Fingerprint

The piece of text below is a shortened, hashed representation of this content. It's useful to ensure the content hasn't been tampered with, as a single modification would result in a totally different value.

Value: 1f953be0c2d2eca6b7b7fa19923eb87ef4d593e62c1465abc19440dad71f572d

Source: {"body":{"en":"Public opinion polls show that the vast majority of European citizens support European cooperation, but as regards their identity they are closer to their own nation than to the Union as a whole. We belong first to a nation and we are Europeans at the same time. For the success of the Union we have to build its functioning on the feelings its citizens. What does this mean? Let me give two examples. The MacDougall report of the 1970s proved that the introduction of a single currency would require the centralisation of at least 6-8% of GDP so that the losers of the single currency, typically the less developed southern European states, would be adequately compensated. The euro was introduced but the common budget was not increased, letting southern Europe running into debt. This problem must be solved (see the proposals of Yanis Varoufakis), and in the future, a facility must be found to ensure the balance of the current account as provided for in the Treaty of Rome, for example.\nAnother such area is foreign policy. Because of their different historical backgrounds and geographical situations, countries have different perceptions of security. For this reason, basic foreign policy interests can only be aligned if the Union is strong enough to defend itself, but does not want to interfere in the internal affairs of third countries or impose its own values on other countries (Russia, China), in accordance with the five principles of peaceful coexistence.\nSee attachment","machine_translations":{"bg":"Проучванията на общественото мнение показват, че по-голямата част от европейските граждани подкрепят европейското сътрудничество, но що се отнася до тяхната идентичност, те са по-близо до собствената си нация, отколкото до Съюза като цяло. Ние принадлежим първо към една нация и едновременно с това сме европейци. За успеха на Съюза трябва да изградим неговото функциониране въз основа на чувствата на неговите граждани. Какво означава това? Позволете ми да дам два примера. Докладът Макдугал от 70-те години доказа, че въвеждането на единна валута ще изисква централизиране на най-малко 6—8 % от БВП, така че губещите от единната валута, обикновено по-слабо развитите южноевропейски държави, да бъдат адекватно компенсирани. Еврото беше въведено, но общият бюджет не беше увеличен, което позволи на Южна Европа да поеме дълг. Този проблем трябва да бъде решен (вж. предложенията на Yanis Varoufakis) и в бъдеще трябва да се намери механизъм за гарантиране на салдото по текущата сметка, както е предвидено например в Римския договор. Друга такава област е външната политика. Поради своя различен исторически контекст и географско положение държавите имат различни възприятия за сигурността. Поради тази причина основните интереси на външната политика могат да бъдат съгласувани само ако Съюзът е достатъчно силен, за да се защитава, но не желае да се намесва във вътрешните работи на трети държави или да налага свои собствени ценности на други държави (Русия, Китай) в съответствие с петте принципа на мирно съвместно съществуване. Вж. приложението","cs":"Průzkumy veřejného mínění ukazují, že velká většina evropských občanů podporuje evropskou spolupráci, ale pokud jde o jejich identitu, jsou blíže vlastnímu národu než Unii jako celku. Patříme nejprve k národu a zároveň jsme Evropané. Pro úspěch Unie musíme budovat její fungování na pocitech jejích občanů. Co to znamená? Dovolte mi uvést dva příklady. MacDougallova zpráva ze 70. let minulého století prokázala, že zavedení jednotné měny by vyžadovalo centralizaci nejméně 6-8 % HDP, aby byly odpovídajícím způsobem kompenzovány ztráty jednotné měny, obvykle méně rozvinuté jihoevropské státy. Euro bylo zavedeno, ale společný rozpočet se nezvýšil, což jihomořskou zemí způsobilo dluh. Tento problém musí být vyřešen (viz návrhy Yanise Varoufakise) a v budoucnu musí být nalezen nástroj k zajištění rovnováhy běžného účtu, jak stanoví například Římská smlouva. Další takovou oblastí je zahraniční politika. Vzhledem k odlišným historickým souvislostem a zeměpisné situaci mají jednotlivé země různé vnímání bezpečnosti. Z tohoto důvodu lze základní zájmy zahraniční politiky sladit pouze tehdy, je-li Unie dostatečně silná na to, aby se bránila, ale nechce zasahovat do vnitřních záležitostí třetích zemí ani vnucovat své vlastní hodnoty jiným zemím (Rusko, Čína) v souladu s pěti