Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: ac97e552ebf3dee62b13adee61aca7114dc1bae38a23e3937c419bdbd61be5c5

Source: {"body":{"it":"Il principio della “unanimità” nelle decisioni del Consiglio Europeo, cioè degli Stati membri, è il principale ostacolo al progresso e a una maggiore coesione all’interno dell’Unione. Per quanto teoricamente comprensibile e persino auspicabile, il principio della decisione per “consenso”, cioè per unanimità, limita fortemente la capacità decisionale e quindi operativa dell’Unione in quasi tutti i campi. Non si tratta solo del peso dell’Europa in politica estera (quando Kissinger si chiedeva quale fosse il numero telefonico dell’Unione, da chiamare per consultazioni...), ma anche del principio della solidarietà, della coesione, dell’integrazione delle politiche fiscali, sociali, umanitarie. Se vogliamo che l’Europa continui a essere il continente dei diritti e del progresso civile (come è dal 1945), bisogna riformare i trattati e cancellare il principio del voto all’unanimità e del diritto di veto (che potrebbe anche rimanere in casi più che eccezionali). In condizioni ordinarie deve valere il principio del voto a maggioranza, come è la regola in democrazia. Da considerare anche che nella recente pandemia Covid-19 i poteri di intervento dell’Unione erano molto limitati, e ogni decisione di emergenza è stata fortemente limitata proprio dal principio di unanimità (che equivale al veto anche di un solo Stato membro, pur piccolissimo).","machine_translations":{"bg":"Принципът на единодушие в решенията на Европейския съвет, т.е. държавите членки, е основната пречка пред напредъка и по-голямото сближаване в рамките на Съюза. Макар теоретично разбираем и дори желателен, принципът на вземане на решение чрез „консенсус“, т.е. единодушие, силно ограничава вземането на решения и следователно оперативния капацитет на Съюза в почти всички области. Това е свързано не само с тежестта на Европа във външната политика (когато Kissinger попита какъв телефонен номер на ЕС следва да бъде призован за консултации...), но и с принципа на солидарност, сближаване, интеграция на фискалните, социалните и хуманитарните политики. Ако Европа иска да остане континентът на гражданските права и напредъка (какъвто е бил от 1945 г.), трябва да реформираме Договорите и да заличим принципа на единодушие и вето (който може да остане и в повече от изключителни случаи). При нормални условия трябва да се прилага принципът на гласуване с мнозинство, както и правилото в областта на демокрацията. Следва също така да се има предвид, че в неотдавнашната пандемия от COVID-19 правомощията на Съюза за намеса бяха много ограничени и всяко извънредно решение беше силно ограничено от принципа на единодушие (което е равносилно на вето дори на една държава членка, макар и много малко).","cs":"Zásada „jednomyslnosti“ v rozhodnutích Evropské rady, tj. členských států, je hlavní překážkou pokroku a větší soudržnosti v rámci Unie. Ačkoli je teoreticky pochopitelná a dokonce žádoucí, zásada „konsensus“, tj. jednomyslnost, výrazně omezuje rozhodovací a tím i provozní kapacitu Unie téměř ve všech oblastech. Nejedná se pouze o váhu Evropy v zahraniční politice (kdy se Kissinger dotázal, jaké telefonní číslo EU by mělo být požadováno ke konzultacím...), ale také o zásadu solidarity, soudržnosti a integrace fiskálních, sociálních a humanitárních politik. Má-li Evropa zůstat kontinentem občanských práv a pokroku (jak tomu bylo od roku 1945), musíme reformovat Smlouvy a zrušit zásadu jednomyslnosti a veta (která by rovněž mohla zůstat ve více než výjimečných případech). Za normálních podmínek se musí uplatňovat zásada většinového hlasování, stejně jako zásada demokracie. Je třeba rovněž připomenout, že v nedávné pandemii COVID-19 byly pravomoci Unie zasáhnout velmi omezené a každé mimořádné rozhodnutí bylo výrazně omezeno zásadou jednomyslnosti (která se rovná vetování i jednoho členského státu, byť velmi malého).","da":"Princippet om enstemmighed i Det Europæiske Råds