaikissa EU:n jäsenvaltioissa","fr":"La langue comme moyen de communication: Institutionnaliser une deuxième langue à apprendre dans tous les États membres de l’UE","ga":"Teanga mar mhodh cumarsáide: An dara teanga atá le foghlaim i ngach Ballstát den Aontas Eorpach a institiúidiú","hr":"Jezik kao sredstvo komunikacije: Institucionalizirati drugi jezik koji treba učiti u svim državama članicama EU-a","hu":"A nyelv mint a kommunikáció eszköze: Az összes uniós tagállamban megtanulandó második nyelv intézményesítése","it":"Lingua come mezzo di comunicazione: Istituzionalizzare una seconda lingua da imparare in tutti gli Stati membri dell'UE","lt":"Kalba kaip bendravimo priemonė: Institucionalizuoti antrą kalbą, kurios reikėtų išmokti visose ES valstybėse narėse","lv":"Valoda kā saziņas līdzeklis: Institucionalizēt otru valodu, kas jāapgūst visās ES dalībvalstīs","mt":"Il-lingwa bħala mezz ta’ komunikazzjoni: Istituzzjonalizzazzjoni tat-tieni lingwa li għandha titgħallem fl-Istati Membri kollha tal-UE","nl":"Taal als communicatiemiddel: Institutionaliseren van een tweede taal die in alle EU-lidstaten moet worden geleerd","pl":"Język jako środek komunikacji: Zinstytucjonalizować drugi język, który należy nauczyć we wszystkich państwach członkowskich UE","pt":"Língua como meio de comunicação: Institucionalizar uma segunda língua a aprender em todos os Estados-Membros da UE","ro":"Limba ca mijloc de comunicare: Instituționalizarea unei a doua limbi de învățat în toate statele membre ale UE","sk":"Jazyk ako prostriedok komunikácie: Inštitucionalizovať druhý jazyk, ktorý sa má naučiť vo všetkých členských štátoch EÚ","sl":"Jezik kot sredstvo za sporazumevanje: Institucionalizirati drugi jezik, ki se bo učil v vseh državah članicah EU","sv":"Språk som kommunikationsmedel: Institutionalisera ett andraspråk som ska läras i alla EU:s medlemsstater"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×