zásadami mírového soužití. Viz příloha","da":"Opinionsundersøgelser viser, at langt de fleste europæiske borgere støtter det europæiske samarbejde, men med hensyn til deres identitet er de tættere på deres egen nation end Unionen som helhed. Vi tilhører først og fremmest en nation, og vi er europæere på samme tid. For at Unionen kan blive en succes, må vi bygge sin funktion på borgernes følelser. Hvad betyder dette? Lad mig give to eksempler. MacDougall-rapporten fra 1970'erne viste, at indførelsen af en fælles valuta ville kræve en centralisering af mindst 6-8 % af BNP, således at taberne i den fælles valuta, typisk de mindre udviklede sydeuropæiske stater, ville blive tilstrækkeligt kompenseret. Euroen blev indført, men det fælles budget blev ikke forhøjet, hvilket betød, at Sydeuropa blev gældspost. Dette problem skal løses (se forslagene fra Yanis Varoufakis), og fremover skal der findes en facilitet til sikring af saldoen på de løbende poster, som det f.eks. er fastsat i Romtraktaten. Et andet sådant område er udenrigspolitik. På grund af deres forskellige historiske baggrund og geografiske situation har landene forskellige opfattelser af sikkerhed. Derfor kan grundlæggende udenrigspolitiske interesser kun tilpasses, hvis Unionen er stærk nok til at forsvare sig, men ikke ønsker at blande sig i tredjelandes indre anliggender eller påtvinge andre lande (Rusland, Kina) sine egne værdier i overensstemmelse med de fem principper om fredelig sameksistens. Se bilag","de":"Meinungsumfragen zeigen, dass die überwiegende Mehrheit der europäischen Bürger die europäische Zusammenarbeit unterstützt, aber in Bezug auf ihre Identität näher an ihre eigene Nation als an die Union als Ganzes ist. Wir gehören zuerst einer Nation an und wir sind gleichzeitig Europäer. Für den Erfolg der Union müssen wir ihre Funktionsweise auf dem Gefühl der Bürgerinnen und Bürger aufbauen. Was bedeutet das? Lassen Sie mich zwei Beispiele nennen. Der MacDougall-Bericht der 1970er Jahre hat gezeigt, dass die Einführung einer einheitlichen Währung eine Zentralisierung von mindestens 6-8 % des BIP erfordern würde, damit die Verlierer der einheitlichen Währung, in der Regel die weniger entwickelten südeuropäischen Staaten, angemessen entschädigt würden. Der Euro wurde eingeführt, aber der gemeinsame Haushalt wurde nicht erhöht, so dass Südeuropa Schulden hinnehmen musste. Dieses Problem muss gelöst werden (siehe die Vorschläge von Yanis Varoufakis), und in Zukunft muss eine Möglichkeit gefunden werden, das Leistungsbilanzsaldo zu sichern, wie es beispielsweise im Vertrag von Rom vorgesehen ist. Ein weiterer solcher Bereich ist die Außenpolitik. Aufgrund ihres unterschiedlichen historischen Hintergrunds und ihrer unterschiedlichen geografischen Lage haben die Länder unterschiedliche Sicherheitswahrnehmungen. Aus diesem Grund können grundlegende außenpolitische Interessen nur dann aufeinander abgestimmt werden, wenn die Union stark genug ist, um sich zu verteidigen, aber nicht im Einklang mit den fünf Grundsätzen der friedlichen Koexistenz in die inneren Angelegenheiten von Drittländern eingreifen oder anderen Ländern (Russland, China) ihre eigenen Werte auferlegen will. Siehe Anlage","el":"Οι δημοσκοπήσεις δείχνουν ότι η συντριπτική πλειονότητα των ευρωπαίων πολιτών υποστηρίζουν την ευρωπαϊκή συνεργασία, αλλά, όσον αφορά την ταυτότητά τους, βρίσκονται πιο κοντά στο δικό τους έθνος παρά στην Ένωση στο σύνολό της. Ανήκουμε πρώτα σε ένα έθνος και είμαστε Ευρωπαίοι ταυτόχρονα. Για την επιτυχία της Ένωσης πρέπει να οικοδομήσουμε τη λειτουργία της με βάση τα συναισθήματα των πολιτών της. Τι σημαίνει αυτό? Επιτρέψτε μου να δώσω δύο παραδείγματα. Η έκθεση MacDougall της δεκαετίας του’ 1970 απέδειξε ότι η εισαγωγή ενός ενιαίου νομίσματος θα απαιτούσε τη συγκέντρωση τουλάχιστον 6-8 % του ΑΕΠ, ώστε να αντισταθμιστούν επαρκώς οι χαμένοι του ενιαίου νομίσματος, συνήθως τα λιγότερο ανεπτυγμένα κράτη της Νότιας Ευρώπης. Το ευρώ εισήχθη, αλλά ο κοινός προϋπολογισμός δεν αυξήθηκε, αφήνοντας τη Νότια Ευρώπη αντιμέτωπη με χρέη. Το πρόβλημα αυτό πρέπει να επιλυθεί (βλ. προτάσεις του Γιανή Βαρυφάκη) και, στο μέλλον, πρέπει να βρεθεί ένας μηχανισμός που θα εξασφαλίζει την ισορροπία του ισοζυγίου τρεχουσών συναλλαγών, όπως προβλέπεται, για παράδειγμα, στη Συνθήκη της Ρώμης. Ένας άλλος τέτοιος τομέας είναι η εξωτερική πολιτική. Λόγω του διαφορετικού ιστορικού τους υπόβαθρου και της διαφορετικής γεωγραφικής τους κατάστασης, οι χώρες έχουν διαφορετικές αντιλήψεις για την ασφάλεια. Για τον λόγο αυτό, τα βασικά συμφέροντα εξωτερικής πολιτικής μπορούν να ευθυγραμμιστούν μόνο εάν η Ένωση είναι αρκετά ισχυρή για να υπερασπιστεί τον εαυτό της, αλλά δεν επιθυμεί να παρέμβει στις εσωτερικές υποθέσεις τρίτων χωρών ή να επιβάλει τις δικές της αξίες σε άλλες χώρες (Ρωσία, Κίνα), σύμφωνα με τις πέντε αρχές της ειρηνικής συνύπαρξης. Δείτε το συνημμένο","es":"Las encuestas de opinión pública muestran que la gran mayoría de los ciudadanos europeos apoyan la cooperación europea, pero en cuanto a su identidad están más cerca de su propia nación que de la Unión en su conjunto. Pertenecemos en primer lugar a una nación y somos europeos al mismo tiempo. Para que la Unión tenga éxito, tenemos que construir su funcionamiento sobre la base de los sentimientos de sus ciudadanos. ¿Qué significa? Permítanme dar dos ejemplos. El informe MacDougall de los años 1970 demostró que la introducción de una moneda única requeriría la centralización de al menos el 6-8 % del PIB, de modo que los perdedores de la moneda única, normalmente los Estados meridionales menos desarrollados, recibirían una compensación adecuada. Se introdujo el euro, pero el presupuesto común no se incrementó, lo que hizo que el sur de Europa entrara en deuda. Este problema debe resolverse (véanse las propuestas de Yanis Varoufakis) y, en el futuro, debe encontrarse un mecanismo que garantice, por ejemplo, el equilibrio de la balanza por cuenta corriente prevista en el Tratado de Roma. Otro ámbito de este tipo es la política exterior. Debido a sus diferentes orígenes históricos y situaciones geográficas, los países tienen diferentes percepciones de la seguridad. Por este motivo, los intereses básicos de la política exterior solo pueden alinearse si la Unión es lo suficientemente fuerte como para defenderse, pero no desea interferir en los asuntos internos de terceros países ni imponer sus propios valores a otros países (Rusia, China), de conformidad con los cinco principios de coexistencia pacífica. Véase el anexo","et":"Avaliku arvamuse küsitlused näitavad, et valdav enamik Euroopa kodanikke toetab Euroopa koostööd, kuid oma identiteedi poolest on nad oma riigile lähemal kui liidule tervikuna. Me kuulume kõigepealt rahvusse ja oleme samal ajal eurooplased. Liidu edu tagamiseks peame oma toimimise rajama kodanike tunnetele. Mida see tähendab? Lubage mul tuua kaks näidet. MacDougalli 1970. aastate aruandes tõestati, et ühisraha kasutuselevõtmine nõuaks vähemalt 6-8 % SKPst tsentraliseerimist, et ühisraha kaotajad, tavaliselt vähem arenenud Lõuna-Euroopa riigid, saaksid piisavat hüvitist. Kasutusele võeti euro, kuid ühist eelarvet ei suurendatud, mis andis Lõuna-Euroopale võlakoorma. See probleem tuleb lahendada (vt Yanis Varoufakise ettepanekud) ja tulevikus tuleb leida vahend, et tagada näiteks Rooma lepingus sätestatud jooksevkonto tasakaal. Teine selline valdkond on välispoliitika. Erineva ajaloolise tausta ja geograafilise olukorra tõttu on riikidel erinevad arusaamad julgeolekust. Sel põhjusel saab peamisi välispoliitilisi huve ühtlustada ainult siis, kui liit on piisavalt tugev enda kaitsmiseks, kuid ei soovi sekkuda kolmandate riikide siseasjadesse ega suruda oma väärtusi peale teistele riikidele (Venemaa, Hiina) kooskõlas viie rahumeelse kooseksisteerimise põhimõttega. Vt manust","fi":"Mielipidekyselyt osoittavat, että valtaosa Euroopan kansalaisista kannattaa eurooppalaista yhteistyötä, mutta heidän identiteettinsä on lähempänä omaa kansakuntaansa kuin koko unionia. Me kuulumme ensin kansakuntaan ja olemme samalla eurooppalaisia. Unionin menestyminen edellyttää, että sen toiminta perustuu sen kansalaisten tunteisiin. Mitä tämä tarkoittaa? Esitän kaksi esimerkkiä. MacDougallin 1970-luvulla laatima raportti osoitti, että yhteisen rahan käyttöönotto edellyttäisi vähintään 6-8 prosentin keskittämistä bkt:stä, jotta yhteisen rahan häviäjät, tyypillisesti Etelä-Euroopan vähiten kehittyneet valtiot, korvattaisiin asianmukaisesti. Euro otettiin käyttöön, mutta yhteistä talousarviota ei lisätty, minkä vuoksi Etelä-Eurooppa pystyi velkaantumaan. Ongelma on ratkaistava (ks. Yanis Varoufakisin ehdotukset), ja tulevaisuudessa on löydettävä järjestely, jolla varmistetaan esimerkiksi Rooman sopimuksessa määrätty vaihtotaseen tasapaino. Toinen tällainen ala on ulkopolitiikka. Erilaisen historiallisen taustansa ja maantieteellisen tilanteensa vuoksi mailla on erilaiset käsitykset turvallisuudesta. Tästä syystä ulkopolitiikan perusintressit voidaan sovittaa yhteen vain, jos unioni on riittävän vahva puolustautuakseen, mutta se ei halua puuttua kolmansien maiden sisäisiin asioihin tai asettaa omia arvojaan muille maille (Venäjälle, Kiinalle) rauhanomaisen rinnakkaiselon viiden periaatteen mukaisesti. Katso liite","fr":"Les sondages d’opinion montrent que la grande majorité des citoyens européens soutiennent la coopération