afgørelser, dvs. medlemsstaterne, er den største hindring for fremskridt og større samhørighed i Unionen. Selv om princippet om enstemmighed er teoretisk forståelig og endog ønskeligt, begrænser det i høj grad EU's beslutningsmæssige og dermed operationelle kapacitet på næsten alle områder. Det handler ikke kun om EU's vægt i udenrigspolitikken (da Kissinger spurgte, hvad EU's telefonnummer skulle bruges til høringer...), men også princippet om solidaritet, samhørighed, integration af skatte-, social- og humanitære politikker. Hvis Europa skal forblive et kontinent for borgerlige rettigheder og fremskridt (som det har været tilfældet siden 1945), er vi nødt til at reformere traktaterne og slette princippet om enstemmighed og vetoret (som også kan forblive i mere end ekstraordinære tilfælde). Under normale omstændigheder skal princippet om flertalsafstemning finde anvendelse, ligesom det er reglen i demokratiet. Det bør også erindres, at Unionens interventionsbeføjelser i forbindelse med den nylige covid-19-pandemi var meget begrænsede, og at enhver hasteafgørelse var stærkt begrænset af princippet om enstemmighed (hvilket svarer til at nedlægge veto mod selv én medlemsstat, om end meget lille).","de":"Der Grundsatz der „Einstimmigkeit“ bei Beschlüssen des Europäischen Rates, d. h. der Mitgliedstaaten, ist das Haupthindernis für Fortschritte und einen größeren Zusammenhalt innerhalb der Union. Obwohl es theoretisch verständlich und sogar wünschenswert ist, schränkt der Grundsatz der „einvernehmlichen Beschlussfassung“, d. h. Einstimmigkeit, die Beschlussfassung und damit die operative Kapazität der Union in fast allen Bereichen stark ein. Dabei geht es nicht nur um das Gewicht Europas in der Außenpolitik (als Kissinger gefragt hat, wie die Telefonnummer der EU zu Konsultationen gefordert werden sollte...), sondern auch um den Grundsatz der Solidarität, des Zusammenhalts, der Integration steuerlicher, sozialer und humanitärer Maßnahmen. Wenn Europa der Kontinent der bürgerlichen Rechte und des Fortschritts bleiben soll (wie dies seit 1945 der Fall ist), müssen wir die Verträge reformieren und das Prinzip der Einstimmigkeit und des Vetos streichen (das auch in mehr als außergewöhnlichen Fällen bestehen könnte). Unter normalen Bedingungen muss der Grundsatz der Mehrheitsentscheidung gelten, ebenso wie die Regel in der Demokratie. Es sollte auch berücksichtigt werden, dass die Interventionsbefugnisse der Union in der jüngsten COVID-19-Pandemie sehr begrenzt waren und jeder Beschluss in Notfällen durch den Grundsatz der Einstimmigkeit stark eingeschränkt wurde (was einem Veto sogar eines Mitgliedstaats gleichkommt, wenn auch nur sehr klein).","el":"Η αρχή της «ομοφωνίας» στις αποφάσεις του Ευρωπαϊκού Συμβουλίου, δηλαδή των κρατών μελών, αποτελεί το κύριο εμπόδιο για την πρόοδο και τη μεγαλύτερη συνοχή εντός της Ένωσης. Αν και θεωρητικά κατανοητή και επιθυμητή, η αρχή της «συναίνεσης», δηλαδή της ομοφωνίας, περιορίζει σημαντικά τη λήψη αποφάσεων και, ως εκ τούτου, την επιχειρησιακή ικανότητα της Ένωσης σε όλους σχεδόν τους τομείς. Αυτό δεν αφορά μόνο το βάρος της Ευρώπης στην εξωτερική πολιτική (όταν ο Kissinger ρωτά τι πρέπει να καλείται τηλεφωνικός αριθμός της ΕΕ για διαβουλεύσεις...), αλλά και την αρχή της αλληλεγγύης, της συνοχής, της ολοκλήρωσης των φορολογικών, κοινωνικών και ανθρωπιστικών πολιτικών. Για να παραμείνει η Ευρώπη ήπειρος των ατομικών δικαιωμάτων και της προόδου (όπως συνέβη από το 1945), πρέπει να μεταρρυθμίσουμε τις Συνθήκες και να καταργήσουμε την αρχή της ομοφωνίας και του βέτο (που θα μπορούσε επίσης να παραμείνει σε περισσότερες από εξαιρετικές περιπτώσεις). Υπό κανονικές συνθήκες, πρέπει να εφαρμόζεται η αρχή της πλειοψηφίας, όπως και ο κανόνας της δημοκρατίας. Θα πρέπει επίσης να ληφθεί υπόψη ότι, στην πρόσφατη πανδημία COVID-19, οι εξουσίες παρέμβασης της Ένωσης ήταν πολύ περιορισμένες και κάθε απόφαση έκτακτης ανάγκης περιοριζόταν σοβαρά από την αρχή της ομοφωνίας (η οποία ισοδυναμεί με βέτο ακόμη και σε ένα κράτος μέλος, αν και πολύ μικρό).","en":"The principle of “unanimity” in decisions of the European Council, i.e. Member States, is the main obstacle to progress and greater cohesion within the Union. Although theoretically understandable and even desirable, the principle of decision by “consensus”, i.e. unanimity, severely limits the decision-making and thus operational capacity of the Union in almost all areas. This is not only about Europe’s weight in foreign policy (when Kissinger asked what the EU’s telephone number should be called for consultations...), but also the principle of solidarity, cohesion, integration of fiscal, social and humanitarian policies. If Europe is to remain the continent of civil rights and progress (as has been the case since 1945), we need to reform the Treaties and delete the principle of unanimity and veto (which could also remain in more than exceptional cases). Under normal conditions, the principle of majority voting must apply, as is the rule in democracy. It should also be borne in mind that, in the recent COVID-19 pandemic, the Union’s powers of intervention were very limited, and any emergency decision was severely limited by the principle of unanimity (which is tantamount to veto even one Member State, albeit very small).","es":"El principio de «unanimidad» en las decisiones del Consejo Europeo, es decir, de los Estados miembros, es el principal obstáculo para el progreso y una mayor cohesión dentro de la Unión. Aunque teóricamente comprensible e incluso deseable, el principio de decisión por «consenso», es decir, la unanimidad, limita considerablemente la capacidad de toma de decisiones y, por tanto, la capacidad operativa de la Unión en casi todos los ámbitos. No solo se trata del peso de Europa en la política exterior (cuando Kissinger preguntó cuál debería ser el número de teléfono de la UE para consultar...), sino también del principio de solidaridad, cohesión e integración de las políticas fiscales, sociales y humanitarias. Para que Europa siga siendo el continente de los derechos civiles y el progreso (como ha sido el caso desde 1945), tenemos que reformar los Tratados y suprimir el principio de unanimidad y veto (que también podría mantenerse en casos más que excepcionales). En condiciones normales, debe aplicarse el principio de votación por mayoría, al igual que el principio de la democracia. También debe tenerse en cuenta que, en la reciente pandemia de COVID-19, las competencias de intervención de la Unión fueron muy limitadas, y cualquier decisión de emergencia se vio gravemente limitada por el principio de unanimidad (lo que equivale a vetar incluso a un Estado miembro, aunque muy pequeño).","et":"„Ühehäälsuse“ põhimõte Euroopa Ülemkogu, st liikmesriikide otsustes on peamine takistus edasiliikumisele ja suuremale ühtekuuluvusele liidus. Kuigi „konsensuse“ põhimõte on teoreetiliselt mõistetav ja isegi soovitav, piirab ühehäälsuse põhimõte tõsiselt liidu otsuste tegemist ja seega ka tegutsemisvõimet peaaegu kõigis valdkondades. Küsimus ei ole mitte ainult Euroopa kaalukuses välispoliitikas (kui Kissinger küsis, milline peaks olema ELi telefoninumber konsultatsioonideks), vaid ka solidaarsuse, ühtekuuluvuse ning fiskaal-, sotsiaal- ja humanitaarpoliitika integreerimise põhimõttes. Kui Euroopa tahab jääda kodanikuõiguste ja progressi maailmajaoks (nagu see on olnud alates 1945), peame reformima aluslepinguid ning jätma välja ühehäälsuse ja veto põhimõtte (mis võib jääda ka rohkem kui erandjuhtudel). Tavalistes tingimustes tuleb kohaldada häälteenamuse põhimõtet, nagu ka demokraatia põhimõtet. Samuti tuleks meeles pidada, et hiljutise COVID-19 pandeemia ajal olid liidu sekkumisvolitused väga piiratud ning kõik erakorralised otsused olid rangelt piiratud ühehäälsuse põhimõttega (mis võrdub vetoõigusega isegi ühele liikmesriigile, kuigi väga väikesele).","fi":"Yksimielisyyden periaate Eurooppa-neuvoston eli jäsenvaltioiden päätöksissä on suurin este edistykselle ja yhteenkuuluvuuden lisäämiselle unionissa. Vaikka ”yksimielisyyden” periaate