européenne, mais qu’en ce qui concerne leur identité, ils sont plus proches de leur propre nation que de l’Union dans son ensemble. Nous appartenons d’abord à une nation et nous sommes des Européens en même temps. Pour que l’Union soit couronnée de succès, nous devons nous appuyer sur les sentiments de ses citoyens. Qu’est-ce que cela signifie? Permettez-moi de donner deux exemples. Le rapport MacDougall des années 1970 a démontré que l’introduction d’une monnaie unique nécessiterait la centralisation d’au moins 6 à -8 % du PIB, de sorte que les perdants de la monnaie unique, généralement les États du sud de l’Europe les moins développés, soient correctement indemnisés. L’euro a été introduit mais le budget commun n’a pas été augmenté, laissant l’Europe méridionale se retrouver endettée. Ce problème doit être résolu (voir les propositions de Yanis Varoufakis) et, à l’avenir, il faudra trouver une facilité pour assurer l’équilibre du compte courant, comme le prévoit par exemple le traité de Rome. Un autre domaine de ce type est celui de la politique étrangère. En raison de leur origine historique et de leur situation géographique différentes, les pays ont des perceptions différentes de la sécurité. C’est pourquoi les intérêts fondamentaux de la politique étrangère ne peuvent être alignés que si l’Union est suffisamment forte pour se défendre, mais ne veut pas interférer dans les affaires intérieures des pays tiers ni imposer ses propres valeurs à d’autres pays (Russie, Chine), conformément aux cinq principes de la coexistence pacifique. Voir annexe","ga":"Léiríonn pobalbhreitheanna an phobail go dtacaíonn formhór mór shaoránaigh na hEorpa le comhar Eorpach, ach maidir lena bhféiniúlacht, tá siad níos gaire dá náisiún féin ná don Aontas ina iomláine. Is cuid de náisiún sinn ar dtús agus is Eorpaigh sinn ag an am céanna. Chun go mbeidh rath ar an Aontas, ní mór dúinn cur lena fheidhmiú ar na braistintí atá ag a chuid saoránach. Cad is brí leis sin? Ba mhaith liom dhá shampla a thabhairt. Cruthaíodh i dtuarascáil MacDougall na 1970idí go mbeadh gá le lárú 6-8 % den OTI ar a laghad de thoradh airgeadra aonair a thabhairt isteach ionas go ndéanfaí na daoine a chaill an t-airgeadra aonair, de ghnáth, stáit i ndeisceart na hEorpa is lú forbairt, a chúiteamh go leordhóthanach. Tugadh an euro isteach ach níor méadaíodh an buiséad coiteann, rud a lig do dheisceart na hEorpa dul i bhfiacha. Ní mór an fhadhb seo a réiteach (féach moltaí Yanis Varoufakis), agus amach anseo, ní mór saoráid a aimsiú lena n-áiritheofar cothromaíocht an chuntais reatha mar a fhoráiltear dó i gConradh na Róimhe, mar shampla. Réimse eile den sórt sin is ea an beartas eachtrach. Mar gheall ar a gcúlra staire agus a gcúinsí geografacha éagsúla, tá braistintí difriúla ag tíortha ar chúrsaí slándála. Ar an gcúis sin, ní féidir bunleasanna beartais eachtraigh a ailíniú ach amháin má tá an tAontas láidir go leor chun é féin a chosaint, ach mura mian leis cur isteach ar ghnóthaí inmheánacha tríú tíortha nó a chuid luachanna féin a fhorchur ar thíortha eile (an Rúis, an tSín), i gcomhréir leis na cúig phrionsabal a bhaineann le cómhaireachtáil shíochánta. Féach iatán","hr":"Ispitivanja javnog mnijenja pokazuju da velika većina europskih građana podupire europsku suradnju, no što se tiče njihova identiteta, oni su bliži vlastitom narodu nego Uniji kao cjelini. Prvo pripadamo jednoj naciji, a mi smo Europljani u isto vrijeme. Za uspjeh Unije moramo svoje funkcioniranje temeljiti na osjećajima svojih građana. Što to znači? Dopustite mi da navedem dva primjera. MacDougallovo izvješće iz 1970-ih pokazalo je da bi uvođenje jedinstvene valute zahtijevalo centralizaciju od najmanje 6 – 8 % BDP-a kako bi se na odgovarajući način nadoknadili gubitnici jedinstvene valute, obično slabije razvijene južne europske države. Euro je uveden, ali zajednički proračun nije povećan, zbog čega je južna Europa zadužila. Taj se problem mora riješiti (vidjeti prijedloge Yanisa Varoufakisa), a u budućnosti se mora pronaći instrument za osiguranje ravnoteže tekućeg računa, kao što je primjerice predviđeno Ugovorom iz Rima. Još jedno takvo područje je vanjska politika. Zbog različitih povijesnih pozadina i geografskih situacija zemlje imaju različite predodžbe o sigurnosti. Stoga se osnovni vanjskopolitički interesi mogu uskladiti samo ako je Unija dovoljno snažna da se brani, ali se ne želi uplitati u unutarnje poslove trećih zemalja ili nametnuti vlastite vrijednosti drugim zemljama (Rusiji, Kini) u skladu s pet načela mirnog suživota. Vidi prilog","hu":"A közvélemény-kutatások azt mutatják, hogy az európai polgárok túlnyomó többsége támogatja az európai együttműködést, identitásukat tekintve azonban közelebb állnak a nemzetükhöz, mint az Unió egészéhez. Először egy nemzethez tartozunk, és egyidejűleg európaiak vagyunk. Az Unió sikeréhez a polgárok érzéseire kell építenünk a működését. Mit jelent ez? Engedje meg, hogy két példát említsek. Az 1970-es évek MacDougall-jelentése bebizonyította, hogy a közös valuta bevezetése a GDP legalább 6-8 %-ának centralizálását tenné szükségessé, hogy a közös valuta vesztesei – jellemzően a kevésbé fejlett dél-európai államok – megfelelő kompenzációban részesüljenek. Bevezették az eurót, de a közös költségvetést nem növelték, így Dél-Európának adóssága keletkezett. Ezt a problémát meg kell oldani (lásd Yanis Varoufakis javaslatait), és a jövőben eszközt kell találni a folyó fizetési mérleg egyensúlyának biztosítására, például a Római Szerződésben előírtak szerint. Egy másik ilyen terület a külpolitika. Eltérő történelmi hátterük és földrajzi helyzetük miatt az országok eltérő véleményen vannak a biztonság tekintetében. Ezért az alapvető külpolitikai érdekek csak akkor igazíthatók egymáshoz, ha az Unió elég erős ahhoz, hogy megvédje magát, de a békés együttélés öt alapelvével összhangban nem akar beavatkozni harmadik országok belügyeibe, illetve nem kívánja saját értékeit más országokra (Oroszországra, Kínára) kényszeríteni. Csatolt melléklet.","it":"I sondaggi di opinione indicano che la stragrande maggioranza dei cittadini europei sostiene la cooperazione europea, ma per quanto riguarda la loro identità è più vicina alla propria nazione che all'Unione nel suo complesso. Apparteniamo innanzitutto a una nazione e siamo europei allo stesso tempo. Per il successo dell'Unione dobbiamo basare il suo funzionamento sui sentimenti dei suoi cittadini. Cosa significa? Vorrei citare due esempi. La relazione MacDougall degli anni' 1 970 ha dimostrato che l'introduzione di una moneta unica richiederebbe la centralizzazione di almeno il 6-8 % del PIL, in modo da compensare adeguatamente i perdenti della moneta unica, in genere gli Stati meno sviluppati dell'Europa meridionale. L'euro è stato introdotto ma il bilancio comune non è stato aumentato, rendendo l'Europa meridionale indebitata. Questo problema deve essere risolto (cfr. le proposte di Yanis Varoufakis) e in futuro occorrerà trovare uno strumento per garantire l'equilibrio delle partite correnti, come previsto, ad esempio, dal trattato di Roma. Un altro settore di questo tipo è la politica estera. A causa delle loro diverse origini storiche e situazioni geografiche, i paesi hanno percezioni diverse in materia di sicurezza. Per questo motivo, gli interessi fondamentali della politica estera possono essere allineati solo se l'Unione è sufficientemente forte da difendersi, ma non intende interferire negli affari interni dei paesi terzi né imporre i propri valori ad altri paesi (Russia, Cina), conformemente ai cinque principi della coesistenza pacifica. Vedasi allegato","lt":"Viešosios nuomonės apklausos rodo, kad didžioji dauguma Europos piliečių remia Europos bendradarbiavimą, tačiau, kalbant apie jų tapatybę, jie yra arčiau savo tautos nei visa Sąjunga. Pirmiausia esame tautos nariai, o kartu esame europiečiai. Kad Sąjunga sėkmingai veiktų, turime remtis piliečių jausmais. Ką tai reiškia? Norėčiau pateikti du pavyzdžius. Aštuntojo dešimtmečio MacDougall ataskaita parodė, kad norint įvesti bendrą valiutą reikėtų centralizuoti bent 6-8 proc. BVP, kad bendros valiutos, paprastai mažiau išsivysčiusių Pietų Europos valstybių, praradę asmenys būtų tinkamai kompensuojami. Euras įvestas, tačiau bendras biudžetas nepadidintas, todėl Pietų Europa įsiskolino. Ši problema turi būti išspręsta (žr. Yanis Varoufakis pasiūlymus), o ateityje turi būti rasta galimybė užtikrinti einamosios sąskaitos balansą, kaip numatyta, pavyzdžiui, Romos sutartyje. Kita tokia sritis – užsienio politika. Dėl skirtingos istorinės padėties ir geografinės padėties šalys skirtingai suvokia saugumą. Dėl šios priežasties pagrindiniai užsienio politikos interesai gali būti suderinti tik tuo atveju, jei Sąjunga bus pakankamai stipri, kad apsigintų, tačiau nenori kištis į trečiųjų šalių vidaus reikalus ar primesti savo vertybes kitoms šalims (Rusijai, Kinijai) pagal penkis taikaus sambūvio principus. Žr. priedą","lv":"Sabiedriskās domas aptaujas liecina, ka lielākā daļa Eiropas iedzīvotāju atbalsta Eiropas sadarbību, taču attiecībā uz savu identitāti viņi ir tuvāk savai nācijai nekā Savienībai kopumā. Mēs esam pirmie pie nācijas, un vienlaikus esam eiropieši. Lai Savienība gūtu panākumus, mums ir jāveido sava darbība, balstoties uz iedzīvotāju sajūtām. Ko tas nozīmē? Ļaujiet man minēt divus piemērus. MacDougall