on teoreettisesti ymmärrettävä ja jopa toivottava, se rajoittaa huomattavasti unionin päätöksentekoa ja siten sen toimintakykyä lähes kaikilla aloilla. Kyse ei ole pelkästään Euroopan painoarvosta ulkopolitiikassa (kun Kissinger kysyi, mitä EU:n puhelinnumeroa olisi pyydettävä) vaan myös solidaarisuuden, yhteenkuuluvuuden sekä vero-, sosiaali- ja humanitaaristen politiikkojen integroinnin periaatteesta. Jotta Eurooppa voisi pysyä kansalaisoikeuksien ja edistyksen maanosana (kuten on tapahtunut vuodesta 1945 lähtien), meidän on uudistettava perussopimuksia ja poistettava yksimielisyyden ja veto-oikeuden periaate (mikä voi jatkua myös muissa kuin poikkeuksellisissa tapauksissa). Tavanomaisissa olosuhteissa on sovellettava enemmistöpäätöksen periaatetta, kuten demokratiassakin. Olisi myös pidettävä mielessä, että hiljattaisessa covid-19-pandemiassa unionin toimintavaltuudet olivat hyvin rajalliset ja että yksimielisyysperiaate rajoitti voimakkaasti kaikkia hätäpäätöksiä (mikä tarkoittaa veto-oikeutta jopa yhdessä jäsenvaltiossa, vaikkakin hyvin pienessä).","fr":"Le principe de l’ «unanimité» dans les décisions du Conseil européen, c’est-à-dire les États membres, constitue le principal obstacle au progrès et au renforcement de la cohésion au sein de l’Union. Bien que théoriquement compréhensible et même souhaitable, le principe de «consensus», c’est-à-dire l’unanimité, limite fortement la capacité décisionnelle et donc opérationnelle de l’Union dans presque tous les domaines. Il ne s’agit pas seulement du poids de l’Europe dans la politique étrangère (lorsque Kissinger a demandé quel numéro de téléphone de l’UE devrait être appelé pour des consultations...), mais aussi du principe de solidarité, de cohésion, d’intégration des politiques fiscales, sociales et humanitaires. Pour que l’Europe reste le continent des droits civils et du progrès (comme c’est le cas depuis 1945), nous devons réformer les traités et supprimer le principe de l’unanimité et du veto (qui pourrait également rester dans des cas plus qu’exceptionnels). Dans des conditions normales, le principe du vote à la majorité doit s’appliquer, comme c’est le cas dans la démocratie. Il convient également de garder à l’esprit que, lors de la récente pandémie de COVID-19, les pouvoirs d’intervention de l’Union étaient très limités et que toute décision d’urgence était fortement limitée par le principe de l’unanimité (qui équivaut à opposer un veto même à un État membre, quoique très limité).","ga":"Is é prionsabal na “d’aontoil” i gcinntí na Comhairle Eorpaí, i.e. na Ballstáit, an príomhbhac ar dhul chun cinn agus ar chomhtháthú níos fearr laistigh den Aontas. Cé go bhfuil sé intuigthe go teoiriciúil agus fiú inmhianaithe fiú, cuireann prionsabal an chinnidh trí “comhdhearcadh”, i.e. aontoilíocht, teorainn mhór leis an bpróiseas cinnteoireachta agus dá bhrí sin le cumas oibríochtúil an Aontais i mbeagnach gach réimse. Ní bhaineann sé sin le tábhacht na hEorpa i mbeartas eachtrach amháin (nuair a d’fhiafraigh Kissinger cad ba cheart a iarraidh le haghaidh comhairliúchán...) le haghaidh uimhir theileafóin an AE), ach freisin le prionsabal na dlúthpháirtíochta, an chomhtháthaithe, agus lánpháirtiú na mbeartas fioscach, sóisialta agus daonnúil. Má tá an Eoraip le fanacht i gcónaí ar mhór-roinn na gceart sibhialta agus an dul chun cinn (mar a bhí ann ó bhí 1945 ann), ní mór dúinn na Conarthaí a athchóiriú agus prionsabal na haontoilíochta agus na crosta a scriosadh (a d’fhéadfadh fanacht freisin i níos mó ná cásanna eisceachtúla). Faoi ghnáthchoinníollacha, ní mór feidhm a bheith ag prionsabal na vótála tromlaigh, amhail an riail sa daonlathas. Ba cheart a mheabhrú freisin go raibh cumhachtaí idirghabhála an Aontais an-teoranta, sa phaindéim COVID-19 a bhí ann le déanaí, agus go raibh teorainn mhór le haon chinneadh éigeandála i ngeall ar phrionsabal na haontoilíochta (arb ionann é agus crosadh fiú Ballstát amháin, cé go raibh sé an-bheag).","hr":"Načelo jednoglasnosti u odlukama Europskog vijeća, tj. država