ziņojums 70. gados pierādīja, ka vienotas valūtas ieviešanai būtu nepieciešams centralizēt vismaz 6-8 % no IKP, lai tiktu pienācīgi kompensēti vienotās valūtas zaudētāji, kas parasti ir mazāk attīstītās Eiropas dienvidu valstis. Euro ieviesa, bet kopējais budžets netika palielināts, ļaujot Dienvideiropai nonākt parādos. Šī problēma ir jāatrisina (sk. Yanis Varoufakis priekšlikumus), un nākotnē ir jāatrod mehānisms, lai nodrošinātu norēķinu konta līdzsvaru, kā paredzēts, piemēram, Romas līgumā. Vēl viena šāda joma ir ārpolitika. Ņemot vērā valstu atšķirīgo vēsturisko izcelsmi un ģeogrāfisko situāciju, tām ir atšķirīgi priekšstati par drošību. Šā iemesla dēļ ārpolitikas pamatintereses var saskaņot tikai tad, ja Savienība ir pietiekami spēcīga, lai sevi aizstāvētu, bet nevēlas iejaukties trešo valstu iekšējās lietās vai noteikt savas vērtības citām valstīm (Krievijai, Ķīnai) saskaņā ar pieciem mierīgas līdzāspastāvēšanas principiem. Skatīt pielikumu","mt":"L-istħarriġ tal-opinjoni pubblika juri li l-maġġoranza l-kbira taċ-ċittadini Ewropej jappoġġaw il-kooperazzjoni Ewropea, iżda fir-rigward tal-identità tagħhom huma eqreb tan-nazzjon tagħhom milli tal-Unjoni kollha kemm hi. Aħna nappartjenu l-ewwel għal nazzjon u aħna Ewropej fl-istess ħin. Għas-suċċess tal-Unjoni rridu nibnu l-funzjonament tagħha fuq is-sentimenti taċ-ċittadini tagħha. Dan xi jfisser? Ippermettuli nagħti żewġ eżempji. Ir-rapport MacDougall tas-snin 1970 wera li l-introduzzjoni ta’ munita unika tkun teħtieġ iċ-ċentralizzazzjoni ta’ mill-inqas 6 — -8 % tal-PDG sabiex dawk li jitilfu l-munita unika, tipikament l-istati l-anqas żviluppati tal-Ewropa tan-Nofsinhar, jiġu kkumpensati b’mod adegwat. L-euro ġie introdott iżda l-baġit komuni ma żdiedx, u b’hekk l-Ewropa tan-Nofsinhar daħlet f’dejn. Din il-problema għandha tiġi solvuta (ara l-proposti ta’ Yanis Varoufakis), u fil-futur, għandha tinstab faċilità biex jiġi żgurat il-bilanċ tal-kont kurrenti kif previst fit-Trattat ta’ Ruma, pereżempju. Qasam ieħor bħal dan huwa l-politika barranija. Minħabba l-isfond storiku u s-sitwazzjonijiet ġeografiċi differenti tagħhom, il-pajjiżi għandhom perċezzjonijiet differenti ta’ sigurtà. Għal din ir-raġuni, l-interessi bażiċi tal-politika barranija jistgħu jiġu allinjati biss jekk l-Unjoni tkun b’saħħitha biżżejjed biex tiddefendi lilha nnifisha, iżda ma tridx tinterferixxi fl-affarijiet interni ta’ pajjiżi terzi jew timponi l-valuri tagħha stess fuq pajjiżi oħra (ir-Russja, iċ-Ċina), f’konformità mal-ħames prinċipji ta’ koeżistenza paċifika. Ara d-dokument mehmuż","nl":"Uit opiniepeilingen blijkt dat de overgrote meerderheid van de Europese burgers de Europese samenwerking steunt, maar dat zij wat hun identiteit betreft dichter bij hun eigen land staan dan bij de Unie als geheel. We behoren eerst tot een natie en we zijn tegelijkertijd Europeanen. Voor het welslagen van de Unie moeten we haar werking baseren op de gevoelens van haar burgers. Wat betekent dat? Ik geef twee voorbeelden. Uit het MacDougall-verslag van de jaren ’1970 blijkt dat de invoering van een gemeenschappelijke munt een centralisatie van ten minste 6-8 % van het bbp vereist, zodat de verliezers van de eenheidsmunt, doorgaans de minder ontwikkelde Zuid-Europese landen, adequaat zouden worden gecompenseerd. De euro werd ingevoerd, maar de gemeenschappelijke begroting werd niet verhoogd, waardoor Zuid-Europa schulden kreeg. Dit probleem moet worden opgelost (zie de voorstellen van Yanis Varoufakis) en in de toekomst moet een faciliteit worden gevonden om het evenwicht van de lopende rekening te waarborgen, zoals bijvoorbeeld bepaald in het Verdrag van Rome. Een ander beleidsterrein is het buitenlands beleid. Door hun verschillende historische achtergrond en geografische ligging hebben landen verschillende opvattingen over veiligheid. Om die reden kunnen fundamentele belangen van het buitenlands beleid alleen op elkaar worden afgestemd als de Unie sterk genoeg is om zichzelf te verdedigen, maar niet wil ingrijpen in de binnenlandse aangelegenheden van derde landen of haar eigen waarden aan andere landen (Rusland, China) wil opleggen, overeenkomstig de vijf beginselen van vreedzaam samenleven. Zie bijlage","pl":"Badania opinii publicznej pokazują, że zdecydowana większość obywateli europejskich popiera współpracę europejską, ale jeśli chodzi o ich tożsamość, są oni bliżej swojego narodu niż Unii jako całości. Należymy najpierw do narodu i jesteśmy jednocześnie Europejczykami. Aby Unia odniosła sukces, musimy budować jej funkcjonowanie na uczuciach swoich obywateli. Co to oznacza? Pozwolę sobie podać dwa przykłady. Sprawozdanie MacDougalla z lat 70. pokazało, że wprowadzenie jednej