članica, glavna je prepreka napretku i većoj koheziji unutar Unije. Iako je teoretski razumljivo, čak i poželjno, načelo odlučivanja konsenzusom, tj. jednoglasnošću, ozbiljno ograničava donošenje odluka, a time i operativni kapacitet Unije u gotovo svim područjima. To se ne odnosi samo na važnost Europe u vanjskoj politici (kada je Kissinger upitao koji telefonski broj EU-a treba zatražiti za savjetovanje...), nego i na načelo solidarnosti, kohezije, integracije fiskalnih, socijalnih i humanitarnih politika. Ako Europa želi ostati kontinent civilnih prava i napretka (kao što je bio slučaj od 1945.), moramo reformirati Ugovore i izbrisati načelo jednoglasnosti i veta (što bi također moglo ostati u više od iznimnim slučajevima). U normalnim uvjetima mora se primjenjivati načelo glasovanja većinom, kao i pravilo u demokraciji. Također treba imati na umu da su u nedavnoj pandemiji bolesti COVID-19 ovlasti Unije za intervenciju bile vrlo ograničene, a svaka hitna odluka bila je strogo ograničena načelom jednoglasnosti (što znači veto čak i na jednu državu članicu, iako vrlo malu).","hu":"Az Európai Tanács, azaz a tagállamok határozataiban szereplő „egyhangúság” elve jelenti az Unión belüli előrelépés és nagyobb kohézió legfőbb akadályát. Bár elméletileg érthető, sőt kívánatos is, a „konszenzus”, azaz az egyhangú döntéshozatal elve szinte minden területen súlyosan korlátozza az Unió döntéshozatali és így működési kapacitását. Ez nemcsak Európa külpolitikai súlyáról szól (amikor Kissinger megkérdezte, hogy az EU telefonszámát milyen konzultációra kellene felhívni stb.), hanem a szolidaritás, a kohézió, valamint a fiskális, szociális és humanitárius politikák integrációjának elvére is. Ahhoz, hogy Európa továbbra is a polgári jogok és fejlődés kontinense maradjon (1945 óta), meg kell reformálnunk a Szerződéseket, és törölni kell az egyhangúság és vétó elvét (ami több mint kivételes esetben is fennállhat). Rendes körülmények között a többségi szavazás elvét kell alkalmazni, csakúgy, mint a demokráciában. Azt is szem előtt kell tartani, hogy a közelmúltbeli Covid19-világjárvány idején az Unió beavatkozási hatásköre nagyon korlátozott volt, és az egyhangúság elve súlyosan korlátozta a sürgősségi határozatokat (ami még egy tagállam vétójogával is egyenértékű, bár nagyon kicsi).","lt":"„Vieningumo“ principas Europos Vadovų Tarybos, t. y. valstybių narių, sprendimuose yra pagrindinė kliūtis pažangai ir didesnei sanglaudai Sąjungoje. Nors teoriškai suprantamas ir netgi pageidautinas, sprendimo principas „konsensuso“ principu, t. y. vienbalsiu sprendimu, labai apriboja Sąjungos sprendimų priėmimą, taigi ir veiklos pajėgumus beveik visose srityse. Tai susiję ne tik su Europos įtaka užsienio politikoje (kai Kissinger paklausė, kokį ES telefono numerį reikėtų paskambinti konsultacijoms ir t. t.), bet ir solidarumo, sanglaudos, fiskalinės, socialinės ir humanitarinės politikos integravimo principu. Norint, kad Europa išliktų pilietinių teisių ir pažangos žemynu (kaip buvo daroma nuo 1945 m.), turime reformuoti Sutartis ir panaikinti vienbalsiškumo ir veto principą (kuris taip pat galėtų išlikti daugiau nei išimtiniais atvejais). Įprastomis sąlygomis turi būti taikomas daugumos balsavimo principas, kaip ir demokratijos atveju. Taip pat reikėtų nepamiršti, kad pastarojo meto COVID-19 pandemijos metu Sąjungos intervencijos įgaliojimai buvo labai riboti ir bet koks skubus sprendimas buvo griežtai apribotas vienbalsiškumo principu (tai prilygsta veto teisei net vienai valstybei narei, nors ir labai mažai).","lv":"“Vienprātības” princips Eiropadomes, t. i., dalībvalstu, lēmumos ir galvenais šķērslis progresam un lielākai kohēzijai Savienībā. Lai gan teorētiski saprotami un pat vēlami, “vienprātības” princips, t. i., vienprātība, būtiski ierobežo lēmumu pieņemšanas procesu un līdz ar to arī Savienības darbības spēju gandrīz visās jomās. Tas attiecas ne tikai uz Eiropas nozīmi ārpolitikā (kad Kissinger jautāja, kā būtu jāaicina uz konsultācijām par ES tālruņa numuru...), bet