waluty wymagałoby centralizacji co najmniej 6-8 % PKB, tak aby osoby przegrywające wspólną walutę, zazwyczaj mniej rozwinięte państwa Europy Południowej, otrzymały odpowiednią rekompensatę. Wprowadzono euro, ale wspólny budżet nie został zwiększony, co sprawiło, że południowa Europa stała się zadłużona. Problem ten należy rozwiązać (zob. propozycje Yanisa Varoufakisa), a w przyszłości należy znaleźć instrument zapewniający równowagę rachunku bieżącego, jak przewidziano np. w traktacie rzymskim. Inną dziedziną jest polityka zagraniczna. Ze względu na różne uwarunkowania historyczne i geograficzne państwa mają różne postrzeganie bezpieczeństwa. Z tego względu podstawowe interesy polityki zagranicznej można dostosować tylko wtedy, gdy Unia jest wystarczająco silna, aby się bronić, ale nie chce ingerować w wewnętrzne sprawy państw trzecich ani narzucać swoich własnych wartości innym krajom (Rosja, Chiny), zgodnie z pięcioma zasadami pokojowego współistnienia. Zob. załącznik","pt":"As sondagens de opinião mostram que a grande maioria dos cidadãos europeus apoia a cooperação europeia, mas, no que diz respeito à sua identidade, estão mais próximos da sua própria nação do que da União no seu conjunto. Pertencemos em primeiro lugar a uma nação e somos europeus ao mesmo tempo. Para o êxito da União, temos de desenvolver o seu funcionamento com base nos sentimentos dos seus cidadãos. Que significa isto? Permitam-me que dê dois exemplos. O relatório MacDougall da década de 1970 demonstrou que a introdução de uma moeda única exigiria a centralização de, pelo menos, 6-8 % do PIB, de modo a que os perdedores da moeda única, normalmente os Estados do Sul menos desenvolvidos da Europa, fossem adequadamente compensados. O euro foi introduzido, mas o orçamento comum não foi aumentado, permitindo que a Europa do Sul se endividasse. Este problema deve ser resolvido (ver as propostas de Yanis Varoufakis) e, no futuro, deve ser criado um mecanismo que assegure o equilíbrio da balança de transações correntes, tal como previsto, por exemplo, no Tratado de Roma. Outro domínio deste tipo é a política externa. Devido às suas diferentes origens históricas e situações geográficas, os países têm diferentes perceções de segurança. Por este motivo, os interesses básicos de política externa só podem ser alinhados se a União for suficientemente forte para se defender, mas não pretender interferir nos assuntos internos de países terceiros nem impor os seus próprios valores a outros países (Rússia, China), em conformidade com os cinco princípios da coexistência pacífica. Ver anexo","ro":"Sondajele de opinie arată că marea majoritate a cetățenilor europeni sprijină cooperarea europeană, dar, în ceea ce privește identitatea lor, aceștia sunt mai aproape de propria națiune decât de Uniune în ansamblu. Aparținem mai întâi unei națiuni și suntem europeni în același timp. Pentru succesul Uniunii, trebuie să ne bazăm pe sentimentele cetățenilor săi. Ce înseamnă acest lucru? Permiteți-mi să dau două exemple. Raportul MacDougall din anii’1970 a demonstrat că introducerea unei monede unice ar necesita centralizarea a cel puțin 6-8 % din PIB, astfel încât perdanții monedei unice, de obicei statele din sudul Europei mai puțin dezvoltate, ar fi compensate în mod adecvat. Euro a fost introdus, dar bugetul comun nu a fost majorat, ceea ce a făcut ca Europa de Sud să ajungă la datorii. Această problemă trebuie rezolvată (a se vedea propunerile lui Yanis Varoufakis) și, în viitor, trebuie găsită o facilitate pentru a asigura echilibrul contului curent, astfel cum se prevede, de exemplu, în Tratatul de la Roma. Un alt astfel de domeniu este politica externă. Având în vedere originile lor istorice și situațiile geografice diferite, țările au percepții diferite în ceea ce privește securitatea. Din acest motiv, interesele de bază ale politicii externe pot fi aliniate numai dacă Uniunea este suficient de puternică pentru a se apăra, dar nu dorește să intervină în afacerile interne ale țărilor terțe sau să își impună propriile valori altor țări (Rusia, China), în conformitate cu cele cinci principii ale coexistenței pașnice. A se vedea anexa","sk":"Prieskumy verejnej mienky ukazujú, že veľká väčšina európskych občanov podporuje európsku spoluprácu, ale pokiaľ ide o ich identitu, sú bližšie k svojmu národu ako k Únii ako celku. V prvom rade patríme k národu a my sme Európania zároveň. V záujme úspechu Únie musíme budovať svoje fungovanie na pocitoch svojich občanov. Čo to znamená? Dovoľte mi uviesť dva príklady. MacDougallova správa zo 70. rokov minulého storočia ukázala, že zavedenie jednotnej meny by si vyžadovalo centralizáciu aspoň 6 – 8 % HDP, aby