arī uz solidaritātes, kohēzijas, fiskālās, sociālās un humānās politikas integrācijas principu. Lai Eiropa paliktu pilsonisko tiesību un progresa kontinents (kā tas bija kopš 1945. gada), mums ir jāreformē Līgumi un jāsvītro vienprātības un veto princips (kas varētu palikt arī vairāk nekā izņēmuma gadījumos). Normālos apstākļos ir jāpiemēro vairākuma balsošanas princips, kā arī demokrātijas princips. Būtu arī jāpatur prātā, ka nesenā Covid-19 pandēmijas laikā Savienības iejaukšanās pilnvaras bija ļoti ierobežotas un jebkurš ārkārtas lēmums tika stingri ierobežots ar vienprātības principu (kas nozīmē veto pat vienu dalībvalsti, kaut arī ļoti mazu).","mt":"Il-prinċipju ta’ “unanimità” fid-deċiżjonijiet tal-Kunsill Ewropew, jiġifieri l-Istati Membri, huwa l-ostaklu ewlieni għall-progress u għal koeżjoni akbar fi ħdan l-Unjoni. Għalkemm teoretikament jinftiehem u saħansitra mixtieq, il-prinċipju ta’ deċiżjoni b’ “kunsens”, jiġifieri l-unanimità, jillimita severament it-teħid ta’ deċiżjonijiet u b’hekk il-kapaċità operattiva tal-Unjoni fi kważi l-oqsma kollha. Dan mhuwiex biss dwar il-piż tal-Ewropa fil-politika barranija (meta Kissinger staqsiet x’għandu jissejjaħ in-numru tat-telefown tal-UE għal konsultazzjonijiet...), iżda wkoll il-prinċipju tas-solidarjetà, il-koeżjoni, l-integrazzjoni tal-politiki fiskali, soċjali u umanitarji. Jekk l-Ewropa għandha tibqa’ l-kontinent tad-drittijiet ċivili u l-progress (kif kien il-każ mill-1945), jeħtieġ li nirriformaw it-Trattati u nħassru l-prinċipju tal-unanimità u l-veto (li jista’ jibqa’ wkoll f’aktar minn każijiet eċċezzjonali). Taħt kundizzjonijiet normali, għandu japplika l-prinċipju tal-votazzjoni b’maġġoranza, kif inhi r-regola tad-demokrazija. Wieħed għandu jżomm f’moħħu wkoll li, fil-pandemija reċenti tal-COVID-19, is-setgħat ta’ intervent tal-Unjoni kienu limitati ħafna, u kwalunkwe deċiżjoni ta’ emerġenza kienet limitata ħafna mill-prinċipju tal-unanimità (li jammonta għal veto saħansitra għal Stat Membru wieħed, għalkemm żgħir ħafna).","nl":"Het beginsel van „unanimiteit” in besluiten van de Europese Raad, d.w.z. de lidstaten, is het belangrijkste obstakel voor vooruitgang en meer samenhang binnen de Unie. Hoewel theoretisch begrijpelijk en zelfs wenselijk, beperkt het beginsel van „consensus”, d.w.z. eenparigheid van stemmen, de besluitvormings- en dus operationele capaciteit van de Unie op vrijwel alle gebieden ernstig. Daarbij gaat het niet alleen om het gewicht van Europa in het buitenlands beleid (toen Kissinger vroeg wat het telefoonnummer van de EU zou moeten zijn voor overleg...), maar ook over het beginsel van solidariteit, cohesie, integratie van fiscaal, sociaal en humanitair beleid. Als Europa het continent van burgerrechten en vooruitgang wil blijven (zoals sinds 1945 het geval is), moeten we de Verdragen hervormen en het beginsel van unanimiteit en veto schrappen (die ook in meer dan uitzonderlijke gevallen kunnen blijven bestaan). Onder normale omstandigheden moet het beginsel van meerderheid van stemmen gelden, net als de regel in de democratie. Ook moet in gedachten worden gehouden dat de interventiebevoegdheden van de Unie in de recente COVID-19-pandemie zeer beperkt waren en dat elk noodbesluit ernstig werd beperkt door het unanimiteitsbeginsel (wat neerkomt op een veto van zelfs één lidstaat, zij het zeer klein).","pl":"Zasada „jednomyślności” w decyzjach Rady Europejskiej, tj. państw członkowskich, jest główną przeszkodą dla postępu i większej spójności w Unii. Chociaż teoretycznie zrozumiała, a nawet pożądana, zasada „konsensusu”, tj. jednomyślności, poważnie ogranicza proces decyzyjny, a tym samym zdolność operacyjną Unii w prawie wszystkich dziedzinach. Chodzi tu nie tylko o znaczenie Europy w polityce zagranicznej (kiedy Kissinger zapytała, jaki numer telefonu UE powinien być potrzebny do konsultacji...), ale także o zasadę solidarności, spójności, integracji polityki fiskalnej, społecznej i humanitarnej. Jeśli Europa ma pozostać kontynentem praw obywatelskich i postępu (tak jak miało to miejsce od 1945 r.), musimy zreformować traktaty i usunąć zasadę jednomyślności i weta (która może również pozostać w więcej niż wyjątkowych przypadkach). W normalnych warunkach musi mieć zastosowanie zasada głosowania większościowego, podobnie jak zasada demokracji. Należy również pamiętać, że w niedawnej pandemii COVID-19 uprawnienia interwencyjne Unii były bardzo ograniczone, a każda decyzja nadzwyczajna była poważnie ograniczona zasadą jednomyślności (co jest równoznaczne z weta nawet jednym państwem członkowskim, choć bardzo małym).","pt":"O princípio da «unanimidade» nas decisões do Conselho Europeu, ou seja, os Estados-Membros, constitui o principal obstáculo ao progresso e a uma maior coesão na União. Embora teoricamente compreensível e até desejável, o princípio da decisão por «consenso», ou seja, a unanimidade, limita fortemente a capacidade de decisão e, por conseguinte, a capacidade operacional da União em quase todos os domínios. Não se trata apenas do peso da Europa na política externa (quando Kissinger perguntou qual o número de telefone da UE que deveria ser convocado para consultas...), mas também do princípio da solidariedade, da coesão e da integração das políticas orçamentais, sociais e humanitárias. Para que a Europa continue a ser o continente dos direitos civis e do progresso (como tem acontecido desde 1945), precisamos de reformar os Tratados e suprimir o princípio da unanimidade e do veto (que também pode permanecer em mais do que casos excecionais). Em condições normais, deve aplicar-se o princípio da votação por maioria, tal como a regra da democracia. Importa também ter em conta que, na recente pandemia de COVID-19, os poderes de intervenção da União foram muito limitados e que qualquer decisão de emergência foi severamente limitada pelo princípio da unanimidade (o que equivale a vetar mesmo um Estado-Membro, embora muito pequeno).","ro":"Principiul unanimității în deciziile Consiliului European, și anume statele membre, este principalul obstacol în calea progresului și a unei mai mari coeziuni în cadrul Uniunii. Deși teoretic ușor de înțeles și chiar de dorit, principiul deciziei prin consens, și anume unanimitatea, limitează drastic capacitatea decizională și, prin urmare, capacitatea operațională a Uniunii în aproape toate domeniile. Aceasta nu se referă numai la ponderea Europei în politica externă (când Kissinger a întrebat ce număr de telefon al UE ar trebui solicitat pentru consultări...), ci și la principiul solidarității, coeziunii, integrării politicilor fiscale, sociale și umanitare. Pentru ca Europa să rămână continentul drepturilor civile și al progresului (așa cum s-a întâmplat din 1945), trebuie să reformăm tratatele și să eliminăm principiul unanimității și al dreptului de veto (care ar putea rămâne, de asemenea, în cazuri excepționale). În condiții normale, trebuie să se aplice principiul votului majoritar, la fel ca și regula democrației. De asemenea, ar trebui să se țină seama de faptul că, în recenta pandemie de COVID-19, competențele de intervenție ale Uniunii au fost foarte limitate și că orice decizie de urgență a fost strict limitată de principiul unanimității (ceea ce echivalează cu un drept de veto chiar și cu un stat membru, deși foarte mic).","sk":"Zásada „jednomyseľnosti“ v rozhodnutiach Európskej rady, t. j. členských štátov, je hlavnou prekážkou pokroku a väčšej súdržnosti v rámci Únie. Hoci je zásada rozhodovania „konsenzu“, t. j. jednomyseľnosť, teoreticky zrozumiteľná a dokonca žiaduca, výrazne obmedzuje rozhodovanie, a tým aj operačnú kapacitu Únie takmer vo všetkých oblastiach. Nie je to len o význame Európy v zahraničnej politike (keď sa Kissinger spýtal, aké by malo byť telefónne číslo EÚ na konzultácie...), ale aj o zásadu solidarity, súdržnosti, integrácie fiškálnych, sociálnych a humanitárnych politík. Ak má Európa zostať kontinentom občianskych práv a pokroku (ako to bolo od roku 1945), musíme reformovať zmluvy a vypustiť zásadu jednomyseľnosti a veta (ktorá by mohla