porazené strany jednotnej meny, zvyčajne menej rozvinuté juhoeurópske štáty, boli primerane kompenzované. Zaviedlo sa euro, ale spoločný rozpočet sa nezvýšil, čo umožnilo, aby sa južná Európa dostala do dlhu. Tento problém sa musí vyriešiť (pozri návrhy Yanisa Varoufakisa) a v budúcnosti sa musí nájsť nástroj na zabezpečenie rovnováhy bežného účtu, ako sa stanovuje napríklad v Rímskej zmluve. Ďalšou takouto oblasťou je zahraničná politika. Vzhľadom na odlišné historické pozadie a geografickú situáciu majú krajiny rôzne vnímanie bezpečnosti. Z tohto dôvodu možno základné záujmy zahraničnej politiky zosúladiť len vtedy, ak je Únia dostatočne silná na to, aby sa bránila, ale nechce zasahovať do vnútorných záležitostí tretích krajín ani ukladať vlastné hodnoty iným krajinám (Rusko, Čína) v súlade s piatimi zásadami mierového spolunažívania. Pozri prílohu","sl":"Javnomnenjske raziskave kažejo, da velika večina evropskih državljanov podpira evropsko sodelovanje, vendar so, kar zadeva njihovo identiteto, bližje svojemu narodu kot Uniji kot celoti. Najprej pripadamo narodu, hkrati pa smo Evropejci. Za uspeh Unije moramo njeno delovanje graditi na občutkih njenih državljanov. Kaj to pomeni? Naj navedem dva primera. MacDougallovo poročilo iz 70. let prejšnjega stoletja je pokazalo, da bi uvedba enotne valute zahtevala centralizacijo vsaj 6-8 % BDP, tako da bi se izgube enotne valute, običajno manj razvite južnoevropske države, ustrezno nadomestile. Euro je bil uveden, vendar se skupni proračun ni povečal, zaradi česar je Južna Evropa postala zadolžena. To težavo je treba rešiti (glej predloge Yanisa Varoufakisa), v prihodnosti pa je treba najti instrument za zagotovitev ravnotežja na tekočem računu, kot je določeno na primer v Rimski pogodbi. Drugo tako področje je zunanja politika. Države imajo zaradi svojega različnega zgodovinskega ozadja in geografskih razmer različno dojemanje varnosti. Zato je temeljne zunanjepolitične interese mogoče uskladiti le, če je Unija dovolj močna, da se brani, vendar ne želi posegati v notranje zadeve tretjih držav ali uveljavljati lastnih vrednot drugim državam (Rusiji, Kitajski) v skladu s petimi načeli mirnega sožitja. Glej priponko","sv":"Opinionsundersökningar visar att de allra flesta EU-medborgare stöder det europeiska samarbetet, men när det gäller deras identitet ligger de närmare sin egen nation än unionen som helhet. Vi tillhör först en nation och vi är européer samtidigt. För att unionen ska bli framgångsrik måste vi bygga sin funktion på medborgarnas känslor. Vad innebär det? Låt mig ge två exempel. MacDougall-rapporten från 1970-talet visade att införandet av en gemensam valuta skulle kräva en centralisering av minst 6 – -8 % av BNP så att förlorarna av den gemensamma valutan, vanligtvis de mindre utvecklade sydeuropeiska staterna, skulle kompenseras på lämpligt sätt. Euron infördes men den gemensamma budgeten ökades inte, vilket innebar att södra Europa hamnade i skuld. Detta problem måste lösas (se förslagen från Yanis Varoufakis), och i framtiden måste man hitta en mekanism för att säkerställa balansen i bytesbalansen i enlighet med exempelvis Romfördraget. Ett annat sådant område är utrikespolitik. Länderna har olika uppfattningar om säkerhet på grund av sina olika historiska bakgrunder och geografiska förhållanden. Därför kan grundläggande utrikespolitiska intressen endast anpassas om unionen är tillräckligt stark för att försvara sig, men inte vill blanda sig i tredjeländers inre angelägenheter eller påtvinga andra länder (Ryssland och Kina) sina egna värderingar, i enlighet med de fem principerna om fredlig samexistens. Se bilaga"}},"title":{"en":"Strengthening subsidiarity","machine_translations":{"bg":"Укрепване на субсидиарността","cs":"Posílení subsidiarity","da":"Styrkelse af nærhedsprincippet","de":"Stärkung der Subsidiarität","el":"Ενίσχυση της επικουρικότητας","es":"Refuerzo de la subsidiariedad","et":"Subsidiaarsuse tugevdamine","fi":"Toissijaisuusperiaatteen vahvistaminen","fr":"Renforcer la subsidiarité","ga":"An choimhdeacht a neartú","hr":"Jačanje supsidijarnosti","hu":"A szubszidiaritás erősítése","it":"Rafforzare la sussidiarietà","lt":"Subsidiarumo stiprinimas","lv":"Subsidiaritātes stiprināšana","mt":"It-tisħiħ tas-sussidjarjetà","nl":"Versterking van de subsidiariteit","pl":"Wzmocnienie zasady pomocniczości","pt":"Reforçar a subsidiariedade","ro":"Consolidarea subsidiarității","sk":"Posilnenie subsidiarity","sl":"Krepitev subsidiarnosti","sv":"Stärkt subsidiaritet"}}}

This fingerprint is calculated using a SHA256 hashing algorithm. In order to replicate it yourself, you can use an MD5 calculator online and copy-paste the source data. ×