zostať aj vo viac ako výnimočných prípadoch). Za normálnych podmienok sa musí uplatňovať zásada väčšinového hlasovania, ako aj demokracia. Treba mať na pamäti aj to, že v nedávnej pandémii COVID-19 boli intervenčné právomoci Únie veľmi obmedzené a akékoľvek núdzové rozhodnutie bolo výrazne obmedzené zásadou jednomyseľnosti (ktorá sa rovná dokonca jednému členskému štátu, hoci veľmi malému).","sl":"Načelo „soglasnosti“ v sklepih Evropskega sveta, tj. držav članic, je glavna ovira za napredek in večjo povezanost v Uniji. Čeprav je teoretično razumljivo in celo zaželeno, načelo „soglasja“, tj. soglasja, močno omejuje odločanje in s tem operativno zmogljivost Unije na skoraj vseh področjih. Pri tem ne gre le za pomen Evrope v zunanji politiki (ko je Kissinger vprašal, kakšno telefonsko številko EU bi bilo treba poklicati na posvetovanja...), temveč tudi za načelo solidarnosti, kohezije ter vključevanja fiskalne, socialne in humanitarne politike. Če naj Evropa ostane celina državljanskih pravic in napredka (kot že od leta 1945), moramo spremeniti Pogodbi in črtati načelo soglasja in veta (kar bi lahko ostalo tudi v več kot izjemnih primerih). V običajnih pogojih mora veljati načelo večinskega glasovanja, enako velja za načelo demokracije. Upoštevati bi bilo treba tudi, da so bile v nedavni pandemiji COVID-19 pristojnosti Unije za posredovanje zelo omejene in da je bila vsaka nujna odločitev močno omejena z načelom soglasja (kar pomeni veto celo ene države članice, čeprav zelo majhne).","sv":"Principen om ”enhällighet” i Europeiska rådets beslut, dvs. medlemsstaterna, är det största hindret för framsteg och ökad sammanhållning inom unionen. Även om principen om enhällighet är teoretiskt förståelig och till och med önskvärd begränsar den allvarligt unionens beslutskapacitet och därmed dess operativa kapacitet på nästan alla områden. Det handlar inte bara om EU:s tyngd i utrikespolitiken (när Kissinger frågade vad EU:s telefonnummer bör kallas för samråd...), utan även om principen om solidaritet, sammanhållning och integrering av skattepolitiken, socialpolitiken och den humanitära politiken. Om Europa ska förbli den kontinent som kännetecknas av medborgerliga rättigheter och framsteg (vilket har varit fallet sedan 1945) måste vi reformera fördragen och stryka principen om enhällighet och veto (som också kan finnas kvar i mer än exceptionella fall). Under normala förhållanden måste principen om majoritetsröstning tillämpas, liksom regeln i demokratin. Man bör också komma ihåg att unionens befogenheter att ingripa under den senaste covid-19-pandemin var mycket begränsade, och att alla brådskande beslut kraftigt begränsades av enhällighetsprincipen (vilket innebär veto till och med en medlemsstat, om än mycket liten)."}},"title":{"it":"No alla unanimità nelle decisioni del Consiglio ","machine_translations":{"bg":"Липса на единодушие в решенията на Съвета","cs":"Bez jednomyslnosti v rozhodnutích Rady","da":"Ingen enstemmighed i Rådets afgørelser","de":"Keine Einstimmigkeit bei Beschlüssen des Rates","el":"Έλλειψη ομοφωνίας στις αποφάσεις του Συμβουλίου","en":"No unanimity in Council decisions","es":"Falta de unanimidad en las decisiones del Consejo","et":"Nõukogu otsused ei ole ühehäälselt vastu võetud","fi":"Ei yksimielisyyttä neuvoston päätöksissä","fr":"Absence d’unanimité dans les décisions du Conseil","ga":"Gan aontoilíocht i gcinntí na Comhairle","hr":"Nema jednoglasnosti u odlukama Vijeća","hu":"Egyhangúság hiánya a Tanács határozataiban","lt":"Tarybos sprendimai nepriimami vieningai","lv":"Vienprātība Padomes lēmumos","mt":"L-ebda unanimità fid-deċiżjonijiet tal-Kunsill","nl":"Geen eenparigheid van stemmen in besluiten van de Raad","pl":"Brak jednomyślności w decyzjach Rady","pt":"Ausência de unanimidade nas decisões do Conselho","ro":"Nu există unanimitate în deciziile Consiliului","sk":"Jednomyseľnosť v rozhodnutiach Rady","sl":"Brez soglasja v sklepih Sveta","sv":"Ingen enhällighet i rådets beslut"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×